ECLI:CZ:NS:2004:8.TDO.416.2004.1
sp. zn. 8 Tdo 416/2004
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 28. dubna 2004 o dovolání podaném obviněným R. Š., t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici V., proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 16. 12. 2003, sp. zn. 4 To 661/2003, který rozhodl jako soud odvolací v trestní věci vedené u Okresního soudu v Třebíči pod sp. zn. 2T 106/2003, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného R. Š. odmítá .
Odůvodnění:
Obviněný R. Š. byl rozsudkem Okresního soudu v Třebíči ze dne 27. 10. 2003, sp. zn. 2T 106/2003, uznán vinným trestným činem loupeže podle §234 odst. l tr. zák. jako zvlášť nebezpečný recidivista podle §41 odst. 1 tr. zák. Tohoto trestného činu se dopustil tím, že ačkoliv byl rozsudkem Okresního soudu v Třebíči ze dne 16. 12. 1996, č. j. 2T 116/96-100, odsouzen pro trestný čin vydírání podle §235 odst. 1, 2 písm. c), e) tr. zák. k nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání tří roků, který zčásti vykonal dne 27. 3. 1998, kdy byl podmíněně propuštěn a současně mu byla stanovena zkušební doba v trvání pěti let, dne 20. 8. 2003 kolem 13.30 hod. v T. na ulici S. O. u budovy hlavní pošty požadoval po A. P., nejprve cigarety, které mu poškozený odmítl dát, tak jej srazil k zemi, následně uchopil za límec saka a násilím jej odvlekl průjezdem na parkoviště za obchodní dům D., kde po poškozeném požadoval pod pohrůžkou vhození do řeky vydání peněz, následně poškozeného prošacoval a v zadní kapse riflí našel papírový sáček s finanční hotovostí nejméně 2.200,- Kč, vzal si bankovky v hodnotě 1.900,- Kč a mince v hodnotě nejméně 300,- Kč poškozenému vrátil. Za to byl odsouzen podle §234 odst. 1 tr. zák. za použití §42 odst. 1 tr. zák. k trestu odnětí svobody v trvání osmi roků a podle §39a odst. 2 písm. d) tr. zák. byl pro jeho výkon zařazen do věznice se zvýšenou ostrahou. Podle §228 odst. 1 tr. ř. byla obviněnému uložena povinnost nahradit poškozenému škodu ve výši 1.900,- Kč.
Krajský soud v Brně ve smyslu ustanovení §254 odst. 1 tr. ř. přezkoumal z podnětu odvolání podaného obviněným zákonnost a odůvodněnost výroků napadeného rozsudku Okresního soudu v Třebíči, jakož i správnost řízení, které mu předcházelo, a usnesením ze dne 16. 12. 2003, sp. zn. 4 To 661/2003, podané odvolání podle §256 tr. ř. jako nedůvodné zamítl.
Proti výše uvedenému usnesení Krajského soudu v Brně, sp. zn. 4 To 661/2003, ve spojení s citovaným rozsudkem Okresního soudu v Třebíči, sp. zn. 2T 106/2003, podal obviněný prostřednictvím obhájce B. Ch. z důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. dovolání.
Ačkoli v textu dovolání obviněný citoval §260b odst. 1 písm. g) tr. ř., je zřejmé, že se jedná o písařskou chybu a že své podání ve skutečnosti opírá o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., neboť dále uvádí, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení skutku. Obviněný má za to, že skutková zjištění učiněná soudem prvního stupně jsou neúplná a skutek popsaný ve výrokové části rozsudku nemá oporu v provedených důkazech. Za nepodložené považuje zjištění, že poškozeného prošacoval a odcizil mu finanční hotovost. Domnívá se, že na základě důkazního řízení tak, jak bylo provedeno, bylo možné dovodit jedině to, že odvedl poškozeného proti jeho vůli od budovy hlavní pošty na parkoviště za obchodní dům D. Takový skutek by mohl být kvalifikován pouze jako trestný čin vydírání podle §235 tr. zák., event. omezování osobní svobody podle §231 tr. zák., avšak jenom za splnění dalších podmínek, jejichž zjištění by muselo být předmětem dalšího doplněného důkazního řízení.
V závěru svého podání obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil usnesení Krajského soudu v Brně (§265k odst. 1, 2 tr. ř.) a přikázal mu, aby věc znovu projednal a rozhodl (265l odst. 1 tr. ř.).
