ECLI:CZ:NS:2004:7.TDO.95.2004.1
sp. zn. 7 Tdo 95/2004
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl dne 25. února 2004 v neveřejném zasedání v Brně o dovolání obviněného A. H., které podal proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 14. 8. 2003, sp. zn. 7 To 260/2003, v trestní věci vedené u Okresního soudu ve Frýdku-Místku pod sp. zn. 2 T 54/2002, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu ve Frýdku-Místku ze dne 29. 11. 2002, sp. zn. 2 T 54/2002, byl obviněný uznán vinným trestným činem podvodu podle §250 odst. 1, 2 tr. zák. Za to byl odsouzen podle §250 odst. 2 tr. zák. k trestu odnětí svobody v trvání 9 (devíti) měsíců, jehož výkon byl podle §58 odst. 1 a §59 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 18 (osmnácti) měsíců.
Usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne 14. 8. 2003, sp. zn. 7 To 260/2003, bylo odvolání obviněného A. H. zamítnuto podle §256 tr. ř.
Proti usnesení odvolacího soudu podal obviněný A. H. řádně a včas dovolání z důvodu uvedeného v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
K uvedenému dovolacímu důvodu obviněný uvádí, že z důvodu, že se dne 28. 9. 1999 podrobil vážné operaci kyčelního kloubu, v souvislosti s níž mu byly podávány tišící léky, které mohly způsobit poruchy paměti, stavy zmatenosti či poruchy vnímání, se dne 30. 9. 1999, kdy došlo k podpisu záznamu o nepracovním úrazu, nemohl předmětného trestného činu dopustit. Obviněný se v této situaci detailně nezabýval tím, co podepisuje; protokol o nepracovním úrazu vůbec nečetl, přečetli mu jej jeho spolupracovníci, kteří mu jej přinesli k podpisu. Dle obviněného navíc nebylo prokázáno, byla-li otázka, zda ke spáchání předmětné nehody došlo pod vlivem alkoholu, přímo položena. Dále obviněný poukázal na to, že byl při podpisu protokolu v takovém stavu, že nemohl zhodnotit dopad svého činu. Jeho ošetřující lékařka, svědkyně K., potvrdila, že měl krátkodobou ztrátu paměti a nepamatoval si, jak k nehodě došlo, z výpovědí jednotlivých lékařů jednoznačně nevyplynulo, zda jeho rozpoznávací a ovládací schopnosti byly či nebyly v důsledku jeho zdravotního stavu sníženy, nebo zda dokonce v okamžiku podpisu prohlášení o nepracovním úrazu byly vymizelé. To, že u něj mohlo docházet k poruchám paměti, stavům zmatenosti či poruchám vnímání, přímo potvrdil i další jeho ošetřující lékař, svědek Ö., svědek T. uvedl, že utišující léky mu byly podávány ještě dva nebo tři dny po operaci a že je možné, že negativní vlivy podávaných analgetik na vnímání, myšlení a schopnost komunikace obviněného nebyly zaznamenány v jeho zdravotní dokumentaci, ačkoli k nim ve skutečnosti došlo. Obviněný ve svém mimořádném opravném prostředku rovněž uvedl, že svědek Ö. připustil své pochybení při vyplňování nemocenského lístku, a to kolonky o vlivu alkoholu, a že dle svědkyně Ř. jsou nemocenské dávky vypláceny právě na základě tohoto nemocenského lístku a nikoli prohlášení o nepracovním úrazu. Jelikož z provedených důkazů vyplynulo, že jeho zaměstnavatel při vyplácení nemocenských dávek porušil své povinnosti, měl v souladu se zákonem tento případ předložit O. s. s. z. k dalšímu přezkoumání, což neučinil. Obviněný má za to, že došlo k přerušení příčinné souvislosti mezi jeho jednáním a následkem, neboť jeho jednání nemohlo samo o sobě uvést jeho zaměstnavatele v omyl a nebylo způsobilé zapříčinit škodu na cizím majetku. Konečně obviněný v dovolání uvedl, že v řízení nebyly provedeny jím navržené důkazy a že je přesvědčen, že vzhledem k dlouhému časovému období, které uplynulo od daného skutku a které činí skoro čtyři roky, uložený trest postrádá výchovný účinek a tedy i svou opodstatněnost.
