ECLI:CZ:NS:2004:8.TDO.528.2004.1
sp. zn. 8 Tdo 528/2004
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 15. července 2004 o dovolání podaném nejvyšší státní zástupkyní v neprospěch obviněného Ing. J. K., proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 15. 8. 2003, sp. zn. 6 To 613/2002, který rozhodl jako soud odvolací v trestní věci vedené u Okresního soudu v Bruntále, pobočka v Krnově, pod sp. zn. 18 T 185/2000, takto:
Podle §265k odst. 1 tr. ř. se zrušují rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 15. 8. 2003, sp. zn. 6 To 613/2002, a rozsudek Okresního soudu v Bruntále, pobočka v Krnově, ze dne 17. 10. 2002, sp. zn. 18 T 185/2000. Současně podle §265k odst. 2 tr. ř. se zrušují všechna další rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Podle §265l odst. 1 tr. ř. se přikazuje Okresnímu soudu v Bruntále, pobočka v Krnově, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Odůvodnění:
Obžalobou státní zástupkyně Okresního státního zastupitelství v Bruntále podanou u Okresního soudu v Bruntále, pobočka v Krnově, dne 7. 9. 2000 bylo obviněnému kladeno za vinu spáchání trestného činu porušování povinnosti při správě cizího majetku podle §255 odst. 1, 3 tr. zák. tím, že
jako předseda představenstva O. s. b. d. B.
1) v době od 5. 12. 1994 do 31. 7. 1996 v K. postupně uzavíral s jednatelem a ředitelem s. r. o. S. Ing. K. S. smlouvy o úvěru, v nichž kromě úroku z prodlení nesjednal žádné zajištění návratnosti vypůjčených finančních prostředků a takto uzavřel
a) dne 5. 12. 1994 smlouvu o úvěru na částku 3.300.000,- Kč s termínem splatnosti 22. 12. 1994, kdy finanční prostředky byly s. r. o. S. poskytnuty dne 6. 12. 1994
b) dne 17. 3. 1995 smlouvu o úvěru na částku 2.000.000,- Kč s termínem splatnosti 31. 5. 1995, kdy finanční prostředky byly s. r. o. S. poskytnuty dne 21. 3. 1995
c) dne 2. 6. 1995 smlouvu o úvěru na částku 5.720.000,- Kč s termínem splatnosti 30. 9. 1995, kdy finanční prostředky byly s. r. o. S. poskytnuty téhož dne a dne 3. 6. 1995 byl z těchto finančních prostředků s. r. o. S. uhrazen dluh ze smlouvy ze dne 5. 12. 1994 ve výši 3.300.000,- Kč a ze smlouvy ze dne 17. 3. 1995 ve výši 2.000.000,- Kč
d) dne 28. 7. 1995 smlouvu o úvěru na částku 2.000.000,- Kč s termínem splatnosti dne 30. 9. 1995, kdy finanční prostředky byly s. r. o. S. poskytnuty 28. 7. 1995 a byl tak zvýšen již existující dluh
e) dne 12. 10. 1995 smlouvu o finanční výpomoci na částku 8.060.000,- Kč s termínem splatnosti 20. 12. 1995, kdy k poskytnutí této částky ve skutečnosti nedošlo a touto smlouvou byla simulována úhrada dluhu ze smlouvy ze dne 2. 6. 1995 na částku 5.720.000,- Kč a ze smlouvy ze dne 28. 7. 1995 na částku 2.000.000,- Kč
f) dne 24. 10. 1995 smlouvu o finanční výpomoci na částku 940.000,- Kč s termínem splatnosti do 20. 12. 1995, kdy finanční prostředky byly s. r. o. S. poskytnuty téhož dne a byl tak zvýšen již existující dluh
g) dne 2. 1. 1996 smlouvu o finanční výpomoci na částku 9.000.000,- Kč s termínem splatnosti dne 30. 4. 1996, kdy k poskytnutí této částky ve skutečnosti nedošlo a touto smlouvou byla simulována úhrada dluhu ze smlouvy ze dne 12. 10. 1995 na částku 8.060.000,- Kč a ze smlouvy ze dne 24. 10. 1995 na částku 940.000,- Kč
h) dne 30. 4. 1996 smlouvu o finanční výpomoci na částku 9.638.000,- Kč s datem splatnosti dne 31. 6. 1996, kdy k poskytnutí této částky ve skutečnosti nedošlo a touto smlouvou byla simulována úhrada dluhu ze smlouvy ze dne 2. 1. 1996 na částku 9.000.000,- Kč
ch) dne 31. 7. 1996 smlouvu o finanční výpomoci na částku 9.930.000,- Kč s datem splatnosti 30. 11. 1996, kdy k poskytnutí této částky ve skutečnosti nedošlo a touto smlouvou byla simulována úhrada dluhu ze smlouvy ze dne 31. 7. 1996 (správně má být 30. 4. 1996), přičemž k úhradě této dlužné částky ani sjednaných úroků a úroků z prodlení nedošlo
2) v době od 30. 1. 1995 do 31. 1. 1997 v K. postupně uzavíral se spolumajitelem firmy H. L., J. H. smlouvy o úvěru, v nichž kromě úroku z prodlení nesjednal žádné zajištění návratnosti vypůjčených finančních prostředků a takto uzavřel
a) dne 30. 1. 1995 smlouvu o úvěru na částku 600.000,- Kč s termínem splatnosti do 1. 5. 1995, kdy k vyplacení finančních prostředků firmě H. L. došlo téhož dne
b) dne 31. 3. 1995 smlouvu o úvěru na částku 1.500.000,- Kč s termínem splatnosti 1. 7. 1995, kdy k vyplacení finančních prostředků firmě H. L. došlo dne 31. 3. 1995 a 4. 4. 1995
c) dne 14. 4. 1995 smlouvu o úvěru na částku 500.000,- Kč s termínem splatnosti 1. 7. 1995, kdy k vyplacení finančních prostředků firmě H. L. došlo téhož dne
d) dne 26. 4. 1995 smlouvu o úvěru na částku 1.100.000,- Kč s termínem splatnosti 31. 5. 1995, kdy k vyplacení finančních prostředků firmě H. L. došlo téhož dne a téhož dne byl z těchto finančních prostředků firmou H. L. uhrazen dluh ze smlouvy ze dne 30. 1. 1995 ve výši 600.000,- Kč s úroky a fakticky zvýšen již existující dluh
e) dne 26. 4. 1995 další smlouvu o úvěru na částku 1.100.000,- Kč (správně má být 1.000.000,- Kč) s termínem splatnosti 31. 12. 1995, kdy k vyplacení finančních prostředků firmě H. L. došlo dne 29. 6. 1995 a téhož dne byl z těchto finančních prostředků firmou H. L. uhrazen dluh ze smlouvy ze dne 14. 4. 1995 ve výši 500.000,- Kč a fakticky zvýšen již existující dluh
