ECLI:CZ:NS:2004:7.TDO.990.2004.1
sp. zn. 7 Tdo 990/2004
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 31. 8. 2004 o dovolání obviněných R. Š. a P. G., proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 5. 4. 2004, sp. zn. 5 To 26/2004, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Karviné pod sp. zn. 9 T 135/2003 takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněných R. Š. a P. G. o d m í t a j í .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Karviné ze dne 3. 12. 2003, sp. zn. 9 T 135/2003, byli obvinění R. Š. a P. G. uznáni vinnými návodem k trestnému činu krádeže podle §10 odst. 1 písm. b) tr. zák., §247 odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. zák., návodem k trestnému činu porušování domovní svobody podle §10 odst. 1 písm. b) tr. zák., §238 odst. 1, 2 tr. zák., trestným činem krádeže obviněný R. Š. podle §247 odst. 1 písm. b), e), odst. 3 písm. b) tr. zák. a obviněný P. G. podle §247 odst. 1 písm. b), odst. 3 písm. b) tr. zák., přičemž v případě obou obviněných šlo o trestný čin dílem dokonaný a dílem nedokonaný jako pokus podle §8 odst. 1 tr. zák., a oba obvinění dále trestným činem poškozování cizí věci podle §257 odst. 1 tr. zák. a trestným činem porušování domovní svobody podle §238 odst. 1, 2 tr. zák. Odsouzeni byli podle §247 odst. 3 tr. zák., §35 odst. 1 tr. zák. k úhrnnému trestu odnětí svobody obviněný R. Š. na šest roků a šest měsíců a obviněný P. G. na pět roků, oba se zařazením do věznice s ostrahou podle §39a odst. 2 písm. c) tr. zák. Obviněný R. Š. byl podle §226 písm. c) tr. ř. zproštěn části obžaloby. Dále bylo rozhodnuto o nárocích poškozených na náhradu škody směřujících proti obviněným R. Š. a P. G. Kromě toho bylo rozhodnuto také ohledně obviněného M. J.
O odvoláních, která proti rozsudku Okresního soudu v Karviné podali obvinění R. Š., P. G. a. M. J., bylo rozhodnuto usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne 5. 4. 2004, sp. zn. 5 To 26/2004. Podle §256 tr. ř. byla odvolání obviněných zamítnuta jako nedůvodná.
Obvinění R. Š. a P. G. podali prostřednictvím obhájců v zákonné lhůtě dovolání proti usnesení Krajského soudu v Ostravě, a to každý z obviněných proti výroku, jímž bylo zamítnuto jeho odvolání.
Obviněný R. Š. podal dovolání v rozsahu odpovídajícím výroku o vině trestným činem krádeže podle §247 odst. 1 písm. b), e), odst. 3 písm. b) tr. zák. dílem dokonaným a dílem nedokonaným podle §8 odst. 1 tr. zák. Dovolání opřel o důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Namítl, že výše škody nedosáhla hodnoty značné škody ve smyslu §89 odst. 11 tr. zák. (v dovolání je nepřesně uvedeno odst. 10). Uvedl, že jeho úmysl nesměřoval ke způsobení těžšího následku a že neměl a nemohl mít vědomost o způsobení takového následku. Navrhl, aby Nejvyšší soud ohledně něho zrušil napadené usnesení i předcházející řízení, aby zrušil také všechna další obsahově navazující rozhodnutí a aby přikázal Okresnímu soudu v Karviné nové projednání a rozhodnutí věci v potřebném rozsahu, a to v jiném složení senátu.