V závěru svého dovolání obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud ČR napadené usnesení i rozsudek soudu prvního stupně zrušil a aby podle §265m odst. 1 tr. ř. sám ve věci rozhodl tak, že se obviněný obžaloby zprošťuje.
Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství v Brně ve vyjádření k dovolání konstatuje, že dovolání je v převážné části pouze opakováním dosud uplatněné obhajoby a namítá toliko nesprávnost hodnocení provedených důkazů, čímž fakticky napadá soudem učiněná skutková zjištění, která však důvodem dovolání dle §265b tr. ř. být nemohou. V tomto směru by bylo namístě dovolání odmítnout podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř., neboť bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v ustanovení §265b tr. ř. Dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. odpovídá toliko námitka, že k vyplacení nemocenských dávek došlo nikoliv v důsledku nepravdivého prohlášení obviněného, nýbrž v důsledku ošetřujícím lékařem neúplně vyplněného nemocenského lístku. Tuto námitku státní zástupce považuje za zjevně neopodstatněnou, neboť k posouzení nároku na nemocenské dávky slouží zaměstnavateli oba uvedené doklady a vznik jakýchkoliv pochybností o jeho oprávněnosti by byl důvodem k dalšímu šetření. Neúplně vyplněným nemocenským lístkem ze strany ošetřujícího lékaře byl dovolatelův zaměstnavatel nepochybně uveden v omyl, nicméně s ohledem na skutečnost, že se nejednalo o běžnou chorobu, nýbrž o nepracovní úraz, sloužilo pro posouzení oprávněnosti nároku na nemocenské dávky též prohlášení příjemce těchto dávek. Pokud tedy dovolatel v prohlášení uvedl zaměstnavatele v omyl, jednalo se vedle neúplně vyplněného nemocenského lístku o druhou příčinu, bez které by škodlivý následek nenastal.
V závěru svého vyjádření státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud ČR dovolání obviněného A. H. podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné odmítl a na základě §265h odst. 2 tr. ř. vyslovil souhlas s projednáním dovolání v neveřejném zasedání /§265r odst. 1 písm. c) tr. ř./ i pro případ jiného než navrhovaného rozhodnutí.
Podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. dovolání lze podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
V rámci tohoto dovolacího důvodu je možné namítat nesprávnou právní kvalifikaci skutku. Tím je míněn skutek, jak ho zjistil soud. Tento skutek je předmětem právního posouzení, přičemž jde o jeho hmotně právní posouzení. Právním posouzením skutku je ta část rozhodovací činnosti soudu, při které soud svá skutková zjištění podřazuje pod ustanovení hmotného práva, typicky pod ustanovení trestního zákona. Z toho vyplývá, že uplatněnému dovolacímu důvodu odpovídají jen takové námitky, jimiž je soudu vytýkáno, že svá skutková zjištění nesprávně podřadil pod určité ustanovení trestního zákona, resp. že soudem zjištěný skutek nenaplňuje zákonné znaky trestného činu, jímž byl obviněný uznán vinným. To znamená, že není možné uplatňovat námitky proti samotným skutkovým zjištěním, proti tomu, jak soud hodnotil důkazy, jak při dokazovaní postupoval apod. Jinak řečeno, dovolání lze opírat jen o námitky hmotně právní povahy, nikoli o námitky skutkové.
Obviněný ve svém dovolání uplatnil toliko jedinou námitku hmotně právní povahy, a to že „pochybením svědka Ö. při vyplňování nemocenského lístku“ došlo k přerušení příčinné souvislosti mezi jeho jednáním a následkem, tedy vzniklou škodou, neboť jeho jednání nemohlo samo o sobě uvést jeho zaměstnavatele v omyl. Ostatní uplatněné námitky jsou námitkami skutkové povahy, kterými obviněný v podstatě vytýká soudům porušení procesních ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř., tj. ustanovení o postupu orgánů činných v trestním řízení při zjišťování skutkového stavu a při hodnocení důkazů, a nikoli porušení ustanovení hmotného práva při právním posouzení skutkového stavu jimi zjištěného.
