ECLI:CZ:NS:2004:8.TDO.513.2004.1
sp. zn. 8 Tdo 513/2004
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 20. května 2004 o dovolání podaném obviněným M. Š., proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 14. 8. 2003, sp. zn. 61 To 232/2003, který rozhodl jako soud odvolací v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 1 T 66/99, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. c) tr. ř. se dovolání obviněného M. Š. odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 8. 11. 2002, sp. zn. 1 T 66/99, byl obviněný M. Š. uznán vinným trestným činem pojistného podvodu podle §250a odst. 1, 3 tr. zák. ve stadiu pokusu podle §8 odst. 1 tr. zák. a odsouzen podle §250a odst. 3 tr. zák. k trestu odnětí svobody v trvání deseti měsíců, jehož výkon byl podle §58 odst. 1 a §59 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání jednoho roku. Podle §229 odst. 1 tr. ř. byl poškozený Š. s. r. o., se sídlem P., odkázán s nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.
Proti tomuto rozsudku podal obviněný odvolání, které Městský soud v Praze ve veřejném zasedání konaném dne 14. 8. 2003, sp. zn. 61 To 232/2003, usnesením podle §256 tr. ř. zamítl.
Jak vyplývá z tzv. dodejek založených na č. l. 249 spisu, opis rozhodnutí odvolacího soudu byl doručen obviněnému dne 25. 11. 2003, jeho obhájci JUDr. J. S. dne 12. 11. 2003 a Obvodnímu státnímu zastupitelství pro Prahu 2 dne 11. 11. 2003.
Dne 3. 2. 2004 učinil obviněný prostřednictvím výše jmenovaného obhájce na poště podání, jež obsahovalo dovolání proti usnesení Městského soudu v Praze a které bylo adresováno Obvodnímu soudu pro Prahu 2 (tomuto soudu došlo dne 4. 2. 2004).
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) nejprve zkoumal, zda v této trestní věci je dovolání přípustné, zda bylo podáno v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit, a zda je podala osoba oprávněná.
V uvedených ohledech Nejvyšší soud shledal, že dovolání obviněného je přípustné podle §265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř. neboť napadá rozhodnutí, jímž byl zamítnut řádný opravný prostředek proti rozsudku, jímž byl obviněný uznán vinným a byl mu uložen trest [§265a odst. 2 písm. a) tr. ř.]. Obdobně shledal, že dovolání bylo podáno osobou oprávněnou [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.] a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 3 tr. ř.).
Naproti tomu však dovolací soud zjistil, že dovolání obviněného M. Š. bylo podáno opožděně.
Podle §265e odst. 1 tr. ř. se dovolání podává u soudu, který rozhodl ve věci v prvním stupni, do dvou měsíců od doručení rozhodnutí, proti kterému dovolání směřuje. Podle odstavce druhého citovaného ustanovení v případě, že se rozhodnutí doručuje jak obviněnému, tak i jeho obhájci a zákonnému zástupci, běží lhůta od toho doručení, které bylo provedeno nejpozději. Podle odstavce třetího téhož ustanovení lhůta k podání dovolání je zachována také tehdy, je-li dovolání podáno ve lhůtě u Nejvyššího soudu nebo u soudu, který rozhodl ve věci ve druhém stupni, anebo je-li podání, jehož obsahem je dovolání, dáno ve lhůtě na poštu a adresováno soudu, u něhož má být podáno nebo který má ve věci rozhodnout. Konečně podle odstavce čtvrtého tohoto ustanovení navrácení lhůty k podání dovolání není přípustné.
Podle §60 odst. 2, věty první, tr. ř. lhůta stanovená podle týdnů, měsíců nebo let končí uplynutím toho dne, který svým jménem nebo číselným označením odpovídá dni, kdy se stala událost určující počátek lhůty. Podle odstavce třetího jmenovaného ustanovení připadne-li konec lhůty na den pracovního klidu nebo pracovního volna, pokládá se za poslední den lhůty nejbližší příští pracovní den.
V daném případě, jak již bylo výše zmíněno, byl opis rozhodnutí odvolacího soudu doručen obviněnému M. Š. dne 25. 11. 2003 a jeho obhájci JUDr. J. S. dne 12. 11. 2003. Lhůta k podání dovolání tak ve smyslu shora citovaných ustanovení běžela ode dne doručení rozhodnutí soudu druhého stupně obviněnému a skončila mu v pondělí dne 26. 1. 2004 (dne 25. 1. 2004 byla neděle). Jestliže tak podání, jehož obsahem bylo dovolání, bylo dáno na poštu až dne 3. 2. 2004 (a adresováno Obvodnímu soudu pro Prahu 2), bylo dovolání podáno po uplynutí lhůty stanovené zákonem k jeho podání.
Nejvyšší soud v této souvislosti doplňuje, že nebylo třeba udělit obhájci JUDr. J. S. další plnou moc k dovolacímu řízení, jak obviněný dne 30. 1. 2004 učinil, neboť jmenovaný obhájce byl oprávněn podat za obviněného dovolání a zúčastnit se řízení o něm u dovolacího soudu z titulu svého předchozího zmocnění. Podle §41 odst. 5 tr. ř. totiž zaniklo-li zmocnění zvoleného (nebo ustanoveného) obhájce při skončení trestního stíhání, je tento obhájce oprávněn podat za obviněného ještě mimo jiné dovolání a zúčastnit se řízení o něm u Nejvyššího soudu.
Z těchto jen stručně uvedených důvodů (§265i odst. 2 tr. ř.) Nejvyšší soud dovolání obviněného M. Š. podle §265i odst. 1 písm. c) tr. ř. odmítl, neboť bylo podáno opožděně. Své rozhodnutí přitom učinil v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 20. května 2004
Předseda senátu:
JUDr. Jan B l á h a