ECLI:CZ:NS:2004:8.TDO.359.2004.1
sp. zn. 8 Tdo 359/2004
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 14. 4. 2004 o dovolání obviněného M. L., t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici P., proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 18. 11. 2003, sp. zn. 3 To 147/2003, který rozhodl jako soud odvolací v trestní věci vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 45 T 16/2003, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného M. L. odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 8. 9. 2003, sp. zn. 45 T 16/2003, byl obviněný M. L. uznán vinným trestným činem padělání a pozměňování peněz podle §140 odst. 1, 2 alinea 2 tr. zák. a odsouzen podle §140 odst. 2 tr. zák., §40 odst. 1 tr. zák. k trestu odnětí svobody na tři léta a šest měsíců, pro jehož výkon byl podle §39a odst. 2 písm. c) tr. zák. zařazen do věznice s ostrahou.
Proti tomuto rozsudku podal obviněný odvolání směřující proti výroku o vině i výroku o trestu. Rozsudkem Vrchního soudu v Praze ze dne 18. 11. 2003, sp. zn. 3 To 147/2003, byl podle §258 odst. 1 písm. d) tr. ř. rozsudek Městského soudu v Praze zrušen v celém rozsahu a podle §259 odst. 3 tr. ř. bylo znovu rozhodnuto tak, že obviněný byl při nezměněných skutkových zjištěních uznán vinným trestným činem padělání a pozměňování peněz podle §140 odst. 2 alinea 2 tr. zák. a odsouzen podle §140 odst. 2 tr. zák., §40 odst. 1 tr. zák. k trestu odnětí svobody na tři léta a šest měsíců, pro jehož výkon byl podle §39a odst. 2 písm. c) tr. zák. zařazen do věznice s ostrahou.
Podle zjištění vrchního soudu se obviněný trestného činu dopustil tím, že „dne 4. 6. 2003 v době kolem 9.15 hodin v P., V. nám., u pokladny v prodejně J. M. za provedený nákup potravinářského zboží zaplatil padělanou bankovkou české měny v nominální hodnotě 500,- Kč, série č. C51 992 955, kterou měl ve své dispozici blíže neurčitou dobu“.
Obviněný podal prostřednictvím obhájce proti rozsudku Vrchního soudu v Praze v zákonné lhůtě dovolání. Zaměřil je proti výroku o vině a odkázal v něm na dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Namítl, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku včetně nesprávného hmotně právního posouzení. Upozornil, že pominuta zůstala skutečnost, že nevyvinul aktivní úsilí při uvedení bankovky do oběhu. Vytkl, že ze skutkových zjištění soudů nevyplývá jeho úmysl udat padělanou bankovku jako pravou a že mu nebyla prokázána subjektivní stránka trestného činu padělání a pozměňování peněz podle §140 odst. 2 alinea 2 tr. zák. Navrhl, aby Nejvyšší soud napadený rozsudek Vrchního soudu v Praze v celém rozsahu zrušil a aby tomuto soudu přikázal věc v potřebném rozsahu znovu projednat a rozhodnout.
Státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství ve svém vyjádření k dovolání uvedl, že důvody, o něž obviněný svůj mimořádný opravný prostředek opřel, tvořily základ jeho obhajoby v předchozích stadiích řízení. Soudy obou stupňů se podle něj subjektivní stránkou trestného činu obšírně zabývaly a s jejich závěry lze souhlasit. Navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného odmítl jako zjevně neopodstatněné podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř.
Nejvyšší soud jako soud dovolací zjistil, že dovolání je podle §265a tr. ř. přípustné, že je podala včas oprávněná osoba a že splňuje náležitosti obsahu dovolání ve smyslu §265f odst. 1 tr. ř. Shledal však, že dovolání obviněného je zjevně neopodstatněné.
Podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
Z dikce citovaného ustanovení plyne, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné dovoláním vytýkat výlučně vady právní. V mezích tohoto dovolacího důvodu lze namítat, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoliv o trestný čin nejde nebo jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Vedle vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též „jiné nesprávné hmotně právní posouzení“. Rozumí se jím zhodnocení otázky, která nespočívá přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva. Současně platí, že obsah konkrétně uplatněných námitek, o něž se opírá existence určitého dovolacího důvodu, musí věcně odpovídat zákonnému vymezení takového dovolacího důvodu podle §265b tr. ř., nestačí jen formální odkaz na příslušné ustanovení obsahující některý z dovolacích důvodů.