K předmětnému dovolání se ve smyslu §265h odst. 2 tr. ř. písemně vyjádřila státní zástupkyně činná u Nejvyššího státního zastupitelství. Uvedla, že dovolatel opřel dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. výlučně o námitky, které mají svůj základ v provedených skutkových zjištěních, a proto jeho námitky pod jmenovaný dovolací důvod nespadají. V závěru svého vyjádření navrhla, aby Nejvyšší soud podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. dovolání obviněného R. Š. odmítl, protože bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) nejprve zkoumal, zda v této trestní věci je dovolání přípustné, zda bylo podáno v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit, a zda je podala osoba oprávněná. Shledal přitom, že dovolání obviněného je přípustné podle §265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř., bylo podáno osobou oprávněnou /§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř./, v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2 tr. ř.).
Podle §265b odst. 1 tr. ř. lze dovolání podat, jen je-li tu některý z následujících důvodů uvedených v písm. a) až l), pokud není dán důvod dovolání podle §265h odst. 2 tr. ř. (uložení trestu odnětí svobody na doživotí), přičemž podle §265f odst. 1 tr. ř. je třeba v dovolání mimo jiné vymezit i důvod dovolání s odkazem na §265b odst. 1 písm. a) až l), příp. odst. 2 tr. ř.
V souvislosti s tím se Nejvyšší soud zabýval otázkou, zda existují některé důvody pro odmítnutí dovolání ve smyslu §265i odst. 1 tr. ř., neboť podle §265i odst. 3 tr. ř. Nejvyšší soud přezkoumá zákonnost a odůvodněnost těch výroků rozhodnutí, proti nimž bylo dovolání podáno, jen v tom případě, neodmítne-li dovolání podle odstavce prvého.
Podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Z dikce citovaného ustanovení plyne, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné dovoláním vytýkat výlučně vady právní. V mezích tohoto dovolacího důvodu lze namítat, že skutek, jak byl zjištěn soudem, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoliv o trestný čin nejde nebo jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Vedle těchto vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též „jiné nesprávné hmotně právní posouzení“. Rozumí se jím zhodnocení otázky, která nespočívá přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva. Na podkladě tohoto dovolacího důvodu nelze proto přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno, ani prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů ve smyslu ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř.
Jestliže obviněný uplatnil důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., musel by tento důvod být v dovolání skutečně tvrzen a následně odůvodněn konkrétními vadami, které jsou obviněným spatřovány v právním posouzení skutku, jenž je vymezen ve výroku napadeného rozhodnutí, a teprve v návaznosti na takové tvrzené a odůvodněné hmotně právní pochybení by mohla být vytýkána i nesprávná skutková zjištění. V žádném případě nelze postupovat opačně, tedy že v dovolání jsou tvrzeny pochybnosti o správnosti hodnocení důkazů a skutkových zjištění soudu prvního stupně a v návaznosti na to i soudu druhého stupně, kdy je třeba důkazy opakovat, provádět důkazy další, popř. jinak hodnotit důkazy již provedené. Nejvyšší soud v řízení o dovolání jako specifickém mimořádném opravném prostředku, který je zákonem určen k nápravě procesních a právních vad rozhodnutí vymezených v §265a tr. ř., není a ani nemůže být další (třetí) instancí přezkoumávající skutkový stav věci v celé šíři. V této souvislosti je třeba zdůraznit, že z hlediska nápravy skutkových vad trestní řád obsahuje další mimořádné opravné prostředky, a to především obnovu řízení (§277 a násl. tr. ř.) a v určitém rozsahu i stížnost pro porušení zákona (§266 a násl. tr. ř.).
Dovolání obviněného vytýká napadeným rozhodnutím nesprávná a neúplná skutková zjištění a obsahem jeho námitek je snaha o jejich změnu. Dovoláním jsou tudíž prezentována pochybení soudů obou stupňů při hodnocení provedených důkazů a z toho je dovozován nesprávně zjištěný skutkový stav věci. Teprve následně, z požadované změny skutkových zjištění, se obviněný domáhá změny právní kvalifikace (z trestného činu loupeže podle §234 odst. 1 tr. zák. na mírnější trestný čin vydírání podle §235 tr. zák., event. omezování osobní svobody podle §231 tr. zák.).
Takto formulovanými námitkami nebyl obviněným materiálně, tedy ve skutečnosti uplatněn důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., spočívající v nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení, ale důvod jiný, a to pochybnosti o správnosti skutkových zjištění, který však v ustanovení §265b tr. ř. pro podání dovolání uveden není.
Z těchto jen stručně uvedených důvodů (§265i odst. 2 tr. ř.) Nejvyšší soud dovolání obviněného R. Š. podané proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 16. 12. 2003, sp. zn. 4 To 661/2003, podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl, neboť bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř. Učinil tak v neveřejném zasedání v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 28. dubna 2004
Předseda senátu:
JUDr. Jan B l á h a
Vypracovala:
JUDr. Milada Šámalová