ECLI:CZ:NS:2004:7.TDO.901.2004.1
sp. zn. 7 Tdo 901/2004
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 31. 8. 2004 o dovolání obviněného P. G., proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 17. 9. 2003, sp. zn. 6 To 338/2003, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Opavě pod sp. zn. 4 T 288/98 takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného P. G. odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Opavě ze dne 26. 11. 2002, sp. zn. 4 T 288/98, byl obviněný P. G. uznán vinným trestným činem podvodu podle §250 odst. 1, 2 tr. zák. a odsouzen k podmíněnému trestu odnětí svobody v trvání devíti měsíců se zkušební dobou stanovenou na dvanáct měsíců. Kromě toho byla obviněnému podle §228 odst. 1 tr. ř. uložena povinnost zaplatit poškozenému V. M. náhradu škody ve výši 130.000,- Kč.
Podkladem odsuzujícího výroku bylo zjištění, že obviněný P. G. v době od 22. 10. 1997 do 25. 10. 1997 v O. při telefonních hovorech s poškozeným V. M., při nichž se vydával za osobu jménem K., předstíral nabídku prodeje dřeva a vylákal tak od poškozeného částku 130.000,- Kč představující zálohu na kupní cenu za 160 kubických metrů dřeva, přičemž na žádost obviněného navštívil dne 25. 10. 1997 v dopoledních hodinách V. J. poškozeného v J., okr. O., s tím, že ho posílá pan K., a převzal od něj uvedenou částku, kterou odevzdal obviněnému.
Usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne 17. 9. 2003, sp. zn. 6 To 338/2003, bylo podle §256 tr. ř. zamítnuto odvolání obviněného P. G. podané proti rozsudku Okresního soudu v Opavě.
Obviněný P. G. podal prostřednictvím obhájce v zákonné lhůtě dovolání proti usnesení Krajského soudu v Ostravě, a to v rozsahu odpovídajícím výroku o vině. Dovolání podal s odkazem na důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. pro nesprávné právní posouzení skutku a pro jiné nesprávné hmotně právní posouzení. Namítl, že právní kvalifikace skutku jako trestného činu podvodu podle §250 odst. 1, 2 tr. zák. je nesprávná. Odkázal na to, že sám odvolací soud dospěl v odůvodnění napadeného rozhodnutí k závěru, že pokud obviněný prostřednictvím V. J. převzal od poškozeného částku 60.000,- Kč, nejednalo se o převzetí peněz jako splátky kupní ceny za dřevo, ale o splátku dluhu poškozeného vůči obchodní společnosti F. C., spol. s r. o. Vyjádřil názor, že se nemohl obohatit jednáním, které záleželo v přijetí splátky dluhu poškozeného vůči této obchodní společnosti. Zdůraznil, že i kdyby poškozeného uvedl v omyl a i kdyby poškozený považoval uvedenou částku za platbu na kupní cenu dřeva, chybí ten ze zákonných znaků trestného činu podvodu, který spočívá v obohacení pachatele, a to vzhledem k uvedenému dluhu poškozeného. Vytkl, že soudy chybně aplikovaly předpisy obchodního práva a občanského práva, zejména ustanovení §323 odst. 1 obch. zák., §333 obch. zák., §31 odst. 4 obč. zák. Projevil nesouhlas s názorem soudů, že z hlediska právní kvalifikace jednání obviněného bylo nerozhodné, jak naložil s částkou 60.000,- Kč, tj. že ji použil ve prospěch obchodní společnosti, vůči které měl poškozený dluh. Zmínil se i o pochybení soudů při posuzování otázky vlastnictví dřeva. V závěru dovolání obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil rozhodnutí obou soudů.
Nejvyšší soud shledal, že dovolání obviněného P. G. je zjevně neopodstatněné.
Především nelze akceptovat námitku, že sám odvolací soud dospěl k závěru, že obviněný převzal prostředky od poškozeného jako splátku jeho dluhu vůči obchodní společnosti F. C., spol. s r. o. V té části odůvodnění napadeného rozhodnutí, na kterou obviněný v dovolání v této spojitosti odkazoval (první věta posledního odstavce na str. 2), není činěn žádný takový závěr, ale odvolací soud zde konstatuje, že Okresní soud v Opavě se náležitě vypořádal s obhajobou obviněného, pokud namítal, že šlo o splátku dluhu poškozeného vůči uvedené obchodní společnosti, tedy že o nic takového nešlo. Ani odkaz obviněného na další část odůvodnění napadeného rozhodnutí (předposlední věta na str. 3) nijak nepodporuje jeho námitky. V této části odůvodnění napadeného rozhodnutí Krajský soud v Ostravě uzavřel, že v poměru mezi obviněným a poškozeným nelze vůbec hovořit o vzniku kupní smlouvy jako obchodněprávního vztahu. Tento závěr tu Krajský soud v Ostravě učinil i pro případ jiných skutkových zjištěních, než která jsou obsahem výroku o vině, přičemž ve vztahu k těm zjištěním, která tvoří obsah výroku o vině, pokládal tento závěr za jasný.
Trestného činu podvodu podle §250 odst. 1, 2 tr. zák. se dopustí ten, kdo ke škodě cizího majetku sebe nebo jiného obohatí tím, že uvede někoho v omyl, využije něčího omylu nebo zamlčí podstatné skutečnosti, a způsobí tak na cizím majetku škodu nikoli malou.