f) dne 15. 8. 1995 smlouvu o úvěru na částku 500.000,- Kč s datem splatnosti 20. 11. 1995, kdy k vyplacení finančních prostředků firmě H. L. došlo dne 17. 8. 1995
g) dne 29. 9. 1995 smlouvu o finanční výpomoci na částku 2.000.000,- Kč s datem splatnosti dne 31. 12. 1995, kdy k vyplacení finančních prostředků firmě H. L. došlo 1. 10. 1995 a dne 3. 10. 1995 byl z těchto finančních prostředků firmou H. L. uhrazen dluh ze smlouvy ze dne 26. 4. 1995 ve výši 1.000.000,- Kč a dluh ze smlouvy ze dne 15. 8. 1995 ve výši 500.000,- Kč a fakticky zvýšen již existující dluh
h) dne 21. 11. 1995 smlouvu o finanční výpomoci na částku 2.350.000,- Kč s datem splatnosti dne 31. 12. 1995, kdy k vyplacení finančních prostředků firmě H. L. došlo téhož dne a dne 22. 11. 1995 byl z těchto finančních prostředků firmou H. L. uhrazen dluh ze smlouvy ze dne 29. 9. 1995 a fakticky zvýšen již existující dluh
ch) dne 1. 1. 1996 smlouvu o finanční výpomoci na částku 2.350.000,- Kč s datem splatnosti 30. 4. 1996, kdy k vyplacení těchto finančních prostředků došlo téhož dne a téhož dne byl z těchto prostředků uhrazen dluh ze smlouvy ze dne 21. 11. 1995
i) dne 15. 2. 1996 smlouvu o finanční výpomoci na částku 1.000.000,- Kč s datem splatnosti 30. 4. 1996, kdy k vyplacení finančních prostředků firmě H. L. došlo téhož dne a byl tak zvýšen již existující dluh
j) dne 30. 4. 1996 smlouvu o finanční výpomoci na částku 3.350.000,- Kč s datem splatnosti 31. 7. 1997, kdy k vyplacení těchto finančních prostředků firmě H. L. došlo téhož dne a téhož dne byl z těchto prostředků firmou H. L. uhrazen dluh ze smlouvy ze dne 1. 1. 1996 na částku 2.350.000,- Kč a dluh ze smlouvy ze dne 15. 2. 1996 na částku 1.000.000,- Kč
k) dne 25. 7. 1996 smlouvu o finanční výpomoci na částku 3.650.000,- Kč s datem splatnosti 31. 1. 1997, kdy k vyplacení těchto finančních prostředků firmě H. L. došlo téhož dne a téhož dne byl z těchto prostředků firmou H. L. uhrazen dluh ze smlouvy ze dne 30. 4. 1996 na částku 3.350.000,- Kč
l) dne 30. 1. 1997 smlouvu o finanční výpomoci na částku 3.800.000,- Kč s datem splatnosti dne 31. 5. 1997, kdy k vyplacení těchto finančních prostředků došlo téhož dne a téhož dne byl z těchto prostředků firmou H. L. uhrazen dluh ze smlouvy ze dne 25. 7. 1996 na částku 3.650.000,- Kč, přičemž k úhradě této částky ani úroků a úroků z prodlení nedošlo
a poskytoval tak opakovaně půjčky a umožnil zvyšování celkového dluhu s. r. o. S. a firmy H. L. vůči OSBD B., ačkoli s. r. o. S. a firma H. L. nebyly schopny bez poskytnutí nových půjček sjednaným závazkům dostát, uzavíráním nových smluv obcházel sjednaná smluvní ustanovení o povinnosti dlužníků hradit úrok z prodlení a rovněž i omezení své pravomoci realizovat pouze krátkodobé finanční transakce nedosahující 1 roku a nesprávně informoval o skutečné výši dluhu a délce výpůjční doby představenstvo OSBD, čímž vznikla OSBD škoda v celkové výši nejméně 14.683.922,- Kč a porušil tak svou povinnost jednat a rozhodovat v souladu s platnými právními předpisy, stanovami družstva, v souladu se zájmy svých členů a celé společnosti a vykonávat svou funkci svědomitě, stanovenou jednacím řádem a stanovami OSBD B. a současně tak porušil i ustanovení §66 odst. 1 ve spojení s ustanovením §567 odst. 1, 2 obchodního zákoníku.
Rozsudkem Okresního soudu v Bruntále, pobočka v Krnově, ze dne 17. 10. 2002, sp. zn. 18 T 185/2000, byl obviněný uznán vinným, že
jako předseda představenstva O. s. b. d. v B., se sídlem v K.:
1) v době od 5. 12. 1994 do 24. 10. 1995 postupně uzavíral s jednatelem a ředitelem s. r. o. S.T.G. – S. K. – Ing. K. S. smlouvy o úvěru, v nichž kromě úroku z prodlení nesjednal žádné zajištění návratnosti vypůjčených finančních prostředků a takto uzavřel:
a) dne 5. 12. 1994 smlouvu o úvěru na částku 3.300.000,- Kč s termínem splatnosti 22. 12. 1994, kdy finanční prostředky byly s. r. o. S.T.G. – S. K. poskytnuty dne 6. 12. 1994,
b) dne 17. 3. 1995 smlouvu o úvěru na částku 2.000.000,- Kč s termínem splatnosti 31. 5. 1995, kdy finanční prostředky byly s. r. o. S.T.G. – S. K. poskytnuty dne 21. 3. 1995,
c) dne 28. 7. 1995 smlouvu o úvěru na částku 2.000.000,- Kč s termínem splatnosti dne 30. 9. 1995, kdy finanční prostředky byly s. r. o. S.T.G. – S. K. poskytnuty 28. 7. 1995,
d) dne 24. 10. 1995 smlouvu o finanční výpomoci na částku 940.000,- Kč s termínem splatnosti do 20. 12. 1995, kdy finanční prostředky byly s. r. o. S.T.G. – S. K. poskytnuty téhož dne,
kdy skutečnost, že vypůjčené finanční prostředky nebyly vráceny, skrýval dalšími smlouvami, a to jednak smlouvou o úvěru ze dne 2. 6. 1995 na částku 5.720.000,- Kč s termínem splatnosti 30. 9. 1995, kdy finanční prostředky byly s. r. o. S.T.G. – S. K. poskytnuty téhož dne a dne 3. 6. 1995 byl z těchto finančních prostředků s. r. o. S.T.G. – S. uhrazen dluh ze dne 5. 12. 1994 ve výši 3.300.000,- Kč a dluh ze smlouvy ze dne 17. 3. 1995 ve výši 2.000.000,- Kč, dále smlouvou o finanční výpomoci ze dne 12. 10. 1995 na částku 8.060.000,- Kč s termínem splatnosti 20. 12. 1995, kdy k poskytnutí této částky ve skutečnosti nedošlo a touto smlouvou byla simulována úhrada dluhu ze smlouvy ze dne 2. 6. 1995 na částku 5.720.000,- Kč a ze smlouvy ze dne 28. 7. 1995 na částku 2.000.000,- Kč, smlouvou o finanční výpomoci ze dne 2. 1. 1996 na částku 9.000.000,- Kč s termínem splatnosti dne 30. 4. 