ECLI:CZ:NS:2004:8.TDO.175.2004.1
sp. zn. 8 Tdo 175/2004
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 26. února 2004 o dovolání podaném nejvyšší státní zástupkyní ve prospěch i v neprospěch obviněného L. K., nyní ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici V., proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 23. 10. 2003, sp. zn. 4 To 856/2003, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu ve Strakonicích pod sp. zn. 18 T 45/2003, takto:
Podle §265k odst. 1 tr. ř. se zrušuje rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 23. 10. 2003, sp. zn. 4 To 856/2003.
Podle §265k odst. 2 tr. ř. se zrušují všechna další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Podle §265l odst. 1 tr. ř. se přikazuje Krajskému soudu v Českých Budějovicích, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu ve Strakonicích ze dne 9. 9. 2003, sp. zn. 18 T 45/2003, byl obviněný L. K. uznán vinným v bodě 1) trestným činem loupeže podle §234 odst. 1 tr. zák. a §41 odst. 1 tr. zák. jako zvlášť nebezpečný recidivista, jehož se dopustil tím, že dne 6. 8. 2002 kolem 10.00 hodin na Náměstí S. ve V., okres S., před obchodním střediskem K., požadoval od S. O., vydání finanční hotovosti, a to nejméně ve výši 10,-Kč, a když tato odmítla, napřáhl nad její hlavu láhev s pivem a pod pohrůžkou zabití opět požadoval peníze, a to alespoň 10,- Kč, tohoto jednání se dopustil přesto, že byl rozsudkem Okresního soudu ve Strakonicích, sp. zn. 6 T 153/90, ze dne 27. 8. 1991, který nabyl právní moci dne 10. 12. 1991, odsouzen pro trestný čin loupeže podle §234 odst. 1 tr. zák. za použití §41 odst. 1 tr. zák. a byl mu uložen trest odnětí svobody v trvání 9 roků nepodmíněně se zařazením do třetí nápravné výchovné skupiny, trest byl vykonán dne 20. 9. 1999. V bodě 2) byl uznán vinným trestným činem násilí proti skupině obyvatelů a proti jednotlivci podle §197a odst. 1 tr. zák., který spáchal tak, že dne 6. 9. 2002 kolem 16.30 hodin na Náměstí S. ve V., okres S., před obchodním střediskem K. začal z neznámého důvodu poskakovat před R. V., setrval v její těsné blízkosti po celou dobu její cesty ke schodům do obchodního střediska K., kde u schodů vytáhl kapesní vystřelovací nůž s délkou ostří 8 cm a vyhrožoval jí podřezáním, přičemž jmenovaná utekla před ním do obchodního střediska, kde se s událostí svěřila svému manželovi R. V., který vyběhl ven, když na jeho dotaz vznesený na L. K., proč vyhrožoval jeho manželce, reagoval tento tak, že i proti němu vytáhl uvedený nůž, tímto jednáním vzbudil u poškozené R. V. obavu, že výhrůžky budou uskutečněny.
Za to byl obviněný odsouzen podle §234 odst. 1 tr. zák. za použití §41 odst. 1, 2, §42 odst. 1 tr. zák. a §35 odst. 1 tr. zák. k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání osmi roků. Podle §39a odst. 1 písm. d) tr. zák. byl pro výkon tohoto trestu zařazen do věznice se zvýšenou ostrahou.
Krajský soud v Českých Budějovicích jako soud druhého stupně rozhodl o odvolání obviněného rozsudkem ze dne 23. 10. 2003, sp. zn. 4 To 856/2003, v bodě I. tak, že podle §258 odst. 1 písm. d), odst. 2 tr. ř. se napadený rozsudek zrušuje ve výroku o vině pod bodem 1), a v důsledku toho i v celém výroku o trestu. V bodě II. vyslovil, že podle §259 odst. 3 tr. ř. se znovu rozhoduje tak, že za jednání pod bodem 1) rozsudku se obviněný uznává vinným trestným činem loupeže podle §234 odst. 1 tr. zák. a odsuzuje se za tento trestný čin a za trestný čin násilí proti skupině obyvatelů a proti jednotlivci podle §197a tr. zák., stran něhož zůstal napadený rozsudek nedotčen, podle §234 odst. 1 tr. zák. a §35 odst. 1 tr. zák. k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 3 (tří) roků, pro jehož výkon se podle §39a odst. 2 písm. c) tr. zák. zařazuje do věznice s ostrahou.
