ECLI:CZ:NS:2004:8.TDO.1179.2004.1
sp. zn. 8 Tdo 1179/2004
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 4. listopadu 2004 o dovolání podaném obviněným A. D., proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 8. 6. 2004, sp. zn. 10 To 299/2004, a usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 4. 11. 2003, sp. zn. 10 To 488/2003, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Náchodě pod sp. zn. 3 T 81/2003, takto:
Podle §265k odst. 1 tr. ř. se zrušují usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 4. 11. 2003, sp. zn. 10 To 488/2003, a usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 8. 6. 2004, sp. zn. 10 To 299/2004.
Podle §265k odst. 2 tr. ř. se zrušují všechna další rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Podle §265l odst. 1 tr. ř. se přikazuje Krajskému soudu v Hradci Králové, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Náchodě ze dne 31. 7. 2003, sp. zn. 3 T 81/2003, byl obviněný A. D. uznán vinným trestným činem maření výkonu úředního rozhodnutí podle §171 odst. 1 písm. c) tr. zák., jehož se dopustil tím, že dne 20. 6. 2003 v 10.15 hod. v B. v ul. S. ve směru z centra města řídil osobní automobil zn. Škoda 105L přesto, že mu byl rozsudkem Okresního soudu v Náchodě sp. zn. 2 T 141/2001, který nabyl právní moci dne 22. 2. 2002, uložen mimo jiné i trest zákazu řízení motorových vozidel na dobu 2 let. Za to byl podle „§171 odst.)“ [číslo odstavce není uvedeno] tr. zák. odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání šesti měsíců, pro jehož výkon byl podle „§39a odst. 2c) tr. z.“ zařazen do věznice s ostrahou. Současně mu byl podle §49 odst. 1 za použití §50 odst. 1 tr. zák. uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel na dobu dvou let.
Proti shora uvedenému rozsudku okresního soudu podal obviněný odvolání, které Krajský soud v Hradci Králové jako soud odvolací usnesením ze dne 4. 11. 2003, sp. zn. 10 To 488/2003, podle §256 tr. ř. zamítl.
Okresní soud v Náchodě usnesením ze dne 13. 11. 2003, sp. zn. 3T 81/2003, podle §131 odst. 1 tr. ř. opravil znění výroku svého rozsudku ze dne 31.7.2003, sp. zn. 3T 81/2003, tak, že obviněný se odsuzuje „podle §49 odst. 1, 50/1 tr. z. k trestu zákazu činnosti spočívajícímu v zákazu řízení motorových vozidel na dobu 2 (dvou) let“. Obviněný toto usnesení napadl stížností, kterou Krajský soud v Hradci Králové podle §148 odst. 1 písm. c) tr. ř. zamítl usnesením ze dne 21. 4. 2004, sp. zn. 12 To 204/2004.
V souladu s poučením, kterého se mu dostalo od soudu druhého stupně, obviněný dne 14. 5. 2004 podal proti shora citovanému rozsudku Okresního soudu v Náchodě ze dne 31. 7. 2003 sp. zn. 3 T 81/2003 další odvolání, které Krajský soud v Hradci Králové usnesením ze dne 8. 6. 2004, sp. zn. 10 To 299/2004, zamítl podle §253 odst. 1 tr. ř.
Obviněný A. D. podal prostřednictvím obhájkyně JUDr. L. H. proti rozsudku Okresního soudu v Náchodě ze dne 31. 7. 2003, sp. zn. 3 T 81/2003, doplněnému opravným usnesením téhož soudu ze dne 13. 11. 2003, sp. zn. 3 T 81/2003, a proti usnesením Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 4. 11. 2003, sp. zn. 10 To 488/2003, a ze dne 8. 6. 2004, sp. zn. 10 To 299/2004, dovolání z důvodů uvedených v §265b odst. 1 písm. c), d), k), l) tr. ř.
V úvodu tohoto mimořádného opravného prostředku obviněný soudu prvního stupně vytkl, že nebyly splněny zákonné podmínky pro konání zkráceného řízení. Poukázal na to, že nebyl přistižen při činu, nedoznal se a nebyly zjištěny ani jiné skutečnosti odůvodňující zahájení trestního stíhání. Z toho dovodil, že jeho vina nebyla bezpečně prokázána, a tudíž nebylo dostatečně objasněno, že vozidlo v inkriminované době řídil právě on; navíc existuje možnost, že to mohl být např. jeho bratr, který měl auto zapůjčené. Obviněný poukázal na to, že okresní soud postupoval v rozporu s §164 odst. 3 tr. ř., když neprověřil jeho obhajobu a pro rozhodnutí o vině si neobstaral žádný procesně použitelný důkaz. Třebaže obviněný některé okolnosti prohlásil za sporné, okresní soud upustil v rozporu s §314d odst. 2 tr. ř. od jejich prokazování a proti jeho výslovné vůli pouze přečetl úřední záznamy o vysvětleních podaných policisty.
