ECLI:CZ:NS:2004:7.TDO.889.2004.1
sp. zn. 7 Tdo 889/2004
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl dne 31. srpna 2004 v neveřejném zasedání v Brně o dovolání obviněného Z. K., které podal proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 7. 4. 2004, sp. zn. 12 To 107/2004, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Berouně pod sp. zn. 10 T 47/2002, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Berouně ze dne 12. 2. 2004, sp. zn. 10 T 47/2002, byl obviněný Z. K. uznán vinným pokračujícím trestným činem loupeže podle §234 odst. 1 tr. zák., za který byl podle §234 odst. 1 tr. zák. odsouzen k trestu odnětí svobody ve výměře 2 let a 6 měsíců, pro jehož výkon byl podle §39a odst. 2 písm. c) tr. zák. zařazen do věznice s ostrahou. Rozsudkem byla dále obviněnému podle §228 odst. 1 tr. ř. uložena povinnost k náhradě škody poškozenému E. P.
Usnesením Krajského soudu v Praze ze dne 7. 4. 2004, sp. zn. 12 To 107/2004, bylo odvolání obviněného proti shora uvedenému rozsudku soudu prvního stupně zamítnuto podle §256 tr. ř.
Nejvyšší soud pro úplnost uvádí, že Okresním soudem v Berouně byl v předmětné trestní věci poprvé vyhlášen odsuzující rozsudek dne 30. 9. 2002, sp. zn. 10 T 47/2002. Na základě odvolání obviněného byl tento rozsudek usnesením Krajského soudu v Praze ze dne 12. 2. 2003, sp. zn. 12 To 16/2003, podle §258 odst. 1 písm. b), c) tr. ř. zrušen a věc byla podle §259 odst. 1 tr. ř. vrácena soudu prvního stupně k novému projednání a rozhodnutí. Další odsuzující rozsudek, který byl ve věci Okresním soudem v Berouně vyhlášen dne 25. 8. 2003 pod sp. zn. 10 T 47/2002, byl opět k odvolání obviněného podle §258 odst. 1 písm. b), c) tr. ř. zrušen, a to usnesením Krajského soudu v Praze ze dne 27. 11. 2003, sp. zn. 12 To 363/2003, a věc byla znovu podle §259 odst. 1 tr. ř. vrácena soudu prvního stupně. Následně ve věci rozhodl Okresní soud v Berouně a Krajský soud v Praze tak, jak je uvedeno výše.
Proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 7. 4. 2004, sp. zn. 12 To 107/2004, podal obviněný řádně a včas dovolání z důvodu uvedeného v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
Obviněný ve svém mimořádném opravném prostředku nejprve uvedl všechna již shora uvedená meritorní rozhodnutí soudu prvního a druhého stupně, a to včetně důvodů, na základě nichž odvolací soud dvakrát zrušil rozsudek soudu prvního stupně a vrátil věc tomuto soudu k novému projednání a rozhodnutí, a dále obsah svého odvolání proti poslednímu rozsudku soudu prvního stupně. V tomto odvolání obviněný zejména poukázal na konstatování znalců, že u poškozeného je částečně snížena věrohodnost a že si poškozený doplňoval mozkové mezery konfabulací, a uvedl, že fikce znalkyně PhDr. Z., že poškozený svému bratranci sdělil, že jej přepadli Ukrajinci, neboť se domníval, že bude vzbuzovat větší lítost, nemá v provedených důkazech oporu. Protože se podle obviněného důkazní situace nezměnila a poškozený v rámci své krátké a kusé výpovědi nebyl schopen popsat ani jediný útok, měl soud prvního stupně postupovat podle zásady v pochybnostech ve prospěch obžalovaného, zejména když znalci uvedli, že poškozenému nelze věřit na 100 %, že jeho výpověď trpí konfabulacemi a že jsou u něj známky senilní demence. Krajský soud, který odvolání obviněného zamítl, v odůvodnění svého rozhodnutí konstatoval, že nalézací soud postupoval důsledně podle §2 odst. 5 a 6 tr. ř., vypořádal se se všemi významnými okolnostmi a odstranil pochybnosti. Toto se však podle obviněného nezakládá na pravdě. Obviněný se nemůže smířit s tím, že byl uznán vinným trestným činem loupeže, který nespáchal, a považuje rozhodnutí soudů obou stupňů ze nespravedlivá a tedy spočívající na nesprávném právním posouzení skutku a nesprávném hmotně právním posouzení ve smyslu §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
V závěru svého mimořádného opravného prostředku obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud podle §265k odst. 1 a §265l tr. ř. napadené rozhodnutí zrušil a aby přikázal soudu prvního stupně, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Nejvyšší státní zástupkyně ve vyjádření k dovolání obviněného navrhla, aby bylo podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítnuto, když dovolací námitky směřují výhradně proti zjištěnému skutkového stavu a hodnocení důkazů.
