ECLI:CZ:NS:2004:8.TDO.397.2004.1
sp. zn. 8 Tdo 397/2004
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 20. května 2004 o dovolání obviněného J. S., proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 15. 4. 2003, sp. zn. 7 To 171/2003, který rozhodl jako soud odvolací v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 3 pod sp. zn. 14 T 92/2001, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného J. S. odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 3 ze dne 13. 11. 2002, sp. zn. 14 T 92/2001, byl J. S. uznán vinným trestným činem zpronevěry podle §248 odst. 1, 2 tr. zák. ve znění zákona č. 256/2001 Sb. a č. 265/2001 Sb., kterého se dopustil tím, že „v době od 16. 7. 1998 do 18. 12. 1998 jako osoba podnikající na živnostenský list, na základě smlouvy „o údržbě a podpoře počítačové sítě a podpoře výpočetních systémů“ uzavřené se společností E., a. s., se sídlem P.4, vyvíjející svoji činnost na adrese P.3, měl fyzicky dodat této společnosti počítačová zařízení, která pro ni na základě objednávky převzal od společnosti J. M. P., s. r. o. se sídlem v P., V., a to MS Back Office v hodnotě 142.206,- Kč, ARC Server 6.5 v hodnotě 21.945,- Kč, tiskový server HP Jet Direct 2 v hodnotě 16.214,- Kč a součásti Netserveru Pro Line CX II (2x HDD 4.3 GB, Dat Tape, záložní zdroj UPS, zálohovací pásky DAT) v hodnotě 75.220,- Kč, což neučinil, byť tyto věci byly proti fakturám uhrazeny, tyto si ponechal pro svoji potřebu, čímž společnosti E. způsobil škodu v celkové výši 255.585,- Kč“.
Za tento trestný čin byl podle §248 odst. 2 tr. zák. odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání osmi měsíců, jehož výkon byl podle §58 odst. 1 a §59 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání dvou roků. Podle §53 odst. 1 tr. zák. mu byl uložen peněžitý trest ve výši 50.000,- Kč. Pro případ, že by peněžitý trest nebyl ve stanovené lhůtě vykonán, byl podle §54 odst. 3 tr. zák. stanoven náhradní trest odnětí svobody v trvání tří měsíců. Současně byla obviněnému uložena podle §228 odst. 1 tr. ř. povinnost uhradit poškozené společnosti E., a. s., se sídlem P. 4, škodu ve výši 255.585,- Kč. Se zbytkem nároku na náhradu škody byla tato poškozená společnost odkázána podle §229 odst. 2 tr. ř. na řízení ve věcech občanskoprávních.
Městský soud v Praze usnesením ze dne 15. 4. 2003, sp. zn. 7 To 171/2003, odvolání obviněného podané proti shora uvedenému rozsudku podle §256 tr. ř. zamítl jako nedůvodné.
Proti tomuto usnesení Městského soudu v Praze ve spojení s rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 3 ze dne 13. 11. 2002, sp. zn. 14 T 92/2001, podal obviněný J. S. prostřednictvím svého obhájce JUDr. J. P. dovolání, které zaměřil proti všem výrokům napadeného rozhodnutí a odkázal v něm na dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. g), k) tr. ř. s tím, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku a jiném nesprávném hmotně právním posouzení a bylo rozhodnuto o zamítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku, aniž byly splněny podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí. Namítl, že v řízení, které proti němu bylo vedeno, stála proti sobě rozdílná tvrzení jeho a svědka M., a že poškozená firma nemůže prokázat, jakým způsobem se manipulovalo s předmětným zbožím. Vznesl rovněž výhradu, že skutek uvedený ve výrokové části rozsudku je nesprávně posouzen, neboť je nepochybné, že zboží bylo dodáno, pro což svědčí dodací listy potvrzené odpovědnými pracovníky. Poukázal na to, že zůstává stále sporná otázka, kdo komu předmětné zboží svěřil, a polemizoval s obsahem výpovědi svědka M., o niž soud prvního stupně své rozhodnutí opřel, což nepovažoval za správné. Vyloučil, že by poškozeným v daném případě byla společnost E., a. s., a současně i dovodil, že se nemohl dopustit zpronevěry na tomto poškozeném, protože mu touto společností nic svěřeno nebylo; zboží mu svěřila totiž společnost J. M. P., s. r. o. Otázku svěření věci považuje za spornou především proto, že na ni nelze usuzovat z dodacího listu. Je přesvědčen, že tento důkaz slouží jako doklad o tom, že mu bylo zboží od společnosti E., a. s., svěřeno; není však z něj již možné učinit závěr, že toto zboží vrátil. Dodací list by mohl sloužit pouze za podklad pro zjištění, že zboží ze strany dodavatele nebylo vůbec dodáno. Není ovšem možné dovozovat, že taková věc jím byla zpronevěřena, a proto se nemohl dopustit trestného činu zpronevěry podle §248 odst. 1, 2 tr. zák. Dále obviněný ve svém dovolání poukázal na to, že je dán důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. k) tr. ř., protože, jak rozvedl výše, rozhodnutí spočívá na nesprávném posouzení skutku a jde o rozhodnutí, jímž byl zamítnut řádný opravný prostředek proti rozsudku, aniž byly splněny podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí.
