ECLI:CZ:NS:2004:8.TDO.1039.2004.1
sp. zn. 8 Tdo 1039/2004
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 22. září 2004 o dovolání podaném obviněnou L. Ř., proti usnesení Krajského soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci, ze dne 23. 3. 2004, sp. zn. 2 To 190/2004, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu ve Vsetíně pod sp. zn. 5 T 82/2002, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněné L. Ř. odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu ve Vsetíně ze dne 10. 12. 2003, sp. zn. 5 T 82/2002, byla obviněná L. Ř. uznána vinnou dílem dokonaným, dílem nedokonaným trestným činem podvodu podle §250 odst. 1, 2 tr. zák. a §8 odst. 1 tr. zák. k §250 odst. 1, 2 tr. zák., kterého se dopustila tím, že
1)a) jako podnikatelka – fyzická osoba – s předmětem podnikání zprostředkování obchodu a služeb, zastupující na základě smlouvy o výhradním obchodním zastoupení ze dne 1. 2. 1999 ve funkci jednatele Č. p., a. s., P., na přesně nezjištěném místě vyplnila pravděpodobně dne 1. 10. 2001 bez vědomí pojistníka J. B., žádanku o zrušení smlouvy o kapitálovém životním pojištění s pojištěním úrazu a zdraví s odbytným ve výši 44.590,- Kč, na které padělala podpisy jmenovaného i ověřovatele, uvedla smyšlené číslo občanského průkazu pojistníka a za místo, kde mělo být odbytné převedeno, označila svůj účet u e., a. s., předmětnou žádanku dne 5. 10. 2001 zaslala poštou na pobočku Č. p., a. s., ve V., přičemž dne 12. 10. 2001 (ve výroku nepřesně uvedeno „12.210.2001“) bylo odbytné z předstíraně zrušené smlouvy v přesné výši 44.824,- Kč převedeno na shora označený účet obviněné, která tuto částku následně použila pro svoji potřebu, čímž Č. p., a. s., vznikla škoda ve výši vyplaceného odbytného, tj. 44.824,- Kč,
1)b) jako podnikatelka – fyzická osoba – s předmětem podnikání zprostředkování obchodu a služeb, zastupující na základě smlouvy o výhradním obchodním zastoupení ze dne 1. 2. 1999 ve funkci jednatele Č. p., a. s., P., na přesně nezjištěném místě vyplnila žádanku o zrušení smlouvy o všeobecném pojištění Ing. D. K., žádanku o zrušení smlouvy o všeobecném pojištění osob s odbytným ve výši 22.020,- Kč, na které padělala podpisy jmenovaného i ověřovatele, uvedla smyšlené číslo občanského průkazu pojištěného a za místo, kde mělo být odbytné převedeno, označila svůj účet u e., a. s., a předmětnou žádanku dne 22. 10. 2001 zaslala poštou na pobočku Č. p., a. s., ve V., přičemž k převodu odbytného na účet obviněné nedošlo kvůli podezření pracovníků ČP, a. s., ve V., takže škoda v přesné výši odbytného 22.021,- Kč Č. p., a. s., nevznikla.
Za to byla odsouzena podle §250 odst. 2 tr. zák. k trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku, jehož výkon byl podle §58 odst. 1 a §59 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání dvou let. Podle §59 odst. 2 tr. zák. jí bylo uloženo, aby podle svých sil nahradila Č. p., a. s., škodu, kterou trestným činem způsobila. Podle §49 odst. 1 a §50 odst. 1 tr. zák. jí byl uložen trest zákazu činnosti spočívající ve zprostředkování, uzavírání pojistných smluv na dobu dvou let a podle §55 odst. 1 písm. d) tr. zák. jí byl uložen trest propadnutí věci – hoblíku zn. Herkules. Podle §228 odst. 1 tr. ř. jí byla uložena povinnost nahradit poškozené Č. p., a. s., škodu ve výši 44.824,- Kč s 6,5 % úrokem z prodlení od 26. 6. 2002 do zaplacení.
Krajský soud v Ostravě, pobočka v Olomouci, usnesením ze dne 23. 3. 2004, sp. zn. 2 To 190/2004, odvolání obviněné proti odsuzujícímu rozsudku zamítl podle §256 tr. ř. jako nedůvodné.
Proti posledně citovanému rozhodnutí odvolacího soudu ve spojení s výše uvedeným rozsudkem Okresního soudu ve Vsetíně podala obviněná L. Ř. prostřednictvím své obhájkyně Mgr. Ing. S. H. dovolání, které opřela o dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., neboť se domnívá, že dovoláním napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku.
