ECLI:CZ:NS:2004:7.TDO.957.2004.1
sp. zn. 7 Tdo 957/2004
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 31. 8. 2004 o dovolání obviněného G. J., proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 10. 3. 2004, sp. zn. 7 To 56/2004, v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 7 T 147/2003 takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného G. J. odmítá .
Odůvodnění:
I.
Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 20. 1. 2004, sp. zn. 7 T 147/2003, byl obviněný G. J. uznán vinným trestným činem podvodu podle §250 odst. 1, 3 písm. b) tr. zák.
Podle zjištění obvodního soudu se tohoto trestného činu dopustil tím, že \"v zastoupení jednatelky J. J., společnosti P., s.r.o., se sídlem v P., N. 340/21, odebral v období od 6. 6. do 30. 6. 2002 od společnosti E., s.r.o., se sídlem v P., M. 15, zboží v celkové hodnotě 1.527.029,- Kč tak, že přes ujednání s jednatelem společnosti E., s.r.o., R. U., že limit na fakturu nepřekročí hodnotu zboží 250.000,- Kč s možností dalšího odběru až po zaplacení splatné faktury, využil jeho nepřítomnosti a pracovnici V. J. tvrdil, že je s R. U. domluven na mimořádném odběru zboží, což nebyla pravda, splatné faktury ihned neuhradil a zboží odebral, ačkoli společnost P., s.r.o., byla již ve stavu značné zadluženosti, a obviněný si navíc přes výše uvedené skutečnosti a nezaplacené faktury od společnosti P., s.r.o., dne 10. 7. 2001 vypůjčil pro svou potřebu částku 1.500.000,- Kč, kterou ve lhůtě splatnosti do 26. 9. 2001 nevrátil, přičemž společnosti E., s.r.o., tak způsobil škodu v hodnotě odebraného a nezaplaceného zboží, tj. ve výši 1.527.029,- Kč\".
Obviněnému byl podle §250 odst. 3 tr. zák. za použití §40 odst. 1 tr. zák. uložen trest odnětí svobody v trvání jednoho roku, jehož výkon byl podle §58 odst. 1, §59 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložen na zkušební dobu dvou roků.
Proti tomuto rozsudku podal obviněný odvolání, které bylo usnesením Městského soudu v Praze ze dne 10. 3. 2004, sp. zn. 7 To 56/2004, jako nedůvodné podle §256 tr. ř.zamítnuto.
II.
Proti usnesení Městského soudu v Praze podal obviněný prostřednictvím svého obhájce JUDr. J. N. dovolání, a to v rozsahu výroku o vině i trestu.
To opřel o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., neboť napadené rozhodnutí podle něj spočívá na nesprávném právním posouzení skutku.
V odůvodnění dovolání namítá, že závěr o vině trestným činem podvodu předpokládá zjištění, že obviněný jednal v úmyslu poškozeného uvést v omyl a způsobit mu újmu. Podle obviněného však ze skutkových zjištění obvodního soudu takový úmysl dovodit nelze. Oběma soudům vytýká, že neakceptovaly jeho obhajobu, podle které se nechtěl na úkor poškozeného obohatit, nýbrž měl zájem na dalších obchodech se společností E., s. r. o., a to i v situaci, kdy měla společnost P., s. r. o., ekonomické obtíže. Podle obviněného v rozhodnutí obou soudů chybějí skutková zjištění, která by dovolovala činit závěr o podvodném úmyslu obviněného, a proto nelze ani právní posouzení skutku považovat za správné.
Závěrem dovolání navrhoval, aby Nejvyšší soud usnesení městského soudu i rozsudek obvodního soudu zrušil a věc Obvodnímu soudu pro Prahu 1 vrátil s tím, aby ji znovu projednal a rozhodl.
Nejvyšší státní zástupkyně se k podanému dovolání vyjádřila písemně v souladu s ust. §265h odst. 2 tr. ř. Podle jejího názoru nelze námitkám obviněného přisvědčit. Podle nejvyšší státní zástupkyně obvodní soud ve svém rozhodnutí logicky vyložil skutkové okolnosti, z nichž dovodil závěr o podvodném úmyslu obviněného. Městský soud se podle ní subjektivní stránkou jednání obviněného zabýval velmi podrobně a důvodně potvrdil správnost závěrů obvodního soudu. Nejvyšší státní zástupkyně má zato, že argumenty obsažené v dovolání sice naplňují deklarovaný dovolací důvod, avšak jsou zjevně neopodstatněné. Navrhuje proto, aby Nejvyšší soud dovolání odmítl podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř.
