ECLI:CZ:NS:2004:8.TDO.287.2004.1
sp. zn. 8 Tdo 287/2004
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 14. dubna 2004 o dovoláních obviněných Y. I., nyní ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici V., a S. S., nyní ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici H. S., proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 9. 10. 2003, sp. zn. 2 To 141/03, který rozhodl jako soud odvolací v trestní věci vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 57 T 14/2002, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu se dovolání obviněných Y. I. a S. S. o d m í t a j í .
Odůvodnění:
Rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 15. 5. 2003, sp. zn. 57 T 14/2002, byli obvinění Y. I. a S. S. uznáni vinnými trestným činem loupeže podle §234 odst. 1, 2 písm. a) tr. zák. spáchaným v jednočinném souběhu s trestným činem porušování domovní svobody podle §238 odst. 1, 3 tr. zák., kterých se dopustili tím, že společně s dalšími neztotožněnými spolupachateli: 1) dne 19. listopadu 2000 kolem 16.00 hod. vnikli do bytu v ul. P. v P., kde pod pohrůžkou použití střelných zbraní a rozpálené žehličky přinutili poškozeného Y. D. lehnout na podlahu, kde jej svázali do kozelce a potom z bytu odcizili ke škodě poškozených Y. D. a T. P. věci a peníze v celkové hodnotě 53.819,- Kč, jejichž podrobný výčet je obsažen ve skutkové větě výroku o vině výše uvedeného rozsudku; 2) téhož dne po 17.00 hod. vnikli za použití klíčů odcizených při předchozím jednání poškozenému D. do bytu v ul. K. v P., kde pod pohrůžkou použití střelné zbraně a nože spoutali poškozené M. K., S. K., M. T. a B. T., z bytu odcizili nepřítomnému poškozenému D. částku nejméně 170.000,- Kč na hotovosti a další věci a peníze patřící jemu i ostatním poškozeným, jejichž podrobný výčet je opět obsažen ve skutkové větě výroku o vině výše uvedeného rozsudku, v celkové hodnotě 207.964,- Kč.
Za tyto trestné činy byl obviněný Y. I. odsouzen podle §234 odst. 2 tr. zák. za použití §35 odst. 2 tr. zák. k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání jedenácti roků, pro jehož výkon byl podle §39a odst. 2 písm. c) tr. zák. zařazen do věznice s ostrahou. Podle §57 odst. 1, 2 tr. zák. mu byl uložen trest vyhoštění na dobu neurčitou. Obviněný S. byl podle §234 odst. 2 tr. zák. za použití §35 odst. 2 tr. zák. odsouzen k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání deseti roků, pro jehož výkon byl podle §39a odst. 2 písm. c) tr. zák. zařazen do věznice s ostrahou. Podle §57 odst. 1, 2 tr. zák. byl obviněnému uložen trest vyhoštění na dobu neurčitou. V případě obou obviněných byl Městským soudem v Praze zrušen výrok o trestu z rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 22. 5. 2002, sp. zn. 5 T 101/2002, ve spojení s rozsudkem Vrchního soudu v Praze ze dne 26. 9. 2002, sp. zn. 2 To 137/02, a současně byla zrušena i všechna další rozhodnutí obsahově na zrušený výrok o trestu navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl o odvoláních podaných obviněnými Y. I. a S. S. proti výroku o vině i výroku o trestu tak, že napadený rozsudek podle §258 odst. 1 písm. d), odst. 2 tr. ř. částečně zrušil ve výroku o způsobu výkonu trestu odnětí svobody ve vztahu k oběma obviněným. Podle §259 odst. 3 tr. ř. sám znovu rozhodl tak, že oba obviněné pro výkon uložených trestů odnětí svobody zařadil podle §39a odst. 3 tr. zák. do věznice s ostrahou. V ostatních výrocích zůstal napadený rozsudek nezměněn.
Proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 9. 10. 2003, sp. zn. 2 To 141/2003, ve spojení s rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 15. 5. 2003, sp. zn. 57 T 14/2002, podali oba obvinění prostřednictvím svých obhájců dovolání.
