ECLI:CZ:NS:2004:8.TDO.490.2004.1
sp. zn. 8 Tdo 490/2004
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 12. 5. 2004 o dovolání obviněného L. R., proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 19. 1. 2004, sp. zn. 11 To 591/2003, který rozhodl jako soud odvolací v trestní věci vedené u Okresního soudu v Rychnově nad Kněžnou pod sp. zn. 10 T 129/2003, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného L. R. odmítá .
Odůvodnění:
Obviněný L. R. podal prostřednictvím obhájce v zákonné lhůtě dovolání proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 19. 1. 2004, sp. zn. 11 To 591/2003, jímž bylo podle §256 tr. ř. zamítnuto jeho odvolání proti rozsudku Okresního soudu v Rychnově nad Kněžnou ze dne 6. 10. 2003, sp. zn. 10 T 129/2003. Tímto rozsudkem byl uznán vinným trestným činem pojistného podvodu podle §250a odst. 1, 3 tr. zák. a odsouzen podle §250a odst. 3 tr. zák. k trestu obecně prospěšných prací ve výměře dvě stě hodin, k peněžitému trestu ve výši 10.000,- Kč a pro případ, že by ve stanovené lhůtě nebyl peněžitý trest vykonán, byl stanoven náhradní trest odnětí svobody na dva měsíce. Podle §228 odst. 1 tr. ř. mu byla uložena povinnost zaplatit na náhradě škody poškozené Č. p., a. s., Region V. Č., V. M., částku 184.230,- Kč.
Podle zjištění okresního soudu se obviněný trestného činu dopustil tím, že dne 8. 2. 2000 kolem 11.00 hodin spolu s R. D. telefonicky oznámili na Policii ČR, obvodní oddělení v K. n. O. dopravní nehodu, ke které mělo dojít v týž den a tutéž dobu na účelové komunikaci mezi obcemi K. n. O. a Z., a to tak, že R. D. jako řidič osobního automobilu zn. Peugeot 40, v důsledku nevěnování se plně řízení při otáčení s vozidlem jeho pravou přední částí narazil do střední části motocyklu v majetku obviněného L. R. zn. Kawasaki ZX 900R, stojícího na krajnici vozovky, tento srazil do příkopu; dopravní nehodu šetřila Policie ČR, OŘ Dopravní inspektorát v R. n. K. a téhož dne byla R. D. jako viníkem a následující den obviněným L. R. jako poškozeným tato nahlášena Č. p., a. s., pobočka R. n. K., jako škodní událost, v důsledku čehož bylo obviněnému na základě pojistné smlouvy poskytnuto ve dvou splátkách pojistné plnění v celkové výši 184.230,- Kč, přičemž následným šetřením bylo zjištěno, že k poškození motocyklu Kawasaki ZX 900R, nedošlo při popsané dopravní nehodě oznámené obviněným a R. D. Policii ČR dne 8. 2. 2000, neboť tato dopravní nehoda byla obviněným a R. D. pouze zinscenována za účelem následného získání pojistného plnění, a obviněný tak způsobil Č. p., a. s., škodu v celkové výši 184.230,- Kč.
Obviněný podal dovolání v rozsahu odpovídajícím výroku o vině, výroku o trestu i výroku o náhradě škody a odkázal v něm na dovolací důvod uvedený v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Namítl, že napadené usnesení Krajského soudu v Hradci Králové spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Vytkl, že soudy nesprávně zjistily skutkový stav a nesouhlasil se závěrem, že společně s R. D. zinscenoval dopravní nehodu za účelem získání pojistného plnění. Podrobně popsal okolnosti související s koupí motocyklu a dluhem, který vůči němu R. D. údajně měl. Trval na tom, že k dopravní nehodě skutečně došlo. Soudy podle něj učinily nesprávné závěry o spáchání trestného činu na podkladě nepodložených nepřímých důkazů, především nelze podle něj bez pochybností vycházet ze znaleckého posudku znalce Ing. J. D. a za nedostatek označil i to, že nebyl osobně vyslechnut svědek T. R. Upozornil, že soudy hodnotily důkazy v jeho neprospěch a že porušily zásadu in dubio pro reo. Uzavřel, že se trestného činu pojistného podvodu nemohl dopustit, poněvadž mu nebylo prokázáno žádné úmyslné jednání. Navrhl, aby Nejvyšší soud napadené usnesení Krajského soudu v Hradci Králové zrušil a aby tomuto soudu přikázal věc v potřebném rozsahu znovu projednat a rozhodnout.
Státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství ve svém vyjádření k dovolání uvedl, že námitky obviněného nesměřovaly proti právnímu posouzení skutku nebo jinému nesprávnému hmotně právnímu posouzení; obviněný podle něj ve skutečnosti vytkl neúplnost provedeného dokazování, domáhal se odlišného hodnocení důkazů a z požadavku na změnu skutkových zjištění se odvíjela i jeho tvrzení o neexistenci subjektivní stránky trestného činu pojistného podvodu. Navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl jako dovolání podané z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř.