V obsahu tohoto mimořádného opravného prostředku dovolatelka poukázala na neurčitost skutkové věty, pokud se v ní ve vztahu k oběma bodům popsaných skutkových zjištění uvádí formulace „... na přesně nezjištěném místě vyplnila pravděpodobně dne ...“, což považuje za pochybení vedoucí k nepřezkoumatelnosti napadeného rozhodnutí. Poukázala také na nesprávně označené datum „12.210.2001“ uvedené ve skutkové větě odsuzujícího rozsudku pod bodem 1)a), v jehož souvislosti zmínila ustanovení §120 odst. 3 tr. ř. Oba skutky shledala, co do jejich popisu, jako neurčité a skutková věta rozsudku podle ní postrádá zákonem předepsané náležitosti. Především však namítla, že provedeným dokazováním nebylo prokázáno, že by se jednání uvedeného v obžalobě a následně v odsuzujícím rozsudku dopustila. Poukázala na obecné zásady vyjadřující nutnost naplnění formálních a materiálních znaků trestného činu s tím, že musí být prokázáno, že měla v úmyslu peníze z odbytného v pojišťovně na svůj účet poslat, že se tohoto jednání dopustila, a vyjádřila, že to prokázáno nebylo. Uvedla, že provedeným dokazováním bylo zjištěno pouze to, že přístup k informacím o končících smlouvách u Č. p., a. s., měl kterýkoli z jednatelů. Upřednostnila závěr znaleckého posudku z oboru písmoznalectví vyhotoveného JUDr. S., z něhož vyplývá, že písmo na žádankách o odbytné patří s nízkou pravděpodobností obviněné. Při konstatování obecné platnosti znaku obohacení ve vztahu k ustanovení §250 tr. zák. zpochybnila závěry soudů o své vině. Svou argumentaci k této okolnosti zaměřila na vysvětlení, že na dobu, kdy podle výpisu z účtu u e., a. s., mělo dojít prostřednictvím bankomatu k výběrům peněz, má alibi, a tato také v další části podrobně rozvedla. Na jejich základě dovodila, že se provedeným dokazováním nepodařilo zjistit, že finanční prostředky vybrala a použila pro sebe nebo někoho jiného a spáchala tak trestný čin podvodu podle §250 tr. zák. Toto své tvrzení podložila odkazy na svědecké výpovědi svědků V., J., R., Ř. ml., M. a K.. Popřela také, že by platební kartu vydanou jí na základě smlouvy s e., a. s., použila k bezhotovostní platbě v obchodech uvedených v rozhodnutí, přičemž i ze znaleckého posudku vyplynulo, že podpisy na účtenkách z těchto obchodů jsou nepravé, napodobené a nacvičené. Má za to, že takový podpis, jehož pravost nebyla potvrzena s pravděpodobností vyšší než 50 %, nelze považovat za usvědčující důkaz. Dále zkonstatovala obsah svědeckých výpovědí bývalého manžela a syna J. Ř., kterými – podle jejího názoru – bylo potvrzeno, že v inkriminované době nemohla použít platební kartu, neboť ji již dříve vrátila e., a. s., spolu se žádostí o zrušení účtu. Vysvětlila, že později, když se počala zajímat o to, jakým způsobem byla tato žádost vyřízena, zjistila, že došlo k převodu peněz z odbytného na její účet a k jejich následným výběrům přes bankomat. Na základě těchto zjištění pak podala trestní oznámení na neznámého pachatele pro zneužití účtu a platební karty.
V závěru dovolání obviněná navrhla, aby Nejvyšší soud České republiky (dále jen Nejvyšší soud) obě napadená rozhodnutí v plném rozsahu zrušil a věc přikázal ve smyslu §265l odst. 1 tr. ř. Okresnímu soudu ve Vsetíně k novému projednání, provedení důkazu – revizního znaleckého posudku z oboru písmoznalectví a k novému rozhodnutí ve věci.
Nejvyšší státní zastupitelství, jemuž bylo dovolání obviněné v opise doručeno, se za podmínek uvedených v ustanovení §265h odst. 2 tr. ř. prostřednictvím u něj činného státního zástupce k němu písemně vyjádřilo. Státní zástupce nejprve vyslovil pochybnost o tom, zda dovolání obviněné bylo podáno ve lhůtě zákonem pro podání dovolání stanovené, neboť s ohledem na dobu, kdy obviněná své dovolání sepsala, aniž by z obsahu spisového materiálu sám mohl tuto skutečnost ověřit, by bylo možné předpokládat, že dovolání bylo podáno až po uplynutí lhůty stanovené zákonem. Pokud s ohledem na obsah připojeného spisu bude zjištěno, že dovolání bylo podáno po uplynutí lhůty vymezené v ustanovení §265e odst. 1 tr. ř., navrhl, aby bylo odmítnuto podle §265i odst. 1 písm. c) tr. ř. V případě, že dovolání bylo podáno včas, pak obviněnou vznesené argumenty podřazené pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. týkající se jejího konstatování, že k obohacení ve smyslu §250 tr. zák. dojde teprve až v okamžiku, kdy pachatel finanční prostředky užije pro sebe nebo pro jiného, mají povahu správného či naopak nesprávného právního posouzení skutku uvedeného v pravomocném výroku o vině rozsudku soudu prvního stupně. Jde však o námitku, kterou lze považovat za neopodstatněnou, a proto v této části dovolání obviněné by mělo být odmítnuto podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř.
