ECLI:CZ:NS:2004:7.TDO.850.2004.1
sp. zn. 7 Tdo 850/2004
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 23. 9. 2004 o dovolání obviněného P. D. a nejvyšší státní zástupkyně proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 27. 1. 2004, sp. zn. 10 To 532/2003, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Ústí nad Orlicí pod sp. zn. 1 T 76/2003 takto:
Podle §265k odst. 1 tr. ř. se z podnětu dovolání nejvyšší státní zástupkyně zrušují usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 27. 1. 2004, sp. zn. 10 To 532/2003, a rozsudek Okresního soudu v Ústí nad Orlicí ze dne 7. 10. 2003, sp. zn. 1 T 76/2003.
Podle §265k odst. 2 tr. ř. se zrušují také další rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Podle §265l odst. 1 tr. ř. se Okresnímu soudu v Ústí nad Orlicí přikazuje, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného P. D. odmítá .
Odůvodnění:
I.
Rozsudkem Okresního soudu v Ústí nad Orlicí ze dne 7. 10. 2003, sp. zn. 1 T 76/2003, byl obviněný P. D. uznán vinným trestným činem znásilnění podle §241 odst. 1, 2 tr. zák.
Podle zjištění okresního soudu se jej dopustil tím, že \"dne 1. 3. 2003 v době mezi 21.00 - 23.00 hodin v T. v Č. č. 7, ve společném bytě, kam sám odvedl z oslavy konané v místní restauraci svou nevlastní dceru I. M., žákyni deváté třídy základní školy, využil její bezbrannosti vyplývající ze značné podnapilosti, svlékl ji v dětském pokoji a vykonal na ní jiný pohlavní styk formou orálního sexu - líbáním na ústa, líbáním na obnažené přirození a lízáním přirození, to vše ač věděl, že jí není osmnáct let a je dcerou jeho manželky, takže se podílí na její výchově a dozoru nad ní\".
Obviněnému byl podle §241 odst. 2 tr. zák. za použití §40 odst. 1 tr. zák. uložen trest odnětí svobody v trvání dvou roků a šesti měsíců, jehož výkon byl podle §58 odst. 1 a §59 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložen na zkušební dobu čtyř roků.
Proti tomuto rozsudku podal odvolání jednak obviněný, jednak okresní státní zástupce v Ústí nad Orlicí v neprospěch obviněného. Obě odvolání byla usnesením Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 27. 1. 2004, sp. zn. 10 To 532/2003, podle §256 tr. ř. zamítnuta jako nedůvodná.
II.
Proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové podali dovolání obviněný P. D. a nejvyšší státní zástupkyně.
Obviněný je podal prostřednictvím své obhájkyně Mgr. H. P. z důvodu uvedeného v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. s tím, že soudy při svém rozhodování nevzaly dostatečně v úvahu jeho argumenty a nesprávně právně posoudily skutek.
V odůvodnění dovolání namítá především nevěrohodnost výpovědí obou svých dcer - svědkyň I. a R. M. Další výhrady vznáší vůči znaleckému posudku zpracovanému k vyšetření duševního stavu těchto svědkyň, neboť jej považuje za neobjektivní, složený převážně z fikcí a úvah znalců, které podle mínění obviněného nejsou podepřeny provedenými důkazy. Za pochybení považuje i to, že nebylo vyhověno jeho návrhu na doplnění dokazování zprávou o aktuálním chování poškozené. Taková zpráva by podle jeho přesvědčení potvrdila, že záměrem poškozené bylo dosáhnout jeho odstěhování z domu. Podle názoru obviněného soudy pochybily také tím, že nehodnotily provedené důkazy v souladu s §2 odst. 6 tr. ř., přecenily shora zmíněný znalecký posudek o vyšetření duševního stavu nezletilých, a to na úkor důkazů dalších, především znaleckého posudku o vyšetření jeho duševního stavu.
Závěrem dovolání navrhoval, aby Nejvyšší soud usnesení krajského soudu zrušil a věc mu přikázal k novému projednání a rozhodnutí.
Nejvyšší státní zástupkyně se k podanému dovolání podle §265h odst. 2 tr. ř. písemně vyjádřila tak, že podle jejího názoru obviněný podaným dovoláním sleduje změnu skutkových zjištění soudu a teprve v návaznosti na to i změnu právního posouzení. Jím uplatněné námitky proto podle ní nekorespondují s dovolacím důvodem stanoveným v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Obviněný podle jejího názoru sice formálně deklaroval tento dovolací důvod, ale uplatnil námitky, které jej obsahově nenaplňují.
Z těchto důvodů navrhovala, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného odmítl podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř.
Nejvyšší státní zástupkyně proti usnesení krajského soudu podala rovněž dovolání, a to ve prospěch i neprospěch obviněného. Dovolání opřela o dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. h), l) tr. ř., neboť napadeným usnesením bylo podle ní rozhodnuto o zamítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku, kterým byl obviněnému uložen trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou v trestním zákoně.