1996, kdy k poskytnutí této částky ve skutečnosti nedošlo a touto smlouvou byla simulována úhrada dluhu ze smlouvy ze dne 12. 10. 1995 na částku 8.060.000,- Kč a ze smlouvy ze dne 24. 10. 1995 na částku 940.000,- Kč, smlouvou o finanční výpomoci ze dne 30. 4. 1996 na částku 9.638.000,- Kč s datem splatnosti dne 31. 6. 1996, kdy k poskytnutí této částky ve skutečnosti nedošlo a touto smlouvou byla simulována úhrada dluhu ze smlouvy ze dne 2. 1. 1996 na částku 9.000.000,- Kč a smlouvou o finanční výpomoci ze dne 31. 7. 1996 na částku 9.930.000,- Kč s datem splatnosti 30. 11. 1996, kdy k poskytnutí této částky ve skutečnosti nedošlo a touto smlouvou byla simulována úhrada dluhu ze smlouvy ze dne 31. 7. 1996 (správně má být 30. 4. 1996), přitom k úhradě této dlužné částky ani sjednaných úroků a úroků z prodlení nedošlo,
2) v době od 30. 1. 1995 do 29. 9. 1995 v K., okres B., postupně uzavíral se spolumajitelem firmy H. L., J. H. smlouvy o úvěru, v nichž kromě úroků z prodlení nesjednal žádné zajištění návratnosti vypůjčených finančních prostředků a takto uzavřel:
a) dne 30. 1. 1995 smlouvu o úvěru na částku 600.000,- Kč s termínem splatnosti do 1. 5. 1995, kdy k vyplacení finančních prostředků firmě H. L. došlo téhož dne,
b) dne 31. 3. 1995 smlouvu o úvěru na částku 1.500.000,- Kč s termínem splatnosti 1. 7. 1995, kdy k vyplacení finančních prostředků firmě H. L. došlo dne 31. 3. 1995 a 4. 4. 1995,
c) dne 14. 4. 1995 smlouvu o úvěru na částku 500.000,- Kč s termínem splatnosti 1. 7. 1995, kdy k vyplacení finančních prostředků firmě H. L. došlo téhož dne,
d) dne 15. 8. 1995 smlouvu o úvěru na částku 500.000,- Kč s datem splatnosti 20. 11. 1995, kdy k vyplacení finančních prostředků firmě H. L. došlo dne 17. 8. 1995,
e) dne 15. 2. 1996 smlouvu o finanční výpomoci na částku 1.000.000,- Kč s datem splatnosti 30. 4. 1996, kdy k vyplacení finančních prostředků firmě H. L. došlo téhož dne,
kdy skutečnost, že vypůjčené finanční prostředky nebyly vráceny, skrýval dalšími smlouvami, a to smlouvou o úvěru ze dne 26. 4. 1995 na částku 1.100.000,- Kč s termínem splatnosti 31. 5. 1995, kdy k vyplacení finančních prostředků firmě H. L. došlo téhož dne a téhož dne byl z těchto finančních prostředků firmou H. L. uhrazen dluh ze smlouvy ze dne 30. 1. 1995 ve výši 600.000,- Kč s úroky, smlouvou o úvěru ze dne 26. 4. 1995 na částku 1.100.000,- Kč (správně má být 1.000.000,- Kč) s termínem splatnosti 31. 12. 1995, kdy k vyplacení finančních prostředků firmě H. L. došlo dne 29. 6. 1995 a téhož dne byl z těchto finančních prostředků firmou H. L. uhrazen dluh ze smlouvy ze dne 14. 4. 1995 ve výši 500.000,- Kč, smlouvou o finanční výpomoci ze dne 29. 9. 1995 na částku 2.000.000,- Kč s datem splatnosti dne 31. 12. 1995, kdy k vyplacení finančních prostředků firmě H. L. došlo 1. 10. 1995 a dne 3. 10. 1995 byl z těchto finančních prostředků firmou H. L. uhrazen dluh ze smlouvy ze dne 26. 4. 1995 ve výši 1.000.000,- Kč a dluh ze smlouvy ze dne 15. 8. 1995 ve výši 500.000,- Kč, smlouvou o finanční výpomoci ze dne 21. 11. 1995 na částku 2.350.000,- Kč s datem splatnosti dne 31. 12. 1995, kdy k vyplacení finančních prostředků firmě H. L. došlo téhož dne a dne 22. 11. 1995 byl z těchto finančních prostředků firmou H. L. uhrazen dluh ze smlouvy ze dne 29. 9. 1995 ve výši 2.000.000,- Kč, smlouvou o finanční výpomoci ze dne 1. 1. 1996 na částku 2.350.000,- Kč s datem splatnosti 30. 4. 1996, kdy k vyplacení těchto finančních prostředků došlo téhož dne a téhož dne byl z těchto prostředků uhrazen dluh ze smlouvy ze dne 21. 11. 1995 ve výši 2.350.000,- Kč, smlouvou o finanční výpomoci ze dne 30. 4. 1996 na částku 3.350.000,- Kč s datem splatnosti 31. 7. 1997, kdy k vyplacení těchto finančních prostředků firmě H. L. došlo téhož dne a téhož dne byl z těchto prostředků firmou H. L. uhrazen dluh ze smlouvy ze dne 1. 1. 1996 na částku 2.350.000,- Kč a dluh ze smlouvy ze dne 15. 2. 1996 na částku 1.000.000,- Kč, smlouvou o finanční výpomoci ze dne 25. 7. 1996 na částku 3.650.000,- Kč s datem splatnosti 31. 1. 1997, kdy k vyplacení těchto finančních prostředků firmě H. L. došlo téhož dne a téhož dne byl z těchto prostředků firmou H. L. uhrazen dluh ze smlouvy ze dne 30. 4. 1996 na částku 3.350.000,- Kč a smlouvou o finanční výpomoci ze dne 30. 1. 1997 na částku 3.800.000,- Kč s datem splatnosti dne 31. 5. 1997, kdy k vyplacení těchto finančních prostředků došlo téhož dne a téhož dne byl z těchto prostředků firmou H. L. uhrazen dluh ze smlouvy z dne 25. 7. 1996 na částku 3.650.000,- Kč, přičemž k úhradě této částky ani úroků a úroků z prodlení nedošlo, kdy tímto jednáním umožňoval zvyšování celkového dluhu s. r. o. S.T.G. – S. a firmě H. L. vůči O. s. b. d. B., se sídlem v K., ačkoliv oba uvedené subjekty nebyly schopny bez poskytnutí nových půjček sjednaným závazkům dostát, uzavíráním nových smluv obcházel sjednaná smluvní ustanovení o povinnosti dlužníků uhradit úrok z prodlení, čímž vznikla OSBD škoda v celkové výši nejméně 14.683.922,- Kč a porušil tak svou povinnost jednat a rozhodovat v souladu se zájmy svých členů a celé společnosti a vykonávat svou činnost svědomitě, jak je stanoveno jednacím řádem a stanovami O. s. b. d. v B., se sídlem v K., a současně tak porušil i ustanovení §66 odst. 1 ve spojení s ustanovením §567 odst. 1, 2 obchodního zákoníku.
