ECLI:CZ:NS:2004:7.TDO.911.2004.1
sp. zn. 7 Tdo 911/2004
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 31. 8. 2004 o dovolání obviněného N. K., proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 11. 5. 2004, sp. zn. 5 To 262/2004, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Karviné pod sp. zn. 6 T 143/2003 takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného N. K. odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Karviné ze dne 26. 3. 2004, sp. zn. 6 T 143/2003, byl obviněný N. K. uznán vinným trestným činem vydírání podle §235 odst. 1 tr. zák. (bod 1 rozsudku), trestným činem nedovolené výroby omamných a psychotropních látek podle §188 odst. 1 tr. zák. (bod 2 rozsudku), trestným činem vydírání podle §235 odst. 1, 2 písm. e) tr. zák. (bod 3 rozsudku), trestnými činy nedovolené výroby omamných a psychotropních látek podle §187 odst. 1 tr. zák a šíření toxikomanie podle §188a odst. 1 tr. zák. (bod 4 rozsudku) a dalším trestným činem vydírání podle §235 odst. 1 tr. zák. (bod 5 rozsudku) a odsouzen podle §235 odst. 2 tr. zák., §35 odst. 1 tr. zák. k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání čtyř let a šesti měsíců nepodmíněně se zařazením do věznice s ostrahou a podle §55 odst. 1 písm. a) tr. zák. k trestu propadnutí věci. Jinak byl obviněný podle §226 písm. a) tr. ř. zproštěn obžaloby pro další trestné činy.
Odvolání obviněného N. K., podané proti odsuzující části rozsudku, bylo usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne 11. 5. 2004, sp. zn. 5 To 262/2004, zamítnuto podle §256 tr. ř. jako nedůvodné.
Obviněný N. K. podal prostřednictvím obhájce v zákonné lhůtě dovolání proti usnesení Krajského soudu v Ostravě, a to v rozsahu, který odpovídal výroku o vině trestným činem vydírání podle §235 odst. 1, 2 písm. e) tr. zák. (bod 3 rozsudku) a v důsledku toho i výroku o trestu. Dovolání podal s odkazem na důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Namítl, že právní kvalifikace skutku, zejména pokud jde o použití ustanovení §235 odst. 2 písm. e) tr. zák., neodpovídá skutkovým zjištěním získaným v rámci dokazování u hlavního líčení. Domáhal se zrušení napadeného usnesení a v odpovídajícím rozsahu i zrušení předcházejícího rozsudku a dále toho, aby Okresní soud v Karviné věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Nejvyšší soud shledal, že dovolání obviněného je zjevně neopodstatněné.
Jako trestný čin vydírání podle §235 odst. 1, 2 písm. e) tr. zák. byl v bodě 3 rozsudku Okresního soudu v Karviné posouzen skutek, který podle zjištění tohoto soudu spočíval v tom, že obviněný N. K. dne 24. 4. 2003 v K. u obchodního domu A. nastoupil do vozidla zn. Honda, ve kterém seděli na místě spolujezdce I. Z., na zadním sedadle Z. P. a na místě řidiče M. U., kterého bez jakéhokoli upozornění uchopil kolem krku do tzv. kravaty, začal ho škrtit a tahat za vlasy, přitom ho slovně napadal, že je udavač a narkoman a že ho klidně zabije, vícekrát ho zaťatou pěstí udeřil do obličeje a neustále opakoval, že má odvolat svou svědeckou výpověď, kterou učinil na policii, poté mu přikázal, aby jel k restauraci S., kde bydlela Z. P., a tam ho přinutil, aby jí vydal své dva mobilní telefony zn. Alcatel 311 a zn. Nokia 8210 v hodnotě nejméně 4.600,- Kč jako dluh, který měl mít M. U. vůči Z. P., přičemž M. U. ze strachu telefony Z. P. vydal, obviněný z nich vytáhl obě SIM karty a telefony podal Z. P.
Trestného činu vydírání podle §235 odst. 1, 2 písm. e) tr. zák. se dopustí ten, kdo jiného násilím, pohrůžkou násilí nebo pohrůžkou jiné těžké újmy nutí, aby něco konal, opominul nebo trpěl, spáchá-li takový čin mimo jiné na svědkovi v souvislosti s výkonem jeho povinnosti.