V závěru svého dovolání obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud jako soud dovolací napadený rozsudek zrušil a rozhodl rozsudkem, že se obviněný podle §226 písm. b) tr. ř. zprošťuje obžaloby.
Státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství ve vyjádření k dovolání uvedl, že dovolatel v rámci mimořádného opravného prostředku pouze formálně proklamuje naplnění dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ač z jím uvedených argumentů je zřejmý jednoznačný nesouhlas se zjištěním skutkového stavu věci. Přitom žádnou kvalifikovanou námitku nesprávného právního posouzení neuvádí, a to samostatně ani v návaznosti na shora uvedené námitky skutkové povahy. Jím dále použitý dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. k) tr. ř. svědčí o mylné aplikaci za stavu, kdy žádný neúplný či chybějící výrok namítán není, a kdy nejsou splněny ani podmínky věcně zamýšleného dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. v jeho větě prvé. Z těchto důvodů navrhl, aby Nejvyšší soud podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. rozhodl, že se dovolání odmítá, a současně navrhl, aby toto rozhodnutí učinil podle §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Nejvyšší soud jako soud dovolací nejprve zkoumal, zda nejsou dány důvody pro odmítnutí dovolání ve smyslu §265i odst. 1 tr. ř., a shledal, že v posuzované věci je dovolání přípustné, bylo podáno v zákonné lhůtě a oprávněnou osobou. Podle §265b odst. 1 tr. ř. lze dovolání podat, jen je-li tu některý z následujících důvodů uvedených v písm. a) až l), pokud není dán důvod dovolání podle §265h odst. 2 tr. ř. (uložení trestu odnětí svobody na doživotí), přičemž podle §265f odst. 1 tr. ř. je třeba v dovolání mimo jiné vymezit i důvod dovolání s odkazem na §265b odst. 1 písm. a) až l), případně odst. 2 tr. ř. Z vymezení obsahu dovolání v ustanovení §265f odst. 1, 2 tr. ř. a zejména ze znění ustanovení §265b odst. 1 tr. ř. je však třeba dovodit, že z hlediska §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. nepostačuje pouhé formální uvedení některého z důvodů uvedených v §265b odst. 1 písm. a) až l) tr. ř., ale tento důvod musí být také skutečně v podaném dovolání tvrzen a odůvodněn.
Jak Nejvyšší soud zjistil z obsahu shora citovaného dovolání, obviněný této povinnosti ve svém podání formálně dostál, neboť v něm uvedl důvody dovolání uvedené v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., tedy že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku. Pokud obviněný za další dovolací důvod označil §265b odst. 1 písm. k) tr. ř., je nutné podotknout, že toto označení neodpovídá slovnímu vyjádření, tedy že bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až k). Z takto popsaného obsahového vyjádření Nejvyšší soud dovodil (ve smyslu §59 odst. 1 tr. ř.), že se jedná o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř., který na použitou slovní argumentaci dopadá.
Celé dovolání obviněného se však týká nesprávných skutkových zjištění, provedených důkazů a způsobu, jak soud prvního stupně tyto důkazy posoudil ve vztahu k výroku o vině. Dovoláním jsou prezentována údajná pochybení soudů obou stupňů při hodnocení provedených důkazů, ale především je shledáván nesprávně zjištěný skutkový stav věci v důsledku nesprávně provedeného dokazování. Zmiňuje-li obviněný v tomto podání, že se nemůže jednat o trestný čin zpronevěry podle §248 odst. 1, 2 tr. zák., z kontextu celého dovolání jednoznačně vyplývá, že nemá na mysli nesprávnost právního posouzení z jeho hmotně právní povahy, ale pouze vyjadřuje nespokojenost s tím, jak byl skutek zjištěn v rámci provedeného dokazování a jaké skutkové závěry soud prvního stupně učinil. Z obsahového hlediska obviněný požaduje, aby na základě jím uplatněné obhajoby bylo změněno skutkové zjištění uvedené ve výroku rozsudku, že nedodal společnosti E., a. s., počítačová zařízení, protože podle jeho názoru nebyl opatřen a proveden takový důkaz, který tuto skutečnost dostatečně prokázal. V rozporu se skutkovými zjištěními soudu prvního stupně vyjádřil přesvědčení, že toto zařízení mu bylo svěřeno společností E., a. s. Na základě tohoto mylného argumentu dovozuje, že není dostatečně objasněn znak podstaty trestného činu zpronevěry podle §248 odst. 1, 2 tr. zák., že mu byla cizí věc svěřena. Obviněný však tuto jinak právní otázku nevytýká z pohledu nesprávné aplikace právních norem hmotného práva, ale své úvahy a výhrady zaměřuje výhradně proti tomu, jak byla tato okolnost prokázána a na základě jakých důkazů o ní bylo v rámci skutkových zjištění rozhodnuto, a polemizuje s tím, jak byl ve vztahu k ní zjištěn skutkový stav věci a na základě jakých podkladů o ní bylo rozhodnuto.
Podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Z dikce citovaného ustanovení plyne, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné dovoláním vytýkat výlučně vady právní. V mezích tohoto dovolacího důvodu lze namítat, že skutek, jak byl zjištěn soudem, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoliv o trestný čin nejde nebo jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Vedle těchto vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též „jiné nesprávné hmotně právní posouzení“. Rozumí se jím zhodnocení otázky, která nespočívá přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva. Na podkladě tohoto dovolacího důvodu nelze proto přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno, ani prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů ve smyslu ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř.
Jestliže obviněný uplatnil důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., musel by být tento důvod v dovolání skutečně tvrzen a odůvodněn konkrétními vadami, které by obviněný spatřoval v právním posouzení skutku, jenž je vymezen ve výroku napadeného rozhodnutí, a teprve v návaznosti na takové tvrzené a odůvodněné hmotně právní pochybení by bylo možno vytýkat i nesprávná skutková zjištění. V žádném případě nelze postupovat opačně, tedy že v dovolání jsou tvrzeny pochybnosti o správnosti hodnocení důkazů a skutkových zjištění soudu prvního stupně a v návaznosti na to i soudu druhého stupně, kdy je třeba důkazy opakovat, provádět důkazy další, popř. jinak hodnotit důkazy již provedené. Dovolatel v této části svého podání uplatnil výlučně námitky k vedení dokazování, k jeho rozsahu a úplnosti a ke způsobu hodnocení provedených důkazů soudy obou stupňů. Jím uplatněné námitky obsahově nenaplňují označený dovolací důvod a nelze je podřadit ani pod žádný jiný z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř.
Důvodem dovolání podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. je existence vady spočívající v tom, že bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až k) tr. ř. Uvedený dovolací důvod dopadá na ty případy, kdy došlo k zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku odvolacím soudem nebo nadřízeným orgánem bez věcného přezkoumání věci a procesní strana tak byla zbavena práva přístupu ke druhé instanci. Smyslem tohoto dovolacího důvodu je umožnit oprávněné osobě, aby se domohla přezkoumání věci v řádném přezkumném řízení, které nebylo provedeno, ačkoliv procesní podmínky pro tento postup byly splněny.
Za těchto předpokladů důvodem dovolání nemůže být zamítnutí odvolání ve smyslu §256 tr. ř. (odvolací soud shledá, že odvolání není důvodné), neboť postup podle tohoto ustanovení lze použít až po splnění přezkumné povinnosti odvolacího soudu zakotvené v ustanovení §254 odst. 1 tr. ř. Z uvedeného vyplývá, že takový dovolací důvod nepřichází v dané věci v úvahu, neboť odvolací soud rozhodl ve veřejném zasedání po věcném přezkoumání věci, takže obviněný nebyl zbaven práva přístupu ke druhé instanci. Vzhledem ke všem těmto zjištěním je zjevné, že dovolání podané z tohoto důvodu je pouze formálně citováno. Dovolatel jím zastírá svůj hlavní požadavek na přezkoumání řízení po jeho skutkové stránce ve snaze domoci se vydání rozhodnutí, které by bylo v souladu s jím předkládanou verzí skutkového děje, kterou předestřel již v rámci své obhajoby. Z uvedeného vyplývá, že pokud soud druhého stupně přezkoumával rozhodnutí uvedené v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř. na podkladě řádného opravného prostředku věcně a vzhledem k tomu, že neshledal takový opravný prostředek důvodným, zamítl jej podle §256 tr. ř., lze zmíněný dovolací důvod uplatnit jen tehdy, je-li řízení předcházející napadenému rozhodnutí zatíženo vadami, které jsou ostatními dovolacími důvody uvedenými v ustanovení §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř. Námitky dovolatelem uplatněné ovšem nelze podřadit pod žádný z důvodů dovolání podle §265b tr. ř.
Z těchto jen stručně uvedených důvodů (§265i odst. 2 tr. ř.) Nejvyšší soud dovolání obviněného podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl, aniž postupoval podle §265i odst. 3 tr. ř. a přezkoumával napadené rozhodnutí a řízení mu předcházející. Své rozhodnutí přitom učinil v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Nejvyšší soud nerozhodoval o návrhu obviněného na odklad výkonu rozhodnutí, který učinil v souvislosti s podáním svého mimořádného opravného prostředku. Podle §265h odst. 3 tr. ř. je osobou oprávněnou k podání takového návrhu pouze předseda senátu soudu prvního stupně, který tak ovšem neučinil. Dovolateli toto právo nepřísluší. O odkladu výkonu trestu by mohl rozhodnout podle §265o odst. 1 tr. ř. i bez návrhu předseda senátu Nejvyššího soudu, ten však zákonné důvody k takovému postupu neshledal.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 20. května 2004
Předseda senátu:
JUDr. Jan B l á h a
Vypracovala:
JUDr. Milada Šámalová