Takto zjištěné jednání obviněného soud prvního stupně právně kvalifikoval jako trestný čin porušování povinnosti při správě cizího majetku podle §255 odst. 1, 3 tr. zák. a uložil mu za to podle §255 odst. 3 tr. zák. trest odnětí svobody v trvání dvou roků a šesti měsíců, pro jehož výkon jej podle §39a odst. 3 tr. zák. zařadil do věznice s dozorem. Podle §49 odst. 1 a §50 odst. 1 tr. zák. mu dále uložil trest zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu funkcí v organizacích se státní účastí a v družstvech spojených s nakládáním se svěřenými finančními prostředky na dobu šesti roků. Podle §228 odst. 1 tr. ř. mu rovněž uložil povinnost zaplatit O. s. b. d. v B., se sídlem v K., na náhradě škody částku 11.620.000,- Kč, přičemž se zbytkem nároku na náhradu škody odkázal podle §229 odst. 2 tr. ř. tohoto poškozeného na řízení ve věcech občanskoprávních.
Proti odsuzujícímu rozsudku podali obviněný a poškozené O. s. b. d. v B., se sídlem v K., odvolání, která projednal Krajský soud v Ostravě ve veřejném zasedání konaném dne 15. 8. 2003, sp. zn. 6 To 613/2002, a rozsudkem podle §258 odst. 1 písm. b) tr. ř. zrušil napadený rozsudek v celém rozsahu a za podmínek §259 odst. 3 písm. b) tr. ř. obviněného podle §226 písm. b) tr. ř. zprostil obžaloby státní zástupkyně Okresního státního zastupitelství v Bruntále ze dne 7. 9. 2000, sp. zn. 2 Zt 792/99, která jej vinila ze spáchání trestného činu porušování povinnosti při správě cizího majetku podle §255 odst. 1, 3 tr. zák., jehož se měl dopustit jednáním shora popsaným. Podle §229 odst. 3 tr. ř. odkázal poškozené O. s. b. d. v B., se sídlem v K., s jeho nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních. Odvolání jmenovaného poškozeného pak soud druhého stupně podle §256 tr. ř. zamítl.
Opis rozhodnutí odvolacího soudu byl doručen obviněnému Ing. J. K. dne 20. 12. 2003, jeho obhájci JUDr. T. S. dne 19. 12. 2003, Okresnímu státnímu zastupitelství v Bruntále dne 17. 12. 2003 a Krajskému státnímu zastupitelství v Ostravě dne 4. 12. 2003.
Dne 3. 2. 2004 podala nejvyšší státní zástupkyně v neprospěch obviněného Ing. J. K. proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě dovolání, přičemž tak učinila na poště s tím, že podání adresovala Okresnímu soudu v Bruntále, pobočka v Krnově. V úvodu svého mimořádného opravného prostředku uvedla, že jej směřuje proti výroku rozhodnutí odvolacího soudu, kterým byl obviněný Ing. J. K. podle §226 písm. b) tr. ř. zproštěn obžaloby pro skutek, jímž se měl dopustit trestného činu porušování povinnosti při správě cizího majetku podle §255 odst. 1, 3 tr. zák., a dovolací důvod vymezila ustanovením §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., neboť napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku.
Po rekapitulaci dosavadního řízení ve věci a rozhodnutí soudů obou stupňů nejvyšší státní zástupkyně konstatovala, že některým závěrům soudu druhého stupně sice lze přisvědčit, avšak nelze souhlasit s jeho stěžejním závěrem, podle něhož jednání popsané ve výroku rozsudku nevykazuje znaky žádného trestného činu. Za nepochybně správné závěry odvolacího soudu označila ty, které se týkají časové působnosti trestního zákona; jednání obviněného bylo možno kvalifikovat jako trestný čin porušování povinnosti při správě cizího majetku podle §255 odst. 1, 2 písm. b) tr. zák. ve znění účinném do 31. 12. 1997. Dále poukázala na to, že odvolací soud věnoval poněkud nadbytečnou pozornost otázce respektování či nerespektování stanov bytového družstva obviněným, neboť vzhledem k tomu, že objektivním znakem daného trestného činu je porušení povinnosti pachateli podle zákona uložené nebo smluvně převzaté, je přinejmenším pochybné, zda samotné porušení stanov jako interní normy bytového družstva by k trestní odpovědnosti podle §255 tr. zák. postačovalo; v této souvislosti současně upozornila na to, že podle tzv. skutkové věty obviněný porušil i ustanovení zákonných norem (§66 odst. 1, resp. správně odst. 2 obch. zák. ve spojení s §567 odst. 1, 2 obch. zák.), jež lze považovat za ustanovení ukládající zákonnou povinnost spravovat cizí majetek. Následně se dovolatelka zaměřila na vlastní zprošťující výrok rozhodnutí odvolacího soudu. Nejprve uvedla, že závěr, podle kterého obviněný v době poskytnutí úvěrů nemohl předpokládat, že finanční prostředky nebudou družstvu vráceny, je závěrem primárně skutkovým a i přes svoji problematičnost z hlediska §2 odst. 6 tr. ř. [obviněný například v některých případech poskytoval další úvěry v době, kdy již marně uplynula lhůta splatnosti předchozích úvěrů – jednání uvedená pod body 1 b), 1 f), 2 f) zprošťujícího výroku] nemůže být dovoláním napadán; z tohoto skutkového závěru však lze dovozovat absenci subjektivní stránky trestné činnosti toliko u části dílčích útoků, neboť ve zprošťujícím výroku jsou popsána jednání dvojího charakteru. Jde jednak o již zmíněné případy, kdy na základě smluv o úvěru, resp. finanční výpomoci reálně došlo k poskytnutí finančních prostředků jiným subjektům [dílčí útoky uvedené pod body 1 a), b), d), f), 2 a) až c), f), i) zprošťujícího výroku], a u těchto lze na podkladě konstatování odvolacího soudu o dobré víře na straně obviněného činit závěr o absenci zákonných znaků předmětného trestného činu. V případě dalších dílčích útoků však ve skutečnosti nešlo o poskytnutí úvěrů, nýbrž o zastření skutečnosti, že předchozí úvěry nebyly ve stanovené lhůtě vráceny, a fakticky šlo o oddálení lhůt jejich splatnosti, přičemž u některých úvěrů byla tato lhůta oddálena opakovaně; v některých případech se ve skutkových větách v souvislosti s uzavíráním tzv. smluv o finanční výpomoci obviněným výslovně uvádí, že „… k poskytnutí této částky ve skutečnosti nedošlo a touto smlouvou byla simulována úhrada dluhu ze smlouvy …“ [dílčí útoky pod body 1 e), g) až ch) výroku o vině], a obdobná situace existovala v případech, kdy podle skutkových vět k vyplacení půjčených částek sice došlo, avšak již v den vyplacení nebo velmi krátce poté jich bylo použito k úhradě dřívějších dluhů z předchozích smluv [dílčí útoky pod body 1 c), 2 ch), j) až l), částečně též útoky pod body 2 d), e), g), h) výroku o vině], přičemž v závěru zprošťujícího výroku se pak uvádí, že obviněný „… uzavíráním nových smluv obcházel sjednaná smluvní ustanovení o povinnosti dlužníků hradit úrok z prodlení …“. Nejvyšší státní zástupkyně pak zdůraznila, že škoda ve smyslu §255 tr. zák. může spočívat i v tom, že nenastane obvyklý přírůstek na majetku, který lze očekávat při jeho řádné správě nebo opatrování; může se jednat např. o neuplatnění úroků nebo majetkových sankcí vůči třetí osobě nebo nevymáhání plnění ze splatných pohledávek. Namítla, že odvolací soud nikterak nezohlednil, že obviněný mohl škodu na majetku družstva způsobit též tím, že místo vymáhání splatných pohledávek popsaným způsobem simuloval jejich zaplacení, a to přesto, že tyto okolnosti – byť v případě úroků z prodlení pouze v obecné rovině – byly součástí skutkových zjištění.; částka, která družstvu ušla na úrocích, nebyla dosud provedeným dokazováním kvantifikována, ovšem vzhledem k tomu, že poskytnuté úvěry se pohybovaly v řádově milionové výši a z jednotlivých smluv vyplývá, že úroky z prodlení byly vesměs sjednány ve výši 2,5 promile denně z dlužné částky, byla by příslušná škoda nepochybně škodou nikoli malou ve smyslu §255 odst. 1 tr. zák. Úmyslné zavinění ve vztahu k těm dílčím útokům, kterými obviněný předstíral splacení úvěrů, není nijak vyloučeno závěrem, že v úvodní fázi, tj. v době poskytnutí úvěrů, předpokládal jejich návratnost. Konečně dovolatelka poukázala rovněž na to, že soudy se vůbec nezabývaly otázkou, zda jednáním obviněného nemohla být naplněna skutková podstata trestného činu neoprávněného podnikání podle §118 tr. zák.; poskytování úvěrů totiž vůbec nepatřilo do předmětu činnosti družstva, s ohledem na počet poskytnutých úvěrů a jejich výši nešlo o jednorázovou činnost a jednání obviněného (alespoň v úvodní fázi) směřovalo podle skutkových závěrů odvolacího soudu k vytvoření zisku pro družstvo.
