ECLI:CZ:NS:2004:7.TDO.976.2004.1
sp. zn. 7 Tdo 976/2004
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 31. 8. 2004 o dovolání obviněného J. H., roz. P., proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 17. 3. 2004, sp. zn. 5 To 122/2004, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Karviné pod sp. zn. 4 T 206/2003 takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného J. H., roz. P., odmítá .
Odůvodnění:
I.
Rozsudkem Okresního soudu v Karviné ze dne 21. 11. 2003, sp. zn. 4 T 206/2003, byl obviněný J. H. uznán vinným pod bodem 1 výroku trestnými činy vydírání podle §235 odst. 1, 2 písm. c) tr. zák. a ublížení na zdraví podle §221 odst. 1 tr. zák., pod bodem 2 trestným činem znásilnění podle §241 odst. 1 tr. zák.
Skutku pod bodem 1 se podle zjištění okresního soudu dopustil tím, že dne 5. 4. 2003 ve večerních hodinách v B. prostřednictvím SMS zprávy vyzval A. V., aby vyšla před dům v A. ul. čp. 1070, kde ji poté fyzicky napadl, udeřil ji pěstí do hlavy, kopal ji do celého těla, vulgárně jí nadával a vyhrožoval zabitím, když s ním nepůjde. Poté ji odtáhl do svého bytu v B. ul. čp. 130, zamkl, přikázal jí převléknout se do pyžama, opětovně ji bil pěstmi po hlavě, udeřil ji do ruky kovovým pohrabáčem, ačkoli křičela a prosila jej, aby přestal, neustále požadoval, aby se již nestýkala s cizími lidmi a aby se k němu nastěhovala, jinak ji zabije, své výhrůžky umocňoval tím, že jí přikládal ke krku nejprve šňůru, poté kovový řetízek s tím, že ji uškrtí, a poté ji škrtil rukama. Následujícího dne 6. 4. 2003 jí nařídil, aby zatelefonovala svému manželovi a poté známému J. S., že je u přítele a přijde až v pondělí 7. 4. 2003, což ze strachu udělala. Když následujícího dne 7. 4. 2003 odmítla jeho žádost, aby se k němu nastěhovala, obviněný ji opětovně bil rukama, praštil o zem jejím mobilním telefonem, svázal jí ruce koženým řemenem, ostřím kuchyňského nože jí jezdil po těle, zejména kolem krku a ramen, nůžkami jí ostříhal vlasy, přičemž došlo k vytržení náušnice z jejího ucha, žiletkou jí vyholil obočí, přičemž neustále požadoval, aby se k němu nastěhovala. Poté, co poškozená ze strachu souhlasila, ji z bytu v dopoledních hodinách dne 7. 4. 2003 pustil s tím, že se musí do 14:00 hodin vrátit, jinak ji zabije. V důsledku jednání obviněného utrpěla poškozená četné zhmožděniny a oděrky, které si vyžádaly léčení od 7. 4. 2003 do 24. 6. 2003 včetně následné rehabilitace.
Skutku pod bodem 2 se dopustil tím, že dne 6. 4. 2003 a poté dne 7. 4. 2003 vždy v ranních hodinách ve svém bytě v B., v B. ul. čp. 130, donutil A. V., kterou od 5. 4. 2003 proti její vůli držel ve svém bytě, aby si lehla na bok, svlékl ji kalhoty a spodní kalhotky po kolena, lehl si za ní a proti její vůli na ní v obou případech vykonal pohlavní styk, když A. V. jeho jednání strpěla pouze ze strachu o své zdraví a život.
Obviněnému J. H. byl uložen trest odnětí svobody v trvání čtyř roků se zařazením do věznice s ostrahou. Zároveň bylo rozhodnuto o povinnosti obviněného k náhradě škody.
Odvolání obviněného Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 17. 3. 2004, sp. zn. 5 To 122/2004, zamítl podle §256 tr. ř. jako nedůvodné.
II.
Proti usnesení Krajského soudu v Ostravě podal obviněný prostřednictvím svého obhájce Mgr. R. S. dovolání, a to proti výroku, kterým bylo zamítnuto jeho odvolání. Toto rozhodnutí napadl z důvodu uvedeného v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., neboť má zato, že spočívá na nesprávném právním posouzení skutku.
