ECLI:CZ:NS:2004:8.TDO.1158.2004.1
sp. zn. 8 Tdo 1158/2004
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 19. října 2004 o dovolání obviněného F. E., proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 19. 2. 2004, sp. zn. 9 To 21/2004, který rozhodl jako soud odvolací v trestní věci vedené u Okresního soudu v Tachově pod sp. zn. 9 T 145/2003, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného F. E. odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Tachově ze dne 27. 11. 2003, sp. zn. 9 T 145/2003, byl obviněný F. E. uznán vinným trestným činem ublížení na zdraví podle §221 odst. 1 tr. zák. a odsouzen podle §221 odst. 1 tr. zák. k trestu odnětí svobody na dva měsíce, jehož výkon byl podle §58 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložen na zkušební dobu stanovenou podle §59 odst. 1 tr. zák. na jeden rok. Podle §228 odst. 1 tr. ř. mu byla uložena povinnost zaplatit na náhradu škody poškozeným M. Š. částku 9.600,- Kč a V. z. p. ČR, O. p. T. částku 17.270,- Kč. Poškozený M. Š. byl se zbytkem svého nároku na náhradu škody odkázán na řízení ve věcech občanskoprávních.
Podle skutkových zjištění soudu prvního stupně se obviněný trestného činu dopustil tím, že dne 10. 3. 2003 v době kolem 12.30 hodin v prostoru u komunikace ve S., Č. l. – V., najel se svým osobním motorovým vozidlem zn. Nissan Sunny 1.5 do M. Š. a způsobil mu tím zlomeninu vnitřního kotníku levé nohy s dobou léčení od 10. 3. 2003 do 29. 4. 2003.
Rozsudek soudu prvního stupně napadl obviněný odvoláním, které směřovalo proti všem jeho výrokům. Usnesením Krajského soudu v Plzni ze dne 19. 2. 2004, sp. zn. 9 To 21/2004, bylo odvolání obviněného podle §256 tr. ř. jako nedůvodné zamítnuto.
Proti tomuto usnesení soudu druhého stupně podal obviněný prostřednictvím svého obhájce v zákonné lhůtě dovolání v rozsahu odpovídajícím výroku o vině, výroku o trestu i výroku o náhradě škody. Odkázal v něm na důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. a namítl, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku. Vytkl, že soudy vycházely bez dalšího pouze z verze poškozeného, ač i odvolací soud v odůvodnění napadeného rozhodnutí připustil, že jsou teoreticky možné obě verze popisu událostí, tj. jak obviněného, tak poškozeného. Soudy měly podle něj věnovat větší pozornost hodnocení provedených důkazů, neměly ponechat stranou možnost, že si poškozený mohl zranění způsobit i odlišným mechanismem. Upozornil, že dokazování zůstalo neúplné, mělo být provedeno zejména místní šetření, při kterém by byl přesně vymezen pohyb poškozeného ve vztahu k poloze jeho motorového vozidla a případně měl být vypracován znalecký posudek z oboru zdravotnictví, v němž by se znalec kvalifikovaně vyjádřil k tomu, zda zranění uváděné poškozeným mohlo vzniknout i jiným způsobem, než jak je uváděno v rozsudku soudu prvního stupně.
Obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 19. 2. 2004, sp. zn. 9 To 21/2004, zrušil a aby tomuto soudu přikázal věc v potřebném rozsahu znovu projednat a rozhodnout.
Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství ve vyjádření k dovolání uvedl, že námitky obviněného nesměřovaly proti právnímu posouzení skutku nebo jinému nesprávnému hmotně právnímu posouzení; obviněný se podle něj ve skutečnosti domáhal odlišného hodnocení důkazů a fakticky napadal soudem učiněná skutková zjištění. Navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl jako dovolání podané z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř.
Nejvyšší soud jako soud dovolací zjistil, že dovolání je podle §265a tr. ř. přípustné, že je podala včas oprávněná osoba a že splňuje náležitosti obsahu dovolání ve smyslu §265f odst. 1 tr. ř. Shledal však, že obviněný podal dovolání z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř.
Podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
Z dikce citovaného ustanovení plyne, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné dovoláním vytýkat výlučně vady právní. Zpochybnění správnosti skutkových zjištění nelze zahrnout do zákonem vymezeného okruhu dovolacích důvodů podle §265b tr. ř., proto je též dovolací soud vázán skutkovými zjištěními soudu prvního stupně, event. soudu odvolacího, a těmito soudy zjištěný skutkový stav je pro něj východiskem pro posouzení skutku z hlediska hmotného práva.
V mezích uplatněného dovolacího důvodu lze namítat, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoliv o trestný čin nejde nebo jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Na podkladě tohoto dovolacího důvodu nelze proto přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno, ani prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů ve smyslu ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř., poněvadž tato činnost soudu spočívá v aplikaci ustanovení procesních, nikoliv hmotně právních. Vedle vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též „jiné nesprávné hmotně právní posouzení“. Rozumí se jím zhodnocení otázky, která nespočívá přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva. Současně platí, že obsah konkrétně uplatněných námitek, o něž se opírá existence určitého dovolacího důvodu, musí věcně odpovídat zákonnému vymezení takového dovolacího důvodu podle §265b tr. ř., nestačí jen formální odkaz na příslušné ustanovení obsahující některý z dovolacích důvodů.
Z obsahu podaného dovolání vyplývá, že obviněný uplatnil toliko námitky, které směřovaly proti rozsahu dokazování, proti způsobu, jakým byly hodnoceny provedené důkazy, a proti správnosti skutkových zjištění, která učinil Okresní soud v Tachově a z nichž vycházel v napadeném usnesení i Krajský soud v Plzni. V podstatě vytkl, že soudy obou stupňů pochybily při hodnocení těch důkazů, o něž opřely své zjištění, že to byl on, kdo svým jednáním způsobil poškozenému újmu na zdraví. V souladu s již dříve uplatněnou obhajobou uvedl, že se žádného násilného útoku vůči poškozenému nedopustil a že zranění si mohl případně způsobit poškozený i jiným způsobem, např. manipulací s vozíkem apod. Upozornil též, že dokazování bylo neúplné; především mělo být podle něj provedeno místní šetření a eventuálně měl být vypracován i znalecký posudek z oboru zdravotnictví, v němž by se znalec kvalifikovaně vyjádřil k mechanismu vzniku zranění poškozeného. Učinily-li soudy odlišný závěr, nesprávně podle jeho přesvědčení hodnotily provedené důkazy v jeho neprospěch a nezabývaly se všemi rozhodnými okolnostmi.
Je tak evidentní, že ačkoli obviněný v dovolání formálně deklaroval dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., fakticky uplatnil námitky skutkové, jimiž se primárně domáhal změny skutkových zjištění ve svůj prospěch, a následně ze změny skutkových zjištění vyvozoval, že se trestného činu ublížení na zdraví nedopustil. Vůči právnímu posouzení skutku, jak byl zjištěn soudem, žádnou konkrétní námitku neuplatnil. Vady, které napadenému usnesení a předcházejícímu řízení vytkl, mají tudíž v celém rozsahu povahu vad skutkových, nikoliv hmotně právních. Ty však nezakládají žádný z důvodů dovolání podle §265b tr. ř., a proto ve vztahu k nim neexistuje zákonná povinnost soudu dovolání přezkoumat (srov. též usnesení Ústavního soudu ze dne 7. 1. 2004, sp. zn. II. ÚS 651/02).
Pro úplnost je třeba dodat, že je zjevné, že z odůvodnění rozhodnutí soudů obou stupňů vyplývá přesvědčivý vztah mezi skutkovými zjištěními a úvahami při hodnocení důkazů na straně jedné a učiněnými právními závěry na straně druhé; soudy se v této souvislosti adekvátně vypořádaly s otázkou věrohodnosti výpovědi obviněného na straně jedné a přesvědčivosti výpovědi poškozeného na straně druhé a taktéž s otázkou, proč nebylo vyhověno návrhům obviněného na doplnění dokazování.
Protože dovolání bylo podáno z jiného důvodu, než jaký činí dovolání přípustným ustanovení §265b tr. ř., Nejvyšší soud je podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl, aniž na jeho podkladě podle §265i odst. 3 tr. ř. přezkoumal napadené usnesení a řízení, jež mu předcházelo. Rozhodl tak v neveřejném zasedání za splnění podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 19. října 2004
Předsedkyně senátu:
JUDr. Věra Kůrková