III.
Nejvyšší soud jako soud dovolací nejdříve ověřil, že dovolání je přípustné, bylo podáno oprávněnou osobou, v zákonné lhůtě a na předepsaném místě.
Poté se zaměřil na to, zda obviněným uplatněné námitky lze skutečně považovat za některý z důvodů dovolání podle §265b odst. 1 tr. ř., neboť uplatnění námitek, které obsahově naplňují dovolací důvod, je nezbytnou podmínkou přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle §265i odst. 3 tr. ř.
Nejvyšší soud v této souvislosti zdůrazňuje, že v případě dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze v jeho rámci namítat, že zjištěný skutek byl nesprávně kvalifikován jako určitý trestný čin, přestože znaky tohoto trestného činu, resp. znaky žádného trestného činu neměl. Myslí se tím přitom skutek, tak jak byl soudem zjištěn. Tento dovolací důvod neumožňuje namítat nesprávnost skutkových zjištění, nesprávnost hodnocení provedených důkazů ani neúplnost provedeného dokazování.
V posuzovaném případě obviněný uplatnil námitku, že skutková zjištění obvodního i městského soudu nenaplňují znaky trestného činu podvodu podle §250 odst. 1, 3 písm. b) tr. zák. pro nedostatek úmyslného zavinění z jeho strany. Nejvyšší soud shledal tuto námitku zjevně neopodstatněnou.
Podle závěrů Obvodního soudu pro Prahu 1 se obviněný G. J. dopustil trestného činu podvodu podle §250 odst. 1, 3 písm. b) tr. zák. tím, že ke škodě cizího majetku sebe obohatil tím, že uvedl někoho v omyl, a způsobil tak na cizím majetku značnou škodu. Skutková zjištění obvodního soudu ve výroku rozsudku těmto znakům skutkové podstaty plně odpovídají, neboť všechny znaky skutkové podstaty jsou ve výroku jednoznačně a výslovně vyjádřeny, a to včetně subjektivní stránky činu. Ta zahrnuje jednak úmyslné uvedení poškozeného R. U. v omyl tím, že obviněný využil jeho nepřítomnosti, předstíral jeho souhlas před pracovnicí jeho společnosti a odebral zboží od jeho společnosti v rozporu s podmínkami, které si s ním předtím dohodl. Tyto podmínky přitom stanovil poškozený právě s vědomím hrozící insolventnosti obviněného, aby tak vyloučil možnost, že mu obviněný zůstane dlužen větší částku. Odběr zboží přitom obviněný realizoval za situace, kdy společnost P., s. r. o., byla již značně zadlužena. Obviněný si navíc v inkriminované době z jejího účtu vypůjčil hotovost pro vlastní potřebu, ačkoliv vypůjčená částka, pokud by skutečně měl úmysl za odebrané zboží zaplatit, postačovala k jeho úhradě. Tyto skutečnosti obvodní soud podrobně reprodukuje na str. 3 odůvodnění jeho rozhodnutí. Pokud pak obviněný v další části dovolání polemizuje i s tím, jakým způsobem soud hodnotil provedené důkazy, zejména výpověď svědka R. U., jde o námitku, která překračuje rámec uplatněného dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., a Nejvyšší soud k ní proto nepřihlížel.
Skutečnosti svědčící pro úmysl obviněného uvést poškozeného v omyl včetně vědomí, že mu tím způsobí škodu ve výši hodnoty takto odebraného zboží, pak při přezkumu odvolacích námitek obviněného na podkladě obdobné argumentace výstižně konstatuje v napadeném rozhodnutí i Městský soud v Praze (viz str. 8 odůvodnění).
Právní posouzení zjištěného jednání obviněného G. J. jako trestného činu podvodu podle §250 odst. 1, 3 písm. b) tr. zák. tedy odpovídá zákonu.
IV.
Nejvyšší soud proto dovolání obviněného G. J. odmítl podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné. Učinil tak v souladu s ust. §265r odst.1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný .
V Brně dne 31. srpna 2004
Předseda senátu:
JUDr. Petr Hrachovec
Vypracoval:
JUDr. Robert Fremr