ECLI:CZ:NS:2004:8.TDO.20.2004.1
sp. zn. 8 Tdo 20/2004
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 22. ledna 2004 o dovolání podaném obviněným L. B., proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 14. 8. 2003, sp. zn. 11 To 240/2003, který rozhodoval jako soud odvolací v trestní věci vedené u Okresního soudu Praha - západ pod sp. zn. 2 T 435/2002, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného L. B. odmítá.
Odůvodnění:
Obviněný L. B. byl rozsudkem Okresního soudu Praha - západ ze dne 14. 3. 2003, sp. zn. 2 T 435/2002, uznán vinným (společně s obviněnými M. D. a P. N. T.) trestnými činy zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle §148 odst. 1, 3 písm. a), c) tr. zák. a porušování předpisů o nálepkách k označení zboží podle §148a odst. 1, 2 písm. a), b) tr. zák., jichž se podle zjištění soudu dopustil tím, že nejméně dne 12. 9. 2002 se společně s dalšími osobami podíleli na organizovaném podloudném obchodu s cigaretami pašovanými bez nabývacích dokladů na území České republiky a zde pak distribuovanými bez celní a daňové zátěže ke spotřebiteli, přičemž obviněný L. B. nejméně dne 12. 9. 2002 dovezl nákladním vozidlem zn. Iveco slovenské SPZ celkem 1.071.800 ks neproclených cigaret různých značek cizozemského původu v baleních neopatřených předepsanými kolky České republiky do D. u P., kde byly ze skladu, který si pronajal obviněný M. D., který tuto akci organizovaně zajišťoval, složeny za účelem dalšího rozvozu, přičemž obviněný P. N. T. se podílel na překládání cigaret nejméně do vozidla Škoda Octavia,, ve kterém byl již s naloženými cigaretami téhož dne v 21.07 hodin zajištěn, přičemž takto na již uniklém clu způsobili škodu ve výši 589.490,- Kč a ohrozili chystaným ilegálním prodejem příjem státu zkrácením spotřební daně ve výši 849.722,- Kč, daně z přidané hodnoty ve výši 551.763,- Kč, tedy způsobili takto fiskální újmu v celkové výši 1.987.975,- Kč. Za to mu byl podle §148 odst. 3 tr. zák. za použití §35 odst. 1 tr. zák. uložen úhrnný trest odnětí svobody v trvání šestnácti měsíců, jehož výkon byl podle §58 odst. 1a §59 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání pěti let (úhrnné podmíněné tresty odnětí svobody byly uloženy i dalším dvěma obviněným).
Krajský soud v Praze jako soud odvolací usnesením ze dne 14. 8. 2003, sp. zn. 11 To 240/2003, odvolání podaná proti shora uvedenému rozsudku obviněnými L. B. a M. D., a státním zástupem v neprospěch všech tří obviněných, zamítl podle §256 tr .ř. jako nedůvodná.
Proti tomuto usnesení Krajského soudu v Praze obviněný L. B. podal prostřednictvím obhájce JUDr. P. H. dovolání, které zaměřil proti všem výrokům tohoto rozhodnutí v návaznosti na rozsudek Okresního soudu v Praze - západ ze dne 14. 3. 2003, sp. zn. 2 T 435/2002. Jako důvod označil §260b odst. 1 písm. g) tr. ř. [jde o zřejmou písařskou chybu, když z obsahu dovolání je patrné, že je míněn důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.], neboť je přesvědčen, že jak soud nalézací, tak i soud odvolací nesprávně posoudily celý skutek, což mělo za následek nesprávné rozhodnutí ve věci samé. Vyjádřil přesvědčení, že oba soudy vycházely z důkazní situace, která byla neúplná, nejasná a nekonkrétní, a kdyby se zabývaly posouzením věci v souvislosti s hodnocením provedených důkazů, musely by dojít k závěru, že se žalované trestné činnosti nedopustil. Důkazy v hlavním líčení provedené považuje za pochybné, když samotným rozhodnutím byla porušena stěžejní zásada trestního procesu „v pochybnostech ve prospěch obviněného“.
V závěru dovolání obviněný navrhl, aby dovolací soud zrušil usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 14. 8. 2003, sp. zn. 11 To 240/2003, a tomuto soudu uložil ve věci znovu jednat a rozhodnout.
Státní zástupkyně činná u Nejvyššího státního zastupitelství ve svém vyjádření ze dne 11. 12. 2003 po rekapitulaci dosavadního průběhu řízení ve věci a konstatování obsahu dovolání vyslovila názor, že obviněným L. B. deklarovaný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. není uplatněnými námitkami materiálně naplněn. Obviněný svou vinu popírá, zpochybňuje věrohodnost provedených důkazů a bez bližší konkretizace namítá, že dokazování zůstalo neúplné. I přes vágnost jeho tvrzení jde o námitky vztahující se ke zjištěnému skutkovému stavu věci založeném i na nesprávném hodnocení provedených důkazů. Z těchto údajných nedostatků je až následně dovozováno nesprávné právní posouzení předmětného skutku, což lze usoudit pouze z deklarovaného dovolacího důvodu. S ohledem na to, že jsou obviněným namítány výhradně pochybnosti o správnosti skutkových zjištění, státní zástupkyně navrhla, aby Nejvyšší soud České republiky (dále jen Nejvyšší soud) dovolání obviněného L. B. podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl. Takové rozhodnutí lze v souladu se zákonem učinit v neveřejném zasedání bez souhlasu nejvyššího státního zástupce (viz §265h odst. 2 tr. ř. a §265r odst. 1 tr. ř.).
