ECLI:CZ:NS:2004:8.TDO.333.2004.1
sp. zn. 8 Tdo 333/2004
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 14. dubna 2004 o dovolání podaném obviněným P. S., proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 9. 9. 2003, sp. zn. 10 To 260/2003, který rozhodl jako soud odvolací v trestní věci vedené u Okresního soudu v Kladně pod sp. zn. 3 T 21/2003, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného P. S. odmítá .
Odůvodnění:
Obviněný P. S. byl rozsudkem Okresního soudu v Kladně ze dne 29. 4. 2003, sp. zn. 3 T 21/2003, uznán vinným trestným činem ublížení na zdraví podle §224 odst. l, 2 tr. zák., jehož se dopustil tím, že dne 31. 5. 2002 kolem 12,30 hodin na silnici č. I/06 v katastru obce P., okr. K., jako řidič nákladního automobilu tov. zn. Avia se nevěnoval plně řízení vozidla a nesledoval situaci v silničním provozu a přejel do protisměru, kde ohrozil protijedoucí osobní automobil tov. zn. Nissan Almera, který řídil poškozený P. P., který se snažil hrozící kolizní situaci odvrátit tím, že se vyhýbal vlevo, avšak v tu dobu se již obviněný začal s nákladním vozidlem vracet zpět na svoji polovinu vozovky, takže došlo ke střetu obou vozidel, při kterém spolujezdkyně poškozeného P. P., S. P., utrpěla těžké zranění spočívající v otřesu těžkého stupně se stavem bezvědomí trvajícím po dobu tří týdnů, pohmoždění pravé plíce, zlomenině dolního raménka kosti stydké vpravo, zlomenině kosti křížové, zlomenině jamky pravého kyčelního kloubu s odlomením její zadní hrany, otevřené zlomenině pravé kosti stehenní, zlomenině levé kosti stehenní, otevřené zlomenině levého bérce, zlomenině čéšky pravého kolenního kloubu, pruhovité oděrce a podkožním krevním výronu jdoucím od horní části pravého klíčku na hrudníku a podkožním krevním výronu a drobných řezných rankách na čele, kdy v důsledku těchto zranění byla bezprostředně ohrožena na životě a po odvrácení tohoto nebezpečí je omezena v běžném způsobu života do současné doby v důsledku nutnosti chůze o berlích, dále došlo ke zranění poškozeného P. P., který utrpěl otřes mozku, tržné rány v oblasti levého lokte, tržnou ránu na dorsu levé ruky, zhmoždění levého bérce a kolene a v důsledku těchto zranění byl v běžném způsobu života omezen po dobu dvou až tří týdnů, a ke zranění poškozeného nezl. J. P., který utrpěl tržně zhmožděnou ránu na čele, puklinu čelní kosti vpravo s posunem úlomků vnitřní desky kosti čelní o 1,0 mm, otok víček pravého oka a zlomeninu nosních kůstek bez posunu úlomků a v běžném způsobu života byl omezen po dobu dvou týdnů.
Za tento trestný čin byl obviněný odsouzen podle §224 odst. 2 tr. zák. k trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku, pro jehož výkon byl podle §39a odst. 2 písm. a) tr. zák. zařazen do věznice s dohledem. Podle §49 odst. 1 tr. zák. a §50 odst. 1 tr. zák. mu byl uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel všeho druhu na dobu šesti roků. Poškození byli s nároky na náhradu škody odkázáni na řízení ve věcech občanskoprávních (§229 odst. 1 tr. ř.).
Krajský soud v Praze rozhodl usnesením ze dne 9. září 2003, sp. zn. 10 To 260/2003, o odvolání obviněného P. S. podaném proti výše uvedenému rozsudku Okresního soudu v Kladně tak, že podle §256 tr. ř. je jako nedůvodné zamítl.
Proti tomuto usnesení Krajského soudu v Praze ve spojení s rozsudkem Okresního soudu v Kladně ze dne 29. dubna 2003, sp. zn. 3 T 21/2003, podal obviněný P. S. prostřednictvím svého obhájce Mgr. L. V. dovolání doručené Okresnímu soudu v Kladně dne 27. 11. 2003, které zaměřil do všech výroků napadeného rozhodnutí. Tento mimořádný opravný prostředek opřel o důvody dovolání uvedené v §265b odst. 1 písm. g), k) tr. ř. [z obsahu dovolání vyplývá, že obviněný měl ve skutečnosti na mysli dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř., nikoli písm. k) téhož ustanovení].