Nejvyšší státní zástupkyně v prvé řadě v neprospěch obviněného namítá, že soudy nesprávně aplikovaly při ukládání trestu §40 odst. 1 tr. zák., neboť podle jejího přesvědčení měl být trest uložen v trestní sazbě ust. §241 odst. 2 tr. zák., která činí od tří do deseti roků odnětí svobody. V této souvislosti vyzdvihuje, že obviněný se skutku dopustil vůči nezletilé nevlastní dceři, v době kdy využil její bezbrannosti způsobené požitým alkoholem, na jehož podání se podílel. Podle názoru dovolatelky jednání obviněného bylo sice jednorázové, ale velmi intenzivní, takže pro nezletilou poškozenou muselo být výrazně negativním zážitkem. Nejvyšší státní zástupkyně nesouhlasí se závěry obou soudů, podle nichž existovaly skutečnosti, které stupeň nebezpečnosti jednání obviněného pro společnost snižovaly, zejména za ně podle ní nelze považovat sníženou příčetnost obviněného v době činu.
Nejvyšší státní zástupkyně dále poukazuje na to, že obviněnému byl uložen trest odnětí svobody v trvání dvou a půl roku, který nelze podmíněně odložit za použití ustanovení §58 odst. 1 tr. zák., jak se to stalo v případě obviněného P. D., neboť zmíněné ustanovení umožňuje podmíněný odklad výkonu trestu odnětí svobody nepřesahujícího dva roky. Podmíněný odklad výkonu trestu odnětí svobody v trvání dvou a půl roku by podle ní byl možný pouze za podmínek uvedených v §60a odst. 1 tr. zák., tedy za současného vyslovení dohledu nad obviněným.
Podle nejvyšší státní zástupkyně odůvodňovaly konkrétní okolnosti případu uložení nepodmíněného trestu odnětí svobody obviněnému, takže okresní soud porušil ustanovení §40 odst. 1 a §58 odst. 1 tr. zák. Krajskému soudu pak v této souvislosti vytýká, že uvedené pochybení nezjistil a nenapravil.
Závěrem dovolání navrhovala, aby Nejvyšší soud zrušil usnesení Krajského soudu v Hradci Králové a věc mu přikázal v potřebném rozsahu znovu projednat a rozhodnout.
III.
Nejvyšší soud jako soud dovolací nejdříve ověřil, že dovolání jsou přípustná, byla podána oprávněnými osobami, v zákonné lhůtě a na předepsaném místě.
Poté se zaměřil na to, zda námitky uplatněné dovolateli lze skutečně považovat za některý z důvodů dovolání podle §265b odst. 1 tr. ř., neboť uplatnění námitek, které obsahově naplňují dovolací důvod, je nezbytnou podmínkou přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle §265i odst. 3 tr. ř.
K dovolání obviněného P. D.
Nejvyšší soud v této souvislosti konstatuje, že v případě dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze v jeho rámci namítat, že zjištěný skutek byl nesprávně kvalifikován jako určitý trestný čin, přestože znaky tohoto trestného činu, resp. znaky žádného trestného činu neměl. Myslí se tím přitom skutek, tak jak byl soudem zjištěn. Tento dovolací důvod tudíž neumožňuje namítat nesprávnost skutkových zjištění, nesprávnost hodnocení provedených důkazů ani neúplnost provedeného dokazování.
Obviněný však uplatnil v dovolání námitky směřující výhradně proti skutkovým zjištěním obou soudů. Vytýkal jim, jakým způsobem přistoupily k hodnocení provedených důkazů a k jakým závěrům postupem podle §2 odst. 6 tr. ř. dospěly. Domáhal se dalšího doplnění dokazování s tím, že jím navrhované důkazy by podle jeho přesvědčení měly skutková zjištění obou soudů zvrátit. Vůči právnímu posouzení skutku, tak jak byl soudy zjištěn, však žádné námitky neuplatnil. Nejvyšší soud proto v případě dovolání obviněného uzavřel, že bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř., a jako takové je podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl, aniž z jeho podnětu přezkoumal napadené usnesení a předcházející řízení podle §265i odst. 3 tr. ř.
K dovolání nejvyšší státní zástupkyně
Nejvyšší soud konstatoval, že námitky uplatněné v dovolání, podle nichž v posuzovaném případě oba soudy pochybily, když nerespektovaly podmínky pro mimořádné snížení trestu odnětí svobody podle §40 odst. 1 tr. zák., resp. porušily ust. §58 odst. 1 tr. zák. umožňující podmíněný odklad výkonu trestu odnětí svobody nepřesahujícího dva roky, svým obsahem naplňovaly uplatněné dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. h), l) tr. ř., a věcně se jimi zabýval.
