ECLI:CZ:NS:2004:8.TDO.377.2004.1
sp. zn. 8 Tdo 377/2004
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 14. dubna 2004 o dovolání podaném obviněným M. R., t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici V., proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 3. 12. 2003, sp. zn. 3 To 817/2003, který rozhodl jako soud odvolací v trestní věci vedené u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. 73 T 150/2003, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného M. R. odmítá .
Odůvodnění:
Obviněný M. R. byl rozsudkem Okresního soudu v Ostravě ze dne 9. 9. 2003, sp. zn. 73 T 150/2003, uznán vinným trestným činem loupeže podle §234 odst. 1 tr. zák., který spáchal jako zvlášť nebezpečný recidivista podle §41 odst. 1 tr. zák., a trestným činem neoprávněného držení platební karty podle §249b tr. zák., a odsouzen podle §234 odst. 1 tr. zák. za použití §35 odst. 1, §42 odst. 1 tr. zák. k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání osmi let a šesti měsíců, pro jehož výkon byl podle §39a odst. 2 písm. d) tr. zák. zařazen do věznice se zvýšenou ostrahou. Podle §228 odst. 1 tr. ř. mu byla uložena povinnost zaplatit poškozené H. B. škodu ve výši 1.470,- Kč.
Podle zjištění soudu prvního stupně se obviněný dopustil uvedených trestných činů tím, že dne 30. 4. 2003 kolem 02:45 hod. v O. – M. H., ulici V., na chodníku v blízkosti obchodního centra F., za vzájemné součinnosti s dosud neustanoveným spolupachatelem přistoupili zezadu k procházející H. B., uchopili ji za rameno a povalili na zem, kde jmenovanou přidržovali rukama a poté se jí opakovaně snažili strhnout z ramene pletenou tašku obsahující mobilní telefon zn. Siemens, osobní doklady, peněženku s finanční hotovostí a platební kartou Č. s., vše v celkové hodnotě 1.470,- Kč, což se jim nakonec podařilo, načež z místa utekli,
přičemž pravomocným rozsudkem Okresního soudu v Ostravě sp. zn. 71 T 104/97, ze dne 4. 7. 1997, ve spojení s pravomocným trestním příkazem Okresního soudu v Ostravě ze dne 30. 10. 1996, sp. zn. 13 T 185/96, mu byl pro skutek kvalifikovaný mimo jiné jako trestný čin loupeže podle §234 odst. 1 tr. zák. uložen trest odnětí svobody v trvání pěti roků, který vykonal dne 29. 1. 2002.
Proti odsuzujícímu rozsudku podal obviněný odvolání, které projednal Krajský soud v Ostravě ve veřejném zasedání konaném dne 3. 12. 2003, sp. zn. 3 To 817/2003, a usnesením podle §256 tr. ř. je zamítl.
Opis rozhodnutí odvolacího soudu byl doručen obviněnému M. R., jeho obhájkyni JUDr. P. S. a Okresnímu státnímu zastupitelství v Ostravě všem shodného dne 22. 1. 2004.
Dne 17. 2. 2004 učinil obviněný prostřednictvím jmenované obhájkyně na poště podání, jehož obsahem bylo dovolání proti usnesení Krajského soudu v Ostravě a které bylo adresováno Okresnímu soudu v Ostravě. V obecné rovině v něm vymezil dovolací důvod ustanovením „§265b odst. 1) pís. g)“ s tím, že rozhodnutí soudu bylo učiněno na základě nesprávného právního posouzení skutku, přičemž měl za to, že pod tento pojem je nutné zahrnout i posouzení, zda obviněná osoba skutek opravdu spáchala.
V rámci uplatněného důvodu dovolání konkrétně namítl, že ve věci konaná fotorekognice, která byla jediným usvědčujícím důkazem, na němž soud založil své rozhodnutí, byla provedena v rozporu s ustanovením §104b odst. 4 tr. ř., neboť v daném případě nebyla splněna podmínka zde stanovená, totiž, že ji lze konat tehdy, není-li možno ukázat osobu, která má být poznána; taková rekognice podle fotografie pak nemohla sloužit jako důkaz. V této souvislosti poukázal rovněž na to, že žádným jiným důkazem nebylo prokázáno, že spáchal trestnou činnost, za niž byl odsouzen, a proto navrhl, aby Nejvyšší soud ve věci sám rozhodl tak, že jej zprostí obžaloby.
Předsedkyně senátu soudu prvního stupně postupovala v souladu s §265h odst. 2 tr. ř. a opis dovolání obviněného zaslala Nejvyššímu státnímu zastupitelství v Brně k případnému vyjádření a vyslovení souhlasu s projednáním dovolání v neveřejném zasedání (doručen mu byl dne 27. 2. 2004). Současně upozornila obviněného a jeho obhájkyni, že mohou souhlasit s projednáním dovolání v neveřejném zasedání (přípis tohoto obsahu byl oběma doručen také dne 27. 2. 2004).
Státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství v Brně ve svém vyjádření ze dne 4. 3. 2004 konstatoval, že dovolání sice bylo podáno s odkazem na důvody uvedené v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., avšak ve skutečnosti namítá toliko procesní vadu spočívající v nezákonnosti provedené rekognice, a napadá tak soudem učiněná skutková zjištění z tohoto důkazu vycházející. V takovém případě bylo dovolání podáno z jiného důvodu, než je uveden v ustanovení §265b tr. ř., a proto navrhl, aby je Nejvyšší soud odmítl podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř., a aby toto rozhodnutí učinil podle §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Obviněný prostřednictvím své obhájkyně sdělil přípisem ze dne 2. 3. 2004 adresovaným Okresnímu soudu v Ostravě, že souhlasí s projednáním dovolání v neveřejném zasedání.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) nejprve zkoumal, zda v této trestní věci je dovolání přípustné, zda bylo podáno v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit, a zda je podala osoba oprávněná. Shledal přitom, že dovolání obviněného je přípustné podle §265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř., neboť napadá rozhodnutí, jímž byl zamítnut řádný opravný prostředek proti rozsudku, jímž byl obviněný uznán vinným a byl mu uložen trest [§265a odst. 2 písm. a) tr. ř.]. Obdobně shledal, že dovolání bylo podáno osobou oprávněnou [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 3 tr. ř.). Při posuzování otázky, zda podané dovolání splňuje obsahové náležitosti formulované v §265f odst. 1 tr. ř., Nejvyšší soud shledal, že obviněný se dopustil drobného pochybení v označení jím uplatněného dovolacího důvodu, když v tomto směru odkázal na „§265b odst. 1) pís. g)“, avšak z jeho slovního vyjádření je nepochybné, že měl na mysli ten důvod dovolání, který je uveden v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
Dále se Nejvyšší soud zabýval otázkou, zda existují některé důvody pro odmítnutí dovolání ve smyslu §265i odst. 1 tr. ř., neboť podle §265i odst. 3 tr. ř. Nejvyšší soud přezkoumá zákonnost a odůvodněnost těch výroků rozhodnutí, proti nimž bylo dovolání podáno, jen v tom případě, neodmítne-li dovolání podle odstavce prvého.
Podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. V rámci takto vymezeného dovolacího důvodu je možné namítat jednak nesprávnost právního posouzení skutku, tj. mylnou právní kvalifikaci skutku, jak byl v původním řízení zjištěn, v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva, a dále pak vadnost jiného hmotně právního posouzení, které záleží v nesprávném posouzení některé další otázky, nespočívající přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v posuzování jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva zejména trestního, ale případně i jiných právních odvětví. Není však možné namítat nesprávnost samotných skutkových zjištění ani nesprávnost hodnocení důkazů. Důvody dovolání jako specifického mimořádného opravného prostředku, který byl nově zaveden zákonem č. 265/2001 Sb., jsou koncipovány v ustanovení §265b tr. ř. tak, že dovoláním není možné napadat skutková zjištění ani způsob hodnocení důkazů. Nejvyšší soud není další odvolací instancí, nemůže přezkoumávat a posuzovat postup hodnocení důkazů obou stupňů. V dovolacím řízení je naopak povinen vycházet z jejich skutkových zjištění a teprve v návaznosti na zjištěný skutkový stav posuzovat hmotně právní posouzení skutku. Z hlediska nápravy skutkových vad trestní řád zná jiné mimořádné opravné prostředky, a to především obnovu řízení (§277 a násl. tr. ř.) a v určitém rozsahu i stížnost pro porušení zákona (§266 a násl. tr. ř.).
Z vymezení obsahu dovolání v ustanovení §265f odst. 1, 2 tr. ř. a zejména ze znění ustanovení §265b odst. 1 tr. ř. je třeba dovodit, že z hlediska §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. nepostačuje pouhé formální uvedení některého z důvodů vymezených v §265b odst. 1 písm. a) až l) tr. ř. odkazem na toto zákonné ustanovení, ale tento důvod musí být také skutečně v podaném dovolání tvrzen a odůvodněn.
Námitka obviněného, že ve věci konaná fotorekognice byla provedena v rozporu s ustanovením §104b odst. 4 tr. ř., neboť v daném případě nebyla splněna podmínka spočívající v tom, že ji lze konat tehdy, není-li možno ukázat osobu, která má být poznána, a proto ji nebylo možno použít jako důkaz, když současně poukázal na to, že žádným jiným důkazem nebylo prokázáno, že spáchal trestnou činnost, za niž byl odsouzen, je výhradou proti způsobu provedení uvedeného důkazu, a tudíž polemikou s tím, jak byl soudem na jeho podkladě zjištěn skutkový stav. V žádném případě však nejde o námitku, která by se týkala otázky „právního posouzení skutku“ (jímž byl obviněný uznán vinným), ani otázky „jiného hmotně právního posouzení“ (tj. jiného, než je právní kvalifikace skutku, jímž byl obviněný uznán vinným). Ze strany obviněného jde o námitku, která je právně irelevantní, neboť stojí mimo rámec zákonného dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
Nejvyšší soud pro úplnost konstatuje, že shodnou výhradu uplatnil obviněný již ve svém odvolání proti rozsudku soudu prvního stupně. Jak vyplývá z odůvodnění rozhodnutí soudu druhého stupně, tento se jí řádně zabýval a vypořádal se s ní.
Z těchto jen stručně uvedených důvodů (§265i odst. 2 tr. ř.) Nejvyšší soud dovolání obviněného odmítl podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř., neboť bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v ustanovení §265b tr. ř. Své rozhodnutí přitom učinil v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 14. dubna 2004
Předseda senátu:
JUDr. Jan B l á h a