ECLI:CZ:NS:2004:8.TDO.1346.2004.1
sp. zn. 8 Tdo 1346/2004
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 24. listopadu 2004 o dovolání obviněného E. A. S., t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici B. u M., proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 5. 8. 2004, sp. zn. 5 To 306/2004, který rozhodl jako soud odvolací v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 10 pod sp. zn. 2 T 56/2004, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného E. A. S. odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 10 byl obviněný E. A. S. uznán vinným
1) trestným činem loupeže podle §234 odst. 1 tr. zák., kterého se dopustil tím, že dne 9. 2. 2004 v době okolo 00.20 hod. v P., před budovou Č. s. společně s dalšími dosud neztotožněnými muži fyzicky napadli poškozeného P. B. a to tak, že za použití elektrického paralyzéru a úderů pěstmi do celého těla a výzvou „davaj děngy a mobil“ jej násilně nutili k odevzdání peněz a mobilního telefonu a následně mu odebrali mobilní telefon zn. Siemens ME 45 se SIM kartou celkem v hodnotě 2.200,- Kč,
2) trestným činem padělání a pozměňování veřejné listiny podle §176 odst. 1 tr. zák., kterého se dopustil tím, že dne 9. 2. 2004 okolo 00.30 hod. v P., při zadržení hlídkou Policie České republiky záměrně předložil v rámci kontroly své osoby vízum České republiky vystavené na jméno J. M., o kterém věděl, že obsahuje smyšlené a upravené údaje týkající se jména a příjmení, data narození a data platnosti víza včetně data vydání.
Za tyto trestné činy byl podle §234 odst. 1 tr. zák. za použití §35 odst. 1 tr. zák. odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání čtyř let, pro jehož výkon byl podle §39a odst. 2 písm. c) tr. zák. zařazen do věznice s ostrahou. Současně mu byl podle §57 odst. 1, 2 tr. zák. uložen trest vyhoštění z území České republiky na dobu neurčitou a podle §55 odst. 1 písm. a), odst. 2 tr. zák. trest propadnutí věci – elektrického paralyzéru černé barvy s černým poutkem.
Městský soud v Praze odvolání, podaná obviněným a státním zástupcem proti výše uvedenému rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 10, usnesením ze dne 5. 8. 2004, sp. zn. 5 To 306/2004, podle §256 tr. ř. jako nedůvodná zamítl.
Proti citovanému rozhodnutí odvolacího soudu podal obviněný prostřednictvím své obhájkyně JUDr. B. B. dovolání z důvodu uvedeného v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., neboť se domníval, že rozhodnutí soudů obou stupňů spočívají na nesprávném právním posouzení skutku.
Dovolatel v odůvodnění tohoto mimořádného opravného prostředku zpochybnil provedené dokazování, které považuje za neúplné, a soudu prvního stupně v této souvislosti vytkl, že si nevyžádal lékařské zprávy ohledně zdravotního stavu poškozeného a svědka, že nebyla provedena expertíza paralyzéru a že nebyla provedena řádná rekognice, bez níž nebylo možné uzavřít, že právě on byl pachatelem loupeže. Namítl, že soudy nehodnotily důkazy v souladu s §2 odst. 6 tr. ř., tedy podle svého vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu. Vyslovil, že soudy pochybily, když nevzaly do úvahy jeho námitky opakovaně uváděné v rámci obhajoby a nezjišťovaly u obou svědků hladinu alkoholu v krvi, která by mohla ovlivnit jejich schopnost správně si celý děj zapamatovat a následně reprodukovat. Vyjádřil, že se cítí nevinen, s poukazem na to, že jeho obhajoba nebyla vyvrácena. Důvod svého neopodstatněného obvinění spatřoval v tom, že byl jako jediný poblíž místa incidentu zadržen, i když nebylo prokázáno, že se do konfliktu s poškozeným zapojil. Jeho jednání nemohlo být posouzeno jako trestný čin loupeže, pokud by orgány činné v trestním řízení postupovaly v souladu s trestním řádem a náležitě zjistily a objasnily skutkový děj.