Podle §40 odst. 1 tr. zák., má-li soud vzhledem k okolnostem případu nebo vzhledem k poměrům pachatele za to, že by použití trestní sazby odnětí svobody tímto zákonem stanovené bylo pro pachatele nepřiměřeně přísné a že lze účelu trestu dosáhnout i trestem kratšího trvání, může snížit trest odnětí svobody pod dolní hranici trestní sazby tímto zákonem stanovené.
V posuzovaném případě okresní soud v odůvodnění rozsudku vyzdvihl (viz str. 9), že důvody pro aplikaci §40 odst. 1 tr. zák. shledal v poměrech pachatele s tím, že snížení trestu podle §40 odst. 1 tr. zák. vzhledem k okolnostem případu bylo při závěru o vině obviněného kvalifikovanou skutkovou podstatou trestného činu znásilnění podle §241 odst. 1, 2 tr. zák. vyloučeno. V pasáži odůvodnění týkající se úvah, kterými se okresní soud řídil při ukládání trestu podle §40 odst. 1 tr. zák., se uvádí na podporu tohoto postupu jediná skutečnost, a sice že obviněný se činu dopustil ve stavu zmenšené příčetnosti vlivem požitého alkoholu. Následuje již jen obecná citace ust. §40 odst. 1 tr. zák., že byly shledány takové poměry pachatele, vzhledem k nimž má soud použití trestní sazby podle §241 odst. 2 tr. zák. za nepřiměřené přísné.
Krajský soud pak ve svém usnesení označil odvolací námitky státního zástupce proti trestu uloženému obviněnému za nedůvodné s tím, že u obviněného je namístě aplikovat ust. §40 odst. 1 tr. zák., trest odpovídá všem kritériím §23 odst. 1 a §31 odst. 1 tr. zák. a nepodmíněný trest by byl pro obviněného za daných okolností trestem nepřiměřeně přísným.
K tomu Nejvyšší soud uvádí, že poměry pachatele obecně charakterizují osobu pachatele jako objekt trestu, neboť v jejich světle může být stejný trest pro odlišné pachatele různě citelný. Jde o takovou charakteristiku obviněného, která se nepromítá do stupně nebezpečnosti činu pro společnost, a to na rozdíl od pojmu \"osoba pachatele\", který spadá mezi hlediska stupně nebezpečnosti činu pro společnost podle §3 odst. 4 tr. zák. Poměry pachatele je přitom nutné hodnotit nikoli v době spáchání činu, ale v době rozhodování o trestu. Půjde tedy například o zdravotní stav obviněného a jeho rodiny, majetkové poměry pachatele a jeho rodiny, to, zda je na jeho osobní péči, výchovu a výživu někdo odkázán atd. Za poměry pachatele odůvodňující postup podle §40 odst. 1 tr. zák. tak konstantní judikatura považuje například vážnou chorobu pachatele (k tomu viz č. 47/1974 Sb. rozh. trest.), závislost mnohačlenné rodiny na jeho výdělku (viz č. 35/1963 Sb. rozh. trest.) či péči pachatele o větší počet osob na něj odkázaných (viz č. 3/1970 Sb. rozh. trest.). Poměry pachatele ve smyslu §40 odst. 1 tr. zák. jsou tedy skutečnosti, které nemají přímý vztah ke spáchání trestného činu a nejsou tudíž hodnoceny v rámci stupně jeho společenské nebezpečnosti podle §3 odst. 4 tr. zák.
Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř., že obviněnému byl uložen takový druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou v trestním zákoně na trestný čin, jímž byl uznán vinným, neumožňuje namítat pouhou nepřiměřenost trestu. Ve vztahu k aplikaci ustanovení §40 odst. 1 tr. zák. to znamená, že nelze namítat, že konkrétní charakter zjištěných okolností případu či poměrů pachatele v posuzovaném případě nebyl takového významu, aby odůvodňoval snížení trestu pod dolní hranici trestní sazby.
V rámci tohoto dovolacího důvodu však lze namítat nesprávnost použití §40 odst. 1 tr. zák. za situace, kdy snížení trestu není opřeno o žádné skutečnosti, které by zákonný důvod pro takový postup měly zakládat. Tak tomu podle závěru Nejvyššího soudu bylo v posuzovaném případě. Trest uložený pod dolní hranicí trestní sazby bez uvedení skutečností naplňujících zákonný důvod pro takový postup je nutno považovat za trest uložený ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou v trestním zákoně.