Obviněný P. G. podal dovolání v rozsahu odpovídajícím výroku o vině trestným činem krádeže podle §247 odst. 1 písm. b), odst. 3 písm. b) tr. zák. dílem dokonaným a dílem nedokonaným podle §8 odst. 1 tr. zák. Odkázal na důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Namítl, že výše škody nedosáhla takové hodnoty, aby šlo o značnou škodu, jak to má na mysli ustanovení §89 odst. 11 tr. zák. (v dovolání je nepřesně citováno odst. 10), takže posouzení věci neodpovídá skutkovým zjištěním. Vytkl, že ve vztahu ke způsobení těžšího následku nebyla naplněna ani subjektivní stránka trestného činu. Vyjádřil názor, že těžší následek musí být zaviněn úmyslně, a dodal, že o takovém následku neměl a nemohl mít vědomost. Navrhl, aby Nejvyšší soud ohledně něho zrušil napadené usnesení i předcházející rozsudek a aby Okresnímu soudu v Karviné přikázal nové projednání a rozhodnutí věci.
Nejvyšší soud shledal, že dovolání obviněných jsou zjevně neopodstatněná.
Z hlediska napadeného rozhodnutí a podaných dovolání je spornou otázkou právní kvalifikace trestného činu krádeže s použitím ustanovení §247 odst. 3 písm. b) tr. zák., tj. zda způsobená škoda je značnou škodou a zda za ni obvinění odpovídají.
S použitím citovaného ustanovení soudy posoudily skutek, který podle jejich zjištění spočíval v tom, že v době od 27. 10. 2002 do 5. 2. 2003 oba obvinění společně se vloupali do sedmnácti cizích bytů, obviněný R. Š. sám se vloupal do dvou cizích bytů a do jednoho cizího automobilu, obviněný P. G. sám se vloupal do jednoho cizího bytu a přitom v těchto bytech, resp. automobilu, odcizili různé věci, čímž způsobili škodu obviněný R. Š. ve výši nejméně 704.457,- Kč a obviněný P. G. ve výši nejméně 644.977,- Kč, a nedokonaná část jejich společného jednání směřovala ke způsobení škody ve výši 21.000,- Kč.
Předpokladem kvalifikace trestného činu krádeže s použitím ustanovení §247 odst. 3 písm. b) tr. zák. je způsobení značné škody. Podle §89 odst. 11 tr. zák. značnou škodou se rozumí škoda dosahující částky nejméně 500.000,- Kč. Z toho je jasné, že zjištění soudů, podle něhož obviněný R. Š. způsobil škodu nejméně 704.457,- Kč a obviněný P. G. nejméně 644.977,- Kč, přičemž jejich jednání dále směřovalo ke způsobení škody ještě ve výši 21.000,- Kč, naplňuje zákonný znak způsobení značné škody ve smyslu §89 odst. 11 tr. zák. a ve smyslu §247 odst. 3 písm. b) tr. zák.
V ustanovení §247 odst. 3 písm. b) tr. zák. je značná škoda stanovena jako okolnost, která podmiňuje použití vyšší trestní sazby, a má povahu těžšího následku. Otázka zavinění pachatele ve vztahu k tomuto následku se posuzuje podle §6 písm. a) tr. zák. Podle tohoto ustanovení k okolnosti, která podmiňuje použití vyšší trestní sazby, se přihlédne, jde-li o těžší následek, i tehdy, zavinil-li jej pachatel z nedbalosti, vyjímaje případy, že zákon vyžaduje i zde zavinění úmyslné. Pokud jde o ustanovení §247 odst. 3 písm. b) tr. zák., není v něm výslovně stanoveno, že se vyžaduje úmyslné zavinění, což se zřetelem k ustanovení §6 písm. a) tr. zák. znamená, že postačí zavinění z nedbalosti.
Námitka, že žádný o obviněných nezavinil těžší následek úmyslně, tedy v žádném případě nemůže zvrátit výrok o vině trestným činem krádeže kvalifikovaným s použitím ustanovení §247 odst. 3 písm. b) tr. zák., neboť k tomu, aby obvinění odpovídali za takto kvalifikovaný trestný čin, postačí jejich zavinění z nedbalosti.