V závěru svého mimořádného opravného prostředku konstatovala, že je nutno akceptovat postup Krajského soudu v Ostravě, jestliže zrušil v celém rozsahu rozsudek Okresního soudu v Bruntále, pobočka v Krnově; pokud však dospěl k závěru, že skutek, pro který byl obviněný Ing. J. K. postaven před soud, nevykazuje znaky žádného trestného činu a zprostil jej podle §226 písm. b) tr. ř. obžaloby, spočívá jeho rozhodnutí na nesprávném právním posouzení skutku. Navrhla, aby Nejvyšší soud podle §265k odst. 1, 2 tr. ř. zrušil rozsudek Krajského soudu v Ostravě ve zprošťujícím výroku a aby podle §265l odst. 1 tr. ř. přikázal Okresnímu soudu v Bruntále, pobočka v Krnově, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Souhlasila přitom s tím, aby dovolací soud učinil toto rozhodnutí v souladu s §265r odst. 1 písm. b) tr. ř. v neveřejném zasedání (souhlas s projednáním věci v neveřejném zasedání vyslovila i pro případ jiného rozhodnutí Nejvyššího soudu).
Jak vyplývá z referátu založeného na č. l. 829 spisu, předsedkyně senátu soudu prvního stupně zaslala v souladu s ustanovením §265h odst. 2 tr. ř. opis dovolání nejvyšší státní zástupkyně obviněnému a jeho obhájci s upozorněním, že se mohou k dovolání písemně vyjádřit a souhlasit s projednáním dovolání v neveřejném zasedání (obviněný jej obdržel dne 17. 3. 2004 a jeho obhájce dne 15. 3. 2004).
Obviněný prostřednictvím svého obhájce přípisem ze dne 24. 3. 2004 (č. l. 834 spisu) sdělil, že nesouhlasí s projednáním dovolání v neveřejném zasedání; současně uvedl, že k dovolání nejvyšší státní zástupkyně se vyjádří ve lhůtě jednoho týdne.
Toto vyjádření obdržel Nejvyšší soud dne 5. 4. 2004. V jeho úvodu obviněný uvedl, že podané dovolání považuje za zjevně neopodstatněné, a navrhl, aby je dovolací soud podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. v neveřejném zasedání odmítl, a to z následujících důvodů. Namítl, že z obsahu dovolání je zřejmé, že zčásti vytýká nesprávnost hodnocení provedených důkazů a skutkových zjištění (zdůraznil přitom, že ze strany státního zastupitelství však nebyly nikdy v rámci veřejných zasedání podány návrhy na doplnění dokazování či změnu právního posouzení skutku, ani takové důkazy předloženy), a rovněž právní kvalifikace skutku tak, jak byl popsán obžalobou a zprošťujícím rozsudkem, a z toho plynoucí závěr odvolacího soudu o zproštění obžaloby, přestože v řadě skutkových zjištěních dává nejvyšší státní zástupkyně jmenovanému soudu za pravdu. Konstatoval (když současně odkázal na odůvodnění rozhodnutí odvolacího soudu), že soud druhého stupně dospěl ke zcela správným závěrům a nepochybil, jestliže jej zprostil obžaloby. V daném období vykonával funkci předsedy OSBD B. a podle platných stanov družstva v té době byl oprávněn poskytovat úvěry jiným subjektům bez souhlasu představenstva družstva s výjimkou dlouhodobých transakcí nad jeden rok, u nichž bylo takového schválení třeba; představenstvo družstva i shromáždění delegátů přitom byly o poskytovaných úvěrech informovány a tato činnost jimi byla považována za zcela legální a pro družstvo prospěšnou, kdy jejím smyslem bylo dosáhnout většího zhodnocení finančních prostředků v zájmu členů družstva. Poukázal i na to, že v době, kdy byly úvěry poskytnuty, mu nebyly známy žádné skutečnosti, které by nasvědčovaly tomu, že finanční prostředky nebudou družstvu vráceny, když složitost finanční situace v předmětných firmách mu byla zamlčena; následně pak činil opatření k návratnosti financí, a to zejména sjednáváním zástavních smluv a zpracováním splátkového kalendáře. Závěrem obviněný zdůraznil, že odvolací soud se zabýval i možností posouzení jeho jednání podle jiného ustanovení trestního zákona, avšak dospěl k závěru, že jednání uvedené v žalobním návrhu nevykazuje znaky ani jiného trestného činu.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) nejprve zjišťoval, zda jsou v posuzované věci splněny zákonné podmínky přípustnosti dovolání formulované v §265a tr. ř. Podle odst. 1 citovaného ustanovení lze napadnout dovoláním pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé, pokud soud rozhodl ve druhém stupni a zákon to připouští, přičemž v ustanovení §265a odst. 2 písm. a) až písm. h) tr. ř. zákonodárce taxativně vymezil, co se rozumí rozhodnutím ve věci samé.
Při posuzování těchto okolností Nejvyšší soud shledal, že dovolání nejvyšší státní zástupkyně je přípustné podle §265a odst. 1, 2 písm. b) tr. ř. Obdobně shledal, že dovolání bylo podáno osobou oprávněnou [§265d odst. 1 písm. a) tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 3 tr. ř.). Rovněž tak konstatoval, že obsah dovolání vyhovuje náležitostem vyžadovaným zákonem a formulovaným v ustanovení §265f odst. 1 tr. ř.