Dovolatel namítl i nesprávnost v písemném vyhotovení rozsudku soudu prvního stupně č. j. 3 T 81/2003-28, které v rozporu s protokolem o hlavním líčení ze dne 31. 7. 2003 neobsahovalo výrok o trestu zákazu činnosti. Poznamenal, že ani odvolací soud pochybení soudu prvního stupně nenapravil a nevrátil mu věc s příkazem, aby chybějící výrok doplnil; naopak dne 4. 11. 2003 ve veřejném zasedání bez účasti obviněného jeho odvolání podle §256 tr. ř. zamítl. Vzhledem k tomuto postupu krajského soudu se výroky o vině i o trestu odnětí svobody staly k uvedenému dni pravomocnými. Zdůraznil, že na základě poučení obsaženého v usnesení krajského soudu ze dne 4. 11. 2003, č. j. 10 To 488/2003-43, následujícího dne po doručení tohoto usnesení adresoval tomuto soudu podání, které sám považuje za dovolání, v něž žádá o ustanovení obhájce pro konečné zpracování tohoto podání. Okresní soud na toto podání reagoval teprve dne 12. 7. 2004 a následně dne 23. 7. 2004, kdy již obviněný vykonával trest odnětí svobody ve Věznici ve V., který mu byl s podmíněným odkladem uložen rozsudkem Okresního soudu v Náchodě ze dne 24. 5. 2000, sp. zn. 2 T 47/2000, a který nastoupil dne 27. 1. 2004. Od tohoto data měl mít s ohledem na §36 odst. 1 písm. a) tr. ř. obhájce, kterému měla být doručována všechna soudní rozhodnutí, včetně usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 4. 11. 2003.
Obviněný též vytkl Okresnímu soudu v Náchodě, že opravné usnesení ze dne 13. 11. 2003, sp. zn. 3 T 81/2003, jímž doplnil svůj odsuzující rozsudek ze dne 31. 7. 2003 o chybějící výrok o uloženém trestu zákazu činnosti, vydal v době, kdy již rozsudek ze dne 31. 7. 2003 nabyl v důsledku rozhodnutí odvolacího soudu právní moci. Zdůraznil, že postupem Krajského soudu v Hradci Králové, který jeho stížnost ze dne 21. 3. 2004 proti opravnému usnesení ze dne 13. 11. 2003, sp. zn. 3 T 81/2003, podle §148 odst. 1 písm. c) tr. ř. zamítl jako nedůvodnou, bylo porušeno jeho právo účastnit se projednání této věci, protože předmětným opravným prostředkem mínil odvolání proti rozsudku okresního soudu. Vzhledem k tomu, že ani v této době neměl obhájce, ač jej podle zákona mít měl, byl uvedeným postupem soudů obou stupňů vážně poškozen na svých obhajovacích právech.
V další části svého dovolání obviněný vyjádřil námitky proti postupu odvolacího soudu, který odvolání znovu podané jím proti rozsudku soudu prvního stupně podle §253 odst. 1 tr. ř. v neveřejném zasedání zamítl s odůvodněním, že se jedná o odvolání nepřípustné, neboť o něm bylo již dne 4. 11. 2003 věcně rozhodnuto. Toto rozhodnutí krajského soudu označil za nezákonné, protože v té době nebyl zastoupen žádným obhájcem, ač se nacházel ve výkonu trestu odnětí svobody. I své další výhrady zaměřil proti tomu, že okresní soud včas nereagoval na jeho požadavek o ustanovení obhájce, který vyjádřil dne 27. 3. 2004 ve vlastnoručně podaném dovolání, a poukázal na to, že mu soud pro podání dovolání obhájce ustanovil až na základě jeho další žádosti dne 23. 7. 2004. Vzhledem k těmto nedostatkům shledal existenci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. c) tr. ř., protože od 27. 1. 2004, kdy nastoupil do výkonu trestu odnětí svobody, neměl obhájce, ač ho podle §36 odst. 1 písm. a) tr. ř. mít musel. Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. k), l) tr. ř. spatřoval v tom, že při odvolacím řízení dne 4. 11. 2003 krajský soud rozhodoval věcně o jeho odvolání, ač rozsudek byl zatížen písařskou vadou, která nebyla odstraněna, a i přes tento nedostatek jeho odvolání podle §256 tr. ř. zamítl. Takový postup považuje za nezákonný i proto, že nebyl tomuto jednání přítomen, ač byl řádně předvolán, a odvolací soud nemohl dovodit jeho souhlas s přečtením protokolů o podání vysvětlení svědků. Vzhledem k tomu, že došlo k porušení ustanovení o přítomnosti obviněného v řízení před odvolacím soudem dne 8. 6. 2004 a Krajský soud v Hradci Králové, aniž by přihlížel k procesním vadám předchozího řízení, jeho odvolání v neveřejném zasedání podle §253 tr. ř. zamítl, dovodil dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. d), l) tr. ř.