K obsahu podaného dovolání Nejvyšší soud nejprve poznamenává, že obviněný svůj mimořádný opravný prostředek výslovně zaměřil proti \"rozsudku Okresního soudu v Berouně ze dne 12. 2. 2004 pod č. j. 10 T 47/2002-189\", tedy proti rozhodnutí soudu prvního stupně, a nikoli proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 7. 4. 2004, sp. zn. 12 To 107/2004, tedy proti rozhodnutí soudu učiněném ve druhém stupni, kterým bylo zamítnuto odvolání obviněného proti odsuzujícímu rozsudku nalézacího soudu a proti kterému mělo dovolání správně směřovat /§265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř./. Protože byl ale obviněný poučen o možnosti podat dovolání zavádějícím způsobem, když na str. 3 zamítavého usnesení odvolací soud uvádí, že \"proti rozsudku je možno podat dovolání …\", a protože z odůvodnění podaného dovolání je zřejmé, že směřuje i proti rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé, dovolací soud dospěl k závěru, že dovolání obviněného lze považovat za přípustné ve smyslu §265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř., jak to také bylo navrženo ve vyjádření nejvyšší státní zástupkyně k dovolání.
Podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. dovolání lze podat, spočívá-li napadené rozhodnutí na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
Na podkladě tohoto dovolacího důvodu je možné ve vztahu ke zjištěnému skutku vytýkat výlučně vady hmotně právní (lze tedy namítat, že skutek zjištěný soudem byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoli o trestný čin nejde, nebo jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným), nelze však namítat a ani přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost skutkového stavu ve smyslu §2 odst. 5 tr. ř. ani prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů podle §2 odst. 6 tr. ř. Nejvyšší soud v rámci dovolacího řízení neprovádí dokazování buď vůbec, anebo jen zcela výjimečně, a to pouze za účelem rozhodnutí o dovolání (§265r odst. 7 tr. ř.), a není tak oprávněn, pouze na podkladě spisu a bez možnosti provedené důkazy zopakovat za dodržení zásad ústnosti a bezprostřednosti, zpochybňovat dosavadní skutková zjištění a prověřovat správnost hodnocení důkazů provedeného soudy nižších stupňů.
Současně platí, že obsah konkrétně uplatněných námitek, o něž se opírá existence určitého dovolacího důvodu, musí věcně odpovídat zákonnému vymezení takového dovolacího důvodu podle §265b tr. ř., nestačí jen formální odkaz na příslušné ustanovení obsahující některý z dovolacích důvodů.
Z obsahu podaného dovolání je zřejmé, že obviněný uplatnil toliko námitky proti postupu soudu při zjišťování skutkového stavu věci podle §2 odst. 5 tr. ř. a proti hodnocení důkazů soudy podle §2 odst. 6 tr. ř., když uvedl, že závěr odvolacího soudu, že nalézací \"soud postupoval důsledně podle §2 odst. 5, 6 tr. ř., vypořádal se se všemi okolnostmi významnými a podařilo se mu odstranit pochybnosti\", se nezakládá na pravdě, neboť \"poškozený při hlavním líčení nedovedl vysvětlit, proč uváděl, že jej přepadli Ukrajinci … a celý jeho výslech potvrdil, že není schopen popsat prvý ani druhý skutek\", atd. Obviněný ve svém dovolání neuplatnil jedinou námitku proti správnosti hmotně právního posouzení, ale toliko námitky směřující proti porušení procesně právních předpisů, tedy námitky skutkové.
Přestože tedy obviněný formálně deklaroval dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., namítal vady, které nejsou způsobilé ani tento důvod dovolání, ale ani jiný důvod dovolání uvedený v §265b tr. ř. obsahově naplnit.
S ohledem na shora uvedené Nejvyššímu soudu nezbylo nic jiného, než dovolání obviněného odmítnout podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř., aniž na jeho podkladě přezkoumal napadené rozhodnutí a jemu předcházející řízení podle §265i odst. 3 tr. ř., protože bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř.
Za podmínek uvedených v §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. Nejvyšší soud učinil toto rozhodnutí v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 31. srpna 2004
Předseda senátu:
JUDr. Michal Mikláš