Uvedená právní kvalifikace nemůže být zvrácena ani námitkou, že žádný z obviněných neměl a nemohl mít vědomost o způsobení těžšího následku. Zavinění z nedbalosti je dáno i tehdy, je-li tu tzv. nevědomá nedbalost ve smyslu §5 písm. b) tr. zák. Podle tohoto ustanovení je trestný čin spáchán z nedbalosti, jestliže pachatel nevěděl, že svým jednáním může způsobit porušení nebo ohrožení zájmu chráněného trestním zákonem, ač o tom vzhledem k okolnostem a svým poměrům vědět měl a mohl. I kdyby tedy obvinění nevěděli, že jejich jednání má za následek vznik škody, která již výrazněji přesáhla 500.000,- Kč jako spodní hranici značné škody, vzhledem k okolnostem a k svým osobním poměrům to vědět měli a mohli. Jednání obviněných spočívalo ve větším počtu útoků. Oba obvinění společně provedli sedmnáct útoků, obviněný R. Š. sám další tři útoky a obviněný P. G. sám další jeden útok. Obvinění se soustředili na odcizování věcí, které již s ohledem na svou povahu byly hodnotné a zejména snadno zpeněžitelné. Kromě tuzemských i cizozemských peněz totiž odcizovali zejména elektroniku, šperky, hodinky, sportovní potřeby apod. Již samotný počet provedených útoků ve spojení s povahou odcizených věcí byl pro obviněné podkladem k tomu, aby měli nad svým jednáním kontrolu i co do rozsahu způsobeného následku. Pokud je tento následek vyjádřen jako škoda a vyčíslen v penězích, nijak nevybočuje z rámce, v němž si obvinění na podkladě své běžné životní zkušenosti měli a mohli o něm udělat představu.
Z hlediska subjektivní stránky by byla právní kvalifikace trestného činu krádeže s použitím ustanovení §247 odst. 3 písm. b) tr. zák. vyloučena jedině za předpokladu, že by způsobení značné škody nebylo zahrnuto ani tzv. nevědomou nedbalostí obviněných ve smyslu §5 písm. b) tr. zák. Z důvodů, které byly vyloženy v předchozím odstavci, však o takovou situaci v posuzovaném případě evidentně nejde.
Nejvyšší soud proto zjevně neopodstatněná dovolání obou obviněných podle §265i odst. 1 písm. e) tr. zák. odmítl.
Pro úplnost považuje Nejvyšší soud za nutné dodat, že nijak nepřihlížel k té části dovolání obviněných, která směřovala proti tomu, že soudy za podklad svých zjištění o hodnotě odcizených věcí vzali znalecké posudky z oboru ekonomiky. Obvinění se tak snažili zpochybnit správnost skutkových zjištění soudů o výši způsobené škody. Touto částí dovolání se obvinění ocitli mimo meze zákonného dovolacího důvodu uvedeného v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., jímž je nesprávné právní posouzení skutku nebo jiné nesprávné hmotně právní posouzení. Takto koncipovaný dovolací důvod znamená, že právním posouzením skutku se rozumí jeho hmotně právní posouzení. Jde o tu část rozhodnutí soudu, v níž soud podřazuje svá skutková zjištění pod ustanovení hmotného práva, typicky pod ustanovení trestního zákona. Předmětem právního posouzení tu je skutek, tak jak ho zjistil soud. Prostřednictvím uvedeného dovolacího důvodu tedy lze namítat, že skutkový stav zjištěný soudem byl nesprávně kvalifikován jako trestný čin, jímž byl obviněný uznán vinným, ale nelze namítat, že skutkový stav byl zjištěn nesprávně, že důkazy byly hodnoceny vadně, že dokazování mělo být doplněno apod. Jinak řečeno, dovoláním je možné vytýkat jen p r á v n í vady, pokud jde o kvalifikaci skutkového stavu zjištěného soudem, avšak není možné vytýkat s k u t k o v é vady s cílem dosáhnout změny ve skutkových zjištěních soudu.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 31. srpna 2004
Předseda senátu:
JUDr. Petr Hrachovec