V závěru svého dovolání obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky (dále jen Nejvyšší soud) zrušil v celém rozsahu rozsudek Okresního soudu v Náchodě ze dne 31. 7. 2003 (jestliže v dovolání uvádí 31. 7. 2004, jedná se o zřejmou písařskou chybu), č. j. 3 T 81/2003-28, a opravné usnesení č. j. 3 T 81/2003-46, ze dne 13. 11. 2003, dále aby zrušil usnesení Krajského soudu v Hradci Králové sp. zn. 10 To 488/2003, ze dne 4. 11. 2003, a sp. zn. 10 To 299/2004, ze dne 8. 6. 2004, a taktéž vadné řízení těmto rozhodnutím předcházející. Navrhl zrušit i následná rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, a vrátit věc Okresnímu soudu v Náchodě k novému projednání a rozhodnutí. Uplatnil rovněž žádost o přerušení výkonu trestu odnětí svobody v trvání šesti měsíců, který vykonává od 27. 7. 2004 ve věznici s ostrahou ve V.
K dovolání obviněného se písemně vyjádřila státní zástupkyně činná u Nejvyššího státního zastupitelství, které bylo doručeno dovolání obviněného ve smyslu §265h odst. 2 tr. ř. Ve vztahu k usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 4. 11. 2003, sp. zn. 10 To 488/2003, konstatovala, že podání, které si dne 27. 3. 2004 sepsal sám obviněný a nazval jej dovoláním, nelze za dovolání považovat. Pokud obviněný v nyní podaném dovolání rozvedl důvody, pro které nebylo možné dovolání ze dne 27. 8. 2004 uplatnit dříve, je toto vyjádření nutné považovat za žádost o navrácení lhůty podle §61 odst. 1 tr. ř., která však je podle ustanovení §265e odst. 4 tr. ř. nepřípustná. K prvnímu z napadených rozhodnutí odvolacího soudu shledala projednávané dovolání opožděně podané. Za řádně podané dovolání považovala pouze tu jeho část, jež směřuje proti rozhodnutí Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 8. 6. 2004, sp. zn. 10 To 299/2004, které bylo dovolateli doručeno dne 13. 7. 2004 a je tudíž podáno včas. Jeho opodstatněnost dovodila ve vztahu k dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. c) tr. ř. a dovolateli přisvědčila, pokud namítal, že od okamžiku, kdy byl dnem 27. 1. 2004 vzat do výkonu trestu odnětí svobody, nastal důvod nutné obhajoby podle §36 odst. 1 písm. a) tr. ř. a dovoláním napadené usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 8. 6. 2004 mělo být v souladu s ustanovením §62 odst. 2 tr. ř. doručeno též obhájci obviněného. Pokud se tak nestalo, byl obviněný zkrácen na svém právu obhajoby, jak má na mysli označený dovolací důvod. K porušení práva obviněného na jeho obhajobu došlo z obdobného důvodu též ve vztahu k usnesení Okresního soudu v Náchodě ze dne 13. 11. 2004 (správně mělo být uvedeno 2003), sp. zn. 3 T 81/2003, vydanému podle §131 odst. 1 tr. ř.
Státní zástupkyně však podané dovolání ohledně dovolacích důvodů podle §265b odst. 1 písm. d), l) věta prvá tr. ř. opodstatněným neshledala; vyjádřila názor, že pokud Krajský soud v Hradci Králové rozhodoval o odvolání obviněného proti rozsudku Okresního soudu v Náchodě ze dne 31. 7. 2003, sp. zn. 3 T 81/2003, mohl v souladu s podmínkami uvedenými v §128 odst. 2 tr. ř. rozhodovat s přihlédnutím k celému rozsahu vyhlášeného rozsudku, a to jak ve vztahu k výroku o vině, tak i k výroku o trestu. Tento stav již nemohl být nikterak ovlivněn potřebou vydání opravného usnesení, kterým bylo reagováno na skutečnost, že vyhotovení neodpovídalo jeho vyhlášenému obsahu. Pokud dovolatel podal po zpravomocnění všech rozsudečných výroků opravný prostředek brojící proti uloženému trestu zákazu činnosti, šlo podle jeho obsahu ve smyslu §59 odst. 1 tr. ř. o jeho další odvolání proti již pravomocnému odsuzujícímu rozsudku; proto byl dán důvod pro postup odvolacího soudu podle §253 odst. 1 tr. ř., který mohl být realizován v rámci neveřejného zasedání. Odvolatel z tohoto důvodu nebyl zkrácen na svém právu účasti u soudu při projednávání jeho. Dovolání proto považovala v této části za neopodstatněné.