Příčinná souvislost, která spojuje protiprávní jednání se způsobeným trestněprávně relevantním následkem, je jako obligatorní znak objektivní stránky trestného činu jedním ze základních předpokladů trestní odpovědnosti pachatele.
Následek je zpravidla výsledkem několika příčin, přičemž příčinou následku je každé jednání, bez kterého by následek nenastal. Příčinná souvislost mezi jednáním pachatele a následkem se nepřerušuje, jestliže k jednání pachatele přistoupí další skutečnost, která spolupůsobí při vzniku následku, avšak jednání pachatele zůstává takovou skutečností, bez níž by k následku nebylo došlo (srov. č. 37/1975 Sb. rozh. tr.). Příčinou je totiž každý jev, bez něhož by jiný jev nenastal, resp. nenastal způsobem, jakým nastal (co do rozsahu poruchy či ohrožení, místa, času apod.). Jednání pachatele, i když je jen jedním článkem řetězu příčin, které způsobily následek, je příčinou následku i tehdy, pokud by následek nenastal bez dalšího jednání třetí osoby (srov. č. 72/1971 Sb. rozh. tr.). Každé jednání, bez kterého by následek nenastal, není stejně důležitou příčinou následku (zásada gradace příčinné souvislosti); důležité je, aby jednání pachatele bylo z hlediska způsobení následku příčinou dostatečně významnou.
Již soud prvního stupně dospěl ke skutkovému závěru, že zaměstnavatel obviněného jakožto poškozený vycházel při přiznání nemocenských dávek jak z nemocenského lístku, tak ze záznamu o nepracovním úrazu s tím, že zatímco na nemocenském lístku vliv alkoholu nebyl nijak specifikován, neboť předtištěná kolonka nebyla proškrtnuta ani označena, záznam o nepracovním úrazu obsahoval výslovné prohlášení podepsané obviněným, že při dopravní nehodě nebyl pod vlivem alkoholu. Pokud tedy způsob vyplnění nemocenského lístku mohl vzbudit pochybnost o případném vlivu alkoholu na vznik pracovní neschopnosti, byla tato pochybnost odstraněna prohlášením obviněného v záznamu o nepracovním úrazu, který vliv alkoholu vylučoval (str. 8 rozsudku soudu prvního stupně).
Ze shora uvedeného jednoznačně vyplývá, že jednání obviněného A. H. spočívající v podepsání prohlášení, že při dopravní nehodě nebyl pod vlivem alkoholu, bylo takovou skutečností, bez níž by jeho zaměstnavatel nedospěl k mylnému závěru, že obviněnému vznikl zákonný nárok na nemocenské, a v rozporu se zákonem nemocenské obviněnému nevyplatil a bez níž by společnosti M. e., a. s., nebyla způsobena škoda ve výši 54.543,- Kč. Předmětné jednání obviněného je tedy příčinou způsobeného následku v podobě vzniklé škody s tím, že jednání svědka MUDr. J. Ö., který údaj o podezření z vlivu alkoholu na nemocenském lístku nijak neoznačoval proto, že lístek vyplňoval před tím, než byly známy výsledky vyšetření krve na alkohol (str. 4 rozsudku soud prvního stupně), nepřerušuje příčinnou souvislost mezi jednáním obviněného a způsobeným následkem.
Jestliže při vzniku následku spolupůsobilo více příčin, např. jednání pachatele a třetí osoby, je třeba hodnotit každou příčinu co do jejího významu pro vznik následku zvlášť a určit její důležitost pro následek, který z jednání obviněného nastal. Hodnotí-li se takto jednání obviněného A. H., je třeba dospět k závěru, že jeho jednání spočívající v podepsání nepravdivého prohlášení, že při dopravní nehodě nebyl pod vlivem alkoholu, bylo ze shora uvedených důvodů rozhodující příčinou pro vyplacení nemocenského, a tím i popsaných relevantních trestněprávních následků na majetku poškozené společnosti. Soud prvního stupně hodnocení příčin vyjádřil tak, že „způsobený následek je v přímé příčinné souvislosti s jednáním obžalovaného, neboť k nesprávnému postupu poškozené spočívajícímu ve výplatě nemocenských dávek obžalovanému došlo nejen pro nedostatečně vyplněný nemocenský lístek obžalovaného, ale zejména proto, že obžalovaný svým výslovným prohlášením poškozenou ujistil, že nebyl pod vlivem alkoholu“ (str. 9 rozsudku).
