ECLI:CZ:NS:2004:8.TDO.1062.2004.1
sp. zn. 8 Tdo 1062/2004
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 22. září 2004 o dovolání obviněného Z. V., proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 20. 4. 2004, sp. zn. 4 To 86/2004, který rozhodl jako soud odvolací v trestní věci vedené u Okresního soudu v Prostějově pod sp. zn. 1 T 55/2003, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného Z. V. odmítá .
Odůvodnění:
Obviněný Z. V. podal prostřednictvím svého obhájce v zákonné lhůtě dovolání proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 20. 4. 2004, sp. zn. 4 To 86/2004, jímž bylo podle §256 tr. ř. zamítnuto jeho odvolání, které podal proti všem výrokům rozsudku Okresního soudu v Prostějově ze dne 20. 10. 2003, sp. zn. 1 T 55/2003. Tímto rozsudkem byl uznán vinným trestným činem loupeže podle §234 odst. 1 tr. zák. a odsouzen podle §234 odst. 1 tr. zák. k trestu odnětí svobody na dvě léta, jehož výkon byl podle §58 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložen na zkušební dobu stanovenou podle §59 odst. 1 tr. zák. na tři léta. Podle §229 odst. 1 tr. ř. byli poškození J. P. a Š. M. odkázáni se svými nároky na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.
Podle skutkových zjištění soudu prvního stupně se obviněný trestného činu loupeže podle §234 odst. 1 tr. zák. dopustil tím, že dne 10. 4. 2003 v U., ve sklepě svého domu za pomoci tří maskovaných mužů ozbrojených nunčakem a dřevěnou tyčí nutil poškozeného J. P., který na jeho výzvu přijel, k vydání vozidla tov. zn. Ford Tranzit, jako zástavu za nezaplacený dluh, přičemž poškozený mu pod vlivem této pohrůžky bezprostředního násilí vydal klíče od vozidla včetně dokladů a obviněný vozidlo odvezl prostřednictvím svého syna M. V. do svého objektu v obci K.
Obviněný podal dovolání v rozsahu odpovídajícím výroku o vině i všem na něj navazujícím výrokům a odkázal v něm na dovolací důvod uvedený v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Namítl, že napadené usnesení Krajského soudu v Brně spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Uvedl, že skutek, jímž byl uznán vinným, se nestal, a proto musí být nesprávné i jeho hmotně právní posouzení. Vytkl, že soud prvního stupně se nevypořádal se všemi okolnostmi významnými pro rozhodnutí, vyslechl pouze všechny svědky obžaloby, nikoliv již též obhajoby, v důsledku čehož porušil jeho právo obhajoby i zásadu rovnosti stran. Upozornil, že soud se nezabýval osobou poškozeného J. P., jeho kriminální minulostí ani současným životem. Doplnil, že motivem jednání poškozeného a jeho rodiny bylo zbavit se dluhu vůči němu a jeho manželce. Vyjádřil přesvědčení, že vznikly pochybnosti o správnosti skutkových zjištění, jež učinil soud prvního stupně, přičemž k řádnému objasnění věci je třeba provádět další důkazy. Dovolacímu soudu předložil prohlášení poškozených Š. M. a J. P. ze dne 15. 7. 2004, z jehož obsahu podle něj plyne, že se vůči žádnému z nich násilí nedopustil.
Navrhl, aby Nejvyšší soud napadené usnesení Krajského soudu v Brně zrušil a aby tomuto soudu přikázal věc v potřebném rozsahu znovu projednat a rozhodnout.
Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství ve vyjádření k dovolání uvedl, že dovolání je sice podáno s odkazem na důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ve skutečnosti však obviněný namítl toliko neúplné dokazování a vadné hodnocení provedených důkazů, čímž fakticky napadl soudem učiněná skutková zjištění. Navrhl, aby bylo dovolání obviněného odmítnuto podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř.
Nejvyšší soud jako soud dovolací zjistil, že dovolání je podle §265a tr. ř. přípustné, že je podala včas oprávněná osoba a že splňuje náležitosti obsahu dovolání ve smyslu §265f odst. 1 tr. ř. Shledal však, že obviněný podal dovolání z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř.
Podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
Z dikce citovaného ustanovení plyne, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné dovoláním vytýkat výlučně vady právní. Zpochybnění správnosti skutkových zjištění nelze zahrnout do zákonem vymezeného okruhu dovolacích důvodů podle §265b tr. ř., proto je též dovolací soud vázán skutkovými zjištěními soudu prvního stupně, event. soudu odvolacího, a těmito soudy zjištěný skutkový stav je pro něj východiskem pro posouzení skutku z hlediska hmotného práva.
V mezích uplatněného dovolacího důvodu lze namítat, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoliv o trestný čin nejde nebo jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Na podkladě tohoto dovolacího důvodu nelze proto přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno, ani prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů ve smyslu ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř., poněvadž tato činnost soudu spočívá v aplikaci ustanovení procesních, nikoliv hmotně právních. Vedle vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též „jiné nesprávné hmotně právní posouzení“. Rozumí se jím zhodnocení otázky, která nespočívá přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva. Současně platí, že obsah konkrétně uplatněných námitek, o něž se opírá existence určitého dovolacího důvodu, musí věcně odpovídat zákonnému vymezení takového dovolacího důvodu podle §265b tr. ř., nestačí jen formální odkaz na příslušné ustanovení obsahující některý z dovolacích důvodů.
Z obsahu podaného dovolání vyplývá, že obviněný uplatnil toliko námitky, které směřovaly proti rozsahu dokazování, proti způsobu, jakým byly hodnoceny provedené důkazy, a proti správnosti skutkových zjištění, která učinil Okresní soud v Prostějově a z nichž vycházel v napadeném usnesení i Krajský soud v Brně. V podstatě vytkl, že soud prvního stupně neprovedl k řádnému objasnění věci všechny potřebné důkazy, poněvadž nevyslechl jím navrhované svědky. Namítl, že rozhodnutí o jeho vině bylo opřeno výlučně o svědky obžaloby, aniž by se soud přesvědčivě vypořádal s otázkou jejich věrohodnosti a případné motivace jejich jednání. V souladu s již dříve uplatněnou obhajobou, s níž se zevrubně vypořádal již soud prvního stupně, uvedl, že se násilí vůči poškozenému a ani skutku v té podobě, jak byl soudy popsán, nedopustil. Učinily-li soudy odlišný závěr, nesprávně hodnotily výpovědi slyšených svědků v jeho neprospěch a nezabývaly se všemi rozhodnými okolnostmi.
Je tak evidentní, že ačkoli obviněný v dovolání formálně deklaroval dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., fakticky uplatnil námitky skutkové, jimiž se primárně domáhal změny skutkových zjištění ve svůj prospěch, a následně ze změny skutkových zjištění vyvozoval, že se žádného trestného činu, tedy ani trestného činu loupeže nedopustil. V intencích tohoto závěru je třeba pohlížet i na obsah jím předloženého prohlášení poškozených ze dne 15. 7. 2004. Z obsahu tohoto prohlášení se navíc podává, že Š. M. a J. P. potvrdili normalizaci vztahů s obviněným, že „přijali jeho vysvětlení a z tohoto pohledu považují věc za překonanou a vyřešenou“. Nevyplývá z něj, že by se obviněný skutku, jímž byl uznán vinným, nedopustil, jak vyvozoval dovolatel.
Vůči právnímu posouzení skutku, jak byl zjištěn soudem (aniž by bylo lze hovořit o zjevném či dokonce extrémním rozporu mezi skutkovými zjištěními soudů a skutečnými výsledky provedeného dokazování), obviněný žádnou konkrétní námitku neuplatnil. Vady, které napadenému usnesení a předcházejícímu řízení vytkl, mají tudíž v celém rozsahu povahu vad skutkových, nikoliv hmotně právních. Ty však nezakládají žádný z důvodů dovolání podle §265b tr. ř., a proto ve vztahu k nim neexistuje zákonná povinnost soudu dovolání přezkoumat (srov. též usnesení Ústavního soudu ze dne 7. 1. 2004, sp. zn. II. ÚS 651/02).
Protože dovolání bylo podáno z jiného důvodu, než jaký činí dovolání přípustným ustanovení §265b tr. ř., Nejvyšší soud je podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl, aniž na jeho podkladě podle §265i odst. 3 tr. ř. přezkoumal napadené usnesení a řízení, jež mu předcházelo. Rozhodl tak v neveřejném zasedání za splnění podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 22. září 2004
Předsedkyně senátu:
JUDr. Věra Kůrková