V úvodu odůvodnění dovolání obviněný uvádí, že setrvává na své obhajobě, že se vůči poškozené A. V. žádného trestného činu nedopustil. V mezích dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. namítá, že okresní soud podle právní věty rozsudku dospěl k závěru, že poškozenou donutil k souloži pohrůžkou bezprostředního násilí, avšak ze skutkové věty rozsudku žádná konkrétní skutečnost, která by tento znak skutkové podstaty naplňovala, podle názoru obviněného nevyplývá. Obviněný tvrdí, že podle jeho přesvědčení s ním poškozená uskutečnila pohlavní styky dobrovolně, resp. mu nedala jednoznačně najevo, že si pohlavní styky nepřeje. Závěr okresního soudu, podle něhož pohrůžka bezprostředního násilí vyplývá \"z konkrétního jednání obviněného a ostatních okolností\", považuje obviněný za nepřesvědčivý. Krajský soud pak podle obviněného pochybil, když těmto jeho námitkám nevyhověl, čímž podle jeho přesvědčení nesplnil svou přezkumnou povinnost. Obviněný v této souvislosti zdůraznil, že popírá i jednání pod bodem 1 výroku.
Závěrem dovolání obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud napadené usnesení krajského soudu zrušil a přikázal tomuto soudu nové projednání a rozhodnutí věci.
Nejvyšší státní zástupkyně se k podanému dovolání podle §265h odst. 2 tr. ř. písemně vyjádřila tak, že podle jejího názoru skutkové okolnosti obsažené ve výroku rozsudku, doplněné o další v odůvodnění rozsudku, odpovídají všem zákonným znakům trestného činu znásilnění podle §241 odst. 1 tr. zák. Nejvyšší státní zástupkyně vyzdvihuje, že z výroku o vině je zřejmé, že obviněný si vynutil soulož s poškozenou poté, kdy ji nejdříve násilím přinutil odejít k němu do bytu, kde ji surovým bitím za použití zbraní, škrcením a vyhrůžkami zabitím ponižoval a podroboval své vůli. Z obavy o svůj život proto poškozená plnila jeho pokyny, uskutečnila například telefonáty dle jeho příkazu a ze stejných důvodů také strpěla, aby na ní opakovaně vykonal soulož. Nejvyšší státní zástupkyně v této souvislosti vyzdvihuje, že obviněný výzvu k souloži komentoval surovou výhrůžkou o způsobu jejího provedení, takže závěr soudů o tom, že obviněný se v takovém případě nemohl domnívat, že s ním poškozená souloží dobrovolně, považuje za zcela logický. Podle ní vzhledem k intenzitě a charakteru použitého násilí je zřejmé, že poškozená se obviněnému podřizovala z obavy z dalšího týrání, resp. z obavy o svůj život.
Vzhledem k tomu nejvyšší státní zástupkyně navrhovala, aby dovolání bylo odmítnuto podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné.
III.
Nejvyšší soud jako soud dovolací nejdříve ověřil, že dovolání je přípustné, bylo podáno oprávněnou osobou, v zákonné lhůtě a na předepsaném místě.
Poté se zaměřil na to, zda obviněným uplatněné námitky lze skutečně považovat za některý z důvodů dovolání podle §265b odst. 1 tr. ř., neboť uplatnění námitek, které obsahově naplňují dovolací důvod, je nezbytnou podmínkou přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle §265i odst. 3 tr. ř.
Tuto podmínku shledal v případě námitek uplatňovaných v rozsahu výroku o vině pod bodem 2 splněnu, neboť obviněný namítal, že zde uvedená skutková zjištění nenaplňují všechny znaky skutkové podstaty trestného činu znásilnění podle §241 odst. 1 tr. zák., a to pokud jde o naplnění znaku pohrůžky bezprostředního násilí.
Podle zjištění obou soudů měl obviněný jeho znaky naplnit tím, že pohrůžkou bezprostředního násilí donutil jiného k souloži. Podle konstantní judikatury se tím rozumí situace, kdy pachatel překoná vážně míněný odpor donucované osoby pohrůžkou bezprostředního násilí nebo kdy tato osoba podlehne při seznání beznadějnosti kladeného odporu. Donucovaná osoba může upustit od dalšího odporu pro vyčerpanost, zřejmou beznadějnost nebo z odůvodněného strachu, že pachatel svou pohrůžku bezprostředního násilí uskuteční.