Ve vztahu k dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. c) tr. ř. státní zástupkyně vyslovila názor, že pokud došlo k porušení práva obviněného na jeho obhajobu, jak rozvedla shora, svědčil by sice důvod nutné obhajoby obviněnému ve smyslu §36 odst. 1 písm. a) tr. ř., avšak ve vztahu k podanému dovolání nelze přehlédnout, že tento nastal až v době pravomocného ukončení jeho trestního řízení, kdy jeho právo na obhajobu v předmětné trestní věci nemohlo být jakkoliv dotčeno. Uvedené formální pochybení odvolacího soudu nemůže být důvodem neudržitelnosti dovolatelova odsouzení. Ze všech těchto důvodů navrhla, aby dovolání obviněného bylo podle §265i odst. 1 písm. c), e), f) tr. ř. odmítnuto, a aby tak Nejvyšší soud učinil podle §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) nejprve zkoumal, zda v předmětné věci jsou splněny podmínky přípustnosti dovolání podle ustanovení §265a tr. ř., a shledal, že dovolání je přípustné podle §265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř., neboť napadá rozhodnutí, jímž byl zamítnut nebo odmítnut řádný opravný prostředek proti rozsudku nebo usnesení uvedenému pod písmenem a). Tato situace nastala s ohledem na postup odvolacího soudu, který o odvolání obviněného rozhodoval dvakrát. Obviněný poprvé rozsudek Okresního soudu v Náchodě ze dne 31. 7. 2003, sp. zn. 3 T 81/2003, napadl odvoláním, které bylo Krajským soudem v Hradci Králové usnesením ze dne 4. 11. 2003, sp. zn. 10 To 488/2003, zamítnuto podle §256 tr. ř., přestože rozsudek nebyl vyhotoven v souladu s jeho vyhlášením. K nápravě došlo až na základě usnesení Okresního soudu v Náchodě ze dne 13. 11. 2003, sp. zn. 3 T 81/2003, které bylo obviněnému doručeno dne 26. 3. 2004. Proti němu obviněný podal dne 21. 3. 2004 stížnost, o níž bylo rozhodnuto až dne 21. 4. 2004 usnesením Krajského soudu v Hradci Králové, který ji podle §148 odst. 1 písm. c) tr. ř. zamítl. Toto usnesení obviněný obdržel dne 11. 5. 2004. Od tohoto okamžiku mu započala běžet osmidenní zákonná lhůta pro podání odvolání. V této lhůtě obviněný podal dne 14. 5. 2004 odvolání, které Krajský soud v Hradci Králové podle §253 odst. 1 tr. ř. zamítl. Proto pokud obviněný podal dovolání dne 1. 9. 2003 proti posledně uvedenému usnesení Krajského soudu v Hradci Králové a tím současně i proti původně vydanému usnesení téhož soudu ze dne 8. 6. 2004, jde o dovolání přípustné ve smyslu §265a odst. 1 písm. h) tr. ř.
Poněvadž dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř., bylo zapotřebí posoudit, zda uplatněné dovolací důvody lze považovat za důvody uvedené v citovaném ustanovení zákona, jejichž existence je zároveň podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem.
Pokud obviněný v rámci svého dovolání namítal nedostatky v řízení před soudem prvního stupně s odkazem na nesprávnost konání věci ve zkráceném řízení a s tvrzením, že nebyly nezjištěny skutečnosti opodstatňující zahájení trestního stíhání, což mělo za následek, že nebyla bezpečně prokázána jeho vina, jde o námitky, které nemají oporu v žádném z označených dovolacích důvodů, ale ani v jiných zákonných důvodech vymezených v ustanovení §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř. V této části Nejvyšší soud dovolání obviněného nepřezkoumával, protože napadeným rozhodnutím vytýká nedostatky, pro něž dovolání uplatňovat nelze.