Nejvyšší soud jako soud dovolací zjistil, že dovolání je podle §265a tr. ř. přípustné, že je podala včas oprávněná osoba a že splňuje náležitosti obsahu dovolání ve smyslu §265f odst. 1 tr. ř. Shledal však, že obviněný podal dovolání z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř.
Podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
Z dikce citovaného ustanovení plyne, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné dovoláním vytýkat výlučně vady právní. Zpochybnění správnosti skutkových zjištění nelze zahrnout do zákonem vymezeného okruhu dovolacích důvodů podle §265b tr. ř., proto je též dovolací soud vázán skutkovými zjištěními soudu prvního stupně, event. soudu odvolacího, a těmito soudy zjištěný skutkový stav je pro něj východiskem pro posouzení skutku z hlediska hmotného práva.
V mezích uplatněného dovolacího důvodu lze namítat, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoliv o trestný čin nejde nebo jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Na podkladě tohoto dovolacího důvodu nelze proto přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno, ani prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů ve smyslu ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř., poněvadž tato činnost soudu spočívá v aplikaci ustanovení procesních, nikoliv hmotně právních. Vedle vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též „jiné nesprávné hmotně právní posouzení“. Rozumí se jím zhodnocení otázky, která nespočívá přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva. Současně platí, že obsah konkrétně uplatněných námitek, o něž se opírá existence určitého dovolacího důvodu, musí věcně odpovídat zákonnému vymezení takového dovolacího důvodu podle §265b tr. ř., nestačí jen formální odkaz na příslušné ustanovení obsahující některý z dovolacích důvodů.
Z obsahu podaného dovolání vyplývá, že obviněný uplatnil toliko námitky, které směřovaly proti způsobu, jakým byly hodnoceny provedené důkazy, a proti správnosti skutkových zjištění, která učinil Okresní soud v Rychnově nad Kněžnou a z nichž vycházel v napadeném usnesení i Krajský soud v Hradci Králové. V podstatě vytkl, že soudy obou stupňů pochybily při hodnocení těch důkazů, o něž opřely své zjištění, že společně s R. D. dopravní nehodu dne 8. 2. 2000 pouze zinscenoval za účelem následného získání pojistného plnění. V souladu s již dříve uplatněnou obhajobou uvedl, že k dopravní nehodě skutečně došlo a učinily-li soudy odlišný závěr, nesprávně hodnotily znalecký posudek Ing. J. D. i výpovědi slyšených svědků v jeho neprospěch, a to zejména tam, kde se vyskytly určité pochybnosti o přesvědčivosti důkazů, čímž porušily zásadu in dubio pro reo. Uzavřel, že se nemohl dopustit trestného činu pojistného podvodu, poněvadž mu nebylo prokázáno úmyslné jednání a tedy naplnění subjektivní stránky tohoto trestného činu.
Je tak evidentní, že ačkoli obviněný v dovolání formálně deklaroval dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., fakticky uplatnil námitky skutkové, jimiž se primárně domáhal změny skutkových zjištění ve svůj prospěch, a následně ze změny skutkových zjištění vyvozoval, že se trestného činu pojistného podvodu nedopustil. Vůči právnímu posouzení skutku, jak byl zjištěn soudem, žádnou konkrétní námitku neuplatnil. Namítl-li obviněný, že mu nebylo prokázáno úmyslné jednání a zavinění ve vztahu k trestnému činu pojistného podvodu, nutno uvést, že závěr o formě zavinění (§4, §5 tr. zák.) je sice závěrem právním, vycházejícím však ze skutkových zjištění soudu, která vyplývají z provedeného dokazování a jejichž přezkoumání se s poukazem na uvedený dovolací důvod nelze domáhat. Obviněný zaměřil dovolání proti způsobu hodnocení důkazů a proti skutkovým zjištěním, která se stala podkladem právního závěru o jeho zavinění, nikoli proti tomu, že by tato zjištění nenaplňovala zákonné znaky zavinění. Vady, které napadenému usnesení a předcházejícímu řízení vytkl, mají tudíž v celém rozsahu povahu vad skutkových, nikoliv hmotně právních. Ty však nezakládají žádný z důvodů dovolání podle §265b tr. ř., a proto ve vztahu k nim neexistuje zákonná povinnost soudu dovolání přezkoumat (srov. též usnesení Ústavního soudu ze dne 7. 1. 2004, sp. zn. II. ÚS 651/02).
Protože dovolání bylo podáno z jiného důvodu, než jaký činí dovolání přípustným ustanovení §265b tr. ř., Nejvyšší soud je podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl, aniž na jeho podkladě podle §265i odst. 3 tr. ř. přezkoumal napadené usnesení a řízení, jež mu předcházelo. Rozhodl tak v neveřejném zasedání za splnění podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 12. května 2004
Předseda senátu:
JUDr. Jan B l á h a
Vypracovala:
JUDr. Věra Kůrková