Shora uvedený rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích napadla dovoláním nejvyšší státní zástupkyně, přičemž tak učinila ve prospěch i v neprospěch obviněného L. K. z důvodu uvedeného v §265b odst. 1 písm. k) tr. ř., neboť v rozhodnutí některý výrok chybí. Za takovou vadu považovala to, že soud druhého stupně po zrušení výroku o vině v bodě 1) napadeného rozsudku zcela opomenul znovu uznat obviněného vinným tímto skutkem, resp. tento skutek popsat ve výroku o vině napadeného rozhodnutí; v rozsudku odvolacího soudu tak chybí skutková věta popisující jednání obviněného. Z takového rozhodnutí pak není zřejmé, jakým jednáním byl obviněný uznán vinným. Pouhý odkaz na jednání uvedené v bodě 1) napadeného rozsudku v takovém případě nestačí, neboť tento výrok soud druhého stupně stejným rozhodnutím výslovně zrušil. Výrok o vině je tak v rozsudku tohoto soudu obsažen pouze zčásti uvedením právní kvalifikace, když část ohledně popisu skutkových zjištění v něm chybí.
V závěru dovolání nejvyšší státní zástupkyně navrhla, aby Nejvyšší soud České republiky (dále jen Nejvyšší soud) podle §265k odst. 1 tr. ř. z důvodu uvedeného v ustanovení §265b odst. 1 písm. k) tr. ř. rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 23. 10. 2003, sp. zn. 4 To 856/2003, zrušil a podle §265l odst. 1 tr. ř. přikázal Krajskému soudu v Českých Budějovicích, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl, a aby toto rozhodnutí učinil ve smyslu ustanovení §265r odst. 1 písm. b) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) nejprve zkoumal, zda v předmětné věci jsou splněny podmínky přípustnosti dovolání podle ustanovení §265a tr. ř., a shledal, že dovolání je přípustné podle §265a odst. 1, 2, písm. a) tr. ř., neboť napadá rozhodnutí ve věci samé, kterým je rozsudek, jímž byl obviněný uznán vinným a uložen mu trest.
Nejvyšší státní zástupkyně je podle §265d odst. 1 písm. a) tr. ř. oprávněnou osobou k podání dovolání, a to jak ve prospěch, tak i v neprospěch obviněného. Tento mimořádný opravný prostředek podala včas, neboť tak učinila ve lhůtě uvedené v ustanovení §265e odst. 1 tr. ř.
Poněvadž dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř., bylo zapotřebí posoudit, zda uplatněný dovolací důvod lze považovat za důvod uvedený v citovaném ustanovení zákona, jehož existence je zároveň podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem.
Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. k) tr. ř. je dán v případech, kdy v rozhodnutí některý výrok chybí nebo je neúplný. Vzhledem k tomu, že dovolatelka napadenému rozhodnutí vytýká, že chybí skutková věta popisující trestné jednání obviněného, je označený dovolací důvod uveden v alternativě, že výrok není úplný, což koresponduje s jeho vymezením v citovaném ustanovení.
Nejvyšší soud z obsahu spisu zjistil, že rozsudkem Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 23. 10. 2003, sp. zn. 4 To 856/2003, byl k odvolání obviněného podle §258 odst. 1 písm. d), odst. 2 tr. ř. zrušen rozsudek Okresního soudu ve Strakonicích ze dne 9. 9. 2003, sp. zn. 18 T 45/2003, a to ve výroku o vině pod bodem 1); v důsledku toho byl zcela správně (v souladu s ustanovením §258 odst. 2 tr. ř.) zároveň zrušen i celý výrok o trestu. Takto formulovaným výrokem odvolací soud zrušil celý výrok o vině pod bodem 1), a to jak popsaná skutková zjištění, tak právní větu a použitou právní kvalifikaci. V důsledku toho bylo jeho povinností (už vzhledem k ustanovení §120 odst. 3 tr. ř.) rozhodnout znovu tak, aby nový výrok o vině korespondoval s ustanovením §220 odst. 1 tr. ř., podle něhož soud rozhoduje (jen) o skutku, který je uveden v žalobním návrhu. To znamenalo konkrétní žalovaný skutek v tzv. skutkové větě nového výroku o vině náležitě popsat.
Pokud Krajský soud v Českých Budějovicích omezil své rozhodnutí podle §259 odst. 3 tr. ř. ve vztahu k výroku o vině pouze na to, že „… za jednání pod bodem 1 rozsudku se obviněný uznává vinným trestným činem loupeže podle §234 odst. 1 tr. zák. …“ , nevyhověl požadavkům ustanovení §120 odst. 3 tr. zák., podle kterého výrok, jímž se obviněný uznává vinným, nebo jímž se obžaloby zprošťuje, musí přesně označovat trestný čin, jehož se výrok týká, a to nejen zákonným pojmenováním a uvedením příslušného zákonného ustanovení, nýbrž i uvedením místa činu, času a způsobu spáchání, popřípadě i uvedením jiných skutečností, jichž je třeba k tomu, aby skutek nemohl být zaměněn s jiným, jakož i uvedením všech zákonných znaků včetně těch, které odůvodňují určitou trestní sazbu.