Obviněný Y. I. podal dovolání prostřednictvím obhájce JUDr. K. Š. Za dovolací důvod označil §265b odst. 1 písm. l) tr. ř., neboť se domnívá, že Vrchní soud v Praze zamítl řádný opravný prostředek, aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí. Ve svém podání namítl porušení základních zásad trestního řízení jak soudem prvního, tak i soudem druhého stupně, který na základě nepřesně zjištěného skutkového stavu učinil nesprávné závěry. Dále uvedl, že soudy pominuly rozpory ve výpovědích jednotlivých svědků a za rozhodující důkaz považovaly rekognice, které byly provedeny v rozporu s §93 odst. 2 tr. ř., podle něhož má svědek ztotožňovanou osobu nejprve popsat a teprve poté má být svědkovi tato osoba ukázána, a to zpravidla mezi dalšími osobami. Další okruh výhrad směřoval proti způsobu hodnocení výpovědí poškozených, které vykazovaly zřejmé rozpory nejen ve vzájemných výpovědích svědků, ale i v několika výpovědích téhož svědka pořízených v různých fázích řízení. Uvedl, že odvolací soud měl zrušit rozsudek městského soudu a vrátit věc tomuto soudu k novému projednání a rozhodnutí.
V závěru podaného dovolání obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky (dále jen Nejvyšší soud) podle §265b odst. 1 písm. k) tr. ř. (ačkoli správně má být §265k odst. 1 tr. ř.) dovoláním napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k novému projednání a rozhodnutí.
Obviněný S. S., který podal dovolání prostřednictvím své obhájkyně JUDr. P. D., odkázal na dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Má za to, že skutková zjištění nebyla dostatečná a nebyla správně zhodnocena. V rámci podaného dovolání trestnou činnost popřel. Uvedl, že opakovaně žádal o vyšetření na detektoru lži, ale těmto jeho žádostem nikdy nebylo vyhověno. Dále poukázal na rozpory v jednotlivých svědeckých výpovědích, kterými se ani jeden ze soudů nezabýval, a zdůraznil nejednoznačnost důkazní situace v této věci.
V petitu tohoto mimořádného opravného prostředku obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud napadený rozsudek zrušil a věc vrátil k novému projednání a rozhodnutí. Současně požádal o projednání svého dovolání ve veřejném zasedání.
K podaným dovoláním se ve smyslu §265h odst. 2 tr. ř. písemně vyjádřila státní zástupkyně činná u Nejvyššího státního zastupitelství. V případě obviněného Y. I. konstatovala formální správnost podaného dovolání s tím, že dovolatelem uplatněné námitky obsahově nenaplňují dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř., protože se dovolatel zabývá pouze hodnocením jednotlivých důkazů a způsobem jejich posouzení z hlediska skutkových zjištění. K dovolání obviněného S. S. státní zástupkyně stručně shrnula obsah předmětného podání a uvedla, že dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. byl obviněným uplatněn pouze formálně, neboť námitky dovolatele obsahově s tímto důvodem nekorespondují, když brojí výlučně proti způsobu hodnocení provedeného dokazování a neuplatňuje žádnou kvalifikovanou námitku týkající se nesprávného právního posouzení skutku nebo jiného nesprávného hmotně právního posouzení. Z těchto důvodů ohledně obou podaných dovolání navrhla, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného S. S. i dovolání obviněného Y. I. podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl a tato rozhodnutí aby přitom učinil ve smyslu §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) nejprve zkoumal, zda v této trestní věci je dovolání přípustné, zda bylo podáno v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit, a zda je podala osoba oprávněná. Shledal přitom, že dovolání obviněných jsou přípustná podle §265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř., že byla podána osobami oprávněnými [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2 tr. ř.).
Protože dovolání lze podat jen z důvodů taxativně uvedených v §265b tr. ř., bylo dále zapotřebí posoudit otázku, zda obviněnými vznesené námitky naplňují jimi uplatněné zákonné dovolací důvody, jejichž existence je současně základní podmínkou přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem (§265i odst. 3 tr. ř.).
Z vymezení obsahu dovolání v ustanovení §265f odst. 1, 2 tr. ř. a zejména ze znění ustanovení §265b odst. 1 tr. ř. je třeba dovodit, že z hlediska §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. nepostačuje pouhé formální uvedení některého z důvodů vymezených v §265b odst. 1 písm. a) až l) tr. ř. odkazem na toto zákonné ustanovení, ale tento důvod musí být také skutečně v podaném dovolání tvrzen a odůvodněn.
Obviněný Y. I. opřel své dovolání o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř., jímž je existence vady spočívající v tom, že bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až k) tr. ř. Uvedený dovolací důvod dopadá na ty případy, kdy došlo k zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku odvolacím soudem nebo nadřízeným orgánem bez věcného přezkoumání věci a procesní strana tak byla zbavena práva přístupu ke druhé instanci. Smyslem tohoto dovolacího důvodu je umožnit oprávněné osobě, aby se domohla přezkoumání věci v řádném přezkumném řízení, které nebylo provedeno, ačkoliv procesní podmínky pro tento postup byly splněny.