Ve vztahu k dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. obviněný v odůvodnění svého podání namítl, že rozhodnutí soudu prvního i druhého stupně spočívají na nesprávném hmotně právním posouzení skutku, neboť skutková zjištění, ke kterým oba soudy dospěly, neodpovídají skutečnosti, a tudíž nejsou správná. Rozvedl dále, že soud prvního stupně se nedostatečně zabýval otázkou skutkového děje průběhu dopravní nehody a neprokázal na základě učiněných skutkových zjištění jeho zavinění ve vztahu k dopravní nehodě. Z důvodu nedostatečných a nepřesných závěrů znalce z oboru silniční dopravy ve znaleckém posudku zpracovaném na základě žádosti Policie ČR – Okresního ředitelství, Služby KP a vyšetřování v K., vyjádřil nutnost provedení revizního znaleckého posudku. Vznesl výhrady k jeho nepřipuštění v rámci odvolacího řízení, protože existují nesrovnalosti mezi fotodokumentací a zakreslením stop v plánku místa nehody, jakož i další nepřesnosti, s nimiž se znalec nevypořádal. Další pochybení soudu spatřoval v tom, že se soud nezabýval možností spoluzavinění poškozeného a poukázal na to, že kdyby poškozený nejednal způsobem popsaným v rozsudku soudu I. stupně a nesnažil se případné srážce vyhnout vybočením vozidla vlevo, tedy do protisměru jízdy, ke střetu by s největší pravděpodobností nedošlo. Poškozený tímto svým jednáním rovněž porušil zákon o provozu na pozemních komunikacích, když se zcela nevěnoval řízení a nedodržel ustanovení o jízdě vpravo a o vzájemném vyhýbání se vozidel. Současně obviněný dovoláním napadl rozhodnutí odvolacího soudu ve výroku o zamítnutí řádného opravného prostředku ve smyslu §265a odst. 2 písm. h) tr. ř. z důvodu uvedeného v ustanovení §265b odst. 1 písm. k) tr. ř. s odůvodněním, že pro takové rozhodnutí nebyly splněny zákonem stanovené podmínky. Postup obou soudů obviněný považoval za porušení ústavně zaručených práv, zejména práva na spravedlivý proces. Tento slovy vyjádřený dovolací důvod s účinností od 24. 5. 2002 na základě zákona č. 200/2002 Sb. nekoresponduje s právním vymezením dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. k) tr. ř., podle kterého lze dovolání podat tehdy, když v rozhodnutí některý výrok chybí nebo je neúplný. Nejvyšší soud v souladu s tím, že podání se posuzuje vždy podle svého obsahu, i když je nesprávně označeno (§59 odst. 1 tr. ř.), dovodil, že obviněný měl na mysli dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l ) tr. ř., který koresponduje s právní úpravou platnou v době rozhodování Nejvyššího soudu.
V závěru tohoto mimořádného opravného prostředku obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky (dále jen Nejvyšší soud) po přezkoumání dovoláním napadených rozhodnutí Okresního soudu v Kladně a Krajského soudu v Praze podle §265k tr. ř. tato rozhodnutí zrušil a přikázal věc v souladu s ustanovením §265l tr. ř. soudu prvního stupně k novému projednání a rozhodnutí.
Státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství se ke dni konání neveřejného zasedání Nejvyššího soudu k dovolání obviněného nevyjádřil.
Nejvyšší soud jako soud dovolací nejprve zkoumal, zda nejsou dány důvody pro odmítnutí dovolání ve smyslu §265i odst. 1 tr. ř., a shledal, že v posuzované věci je dovolání přípustné, bylo podáno v zákonné lhůtě a oprávněnou osobou. Podle §265b odst. 1 tr. ř. lze dovolání podat, jen je-li tu některý z následujících důvodů uvedených v písm. a) až l), pokud není dán důvod dovolání podle §265h odst. 2 tr. ř. (uložení trestu odnětí svobody na doživotí), přičemž podle §265f odst. 1 tr. ř. je třeba v dovolání mimo jiné vymezit i důvod dovolání s odkazem na §265b odst. 1 písm. a) až l), příp. odst. 2 tr. ř. Z vymezení obsahu dovolání v ustanovení §265f odst. 1, 2 tr. ř. a zejména ze znění ustanovení §265b odst. 1 tr. ř. je však třeba dovodit, že z hlediska §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. nepostačuje pouhé formální uvedení některého z důvodů vymezených v §265b odst. 1 písm. a) až l) tr. ř., ale tento důvod musí být také skutečně v podaném dovolání tvrzen a odůvodněn.
Jak zjistil Nejvyšší soud z obsahu shora citovaného dovolání, obviněný této povinnosti ve svém podání formálně dostál, neboť v něm uvedl důvody dovolání uvedené v §265b odst. 1 písm. g), l) tr. ř., tedy že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku a že bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až k). Celé dovolání se však týká nesprávných skutkových zjištění, provedených důkazů a jejich věrohodnosti. Dovoláním jsou pouze prezentována údajná pochybení soudů obou stupňů při hodnocení provedených důkazů nebo je shledáván nesprávně zjištěný skutkový stav věci v důsledku údajně nesprávně a neúplně provedeného dokazování. Zmiňuje-li obviněný v tomto podání výraz „zavinění“, z kontextu celého dovolání jednoznačně vyplývá, že má na mysli pouze míru své účasti na vzniku dopravní nehody, nikoli zavinění jako obligatorní znak subjektivní stránky trestného činu.
Podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Z dikce citovaného ustanovení plyne, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné dovoláním vytýkat výlučně vady právní. V mezích tohoto dovolacího důvodu lze namítat, že skutek, jak byl zjištěn soudem, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoliv o trestný čin nejde nebo jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Vedle těchto vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též „jiné nesprávné hmotně právní posouzení“. Rozumí se jím zhodnocení otázky, která nespočívá přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva. Na podkladě tohoto dovolacího důvodu nelze proto přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno, ani prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů ve smyslu ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř.
Jestliže obviněný uplatnil důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., musel by být tento důvod v dovolání skutečně tvrzen a odůvodněn konkrétními vadami, které by obviněný spatřoval v právním posouzení skutku, jenž je vymezen ve výroku napadeného rozhodnutí, a teprve v návaznosti na takové tvrzené a odůvodněné hmotně právní pochybení by bylo možno vytýkat i nesprávná skutková zjištění. V žádném případě nelze postupovat opačně, tedy že v dovolání jsou tvrzeny pochybnosti o správnosti hodnocení důkazů a skutkových zjištění soudu prvního stupně a v návaznosti na to i soudu druhého stupně, kdy je třeba důkazy opakovat, provádět důkazy další, popř. jinak hodnotit důkazy již provedené. Dovolatel v této části svého podání uplatnil výlučně námitky k vedení dokazování, k jeho rozsahu a úplnosti a ke způsobu hodnocení provedených důkazů soudy obou stupňů. Argumentoval tím, že dokazování bylo provedeno nepřesně a neúplně a že důkazy, konkrétně revizní znalecký posudek z oboru doprava, jím a v jeho prospěch navržené, bez nichž nelze řádně zjistit skutkový stav věci, nebyly vůbec provedeny. Tyto námitky však obsahově nenaplňují obviněným označený dovolací důvod a nelze je podřadit ani pod žádný jiný z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř.
Důvodem dovolání podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. je existence vady spočívající v tom, že bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až k) tr. ř. Uvedený dovolací důvod dopadá na ty případy, kdy došlo k zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku odvolacím soudem nebo nadřízeným orgánem bez věcného přezkoumání věci a procesní strana tak byla zbavena práva přístupu ke druhé instanci. Smyslem tohoto dovolacího důvodu je umožnit oprávněné osobě, aby se domohla přezkoumání věci v řádném přezkumném řízení, které nebylo provedeno, ačkoliv procesní podmínky pro tento postup byly splněny.
Za těchto předpokladů důvodem dovolání nemůže být zamítnutí odvolání ve smyslu §256 tr. ř. (odvolací soud shledá, že odvolání není důvodné), neboť postup podle tohoto ustanovení lze použít až po splnění přezkumné povinnosti odvolacího soudu zakotvené v ustanovení §254 odst. 1 tr. ř. Z uvedeného vyplývá, že takový dovolací důvod nepřichází v dané věci v úvahu, neboť odvolací soud rozhodl ve veřejném zasedání po věcném přezkoumání věci, takže obviněný nebyl zbaven práva přístupu ke druhé instanci. Vzhledem ke všem těmto zjištěním je zjevné, že dovolání podané z tohoto důvodu je pouze formálně citováno. Dovolatel jím zastírá svůj hlavní požadavek na přezkoumání řízení po jeho skutkové stránce ve snaze domoci se vydání rozhodnutí, které by bylo v souladu s jím předkládanou verzí skutkového děje, kterou předestřel již v rámci své obhajoby. Z uvedeného vyplývá, že pokud soud druhého stupně přezkoumával rozhodnutí uvedené v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř. na podkladě řádného opravného prostředku věcně a vzhledem k tomu, že neshledal takový opravný prostředek důvodným, zamítl jej podle §256 tr. ř., lze zmíněný dovolací důvod uplatnit jen tehdy, je-li řízení předcházející napadenému rozhodnutí zatíženo vadami, které jsou ostatními dovolacími důvody uvedenými v ustanovení §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř. Námitky dovolatelem uplatněné ovšem nelze podřadit pod žádný z důvodů dovolání podle §265b tr. ř.
Z těchto jen stručně uvedených důvodů (§265i odst. 2 tr. ř.) Nejvyšší soud dovolání obviněného podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl, aniž postupoval podle §265i odst. 3 tr. ř. a přezkoumával napadené rozhodnutí a řízení mu předcházející. Své rozhodnutí přitom učinil v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Nejvyšší soud nerozhodoval o návrhu obviněného na odklad výkonu rozhodnutí, který učinil v souvislosti s podáním svého mimořádného opravného prostředku. Podle §265h odst. 3 tr. ř. je osobou oprávněnou k podání takového návrhu pouze předseda senátu soudu prvního stupně, který tak ovšem neučinil. Dovolateli toto právo nepřísluší. O odkladu výkonu trestu by mohl rozhodnout podle §265o odst. 1 tr. ř. i bez návrhu předseda senátu Nejvyššího soudu, ten však zákonné důvody k takovému postupu neshledal.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 14. dubna 2004
Předseda senátu:
JUDr. Jan B l á h a
Vypracovala:
JUDr. Milada Šámalová