Nejvyšší soud však shledal dovolání obviněného relevantní ve vztahu ke všem dalším dovolacím námitkám, které jsou podřaditelné pod dovolací důvody ve smyslu §265b odst. 1 písm. c), d), k), l) tr. ř. Jelikož současně neshledal zákonné podmínky pro odmítnutí dovolání podle §265i odst. 1 tr. ř., přezkoumal podle §265i odst. 3 tr. ř. zákonnost a odůvodněnost těch výroků rozhodnutí, proti nimž bylo dovolání podáno, v rozsahu a z důvodů uvedených v dovolání, jakož i řízení napadené části rozhodnutí předcházející. Dospěl přitom k závěru, že dovolání obviněného je důvodné.
Důvodem dovolání podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. je existence vady spočívající v tom, že bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až k) tr. ř. Uvedený dovolací důvod dopadá na ty případy, kdy došlo k zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku odvolacím soudem nebo nadřízeným orgánem bez věcného přezkoumání věci a procesní strana tak byla zbavena práva přístupu ke druhé instanci. Smyslem tohoto dovolacího důvodu je umožnit oprávněné osobě, aby se domohla přezkoumání věci v řádném přezkumném řízení, které nebylo provedeno, ačkoliv procesní podmínky pro tento postup byly splněny.
Podle §253 odst. 1 tr. ř. odvolací soud zamítne odvolání, bylo-li podáno opožděně, osobou neoprávněnou nebo osobou, která se odvolání výslovně vzdala nebo znovu podala odvolání, které v téže věci již předtím výslovně vzala zpět.
Podle tohoto ustanovení postupuje odvolací soud tehdy, jestliže ve věci zjistí existenci některé zde uvedené okolnosti. V takovém případě není oprávněn zabývat se dále odůvodněním podaného odvolání a musí je zamítnout. Uvedený postup je však možný pouze za situace, kdy odvolací soud pečlivě z obsahu spisu zjistí, že nejsou dány podmínky pro to, aby mohl ve věci odvolání obviněného meritorně přezkoumat, což předpokládá seznámit se s obsahem spisu takovým způsobem, aby o zvažovaném postupu podle §253 odst. 1 tr. ř. nevznikaly pochybnosti. Proto např. musí ověřit, zda se odvolateli dostalo řádného procesního poučení nebo zda není žádáno o navrácení lhůty apod. V této souvislosti je též povinností odvolacího soudu posoudit, zda nově podané odvolání nebyl obviněný oprávněn podat s ohledem na účinky opravného usnesení, jestliže se oprava podstatně dotkla obsahu některého z výroků napadeného rozsudku.
Z vymezení ustanovení §133 tr. ř. plyne, že jestliže se oprava vyhotovení rozsudku nebo oprava opisu rozsudku podstatně dotkla obsahu některého z výroků rozsudku, běží státnímu zástupci a osobě opraveným výrokem přímo dotčené lhůta k odvolání od doručení opisu usnesení o opravě, a byla-li proti usnesení o opravě podána stížnost, od doručení rozhodnutí o stížnosti. O tom je třeba osobu výrokem přímo dotčenou poučit.
Předseda senátu může na základě ustanovení §131 odst. 1 tr. ř. zvláštním usnesením kdykoli opravit písařské chyby a jiné zřejmé nesprávnosti, k nimž došlo ve vyhotovení rozsudku a opisech, tak aby vyhotovení bylo v naprosté shodě s obsahem rozsudku, jak byl vyhlášen. Opravu může nařídit i soud vyššího stupně. Opis usnesení o opravě se doručí všem osobám, jimž byl doručen opis rozsudku (§131 odst. 2 tr. ř.). Proti rozhodnutí o opravě podle odst. 1 je přípustná stížnost, jež má odkladný účinek (§131 odst. 3 tr. ř.). Po právní moci usnesení o opravě se oprava provede jak ve vyhotovení rozsudku, tak i v opisech, které se od osob, jimž byly doručeny, vyžádají za tím účelem zpět (§131 odst. 4 tr. ř.).