Po tomto zjištění se dále zabýval otázkou, zda podané dovolání je z namítaného dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. opodstatněné.
Důvod dovolání uvedený v citovaném zákonném ustanovení je relevantní v případě, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Důvodem dovolání proto nemůže být nesprávné skutkové zjištění, resp. vady ve skutkovém zjištění může dovolatel úspěšně namítat jen tehdy, jsou-li důsledkem nesprávného hmotně právního posouzení skutku.
Nejvyšší státní zástupkyně prostřednictvím uvedeného dovolacího důvodu brojila proti výroku napadeného rozhodnutí, jímž byl obviněný Ing. J. K. zproštěn obžaloby pro skutek, v němž byl spatřován trestný čin porušování povinnosti při správě cizího majetku podle §255 odst. 1, 3 tr. zák., když měla za to, že některými jeho dílčími útoky (pominula tu část jednání obviněného, ohledně níž dospěl soud druhého stupně ke skutkovému závěru, že byla provázena dobrou vírou obviněného, jenž nemohl předpokládat, že půjčené finanční prostředky nebudou družstvu vráceny) došlo ke spáchání předmětného trestného činu podle §255 odst. 1, 2 písm. b) tr. zák. ve znění účinném do 31. 12. 1997 (v tomto směru se ztotožnila s konstatováním odvolacího soudu, že soud prvního stupně pochybil, jestliže v dané věci aplikoval odst. 3 §255 tr. zák., neboť tento v době, kdy se měl obviněný činu dopustit, daná skutková podstata neobsahovala). Taková výhrada směřuje do právního posouzení skutku, a tudíž naplňuje důvod dovolání zakotvený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
Nejvyšší soud proto přezkoumal podle §265i odst. 3 tr. ř. zákonnost a odůvodněnost napadeného výroku rozsudku odvolacího soudu, a to v rozsahu a z důvodů uvedených v dovolání, jakož i řízení napadené části rozhodnutí předcházející. Po tomto přezkoumání dospěl k závěru, že podané dovolání je opodstatněné, a to na podkladě těchto skutečností.
Podle §120 odst. 3 tr. ř. výrok rozsudku, jímž se obviněný uznává vinným, musí přesně označovat trestný čin, jehož se výrok týká, a to nejen zákonným pojmenováním a uvedením příslušného zákonného ustanovení, nýbrž i uvedením místa, času a způsobu spáchání, popřípadě i uvedením jiných skutečností, jichž je třeba k tomu, aby skutek nemohl být zaměněn s jiným, jakož i uvedením všech zákonných znaků včetně těch, které odůvodňují určitou trestní sazbu. Ve skutkové větě výrokové části rozsudku tudíž musí být popsány všechny znaky skutkové podstaty daného trestného činu, a to slovním vyjádřením všech okolností, které v konkrétním případě vytvářejí znaky tohoto trestného činu. Popis skutku proto nemůže být libovolný, ale musí vyjadřovat všechny skutečnosti významné pro právní kvalifikaci.
O správné právní posouzení skutku se jedná tehdy, když popis skutku ve výroku rozsudku uvedený je v souladu s právní větou, obsahující formální zákonné znaky skutkové podstaty konkrétního trestného činu (a současně skutek dosahuje potřebný stupeň společenské nebezpečnosti). Naproti tomu o nesprávné právní posouzení se jedná v případě, že popis skutku vyjádřený ve skutkové větě výroku rozsudku bezezbytku neodpovídá formálním znakům použité skutkové podstaty trestného činu vyjádřeným v právní větě výroku. Z logiky věci plyne, že o nesprávné právní posouzení skutku by se jednalo též v případě, kdy sice skutková věta i právní věta výroku jsou v souladu, avšak skutek nedosahuje potřebného stupně společenské nebezpečnosti.
Uvedené skutečnosti bylo třeba akcentovat ještě předtím, než bude zaměřena pozornost na formální a materiální znaky trestného činu porušování povinnosti při správě cizího majetku podle §255 odst. 1, 2 písm. b) tr. zák. ve znění účinném v době spáchání činu, tj. do 31. 12. 1997. Jmenovaného trestného činu se dopustil ten, kdo jinému způsobil značnou škodu tím, že porušil podle zákona mu uloženou nebo smluvně převzatou povinnost opatrovat nebo spravovat cizí majetek. V době, kdy se měl obviněný dopustit stíhaného skutku, skutková podstata předmětného trestného činu neobsahovala též odstavec třetí, podle něhož odnětím svobody na dvě léta až osm let bude pachatel potrestán, způsobí-li činem uvedeným v odstavci 1 škodu velkého rozsahu. Tuto podobu má ustanovení §255 tr. zák. až s účinností od 1. 1. 1998 (po změně trestního zákona provedené novelou č. 253/1997 Sb.). V tomto ohledu se proto soud prvního stupně dopustil skutečně zásadního pochybení (jak konstatoval odvolací soud), jestliže jednání obviněného právně kvalifikoval jako trestný čin porušování povinnosti při správě cizího majetku podle §255 odst. 1, 3 tr. zák., neboť posoudil trestnost činu podle pozdějšího zákona, ačkoli to pro obviněného nebylo příznivější (škoda obviněným způsobená, jak ji nalézací soud zjistil, byla škodou velkého rozsahu) a porušil tak ustanovení §16 odst. 1 tr. zák. Pro úplnost je vhodné doplnit, že citované ustanovení o časové působnosti se přitom vztahuje i na působnost zákonů, na které odkazuje trestní zákon v blanketní normě (srov. rozhodnutí č. 35/1994 a č. 36/1998-I. Sb. rozh. tr.).
Z tzv. právní věty výroku o vině rozsudku Okresního soudu v Bruntále, pobočka v Krnově, je dále zřejmé, že tento soud považoval znaky uvedeného trestného činu za naplněné v alternativě, podle níž obviněný porušil smluvně převzatou povinnost spravovat cizí majetek. V tzv. skutkové větě výroku o vině (a ani na jiném místě svého rozhodnutí) však soud prvního stupně neuvedl, z jaké smlouvy měla taková povinnost pro obviněného vyplývat. Součástí popisu skutku je naopak zjištění, že obviněný (mimo jednacího řádu a stanov O. s. b. d. v B., se sídlem v K.) porušil ustanovení §66 odst. 1 (správně má být §66 odst. 2) ve spojení s ustanovením §567 odst. 1, 2 obchodního zákoníku. Podle §66 odst. 2 obchodního zákoníku (zákona č. 513/1991 Sb., ve znění účinném v době spáchání činu, dále jen „obch. zák.“), jehož se ve smyslu §260 obch. zák. použije přiměřeně na družstvo, vztah mezi společností a členem statutárního či jiného orgánu společnosti nebo společníkem při zařizování záležitostí společnosti se řídí přiměřeně ustanoveními o mandátní smlouvě, pokud z jejich ujednání se společností nebo jiných ustanovení tohoto zákona upravujících jejich povinnosti nevyplývá jiné určení práv a povinností. Podle §567 odst. 1 obch. zák. mandatář je povinen postupovat při zařizování záležitosti s odbornou péčí. Podle odstavce druhého shodného ustanovení činnost, k níž se mandatář zavázal, je povinen uskutečňovat podle pokynů mandanta a v souladu s jeho zájmy, které mandatář zná nebo musí znát. Mandatář je povinen oznámit mandantovi všechny okolnosti, které zjistil při zařizování záležitosti a jež mohou mít vliv na změnu pokynů mandanta.