Všechny znaky charakterizující objektivní stránku trestného činu, tedy i příčinný vztah mezi jednáním pachatele a následkem trestného činu, musí být zahrnuty zaviněním. Jak je zřejmé z protokolu o podaném vysvětlení ve věci dopravní nehody obviněného ze dne 13. 10. 1999, obviněný byl v době nehody pod vlivem alkoholu, neboť, jak sám přiznal, před jízdou vypil asi 8 velkých odlivek alkoholu zn. Fernet (str. 5 rozsudku soudu prvního stupně) s tím, že tato skutečnost byla potvrzena i výsledky vyšetření krve, dle nichž měl obviněný v době dopravní nehody 2,29 promile alkoholu v krvi. Následkem dopravní nehody obviněný ani neutrpěl poranění hlavy, ani nebyl v bezvědomí. Obviněným tvrzené stavy zmatenosti a poruchy paměti po operačním zákroku byly vyloučeny, neboť pokud by k něčemu takovému pod vlivem léku dolzinu došlo, „nebyl by mu tento lék dále podáván a na 100% by toto bylo zaznamenáno v lékařské dokumentaci a lék by musel být okamžitě vysazen“ s tím, že „žádné poruchy vědomí či poruchy paměti ve zdravotní dokumentaci obžalovaného nejsou z průběhu léčby ani po operaci zaznamenány“ (str. 3 rozsudku soudu druhého stupně). Pokud jde o vliv celkové anestezie, tato může ovlivňovat psychický stav člověka do konce dne, v níž byla provedena; „vzhledem k tomu, že operace obžalovaného proběhla 28. 9. 1999, dne 30. 9. 1999 obžalovaný již nemohl být touto anestezií ovlivněn“ a „byl schopen činit právní úkony“ (taktéž str. 3 téhož rozhodnutí). Na základě těchto skutečností již soud prvního stupně dospěl k závěru, že rozpoznávací a ovládací složky obviněného nebyly v době spáchání trestného činu sníženy a obviněný je tedy za své jednání plně trestně odpovědný s tím, že pokud jde o subjektivní stránku, soud prvního stupně konstatoval úmyslné zavinění, a to nejméně ve smyslu §4 písm. b) tr. zák. v podobě nepřímého úmyslu, „jelikož obžalovaný si musel být vědom, že jeho nepravdivé prohlášení o přítomnosti vlivu alkoholu … může způsobit nepříznivý následek v podobě neoprávněného vyplacení nemocenských dávek … přesto předmětné prohlášení učinil a vyplacené nemocenské dávky čerpal“ (str. 9 a 10 rozsudku soudu prvního stupně), z čehož jednoznačně vyplývá, že i příčinný vztah mezi posuzovaným jednáním obviněného A. H. a následkem v podobě škody na majetku společnosti M. e., a. s., je zahrnut zaviněním obviněného, a to ve formě nepřímého úmyslu /§4 písm. b) tr. zák./.
Námitka obviněného, že jeho zaměstnavatel při vyplácení nemocenských dávek porušil své povinnosti, neboť šlo o sporný případ a měl jej tedy v souladu se zákonem předložit O. s. s. z. k dalšímu přezkoumání, což však neučinil, je s ohledem na skutečnost, že případná pochybnost zaměstnavatele o zákonném nároku obviněného na nemocenské byla odstraněna nepravdivým prohlášením obviněného, že v době dopravní nehody nebyl pod vlivem alkoholu, taktéž zjevně neopodstatněná.
S ohledem na shora uvedené skutečnosti je zřejmé, že nedošlo k přerušení příčinné souvislosti mezi jednáním obviněného a způsobeným trestněprávně relevantním následkem na majetku poškozené společnosti. Proto Nejvyšší soud dovolání obviněného jako zjevně neopodstatněné podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl, když s námitkou uplatněnou v dovolání se podrobně zabývaly již soudy obou stupňů a přesto, že své rozhodnutí přesvědčivě zdůvodnili, obviněný nadále setrvává na svém výkladu otázky přerušení příčinné souvislosti.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 25. února 2004
Předseda senátu:
JUDr. Michal Mikláš