V posuzované věci bylo z obsahu spisu zjištěno, že rozsudek Okresního soudu v Náchodě ze dne 31. 7. 2003 byl podle protokolu o hlavním líčení vyhlášen ve vztahu k výroku o trestu tak, že vedle trestu odnětí svobody v trvání šesti měsíců s výrokem o zařazení obviněného pro výkon tohoto trestu do věznice s ostrahou byl vyhlášen i výrok o tom, že se obviněný podle §49 odst. 1 tr. zák. a §50 odst. 1 tr. zák. odsuzuje k trestu zákazu řízení motorových vozidel na dobu dvou let. V písemném vyhotovení tohoto rozsudku však výrok o trestu ohledně uložení trestu zákazu činnosti uveden nebyl. Když obviněný tento rozsudek napadl odvoláním, bylo toto odvolání Krajským soudem v Hradci Králové usnesením ze dne 4. 11. 2003, sp. zn. 10 To 488/2003, zamítnuto podle §256 tr. ř. K nápravě nesouladu vyhlášení rozsudku a jeho písemného vyhotovení došlo až na základě usnesení Okresního soudu v Náchodě ze dne 13. 11. 2003, sp. zn. 3 T 81/2003, obviněnému doručeného dne 26. 3. 2004. Proti němu obviněný podal dne 21. 3. 2004 stížnost, kterou Krajský soud v Hradci Králové usnesením ze dne 21. 4. 2004, sp. zn. 12 To 204/2004, podle §148 odst. 1 písm. c) tr. ř. zamítl. Toto usnesení obviněný obdržel dne 11. 5. 2004 a byl v něm poučen, že „.... proti rozsudku soudu prvého stupně lze do osmi dnů od doručení tohoto usnesení podat odvolání ke Krajskému soudu v Hradci Králové, a to prostřednictvím Okresního soudu v Náchodě“. V této lhůtě obviněný podal (dne 14. 5. 2004) odvolání, které Krajský soud v Hradci Králové napadeným usnesením ze dne 8. 6. 2004, sp. zn. 10 To 299/2004 podle §253 odst. 1 tr. ř. zamítl.
Z uvedeného je zřejmé, že postup odvolacího soudu v daném případě neodpovídal zákonným požadavkům.
Jestliže písemně vypracovaný rozsudek Okresního soudu v Náchodě ze dne 31. 7. 2003 neobsahoval výrok o uloženém trestu zákazu činnosti podle §49 odst. 1 a §50 odst. 1 tr. zák., nebyl v něm uveden celý výrok o trestu v tom rozsahu, jak byl vyhlášen, a došlo tím ke zřejmé nesprávnosti ve vyhotovení rozhodnutí a v jeho opisech. Z tohoto důvodu bylo nutné, aby tato zcela evidentní nesprávnost byla napravena postupem podle §131 tr. ř. Ve smyslu citovaného ustanovení takovou nápravou bylo vydání opravného usnesení, a to jednak z rozhodnutí předsedy senátu, který tak může učinit zvláštním usnesením kdykoliv, anebo na základě nařízení soudu vyššího stupně. V této souvislosti je nutné podotknout, že soud druhého stupně rozhodující na podkladě odvolání obviněného uvedenou vadu sám nenapravil, ani ji soudu prvního stupně k nápravě nenařídil (viz §131 odst. 1, poslední věta, tr. ř.), ale odvolání obviněného usnesením ze dne 4. 11. 2003, sp. zn. 10 To 488/2003, podle §256 tr. ř. jako nedůvodné zamítl.
Takový postup nelze považovat za správný už proto, že není v souladu s ustanovením §129 odst. 1, věta druhá, tr. ř., podle něhož vyhotovení rozsudku musí být ve shodě s obsahem rozsudku tak, jak byl vyhlášen. Vyhotovením rozsudku se přitom rozumí jeho písemné zachycení (výroku, odůvodnění a poučení o opravných prostředcích) ve shodě s tím, jak byl vyhlášen. Vzhledem k tomu, že v daném případě vyhlášení rozsudku a jeho vyhotovení nebyly v souladu, šlo o vadu, která byla důvodem ke zrušení rozsudku v opravném řízení; odvolací soud měl proto postupovat podle §258 odst. 1 písm. b) tr. ř., neboť dříve nedošlo k opravě předmětného rozsudku. Tím, že odvolací soud odvolání obviněného i přes tuto vadu zamítl podle §256 tr. ř., stal se odsuzující rozsudek ve výroku o vině i trestu pravomocným, a to v podobě, v níž byl vyhlášen. Dovolatel se proto mýlí, pokud se domnívá, že rozsudek se stal pravomocným pouze v podobě formulované v jeho písemném vyhotovení. Ostatně vyhlášení rozsudku byl přítomen, věděl tedy i o trestu zákazu činnosti, o jehož správnosti uložení se zmiňuje i odvolací soud v odůvodnění svého usnesení ze dne 4. 11. 2003.
Okresní soud poté, co mu odvolací soud po rozhodnutí o odvolání spisový materiál vrátil zpět, nepochybil, jestliže vydal (byť s velkou časovou prodlevou po vyhlášení rozsudku) opravné usnesení ze dne 13. 11. 2003, sp. zn. 3 T 81/2003, jímž odstranil zřejmou nesprávnost v písemném vyhotovení ve výroku o trestu (ve vztahu k chybějící části týkající se uloženého trestu zákazu činnosti). Tento jeho postup plně koresponduje s §131 odst. 1 tr. ř., podle něhož lze zvláštním usnesením kdykoli opravit písařské chyby a jiné zřejmé nesprávnosti, k nimž došlo ve vyhotovení rozsudku a opisech, tak aby vyhotovení bylo v naprosté shodě s obsahem rozsudku, jak byl vyhlášen.