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) nejprve zkoumal, zda v této trestní věci je dovolání přípustné, zda bylo podáno v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit, a dále, zda je podala osoba oprávněná. Shledal přitom, že dovolání obviněného je přípustné podle §265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř., neboť napadá rozhodnutí, jímž (mimo jiné) byl ve vztahu k obviněnému L. B. zamítnut řádný opravný prostředek proti rozsudku, jímž byl jmenovaný uznán vinným a byl mu uložen trest /§265a odst. 2 písm. a) tr. ř./. Obdobně shledal, že dovolání bylo podáno osobou oprávněnou /§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř./, v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2 tr. ř.).
Dále se Nejvyšší soud zabýval otázkou, zda existují některé důvody pro odmítnutí dovolání ve smyslu §265i odst. 1 tr. ř., neboť podle §265i odst. 3 tr. ř. Nejvyšší soud přezkoumá zákonnost a odůvodněnost těch výroků rozhodnutí, proti nimž bylo dovolání podáno, jen v tom případě, neodmítne-li dovolání podle odstavce prvého.
Podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. V rámci takto vymezeného dovolacího důvodu je možné namítat jednak nesprávnost právního posouzení skutku, tj. mylnou právní kvalifikaci skutku, jak byl v původním řízení zjištěn, v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva, a dále pak vadnost jiného hmotně právního posouzení, které záleží v nesprávném posouzení některé další otázky, nespočívající přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v posuzování jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva zejména trestního, ale případně i jiných právních odvětví. Není však možné namítat nesprávnost samotných skutkových zjištění ani nesprávnost hodnocení důkazů.
Důvody dovolání jako specifického mimořádného opravného prostředku, který byl nově zaveden zákonem č. 265/2001 Sb., jsou koncipovány v ustanovení §265b tr. ř. tak, že dovoláním není možné napadat skutková zjištění ani způsob hodnocení důkazů. Nejvyšší soud v řízení o dovolání není a ani nemůže být další odvolací instancí, nemůže přezkoumávat a posuzovat postup hodnocení důkazů soudy obou stupňů. V takovém případě by se totiž dostával do pozice soudu druhého stupně a suploval jeho činnost. Dovolací soud je naopak povinen vycházet ze skutkových zjištění soudů prvního (a event. druhého) stupně a teprve v návaznosti na jimi zjištěný skutkový stav může posuzovat hmotně právní posouzení skutku.
V této souvislosti je také třeba připomenout, že z hlediska nápravy skutkových vad trestní řád obsahuje další mimořádné opravné prostředky, a to především obnovu řízení (§277 a násl. tr. ř.) a v určitém rozsahu i stížnost pro porušení zákona (§266 a násl. tr. ř.).
Z vymezení obsahu dovolání v ustanovení §265f odst. 1, 2 tr. ř. a zejména ze znění ustanovení §265b odst. 1 tr. ř. je třeba dovodit, že z hlediska §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. nepostačuje pouhé formální uvedení některého z důvodů vymezených v §265b odst. 1 písm. a) až l) tr. ř. odkazem na toto zákonné ustanovení, ale tento důvod musí být také skutečně v podaném dovolání tvrzen a odůvodněn.
Námitky obviněného, které ve svém mimořádném opravném prostředku formuloval, v tomto ohledu nemohou obstát. Dovolatel jejich prostřednictvím totiž brojil výlučně proti způsobu hodnocení provedených důkazů a správnosti učiněných skutkových zjištění (jak ostatně i sám výslovně uvedl, že „… soudy vycházely z důkazní situace, která byla neúplná, nejasná a nekonkrétní…“ , nebo pokud došel k závěru, že „…důkazy provedené u hlavního líčení jsou ve své podstatě pochybné a soud je hodnotil nesprávně…“).
Nejvyšší soud na základě podaného dovolání zjistil, že svým obsahem neodpovídá důvodu, který obviněný pro toto své dovolání zvolil, protože vznáší výhrady jedině a jednoznačně proti skutkovým zjištěním a proti rozsahu a úplnosti provedeného dokazování. Takto formulované dovolání však svým materiálním obsahem neodpovídá těm skutečnostem, které zákon v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. zakotvuje. Jediné, co je z dovolání patrno, je nesouhlasné stanovisko obviněného se skutkovými zjištěními.
Pokud obviněný v podaném dovolání současně též brojil proti hodnocení provedených důkazů, je třeba připomenout ustanovení §265a odst. 4 tr. ř., podle něhož dovolání jen proti důvodům rozhodnutí není přípustné.
Nejvyšší soud tak dospěl k závěru, že výhrady, kterými obviněný odůvodnil uplatněný dovolací důvod, jej materiálně nenaplňují, nýbrž ve skutečnosti jsou pouhou polemikou s tím, jak byl soudy zjištěn skutkový stav a jak byly hodnoceny provedené důkazy, resp. s tím, jak soud v daném řízení postupoval. Z těchto tvrzených nedostatků obviněný až následně dovodil, že rozhodnutí spočívají na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Ze strany obviněného jde proto o námitky, které pod zákonný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. nelze podřadit.
Z těchto jen stručně uvedených důvodů (§265i odst. 2 tr. ř.) Nejvyšší soud dovolání obviněného odmítl podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř., neboť bylo podáno z jiných důvodů, než jsou uvedeny v ustanovení §265b tr. ř. V takovém případě nemusel a ani nemohl postupovat podle §265i odst. 3 tr. ř. a přezkoumávat napadené rozhodnutí a řízení mu předcházející. Své rozhodnutí přitom učinil v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 22. ledna 2004
Předseda senátu:
JUDr. Jan B l á h a
Vypracovala:
JUDr. Milada Kodysová