Okresní soud ve výroku rozsudku pod bodem 2 výslovně uvedl, že \"obviněný poškozenou donutil, aby si lehla na bok, svlékl jí kalhoty, spodní kalhotky, lehl si za ní a proti její vůli na ní vykonal pohlavní styk, když poškozená jeho jednání strpěla pouze ze strachu o své zdraví a život\". Je přitom třeba zdůraznit, že okresní soud v rámci skutkových zjištění pod bodem 2 uvedl i další důležité skutečnosti a sice, že obviněný poškozenou k souloži donutil v ranních hodinách dne 6. 4. a 7. 4. 2003, přičemž již od 5. 4. 2003 ji proti její vůli držel ve svém bytě. Již z těchto skutkových zjištění je zřejmé, že ze strany poškozené šlo o jednání vynucené, nikoli dobrovolné, které si obviněný vynutil jednáním, které u poškozené vedlo k obavám o vlastní zdraví a život.
Nelze přitom pomíjet fakt, že jednání obviněného obsažené ve skutkových zjištěních pod bodem 2 výroku rozsudku bylo zarámováno skutkovými zjištěními pod bodem 1, která je časově ohraničovala. Ze skutkových zjištění pod bodem 1 je zřejmé, že obviněný se vůči poškozené dopustil prvního násilného jednání již ve večerních hodinách dne 5. 4. 2003, kdy ji napadl údery pěstí do hlavy a kopáním do celého těla, vyhrožoval jí zabitím a odtáhl ji do svého bydliště. Tam ji uzamkl a počínaje večerními hodinami dne 5. 4. 2003 až do dopoledních hodin dne 7. 4. 2003 se vůči poškozené dopustil série dalších násilných útoků, které směřovaly k tomu, aby mu poškozená byla ve všech ohledech po vůli a bezmezně respektovala všechny jeho příkazy a přání. Obviněný v tomto jednání pokračoval přesto, že mu poškozená dávala jednoznačně najevo, jak jeho jednáním trpí, a prosila jej, aby přestal. Na každý náznak nesouhlasu poškozené obviněný ihned reagoval výhrůžkami a dalším násilím. Své fyzické ataky vůči ní stupňoval od bití přes ponižování její důstojnosti (ostříhání vlasů, oholení obočí) až po vyhrůžky zabitím, jejichž reálnost názorně dokumentoval rdoušením a škrcením poškozené, resp. přikládáním nože k jejímu krku. Dva pohlavní styky, které si na poškozené vynutil, pak časově zapadaly do série těchto útoků obviněného, došlo k nim v atmosféře, kdy poškozená jeho příkazy plnila zjevně jen z obav o svůj život a zdraví, které se vzhledem k předchozímu jednání obviněného jeví jako zcela opodstatněné. Konečně i podle detailních skutkových zjištění, která okresní soud učinil z výpovědi poškozené, rozvedených v odůvodnění rozsudku, obviněný provázel soulože přímo v jejich průběhu dalšími výhrůžkami, takže lze jednoznačně vyloučit jeho tvrzení, že pohlavní styk považoval ze strany poškozené A. V. za dobrovolný. Námitky obviněného tvrdící absenci skutkových zjištění naplňujících znaky skutkové podstaty trestného činu znásilnění podle §241 odst. 1 tr. zák. proto shledal Nejvyšší soud zjevně neopodstatněnými.
Pokud pak obviněný v dovolání zpochybňoval skutková zjištění pod bodem 1 rozsudku a trval na tom, že se takového jednání nedopustil s tím, že výpověď poškozené je nevěrohodná, šlo o námitky ryze skutkové povahy mimo rámec uplatněného dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., takže k nim Nejvyšší soud nepřihlížel.
IV.
Nejvyšší soud proto shledal dovolání obviněného J. H., roz. P., zjevně neopodstatněným a jako takové je odmítl podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. Učinil tak v souladu s ust. §265r odst.1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný .
V Brně dne 31. srpna 2004
Předseda senátu:
JUDr. Petr Hrachovec
Vypracoval:
JUDr. Robert Fremr