Skutek zjištěný Okresním soudem v Karviné evidentně vykazuje znaky uvedeného trestného činu. Pokud jde o jednání obviněného, které podle zjištění Okresního soudu v Karviné směřovalo proti poškozenému M. U., je ze skutkových zjištění tohoto soudu zřejmé nejen to, že šlo o násilí a pohrůžku dalším násilím, ale výslovně i to, že obviněný se tímto způsobem snažil přimět poškozeného mimo jiné k tomu, aby odvolal výpověď, kterou jako svědek učinil na policii. V odůvodnění rozsudku pak je toto zjištění specifikováno tak, že šlo o svědeckou výpověď v trestním řízení vedeném proti obviněnému. Je tedy jasné, že ze strany obviněného se jednalo o násilí a pohrůžku násilím, že toto jednání směřovalo k tomu, aby poškozený byl donucen ke změně výpovědi, a že obviněný se uvedeného jednání dopustil na poškozeném jako svědku v souvislosti s jeho povinností svědčit (k tomu viz č. 15/2002 Sb. rozh. tr.).
Na tomto závěru nic nemění ani okolnost, že z výpovědi svědka M. U., k jejíž změně ho obviněný nutil, soud nakonec při rozhodování nevycházel a nijak k ní nepřihlížel, protože ji hodnotil jako nevěrohodnou. Obviněný tuto okolnost v dovolání zdůrazňoval, avšak k tomu je třeba dodat, že zvýšené ochrany podle §235 odst. 2 písm. e) tr. zák. zásadně požívá proti vydírání každý svědek bez ohledu na to, jaký význam měla jeho výpověď pro rozhodnutí. Lze sice uvažovat o tom, že chybí materiální podmínka pro použití vyšší trestní sazby (§88 odst. 1 tr. zák.), jestliže pachatel trestného činu vydírání podle §235 odst. 1 tr. zák. jednal proti svědku, který evidentně lhal a jehož se snažil přimět k podání pravdivé výpovědi. Je však třeba postupovat velmi obezřetně. V posuzovaném případě soud neučinil závěr, že by výpověď svědka M. U. byla lživá, ale nepřihlížel k ní pouze proto, že o ní měl pochybnosti. Subjektivní přesvědčení pachatele trestného činu vydírání o tom, že svědek, kterého vydíráním nutí ke změně výpovědi, vypovídal lživě, nemůže být považováno za dostatečně přesvědčivý důvod k závěru o nedostatku materiální podmínky pro použití vyšší trestní sazby.
Nejvyšší soud proto zjevně neopodstatněné dovolání obviněného podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl.
Pro úplnost považuje Nejvyšší soud za nutné konstatovat, že nijak nepřihlížel k té části dovolání, v níž obviněný polemizoval se skutkovými zjištěními Okresního soudu v Karviné. Jedná se o námitky, jimiž obviněný zpochybňoval zjištění tohoto soudu, že poškozeného nutil k tomu, aby odvolal svědeckou výpověď. Obviněný v této části dovolání tvrdil, že poškozeného napadl, protože jako svědek lhal, a nikoli z toho důvodu, aby ho k něčemu nutil. Tato námitka je mimo meze zákonného dovolacího důvodu uvedeného v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., protože jejím prostřednictvím se obviněný domáhal změny skutkových zjištění soudu. Dovolacím důvodem je nesprávné právní posouzení skutku nebo jiné nesprávné hmotně právní posouzení, což znamená, že namítat lze jen nesprávnou právní kvalifikaci skutku, tak jak ho zjistil soud, avšak nelze namítat nesprávnost samotných skutkových zjištění soudu, vadné hodnocení důkazů apod. Předmětem právního posouzení jako posouzení hmotně právního ve smyslu citovaného zákonného dovolacího důvodu je skutek zjištěný soudem. Obviněný se však zmíněnou námitkou snažil dosáhnout změny skutkových zjištění soudu a teprve v návaznosti na to i jiného právního posouzení. To však dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. neumožňuje.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 31. srpna 2004
Předseda senátu:
JUDr. Petr Hrachovec