Pokud obviněný podal proti usnesení o opravě ze dne 13. 11. 2003 stížnost, o níž Krajský soud v Hradci Králové rozhodl usnesením ze dne 21. 4. 2004, obviněnému doručeným dne 11. 5. 2004, byl i tento postup v souladu s označenými procesními pravidly, protože ustanovení §131 odst. 3 tr. ř. jak státnímu zástupci, který v daném případě tohoto svého práva nevyužil, tak i obviněnému přiznává právo podat stížnost proti opravnému usnesení, a taková stížnost má odkladný účinek. S ohledem na to, že je opravena jen část rozsudku opravným usnesením a proti tomuto opravnému usnesení je podaná stížnost, pak opravenou část rozsudku, i kdyby zbývající části rozsudku byly vykonatelné, vykonat nelze. Tato zásada dopadá i na projednávaný případ, neboť se vadná část rozsudku soudu prvního stupně týká části výroku o trestu, který nebyl v písemném vyhotovení vůbec uveden, ač byl vyhlášen. Na tuto zásadu zcela logicky navazují účinky opravy ve smyslu §133 tr. ř., podle nichž za stavu, kdy se oprava vyhotovení nebo oprava opisu rozsudku podstatně dotkla obsahu některého z výroků rozsudku, běží oprávněným osobám tam uvedeným lhůta k podání odvolání. Z vymezení tohoto ustanovení plyne, že obviněný byl osobou opraveným výrokem přímo dotčenou, protože se oprava týkala výroku o uložení trestu zákazu činnosti ve smyslu §49 odst. 1 a §50 odst. 1 tr. zák., a měl proto právo odvolání podat.
Z těchto důvodů Nejvyšší soud shledal, že obviněný A. D. měl ve smyslu §133 tr. ř. právo podat odvolání proti rozsudku Okresního soudu v Náchodě ze dne 31. 7. 2003, jak o tom byl v usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 21. 4. 2004, sp. zn. 12 To 204/2004, poučen (č. l. 71). Opis tohoto usnesení byl obviněnému doručen dne 11. 5. 2004. Od tohoto okamžiku obviněnému běžela v souladu s ustanovením §133 tr. ř. osmidenní lhůta k podání odvolání. Jestliže obviněný odvolání podal dne 14. 5. 2004, učinil tak včas.
Nejvyšší soud s ohledem na všechna tato zjištění shledal, že Krajský soud v Hradci Králové, pokud o tomto odvolání rozhodoval, nemohl ho podle §253 odst. 1 tr. ř. zamítnout, ale měl napadený rozsudek podle §254 odst. 1 tr. ř. věcně přezkoumat.
Dovolává-li se obviněný současně z důvodu §265b odst. 1 písm. c) tr. ř., že neměl v řízení obhájce, ač ho podle zákona měl mít, pak i této jeho námitce je nutné přisvědčit.
Podle §36 odst. 1 písm. a) tr. ř. obviněný musí mít obhájce už v přípravném řízení, je-li ve vazbě, ve výkonu trestu odnětí svobody nebo na pozorování ve zdravotnickém ústavu.
Jak z obsahu spisu plyne, obviněný na počátku trestního řízení obhájce neměl, protože nebyly dány důvody nutné obhajoby, a obviněný si sám obhájce nezvolil. Důvod nutné obhajoby však nastal dnem 27. 1. 2004, kdy obviněný nastoupil výkon trestu odnětí svobody v trvání šesti měsíců na základě rozsudku Okresního soudu v Náchodě sp. zn. 2 T 77/2002, a který vykonával až do 27. 7. 2004, kdy byl převeden do výkonu trestu odnětí svobody uloženého v nyní projednávané trestní věci. Z toho je patrné, že po 27. lednu 2004 bylo nezbytné postupem podle §38 tr. ř. obhajobu obviněnému zajistit. Pokud takto postupováno nebylo, byl obviněný zkrácen na svých právech, a to především ve vztahu k úkonům soudů, při nichž obhajoba obviněného nebyla zajištěna, mimo jiné ohledně soudních rozhodnutí, která nebyla obhájci, kterého obviněný musel mít, doručována. Ve smyslu §137 odst. 1, 2 tr. ř. bylo třeba takto obhájci obviněného doručit již shora zmiňované opravné usnesení, které obviněný obdržel dne 26. 3. 2004, tedy v době, kdy se již nacházel ve Věznici ve V.