Okresní soud v rozsudku posoudil jednání obviněného jako trestný čin znásilnění podle §241 odst. 1, 2 tr. zák. Závěr o vině obviněného kvalifikovanou skutkovou podstatou předpokládá ve smyslu ust. §88 odst. 1 tr. zák. závěr, že okolnost, která podmiňovala použití vyšší trestní sazby, pro svou závažnost podstatně zvyšovala stupeň nebezpečnosti trestného činu pro společnost. Okresní soud své úvahy o naplnění této materiální podmínky kvalifikované skutkové podstaty v odůvodnění rozsudku nijak nerozvedl. V pasáži věnované ukládanému trestu však v souladu s konstantní judikaturou (viz např. č. 48/1998 Sb. rozh. trest.) poukázal na to, že kladný závěr o naplnění materiální podmínky pro použití vyšší trestní sazby vylučuje současné snížení trestu podle §40 odst. 1 tr. zák. s poukazem na okolnosti případu. S odkazem na tento v obecné rovině správný závěr pak uvedl, že trest je obviněnému snižován podle §40 odst. 1 tr. zák. s přihlédnutím k poměrům pachatele. V rozporu s tímto závěrem však v odůvodnění rozsudku neuvádí ani jedinou skutečnost, která by mohla být pod pojem poměry pachatele zahrnuta. Okresní soud sice v odůvodnění rozsudku zmiňuje některé okolnosti svědčící ve prospěch obviněného, konkrétně to, že jednání obviněného nezanechalo na psychice poškozené výraznější negativní následky, a poukazuje rovněž na dosavadní zachovalost osoby obviněného. Tyto skutečnosti však mají charakter okolností snižujících stupeň nebezpečnosti činu obviněného pro společnost podle §3 odst. 4 tr. zák., ale nemají žádný vztah k poměrům pachatele ve smyslu §40 odst. 1 tr. zák.
Lze proto shrnout, že okresní soud uložil obviněnému trest odnětí svobody pod dolní hranicí zákonné trestní sazby podle §40 odst. 1 tr. zák. s odkazem na poměry pachatele, aniž by tento postup opřel o jedinou skutečnost, která by uvedený pojem naplňovala.
Dalšího pochybení při ukládání trestu obviněnému P. D. se okresní soud dopustil tím, že mu uložil trest odnětí svobody v trvání dvou a půl roku, jehož výkon podle §58 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložil, přestože toto ustanovení připouští odklad výkonu trestu odnětí svobody nepřevyšujícího dvě léta.
IV.
Dovolání Nejvyšší státní zástupkyně proto shledal Nejvyšší soud důvodným, neboť okresní soud uložil obviněnému trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou v trestním zákoně na trestný čin, jímž byl uznán vinným, čímž byl naplněn dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. Krajský soud rozhodl o zamítnutí odvolání obviněného proti tomuto rozsudku, přestože v předcházejícím řízení byl dán uvedený dovolací důvod, takže došlo k naplnění dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř.
Nejvyšší soud proto podle §265k odst. 1 tr. ř. usnesení krajského soudu i rozsudek okresního soudu zrušil a v souladu s §265k odst. 2 tr. ř. zrušil také další rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle §265l odst. 1 tr. ř. přikázal Okresnímu soudu v Ústí nad Orlicí, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Na okresním soudu bude, aby si především ujasnil povahu a význam okolností, které podle jeho zjištění charakterizují stupeň nebezpečnosti jednání obviněného pro společnost. Ty musí vyhodnotit v prvé řadě při rozhodování o vině obviněného P. D. z pohledu kritérií §88 odst. 1 tr. zák. a rozhodnout, zda jsou splněny materiální podmínky pro použití vyšší trestní sazby podle §241 odst. 2 tr. zák. Pokud dospěje ke kladnému závěru, nemůže současně uzavřít, že trest ukládaný v rámci trestní sazby §241 odst. 2 tr. zák. se jeví nepřiměřeně přísný s poukazem na okolnosti případu a vzhledem k nim aplikovat §40 odst. 1 tr. zák. (viz č. 48/1998 Sb. rozh. trest.). Eventuální postup podle §40 odst. 1 tr. zák. s poukazem na poměry pachatele by pak předpokládal existenci skutečností naplňujících tento zákonný pojem, přičemž přezkoumávané odůvodnění rozsudku okresního soudu, ani odůvodnění usnesení krajského soudu žádnou takovou skutečnost neobsahovalo.
Pokud by po splnění zákonných podmínek byl obviněnému ukládán trest odnětí svobody se zřetelem k §40 odst. 1 tr. zák. pod dolní hranicí trestní sazby jako trest podmíněně odložený, musí být respektována omezení uvedená §58 odst. 1 tr. zák. (podmíněně odložit lze výkon trestu odnětí svobody nepřevyšujícího dvě léta), resp. v §60a odst. 1 tr. zák. (při vyslovení dohledu nad pachatelem lze odložit výkon trestu odnětí svobody nepřevyšujícího tři léta).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 23. září 2004
Předseda senátu:
JUDr. Petr Hrachovec
Vypracoval:
JUDr. Robert Fremr