Z uvedeného vyplývá, že takový dovolací důvod nepřichází v dané věci v úvahu, neboť odvolací soud rozhodl ve veřejném zasedání po věcném přezkoumání věci, takže obviněný nebyl zbaven práva přístupu ke druhé instanci. Vzhledem k těmto zjištěním je zjevné, že výše uvedený dovolací důvod byl uplatněn pouze formálně. Dovolatel jím zastírá svůj hlavní požadavek na přezkoumání řízení po skutkové stránce ve snaze domoci se vydání nového rozhodnutí, které by bylo v souladu s jím uplatněnou argumentací. Pokud tedy soud druhého stupně přezkoumával rozhodnutí uvedené v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř. na podkladě řádného opravného prostředku věcně, napadené rozhodnutí podle §258 odst. 1 písm. d), odst. 2 tr. ř. částečně zrušil ve výroku o trestu, a dále sám nově rozhodl podle §259 odst. 3 tr. ř., lze zmíněný dovolací důvod uplatnit jen tehdy, bylo-li řízení předcházející vydání napadeného rozhodnutí zatíženo vadami, které jsou ostatními dovolacími důvody uvedenými v ustanovení §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř. V posuzované věci však namítanou existenci vad ve skutkových zjištěních nelze podřadit pod uplatněný dovolací důvod a ani pod žádný jiný dovolací důvod uvedený ve shora citovaném ustanovení zákona.
Druhý dovolatel S. S. označil za dovolací důvod ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., podle kterého lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. V rámci takto vymezeného dovolacího důvodu je možné namítat jednak nesprávnost právního posouzení skutku, tj. mylnou právní kvalifikaci skutku, jak byl v původním řízení zjištěn, v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva, a dále pak vadnost jiného hmotně právního posouzení, které záleží v nesprávném posouzení některé další otázky, nespočívající přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v posuzování jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva zejména trestního, ale případně i jiných právních odvětví. Není však možné namítat nesprávnost samotných skutkových zjištění ani nesprávnost hodnocení důkazů.
Důvody dovolání jsou ve smyslu ustanovení §265b tr. ř. koncipovány tak, že dovoláním není možné napadat skutková zjištění ani způsob hodnocení důkazů. Nejvyšší soud v řízení o dovolání nemůže přezkoumávat a posuzovat postup hodnocení důkazů soudy obou stupňů, protože by se dostával do pozice soudu druhého stupně a suploval jeho činnost. Dovolací soud je naopak povinen vycházet ze skutkových zjištění soudů prvního nebo i druhého stupně, a teprve v návaznosti na jimi zjištěný skutkový stav může posuzovat hmotně právní posouzení skutku. V této souvislosti je třeba připomenout, že z hlediska nápravy skutkových vad trestní řád obsahuje další mimořádné opravné prostředky, a to především obnovu řízení (§277 a násl. tr. ř. a v určitém rozsahu i stížnost pro porušení zákona (§266 a násl. tr. ř.).
V projednávaném případě obviněný S. S. postupoval opačně a ve svém dovolání především vznesl pochybnosti o správnosti skutkových zjištění soudu prvního i druhého stupně a způsobu, jakým tyto soudy hodnotily provedené důkazy. Svým mimořádným opravným prostředkem tak vlastně požadoval, aby byla akceptována jeho obhajoba a všemi uvedenými námitkami vyjádřil, že neměl být uznán vinným a neměl mu být uložen trest. Obviněným nebyl materiálně, tedy ve skutečnosti uplatněn důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
Závěrem Nejvyšší soud proto považuje za nutné konstatovat, že oba obvinění v dovoláních pouze pod formálně deklarovanými dovolacími důvody podle §265b odst. 1 písm. g) či písm. l) tr. ř. fakticky uplatnili toliko námitky, které s označenými dovolacími důvody nekorespondují. Vady, které napadenému rozsudku a ve spojitosti s ním i rozsudku předcházejícímu vytkli, mají povahu vad skutkových nezakládajících žádný z důvodů dovolání podle §265b tr. ř., a proto ve vztahu k nim neexistuje zákonná povinnost soudu dovolání přezkoumat (srov. též usnesení Ústavního soudu ze dne 7. 1. 2004, sp. zn. II. ÚS 651/02).
Z těchto jen stručně uvedených důvodů (§265i odst. 2 tr. ř.) Nejvyšší soud dovolání obviněných Y. I. a S. S. podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl, aniž postupoval podle §265i odst. 3 tr. ř. a přezkoumával napadené rozhodnutí a řízení mu předcházející. Své rozhodnutí přitom učinil v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 14. dubna 2004
Předseda senátu:
JUDr. Jan B l á h a
Vypracovala:
JUDr. Milada Šámalová