Stejným nedostatkem je zatíženo i řízení před odvolacím soudem o stížnosti proti tomuto opravnému usnesení, které probíhalo v době, kdy obviněný již měl mít obhájce. Z tohoto důvodu mělo být obhájci doručeno rovněž usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 21. 4. 2004, sp. zn. 12 To 204/2004. Pokud obviněný neměl v době po 27. lednu 2004 obhájce a byly činěny uvedené úkony, bylo porušeno jeho právo na obhajobu a řízení vydání napadenému rozhodnutí předcházející trpí vadami, které jsou v dovolání obviněného pod označenými dovolacími důvody uvedeny.
Nejvyšší soud z důvodů shora rozvedených, ohledně nichž dovolání považoval za důvodně podané, podle §265k odst. 1, 2 tr. ř. zrušil jak napadené usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 4. 11. 2003, sp. zn. 10 To 488/2003, tak usnesení tohoto soudu ze dne 8. 6. 2004, sp. zn. 10 To 299/2004. Nemohl totiž odhlédnout od toho, že celé řízení tvoří celek, citovaná rozhodnutí na sebe navazují (vydání druhého z nich bylo vyvoláno opravným usnesením, jímž byla napravena zřejmá nesprávnost odsuzujícího rozsudku) a v důsledku toho je nelze od sebe oddělovat. Podle §265k odst. 2 tr. ř. zrušil též další rozhodnutí na zrušená usnesení obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle §265l odst. 1 tr. ř. pak Krajskému soudu v Hradci Králové přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Po zrušení uvedených rozhodnutí se trestní věc obviněného A. D. vrací do stadia řízení před soudem druhého stupně po vyhlášení odsuzujícího rozsudku. Odvolací soud bude povinen projednat odvolání obviněného sepsané dne 25. 9. 2003 (č. l. 34). Před tím však bude nutné, aby obviněného požádal o vyjádření k jeho podání ze dne 30. 3. 2004 (č. l. 63), které sice označil jako dovolání, avšak v rozporu s ustanovením §265d odst. 2 tr. ř. je učinil sám a nikoliv prostřednictvím obhájce. Z hlediska jeho obsahu (§59 tr. ř.) je významný požadavek zde obviněným vyslovený, aby mu byl „přidělen obhájce“ (srov. §33 odst. 2 tr. ř. po novele provedené zákonem č. 283/2004 Sb. a §251 tr. ř.). Nelze totiž přehlédnout, že obviněný byl z výkonu trestu odnětí svobody (který nastoupil dne 27. 7. 2004 na pokladě rozhodnutí v dovolacím řízení zrušených) samostatným usnesením Nejvyššího soudu propuštěn a nyní se nachází na svobodě. Tím sice odpadly důvody nutné obhajoby podle §36 odst. 1 písm. a) tr. ř., avšak dřívější ustanovení obhájce postupem podle §39 odst. 1 tr. ř. prozatím zrušeno nebylo. Pokud by k tomu došlo, bude zároveň třeba posoudit, zda s ohledem na povahu projednávané věci a osobu obviněného bude žádoucí ustanovit obviněnému obhájce z některého z důvodů uvedených v ustanovení §36 odst. 1 tr. ř. Takovému obhájci by pak bylo zapotřebí doručit ta soudní rozhodnutí, která v době, kdy obviněný obhájce po 27. 1. 2004 neměl, mu nebyla doručena, ač mu být doručena měla.
Odvolací soud ze shora uvedených důvodů projedná odvolání obviněného proti rozsudku celému, včetně části opravené na základě opravného usnesení. V této souvislosti Nejvyšší soud upozorňuje, že v písemném vyhotovení odsuzujícího rozsudku Okresního soudu v Náchodě se i v současném stadiu řízení nalézá zřejmá nesprávnost; dosud totiž nebyla opravena ta část výroku o trestu, v níž byl obviněný odsouzen podle „§171 odst.) tr. z.“. Chybí uvedení odst. „1“ citovaného zákonného ustanovení, což bude potřeba postupem podle §131 odst. 1 a násl. tr. ř. vyřešit.
Nejvyšší soud takto rozhodl podle §265r odst. 1 písm. b) tr. ř. v neveřejném zasedání, neboť vzhledem k popsaným okolnostem dospěl k závěru, že zjištěné a vytknuté vady nelze odstranit ve veřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 4. listopadu 2004
Předseda senátu:
JUDr. Jan B l á h a
Vypracovala:
JUDr. Milada Šámalová