Mezi zákonnými znaky uvedeného trestného činu tedy je i znak, že pachatel sebe nebo jiného „obohatí“. Námitku obviněného, že tento zákonný znak nebyl naplněn, není možné akceptovat. Ze skutkových zjištění uvedených ve výroku o vině je evidentní, že do dispozice obviněného se dostala částka 130.000,- Kč bez poskytnutí jakékoli protihodnoty. Stalo se tak, způsobem, který obviněnému umožňoval libovolně s touto částkou nakládat, jako by byla jeho vlastnictvím. V tom spočívá jeho obohacení. Ze skutkových zjištění, která byla předmětem právního posouzení, vyplývá, že obviněný poškozenému pouze předstíral nabídku prodeje dřeva, že vůči poškozenému vystupoval pod smyšleným jménem a že svou identitu před poškozeným zastíral i tím, že částku, o které u poškozeného vyvolal přesvědčení, že to je záloha na kupní cenu, inkasoval prostřednictvím třetí osoby. Z těchto zjištění je jasné, že obviněný ve skutečnosti vůbec nesledoval založení dvoustranného právního vztahu na podkladě kupní smlouvy a že jeho jednání vůči poškozenému nebylo ve smyslu §37 odst. 1 obč. zák. vážně míněným projevem vůle uzavřít takovou smlouvu. Obviněný to jen předstíral, aby od poškozeného vylákal peníze. Jeho jednání proto mělo znaky trestného činu podvodu podle §250 odst. 1, 2 tr. zák. Trestnost jednání obviněného nebyla dotčena namítaným dluhem poškozeného vůči obchodní společnosti F. C., spol. s r. o. (k tomu viz přiměřeně č. 3/1972 Sb. rozh. tr.), a to ani za situace, že obviněný podvodným jednáním proti poškozenému sledoval získání prostředků s případným záměrem použít je ve prospěch společnosti. Jednání, které má znaky trestného činu, není možné považovat za prostředek, jímž si pachatel vynucuje splnění dluhu nebo jímž si zajišťuje jeho faktickou kompenzaci. Kromě toho v době činu obviněný podle zjištění Okresního soudu v Opavě již nebyl společníkem obchodní společnosti F. C., spol. s r. o., stejně jako jeho bratr J. G., na jehož účet, tj. nikoli na účet obchodní společnosti F. C., spol. s r. o., obviněný převedl ze získaných peněz částku 60.000,- Kč.
Neakceptovatelná je tudíž námitka obviněného, že chybí zákonný znak obohacení ve smyslu §250 odst. 1 tr. zák. z důvodu, že z jeho strany šlo o přijetí splátky dluhu poškozeného vůči obchodní společnosti F. C., spol. s r. o. Skutečnost byla taková, že pokud poškozený poskytl peněžní plnění 130.000,- Kč, bylo to projevem jeho vůle uhradit část kupní ceny za dřevo, které chtěl získat protihodnotou od obviněného jako prodávající strany, a nikoli projevem vůle poškozeného splnit dluh vůči obchodní společnosti F. C., spol. s r. o.
Výrok o vině obviněného nemůže být zvrácen ani jeho námitkami, jimiž odkazoval na ustanovení obchodního zákoníku a občanského zákoníku.
Ustanovení §323 odst. 1 obch. zák. stanoví, že uzná-li někdo písemně svůj určitý závazek, má se za to, že v uznaném rozsahu tento závazek trvá v době uznání, a tyto účinky nastávají i v případě, kdy pohledávka věřitele byla v době uznání již promlčena. Podle §333 odst. 1 obch. zák. přebírá-li plnění přímo věřitel, je dlužník oprávněn požadovat po něm potvrzení o předmětu a rozsahu plnění a odepřít je, dokud mu potvrzení není současně vydáno. Podle §333 odst. 2 obch. zák. jestliže dlužník poskytne plnění osobě, která předloží potvrzení věřitele o přijetí plnění, má plnění účinky, jako by dlužník plnil věřiteli.
Tato ustanovení, která upravují uznání závazku a některé aspekty zániku závazku jeho splněním, nemají z hlediska právního posouzení skutku jako trestného činu podvodu žádný význam, protože ani skutečně existující závazek poškozeného vůči obchodní společnosti F. C., spol. s r. o., nebyl důvodem vylučujícím trestnost posuzovaného činu.
Ustanovení §31 obč. zák. upravuje zastoupení na základě plné moci, přičemž z ustanovení §31 odst. 4 obč. zák. à contrario vyplývá možnost udělení plné moci jen ústní formou. Avšak i kdyby obviněný měl od obchodní společnosti F. C., spol. s r. o., takovou plnou moc k přijetí plnění, jímž by poškozený plnil svůj dluh vůči této společnosti, resp. i kdyby sám takovou plnou moc udělil V. J., nemá to žádný význam za stavu, kdy se obviněný proti poškozenému dopustil jednání, které má znaky trestného činu podvodu jako činu, jehož trestnost není dotčena ani existujícím dluhem poškozeného.
Otázka vlastnictví dřeva, které obviněný v dovolání označil jako „dřevní hmota z polesí V.“, nemá pro posouzení věci význam, protože podle zjištění soudů obviněný ve skutečnosti poškozenému žádné dřevo prodat nechtěl a nabídku jeho prodeje pouze předstíral. Obviněný v dovolání ostatně ani nevysvětlil, jak tato otázka souvisí s výrokem o vině, resp. jaký na něj má podle jeho názoru vliv.
Nejvyšší soud proto zjevně neopodstatněné dovolání obviněného podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 31. srpna 2004
Předseda senátu:
JUDr. Petr Hrachovec