Popis skutku je podle tohoto ustanovení nedílnou součástí výroku o vině. Skutkovou větou se slovně vyjadřuje posuzovaný skutek tak, aby obsahoval všechny relevantní okolnosti z hlediska použité právní kvalifikace. Skutková zjištění takto popsaná jsou z tohoto důvodu východiskem pro další právní závěry a jsou nedílnou a obligatorní součástí výroku o vině.
V této souvislosti je také třeba dodat, že dovolatelkou vytýkaný nedostatek nachází podklad ve vymezení rozsahu, v němž byl napadený rozsudek rozhodnutím odvolacího soudu zrušen. Rozsah takového zrušení vychází z nutnosti nápravy vadného rozhodnutí a potřeby shledanou vadu napravit některým ze způsobů a postupů vyjádřených v ustanoveních §257, §259 a §260 tr. ř. Za situace, kdy byl rozsudkem krajského soudu podle §258 odst. 1 tr. ř. zrušen celý výrok o vině ve vztahu ke skutku pod bodem 1), bylo nutné, aby o tomto celém výroku odvolací soud znovu rozhodl podle §259 odst. 3 tr. ř.
Nejvyšší soud tak dospěl k závěru, že Krajský soud v Českých Budějovicích, pokud zrušil celý výrok o vině pod bodem 1), nemohl své rozhodnutí omezit pouze na vyjádření právní kvalifikace, ale byl povinen ve smyslu §120 odst. 3 tr. ř. do svého rozsudku znovu popsat skutková zjištění, k nimž dospěl. Jak totiž z obsahu odůvodnění rozsudku tohoto soudu vyplývá, sám doplnil dokazování zaměřené na přezkoumání skutečností týkajících se opodstatněnosti závěru soudu prvního stupně, že obviněný se skutku a trestného činu popsaného v bodě 1) dopustil jako zvlášť nebezpečný recidivista ve smyslu §41 odst. 1 tr. zák. Uvedený závěr Nejvyššího soudu vyplývá i ze způsobu, jímž odvolací soud své rozhodnutí v této souvislosti odůvodnil, když pro to svědčí i nová právní kvalifikace, která v jeho rozhodnutí již neobsahuje ustanovení o zvlášť nebezpečné recidivě podle citovaného ustanovení.
Za splnění podmínek ustanovení §259 odst. 3, věta druhá, tr. ř., podle kterého se odvolací soud může odchýlit od skutkového zjištění soudu prvního stupně jen tehdy, jestliže v odvolacím řízení
a) provedl znovu některé pro skutkové zjištění podstatné důkazy provedené již v hlavním líčení, nebo
b) provedl důkazy, které nebyly provedeny v hlavním líčení,
měl proto odvolací soud nově vymezit (tj. přesně popsat – viz opakovaně citovaný §120 odst. 3 tr. ř.) skutek v souladu s tím, jak současně použil právní kvalifikaci jednání obviněného, o níž sám ohledně bodu 1) znovu rozhodl.
Nejvyšší soud z těchto důvodů a v souladu s dovoláním nejvyšší státní zástupkyně dospěl k závěru, že pokud v rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 23. 10. 2003, sp. zn. 4 To 856/2003, ve vztahu k bodu 1) není popis skutku uveden, je tento rozsudek v části II. neúplný. Jelikož jde o pochybení zásadního významu, nepřicházelo v úvahu je napravit případným postupem podle §265l odst. 2 tr. ř., tj. přikázáním soudu, o jehož rozhodnutí jde, aby o chybějícím výroku rozhodl nebo neúplný výrok doplnil. Vzhledem k potřebě nového komplexního rozhodnutí odvolacího soudu proto podle §265k odst. 1 tr. ř. tento rozsudek v celém rozsahu zrušil; podle §265k odst. 2 tr. ř. zrušil rovněž všechna další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Protože po zrušení napadeného rozhodnutí je nutno učinit ve věci nové rozhodnutí, Nejvyšší soud podle §265l odst. 1 tr. ř. přikázal Krajskému soudu v Českých Budějovicích, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Věc se tak vrací do stadia před meritorním rozhodnutím odvolacího soudu. Při novém projednání a rozhodnutí věci je tento soud ve smyslu §265s tr. ř. vázán právním názorem, který Nejvyšší soud v tomto rozhodnutí vyslovil.
Nejvyšší soud o podaném dovolání rozhodl v neveřejném zasedání v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. b) tr. ř.
O vazbě obviněného L. K. rozhodl Nejvyšší soud podle §265l odst. 4 tr. ř. samostatným usnesením.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 26. února 2004
Předseda senátu:
JUDr. Jan B l á h a
Vypracovala:
JUDr. Milada Kodysová