Námitky obviněného lze pod uplatněný dovolací důvod podřadit. Z hlediska napadeného rozsudku a obsahu dovolání obviněného je s poukazem na dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. významná otázka, zda byly naplněny znaky trestného činu padělání a pozměňování peněz podle §140 odst. 2 alinea 2 tr. zák. po stránce subjektivní, tj. zda bylo zjištěno úmyslné zavinění.
Trestného činu padělání a pozměňování peněz podle §140 odst. 2 tr. zák. se dopustí, kdo padělá nebo pozmění peníze v úmyslu udat je jako pravé nebo platné anebo jako peníze vyšší hodnoty, nebo kdo padělané nebo pozměněné peníze udá jako pravé.
Z tzv. právní věty výroku o vině v napadeném rozsudku vrchního soudu se podává, že soud považoval za naplněné znaky uvedeného trestného činu, které spočívají v tom, že obviněný padělané peníze udal jako pravé.
Skutková část výroku o vině napadeného rozsudku odvolacího soudu ve spojení s odpovídající částí odůvodnění rozhodnutí soudů obou stupňů obsahuje konkrétní skutková zjištění, která vyjadřují zákonné znaky tohoto trestného činu. Skutková zjištění vyjadřují takové jednání obviněného, jež je charakterizováno tím, že padělanou bankovkou nominální hodnoty 500 Kč, o jejíž povaze věděl, zaplatil nákup. Vadou jistě je, že skutková část výroku o vině rozsudku vrchního soudu (a stejně tak Městského soudu v Praze) neobsahuje explicitně konkrétní skutkové zjištění, které by výstižně naplnilo zákonný znak formy zavinění, kterým je v tomto případě specifický úmysl udat padělané bankovky jako pravé. Jde však jen o určitou nepřesnost či neúplnost popisu skutku. Rozsudek tím sice nevyhovuje požadavkům ustanovení §120 odst. 3 tr. ř., ale nejedná se o nesprávné právní posouzení skutku. Již z odůvodnění rozsudku Městského soudu v Praze jasně vyplývá jeho zjištění, že obviněný si byl plně vědom, že má ve své dispozici padělek bankovky, což bylo možno rozeznat na první pohled, a padělanou bankovku předložil pokladní s jasným záměrem zaplatit jí za nákup, poněvadž další finanční prostředky u sebe ani neměl. S těmito zjištěními se ztotožnil a odkázal na ně v napadeném rozsudku i Vrchní soud v Praze.
Námitky obviněného zpochybňující subjektivní stránku trestného činu nemohou obstát.
Podle §4 tr. zák. je trestný čin spáchán úmyslně, jestliže pachatel chtěl způsobem v trestním zákoně uvedeným porušit nebo ohrozit zájem chráněný tímto zákonem /úmysl přímý podle §4 písm. a) tr. zák./, nebo věděl, že svým jednáním může takové porušení nebo ohrožení způsobit, a pro případ, že je způsobí, byl s tím srozuměn /úmysl nepřímý podle §4 písm. b) tr. zák./. Ve vztahu k zavinění soudy učinily taková zjištění, která zákonné znaky úmyslu přímého podle §4 písm. a) tr. zák. evidentně naplňují. Zavinění obviněného totiž zahrnovalo představu, že způsobem uvedeným v trestním zákoně poruší či alespoň může porušit zájem chráněný tímto zákonem, jakož i jeho vůli, že chce takovou poruchu způsobit.
Námitku obviněného, že nevyvinul žádné aktivní úsilí při uvedení bankovky v nominální hodnotě 500 Kč do oběhu, nelze akceptovat. Obviněný předložil pokladní, svědkyni P. Z., tak zjevný padělek, že si musel být vědom, jaké platidlo nabízí jako protihodnotu zakoupeného zboží. Bez významu jistě není, že žádné jiné peníze u sebe při zadržení neměl, z čehož plyne, že do obchodu šel již s vědomím, že bude platit právě padělkem bankovky, a že tak učinit chtěl. Za takových okolností žádné jiné úsilí k udání padělané bankovky již vynakládat nemusel, jak výstižně poznamenal ve svém vyjádření k dovolání i státní zástupce.
Nejvyšší soud proto zjevně neopodstatněné dovolání obviněného podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl. Učinil tak v neveřejném zasedání za splnění podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 14. dubna 2004
Předseda senátu:
JUDr. Jan B l á h a
Vypracovala:
JUDr. Věra Kůrková