Ve vztahu k dalším námitkám rozvedeným obviněnou v podaném dovolání vyslovil názor, že nemají povahu právně relevantních námitek, protože směřují do oblasti skutkového zjištění, hodnocení důkazů či je jimi vytýkána neúplnost provedeného dokazování. Obviněná jimi v zásadě dokladuje své tvrzení, že se trestné činnosti, pro kterou byla uznána vinnou, nedopustila. Tím své výhrady zaměřila proti skutkovému stavu věci, s nímž vyslovila svůj nesouhlas. Z pohledu dovolacího důvodu vymezeného v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. nemohou obstát, protože uvedenému zákonnému dovolacímu důvodu neodpovídají. Pokud by se dovolání obviněné opíralo pouze o tuto argumentaci, přicházelo by do úvahy je odmítnout podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř.
V závěru svého vyjádření státní zástupce konstatoval, že kdyby Nejvyšší soud rozhodl v souladu s těmito stanovisky, pak by mohl odmítnutí dovolání učinit v neveřejném zasedání, aniž by k tomu byl nutný souhlas státního zástupce [§265r odst. 1 písm. a) tr. ř.]. Pro případ, že by Nejvyšší soud rozhodl jiným způsobem, vyslovil souhlas s projednáním věci v neveřejném zasedání ve smyslu §265r odst. 1 písm. c) tr. ř.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) nejprve zkoumal, zda v této trestní věci je dovolání přípustné, zda bylo podáno v zákonné lhůtě, oprávněnou osobou a na místě, kde lze podání učinit. Shledal přitom, že dovolání obviněné je přípustné podle §265a odst. 1, 2 písm. a), h) tr. ř. a bylo podáno osobou oprávněnou [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.]. Jde o podání učiněné v zákonné lhůtě a na místě, jak vymezuje ustanovení §265 odst. 1, 2 tr. ř.
S ohledem na výhradu obsaženou ve vyjádření státního zástupce činného u Nejvyššího státního zastupitelství je vhodné poznamenat, že opis usnesení odvolacího soudu obviněná i její obhájkyně obdržely dne 19. 5. 2004. Okresní soud ve Vsetíně dovolání obviněné podle podacího razítka tohoto soudu na něm otisknutého převzal dne 19. 7. 2004, když toto podání došlo tomuto soudu telefaxem v sobotu dne 17. 7. 2004, tedy v den pracovního volna, a proto razítko dokladující převzetí podání bylo otisknuto až první následující pracovní den, který je posledním dnem zákonem stanovené dvouměsíční dovolací lhůty. Pokud je v obsahu spisu založeno dovolání, na němž je vyznačeno razítko Okresního soudu ve Vsetíně s datem 20. 7. 2004, jedná se o podání doručené dodatečně v elektronické podobě, které pro posouzení včasnosti podání dovolání již není rozhodující.
Podle §265b odst. 1 tr. ř. lze dovolání podat, je-li tu některý z důvodů uvedených v písm. a) až l), pokud není dán důvod dovolání podle §265h odst. 2 tr. ř. (uložení trestu odnětí svobody na doživotí), přičemž podle §265f odst. 1 tr. ř. je třeba v dovolání mimo jiné vymezit i konkrétní důvod dovolání s odkazem na §265b odst. 1 písm. a) až l), příp. odst. 2 tr. ř.
Nejvyšší soud z obsahu shora citovaného dovolání zjistil, že obviněná této povinnosti v podaném dovolání formálně dostála, neboť uplatnila dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
Podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Z dikce citovaného ustanovení plyne, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné dovoláním vytýkat výlučně vady právní. V mezích tohoto dovolacího důvodu lze namítat, že skutek, jak byl zjištěn soudem, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoliv o trestný čin nejde nebo jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Vedle těchto vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též „jiné nesprávné hmotně právní posouzení“. Rozumí se jím zhodnocení otázky, která nespočívá přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva. Na podkladě tohoto dovolacího důvodu nelze proto přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno, ani prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů ve smyslu ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř.