Citovaná ustanovení zakládají zákonnou povinnost opatrovat nebo spravovat cizí majetek a obviněný jakožto předseda představenstva O. s. b. d. B. (které je podle §243 odst. 2 obch. zák. statutárním orgánem družstva), tj. jako člen statutárního orgánu družstva měl proto přímo ze zákona uloženu povinnost opatrovat nebo spravovat majetek družstva, jak důvodně namítla nejvyšší státní zástupkyně. V této souvislosti je třeba dodat, že ani odvolací soud nesoulad právní věty se skutkovými zjištěními obsaženými ve větě skutkové rozsudku soudu prvního stupně a jeho odůvodnění nenapravil, resp. z tohoto pohledu se věcí nezabýval.
Uvedené nedostatky rozsudku soudu prvního stupně nepochybně zakládaly důvod pro jeho zrušení, přičemž v této souvislosti je vhodné připomenout, že v uvedených ohledech byla vadná již i podaná obžaloba. Nejvyšší soud se však nemohl ztotožnit se závěrem Krajského soudu v Ostravě, pokud tento poté, co zrušil rozsudek nalézacího soudu v celém rozsahu, obviněného obžaloby zprostil s tím, že skutek v žalobním návrhu označený není trestným činem [§226 písm. b) tr. ř.].
Jak již bylo shora uvedeno, trestného činu porušování povinnosti při správě cizího majetku podle §255 odst. 1, 2 písm. b) tr. zák. ve znění účinném do 31. 12. 1997 se dopustil ten, kdo jinému způsobil značnou škodu tím, že porušil podle zákona mu uloženou nebo smluvně převzatou povinnost opatrovat nebo spravovat cizí majetek. K tomu je třeba doplnit, že porušení povinnosti spočívá v tom, že pachatel jedná v rozporu s obecným nebo konkrétním vymezením obsahu takové povinnosti; může k němu dojít především konáním pachatele (aktivní činností). Z hlediska subjektivní stránky se vyžaduje úmyslné zavinění (§3 odst. 3, §4 tr. zák.), přičemž postačí i úmysl nepřímý [§4 písm. b) tr. zák.]; úmysl se přitom musí vztahovat jak k porušení povinnosti opatrovat nebo spravovat cizí majetek, tak i ke způsobení škody na něm; k okolnosti podmiňující použití vyšší trestní sazby uvedené §255 odst. 2 písm. b) tr. zák. (způsobení značné škody) pak postačí zavinění z nedbalosti [§6 písm. a) tr. zák.]. Při zjišťování výše škody se vychází z obecných kritérií podle §89 odst. 12 tr. zák.
K porušení povinnosti opatrovat nebo spravovat cizí majetek může dojít též opomenutím takového konání, k němuž byl pachatel podle okolností a svým poměrů povinen, tj. neodůvodněnou nečinností (§89 odst. 2 tr. zák.). Toto opomenutí pak může spočívat např. v nevymáhání majetkového plnění od druhé smluvní strany za plnění poskytnuté z opatrovaného nebo spravovaného majetku, v opomenutí úkonů, které by zabránily promlčení pohledávky nebo zániku práva, v neuplatnění majetkových sankcí vůči jinému subjektu v souvislosti s porušením jeho povinností týkajících se obchodů s tímto majetkem, v nepožadování úroků za půjčku peněz či cenných papírů apod.
Škoda může spočívat kromě úbytku majetkových hodnot také v tom, že nenastane obvyklý přírůstek na majetku, který lze očekávat při řádném opatrování a správě majetku, např. neuplatněním úroků nebo majetkových sankcí vůči třetí osobě, nevymáháním plnění ze splatných pohledávek apod.
Soud druhého stupně, poté co sám doplnil dokazování, konstatoval na str. 12 a 13 odůvodnění svého rozhodnutí, že … po vyhodnocení všech důkazů provedených v trestní věci obviněného Ing. K. dospěl k závěru, že obviněný v žalovaném období poskytoval z volných finančních prostředků družstva krátkodobé úvěry se splatností do 1 roku cizím subjektům, a to s vědomím představenstva družstva, kdy o úvěrech bylo informováno i shromáždění delegátů, přičemž v tomto období byla činnost obviněného hodnocena orgány družstva jako činnost prospěšná, která měla zajistit zhodnocení finančních prostředků družstva, tato činnost nebyla vyhrazena do pravomoci shromáždění delegátů, představenstvem družstva byla kvalifikovaná jako běžná činnost družstva, kterou řídí dle článku 81 odst. 1 písm. c) stanov předseda družstva … za těchto okolností nelze pak souhlasit s názorem okresního soudu, který v odůvodnění napadeného rozsudku na č. l. 11 uvedl, že obviněný bez jakéhokoli předcházejícího rozhodnutí nejvyšších orgánů družstva, tj. shromáždění delegátů a představenstva si zcela neodůvodněně a rizikovým způsobem rozšířil pravomoci předsedy spočívající v řízení běžné činnosti na poskytování krátkodobých úvěrů. Naopak nebylo dokazováním prokázáno, že by obviněný úmyslně, o vlastní újmě, poskytoval krátkodobé úvěry jiným subjektům s vědomím, že na cizím majetku, který měl na základě smluvní povinnosti spravovat, způsobil minimálně škodu nikoli malou. Nedostatek subjektivní stránky, tedy úmyslné zavinění v jednání obviněného Ing. J. K., dle názoru krajského soudu vylučuje jeho trestní odpovědnost ve smyslu spáchání trestného činu dle §255 tr. zák. …
Takovému závěru odvolacího soudu o absenci subjektivní stránky u všech útoků jednání obviněného nemohl Nejvyšší soud přisvědčit. V obžalobě a posléze také v rozsudku soudu prvního stupně jsou totiž ve skutkových větách a odůvodnění obsažena skutková zjištění, že obviněný jako předseda představenstva O. s. b. d. B. uzavíral smlouvy o finanční výpomoci, kdy k poskytnutí finančních částek ve skutečnosti nedošlo, a byly jimi simulovány úhrady dluhů z dříve uzavřených smluv s obchodní společností S., s. r. o., jejímž jménem jednal jednatel a ředitel Ing. K. S., přičemž k úhradě … dlužné částky ani sjednaných úroků a úroků z prodlení nedošlo [útoky pod body 1) e), g), h) a ch) obžaloby], resp. že obviněný skutečnost, že vypůjčené finanční prostředky nebyly vráceny, skrýval dalšími smlouvami, … přitom k úhradě … dlužné částky ani sjednaných úroků a úroků z prodlení nedošlo [bod 1) výroku o vině rozsudku nalézacího soudu], a dále, že obviněný uzavíral smlouvy o úvěru, resp. finanční výpomoci, kdy finanční prostředky byly s. r. o. S., resp. firmě H. L. vyplaceny … a z těchto finančních prostředků byly s. r. o. S., resp. firmou H. L. uhrazeny dluhy z dříve uzavřených smluv [útoky pod body 1) c), 2) d), e), g), h), ch), j), k) a l) obžaloby], resp. že obviněný skutečnost, že vypůjčené finanční prostředky nebyly vráceny, skrýval dalšími smlouvami, … přičemž k úhradě … dlužné částky ani sjednaných úroků a úroků z prodlení nedošlo [bod 1), 2) výroku o vině rozsudku nalézacího soudu], a umožnil tak zvyšování celkového dluhu s. r. o. S. a firmy H. L. vůči O. s. b. d. B., ačkoli s. r. o. S. a firma H. L. nebyly schopny bez poskytnutí nových půjček sjednaným závazkům dostát. Uzavíráním nových smluv obcházel sjednaná smluvní ustanovení o povinnosti dlužníků hradit úrok z prodlení … (obžaloba), resp. tímto jednáním umožňoval zvyšování celkového dluhu s. r. o. S.T.G. – S. a firmě H. L. vůči O. s. b. d. B., se sídlem v K., ačkoliv oba uvedené subjekty nebyly schopny bez poskytnutí nových půjček sjednaným závazkům dostát, uzavíráním nových smluv obcházel sjednaná smluvní ustanovení o povinnosti dlužníků uhradit úrok z prodlení, čímž vznikla OSBD škoda … (výrok o vině rozsudku nalézacího soudu).