Závěrem svého dovolání obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky (dále jen Nejvyšší soud) podle §265k odst. 1 tr. ř. zrušil napadené usnesení Městského soudu v Praze, sp. zn. 5 To 306/2004, a posléze aby podle §265l odst. 1 tr. ř. přikázal Obvodnímu soudu pro Prahu 10 věc v potřebném rozsahu znovu projednat a rozhodnout.
Dovolání obviněného bylo doručeno Nejvyššímu státnímu zastupitelství k vyjádření podle §265h odst. 2 tr. ř., které ke dni rozhodnutí o dovolání neměl Nejvyšší soud k dispozici.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) nejprve zkoumal, zda v této trestní věci je dovolání přípustné, zda bylo podáno v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit, a zda je podala osoba oprávněná. Shledal přitom, že dovolání obviněného je přípustné podle §265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř. Obdobně zjistil, že dovolání bylo podáno osobou oprávněnou [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2 tr. ř.).
Poněvadž dovolání lze podat jen z důvodů taxativně uvedených v §265b tr. ř., musel dále posoudit otázku, zda uplatněný dovolací důvod lze považovat za důvod dovolání ve smyslu §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., jehož existence je zároveň podmínkou pro provedení přezkumu dovolacím soudem.
Z dikce citovaného ustanovení plyne, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné dovoláním vytýkat výlučně vady právní. V mezích uplatněného dovolacího důvodu lze namítat, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoli o trestný čin nejde nebo jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Na podkladě tohoto dovolacího důvodu nelze proto přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno, ani prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů ve smyslu ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř., poněvadž tato činnost soudu spočívá v aplikaci ustanovení procesních, nikoliv hmotně právních. Vedle vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též „jiné nesprávné hmotně právní posouzení“. Rozumí se jím zhodnocení otázky, která nespočívá přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva. Je třeba zdůraznit, že Nejvyšší soud je zásadně povinen vycházet ze skutkového zjištění soudu prvního stupně a v návaznosti na tento skutkový stav zvažuje hmotně právní posouzení, přičemž skutkové zjištění soudu prvního stupně nemůže změnit, a to jak na základě případného doplňování dokazování, tak i v závislosti na jiném hodnocení v předcházejícím řízení provedených důkazů. Z hlediska nápravy skutkových vad trestní řád obsahuje další mimořádné opravné prostředky, a to především obnovu řízení (§277 a násl. tr. ř.) a v určitém rozsahu i stížnost pro porušení zákona (§266 a násl. tr. ř.).
Dovolatelem namítané nedostatky musejí být spatřovány v právním posouzení skutku, jenž je vymezen v napadeném rozhodnutí, a nemohou jimi být vytýkány nedostatky ve skutkových zjištěních nebo ve způsobu, jakým byly posouzeny provedené důkazy, na jejichž základě bylo rozhodnuto o vině.
Z obsahu podaného dovolání v rozporu s těmito rozvedenými zákonnými požadavky plyne, že námitky obviněného se netýkají právního posouzení skutku ani jiného nesprávného hmotně právního posouzení, nýbrž směřují výlučně proti způsobu, jakým byla soudem prvního stupně hodnocena věrohodnost jednotlivých svědeckých výpovědí, a brojí rovněž proti úplnosti provedeného dokazování. Obviněný v rámci svých námitek nevychází ze skutkových zjištění popsaných ve skutkové větě výroku o vině a následně i v odůvodnění rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 10, ale domáhá se provedení dalších důkazů, na jejichž základě požaduje změnu skutkových zjištění, a teprve na podkladě nových a zcela jiných skutkových zjištění, která by korespondovala s jeho obhajobou, požaduje i odlišné právní posouzení.
V takovém případě nebyl materiálně uplatněn důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. spočívající v nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení, ale důvod jiný, a to pochybnosti o správnosti skutkových zjištění, který však v ustanovení §265b tr. ř. pro podání dovolání není uveden.
Z těchto jen stručně uvedených důvodů (§265i odst. 2 tr. ř.) Nejvyšší soud dovolání obviněného E. A. S. podané proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 5. 8. 2004, sp. zn. 5 To 306/2004, podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl, neboť bylo podáno z jiného důvodu, než jaký činí dovolání přípustným podle §265b tr. ř. Své rozhodnutí přitom učinil v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 24. listopadu 2004
Předseda senátu:
JUDr. Jan B l á h a
Vypracovala:
JUDr. Milada Šámalová