Z obsahu podaného dovolání vyplývá, že obviněná uplatnila námitky, které převážně směřují proti způsobu, jakým byly hodnoceny provedené důkazy a zpochybňují správnost skutkových zjištění, která učinil soud prvního stupně a z nichž vycházel v napadeném rozhodnutí i odvolací soud. Pokud obviněná svým mimořádným opravným prostředkem poukázala na neurčitost skutkové věty a na to, že se soudu nepodařilo přesně zjistit, kde a kdy se obou skutků dopustila, poukázala tím na údajná pochybení soudů obou stupňů spočívající v hodnocení provedených důkazů a na nesprávnost zjištěného skutkového stavu věci. Namítla tak vady, které nejsou způsobilé naplnit nejen důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ale ani žádný jiný důvod uvedený v §265b tr. ř. Dovolání obviněné bylo v této části podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř. , a proto k němu Nejvyšší soud nepřihlížel.
Vytýkané nesprávnosti v písemném vyhotovení rozsudku soudu prvního stupně jsou pouze písařskými chybami a lze je opravit postupem podle §131 odst. 1 tr. ř. Ani ohledně této argumentace se proto nejedná o dovolací důvod obviněnou uplatněný podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
Označený dovolací důvod byl obviněnou v souladu s jeho zákonem vymezeným obsahem uplatněn ohledně znaku „kdo sebe nebo jiného obohatí“ stanoveného u skutkové podstaty trestnému činu podvodu podle §250 odst. 1, 2 tr. zák., protože v případě „obohacení se“ jde o hmotně právní pojem předpokládaný ustanovením §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
Trestného činu podvodu podle §250 odst. 1, 2 tr. ř. se dopustí, kdo ke škodě cizího majetku sebe nebo jiného obohatí tím, že uvede někoho v omyl, využije něčího omylu nebo zamlčí podstatné skutečnosti, a způsobí tak na cizím majetku škodu nikoli malou.
Obohacením se podle soudní praxe rozumí neoprávněné rozmnožení majetku pachatele (nebo někoho jiného), ať již jeho rozšířením nebo ušetřením nákladů, které by jinak byly z majetku pachatele nebo někoho jiného vynaloženy.
Podle skutkového zjištění popsaného v rozsudku soudu prvního stupně ve výroku o vině pod bodem 1)a) obviněná „… za místo, kde mělo být odbytné převedeno, označila svůj účet u e., a. s., předmětnou žádanku dne 5. 10. 2001 zaslala poštou na pobočku Č. p., a. s., ve V., přičemž dne 12. 10. 2001 (ve výroku nepřesně uvedeno „12.210.2001“) bylo odbytné z předstíraně zrušené smlouvy v přesné výši 44.824,- Kč převedeno na shora označený účet obviněné …“. Takto zjištěnými skutkovými okolnostmi byl vyjádřen způsob jednání a především následek spočívající v neoprávněném převodu peněz v celkové výši 44. 824,- Kč na účet obviněné, která se již tím obohatila. Trestný čin podvodu podle §250 odst. 1, 2 tr. zák. byl dokonán obohacením obviněné, tedy převedením finanční částky na její účet vedený u e., a. s. Od tohoto okamžiku obviněná měla finanční prostředky ve své dispozici, mohla s nimi volně nakládat, a současně vyloučila z možnosti dispozice s nimi Č. s., a. s. Z hlediska dokonání jmenovaného trestného činu není a nemůže být proto rozhodující, zda obviněná finanční prostředky ze svého účtu užila pro sebe nebo jiného.
Nejvyšší soud dospěl k závěru, že dovoláním napadené rozhodnutí a řízení jemu předcházející netrpí vadami vytýkanými obviněnou. Pouze na podkladě spisu a obsahu dovolání, aniž bylo třeba opatřovat další vyjádření dovolatelky nebo doplňovat řízení důkazy podle §265r odst. 7 tr. ř., dovolací soud učinil závěr, že námitky rozvedené v dovolání jsou jen formálně tvrzené a ve většině z nich jde jen o opakování již dříve uplatněné obhajoby. V potřebné a dostačující míře se s nimi vypořádaly již soudy prvního a druhého stupně. Nejvyšší soud proto dovolání obviněné L. Ř. podané proti usnesení Krajského soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci, ze dne 23. 3. 2004, sp. zn. 2 To 190/2004, ve spojení s rozsudkem Okresního soudu ve Vsetíně ze dne 10. 12. 2003, sp. zn. 5 T 82/2002, podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl. Své rozhodnutí přitom učinil v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 22. září 2004
Předseda senátu:
JUDr. Jan B l á h a
Vypracovala:
JUDr. Milada Šámalová