V případě uvedených dílčích útoků, jak byly soudem prvního stupně zjištěny (a obdobně popsány již i v obžalobě), obviněný nejenže nevymáhal plnění ze splatných pohledávek od jmenovaných dlužníků, ale svým aktivním jednáním spočívajícím v uzavírání dalších smluv o úvěru či finanční výpomoci s nimi předstíral zaplacení jejich dluhů ze smluv předchozích, které předmětnými subjekty nebyly ve skutečnosti zaplaceny ani ve lhůtách splatnosti, ani dodatečně, neboť fakticky takovým „přeúvěrováním“ došlo k navyšování původních dluhů, nikoliv jejich splacení. Vůči těmto dlužníkům pak obviněný neuplatňoval ani plnění z titulu ať již smluvených úroků (jednalo se o úročené půjčky, kdy úroky byly stranami sjednány pevnou částkou či procentem v různé výši podle té které smlouvy) nebo úroků z prodlení (jež podle všech uzavřených smluv činily 2, 5 promile denně z dlužné částky). Částka, která ušla danému družstvu jen na nevymáhaných úrocích, nebyla v dosavadním řízení kvantifikována, avšak je třeba souhlasit s názorem dovolatelky, že by zřejmě mohla být (vzhledem ke zmíněné výši úroků a prodlení dlužníků) minimálně škodou nikoli malou ve smyslu §255 odst. 1 tr. zák. ve znění účinném v době spáchání činu. V naznačených ohledech se soud druhého stupně jednáním obviněného vůbec nezabýval.
Nejvyšší soud vzhledem ke všem těmto skutečnostem dospěl k závěru, že rozsudek Krajského soudu v Ostravě spočívá na nesprávném právním posouzení skutku, jak mu oprávněně vytýká dovolání nejvyšší státní zástupkyně, jestliže soud druhého stupně obviněného zprostil podle §226 písm. b) tr. ř. obžaloby pro skutek zde popsaný. Stejnou vadou trpí i rozsudek Okresního soudu v Bruntále, pobočka v Krnově, neboť jak již bylo výše rozvedeno, tento soud daný skutek nesprávně právně kvalifikoval jako trestný čin porušování povinnosti při správě cizího majetku podle §255 odst. 1, 3 tr. zák.
Jestliže Nejvyšší soud shledal podané dovolání na základě uvedených námitek z tvrzeného dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. důvodným, zrušil podle §265k odst. 1 tr. ř. rozsudky Krajského soudu v Ostravě ze dne 15. 8. 2003, sp. zn. 6 To 613/2002, a Okresního soudu v Bruntále, pobočka v Krnově, ze dne 17. 10. 2002, sp. zn. 18 T 185/2000, a současně podle §265k odst. 2 tr. ř. zrušil také všechna další rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Konečně podle §265l odst. 1 tr. ř. přikázal Okresnímu soudu v Bruntále, pobočka v Krnově, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl (s ohledem na shora zmíněné nedostatky v rozhodnutí soudu prvního stupně nemohlo postačovat přikázání věci k opětovnému projednání a rozhodnutí Krajskému soudu v Ostravě).
Po zrušení uvedených rozhodnutí se trestní věc obviněného Ing. J. K. dostala do stadia řízení před soudem prvního stupně. Povinností Okresního soudu v Bruntále, pobočka v Krnově, bude při dodržení všech v úvahu přicházejících ustanovení trestního řádu věc projednat a po vyhodnocení všech provedených důkazů postupem podle §2 odst. 6 tr. ř. zjistit skutkový stav věci v rozsahu předpokládaném v ustanovení §2 odst. 5 tr. ř. Zjištěný skutkový stav musí přesně a výstižně popsat tak, aby v novém rozhodnutí byly obsaženy všechny rozhodné skutkové okolnosti, jež jsou nezbytné pro správné právní posouzení. Je samozřejmé, že při posuzování jednotlivých znaků konkrétního trestného činu se soud prvního stupně musí náležitým způsobem vypořádat i se subjektivní stránkou jednání obviněného a otázkou příčinné souvislosti mezi jeho jednáním a způsobeným následkem. Dospěje-li znovu k závěru o vině, musí věnovat potřebnou pozornost i výroku o trestu a výroku o uplatněném nároku poškozeného.
Soud prvního stupně by se měl zabývat rovněž otázkou, na niž upozornila dovolatelka v závěru svého podání, a to tím, zda jednání obviněného nemohlo naplnit skutkovou podstatu trestného činu neoprávněného podnikání podle §118 tr. zák. Jak bylo totiž zjištěno, obviněný z majetku družstva poskytoval peněžní prostředky třetím osobám, přičemž tak činil v letech 1994 až 1996, tj. dlouhodobě, opakovaně a za účelem dosažení zisku; poskytování úvěrů přitom, jak vyplývá z výpisu z obchodního rejstříku, nebylo předmětem podnikání tohoto družstva. Nejvyšší soud připomíná, že neoprávněného podnikání ve smyslu citovaného zákonného ustanovení se dopouští i ten, kdo provozuje výdělečné podnikání v rozsahu překračujícím předmět podnikání, jak je vymezen zápisem v obchodním rejstříku.
V souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. b) tr. ř. Nejvyšší soud učinil toto rozhodnutí v neveřejném zasedání, neboť vady napadeného rozhodnutí vytknuté dovoláním a zjištěné Nejvyšším soudem nebylo možno odstranit v řízení o dovolání ve veřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 15. července 2004
Předseda senátu:
JUDr. Jan B l á h a