ECLI:CZ:NS:2004:8.TDO.534.2004.1
sp. zn. 8 Tdo 534/2004
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 20. 5. 2004 o dovolání obviněného J. N., proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích ze dne 27. 1. 2004, sp. zn. 13 To 497/2003, který rozhodl jako soud odvolací v trestní věci vedené u Okresního soudu v Pardubicích pod sp. zn. 20 T 119/2003, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného J. N. odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Pardubicích ze dne 14. 10. 2003, sp. zn. 20 T 119/2003, byl obviněný J. N. uznán vinným trestným činem ublížení na zdraví podle §224 odst. 1, 2 tr. zák. a odsouzen podle §224 odst. 2 tr. zák. k trestu odnětí svobody na osmnáct měsíců, pro jehož výkon byl podle §39a odst. 2 písm. a) tr. zák. zařazen do věznice s dohledem, a podle §49 odst. 1 tr. zák., §50 odst. 1 tr. zák. k trestu zákazu činnosti spočívajícímu v zákazu řízení všech motorových vozidel na pět let. Podle §229 odst. 1 tr. ř. byla poškozená J. K. odkázána se svým nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.
Podle skutkových zjištění okresního soudu se obviněný trestného činu dopustil tím, že „dne 27. 3. 2003 kolem 21.05 hodin v P. na H. ulici na silnici č. II/324 ve směru od centra města do H. K. řídil osobní vozidlo zn. Škoda Fabia Combi RZ 1E3 1290, na 59,85 km mezi čerpacími stanicemi A. a Ö. nepřizpůsobil rychlost jízdy svým schopnostem a situaci v silničním provozu, výrazně překročil maximální povolenou rychlost a v pravém jízdním pruhu se střetl s chodcem P. K., který vedl jízdní kolo po pozemní komunikaci mimo přechod pro chodce, čímž porušil důležitou povinnost vyplývající z ustanovení §4 písm. a), b) a ustanovení §18 odst. 1, 4 zák. č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích, při dopravní nehodě utrpěl chodec P. K. mnohočetná těžká zranění, na jejichž následky na místě nehody podlehl, přičemž došlo k hmotné škodě na osobním vozidle a jízdním kole a osobních věcech chodce“.
Proti tomuto rozsudku podal obviněný odvolání směřující proti výroku o vině i výroku o trestu. Usnesením Krajského soudu v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích ze dne 27. 1. 2004, sp. zn. 13 To 497/2003, byl podle §258 odst. 1 písm. f), odst. 2 tr. ř. rozsudek soudu prvního stupně zrušen ve výroku o nároku poškozené J. K. na náhradu škody; ve všech dalších výrocích zůstal nezměněn.
Obviněný podal proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích prostřednictvím obhájce v zákonné lhůtě dovolání. Zaměřil je proti výroku o vině i výroku o trestu a odkázal v něm na dovolací důvod uvedený v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Namítl, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku. Vytkl, že rozhodnutí o jeho vině soudy obou stupňů opřely o závěry znaleckého posudku znalce Ing. P. P., Ph. D., ač znalec nebyl podle jeho názoru schopen své závěry přesvědčivě vyložit; nevypořádal se s kritickým bodem pro vznik dopravní nehody, jímž bylo rozeběhnutí chodce – poškozeného – do jízdní dráhy osobního vozidla, a přijatelně podle něj nevysvětlil ani okolnosti související s rychlostí chůze chodce, s jeho zastavením na středu vozovky a pohybem chodce bez a po požití alkoholu. Upozornil, že v odvolacím řízení předložila obhajoba znalecký posudek znalce Ing. J. Š., který dospěl k závěrům, jež se od závěrů znalce Ing. P. P., Ph. D., liší. Nevyhověl-li za této situace odvolací soud jeho návrhu na vypracování revizního znaleckého posudku VÚT Ú. s. i. B., nemohly být podle obviněného odstraněny pochybnosti o důkazech provedených soudem prvního stupně co do jednoznačného zjištění skutkových okolností. Uvedl, že jeho jednání tak bylo nesprávně posouzeno jako trestný čin ublížení na zdraví podle §224 odst. 1, 2 tr. zák., neboť mohlo a mělo být s ohledem na chování chodce P. K. vyhodnoceno jako trestný čin ublížení na zdraví podle §224 odst. 1 tr. zák., případně jako přestupek, jak se též naznačuje ze znaleckého posudku Ing. J. Š. Upozornil, že důsledkem vytknuté neúplnosti dokazování jsou nedostatečně zjištěné skutkové okolnosti, které mají vliv na hmotně právní posouzení skutku. Obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud napadené usnesení zrušil a aby Krajskému soudu v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích přikázal věc v potřebném rozsahu znovu projednat a rozhodnout.
Státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství ve svém vyjádření k dovolání uvedl, že přestože obviněný formálně uplatnil dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., jeho konkrétní námitky v převážné části směřovaly proti správnosti skutkových zjištění, neboť zpochybňoval úplnost dokazování a způsob hodnocení provedených důkazů, zejména znaleckého posudku z oboru silniční dopravy. Uplatněnému dovolacímu důvodu odpovídala podle něj toliko výhrada, že s ohledem na chování poškozeného měl být skutek posouzen jako trestný čin ublížení na zdraví podle §224 odst. 1 tr. zák. V této souvislosti však poukázal na soudy zjištěnou příčinu dopravní nehody, jíž bylo výrazné překročení maximální dovolené rychlosti pro jízdu v obci, na okolnosti, za nichž k dopravní nehodě došlo, a právní závěry soudu označil za správné. Navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného odmítl jako zjevně neopodstatněné podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř.
Nejvyšší soud jako soud dovolací zjistil, že dovolání je podle §265a tr. ř. přípustné, že je podala včas oprávněná osoba a že splňuje náležitosti obsahu dovolání ve smyslu §265f odst. 1 tr. ř. Shledal však, že obviněný podal dovolání z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř.
Podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
Z dikce citovaného ustanovení plyne, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné dovoláním vytýkat výlučně vady právní. Zpochybnění správnosti skutkových zjištění nelze zahrnout do zákonem vymezeného okruhu dovolacích důvodů podle §265b tr. ř., proto je též dovolací soud vázán skutkovými zjištěními soudu prvního stupně, event. soudu odvolacího, a těmito soudy zjištěný skutkový stav je pro něj východiskem pro posouzení skutku z hlediska hmotného práva.
V mezích uplatněného dovolacího důvodu lze namítat, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoliv o trestný čin nejde nebo jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Na podkladě tohoto dovolacího důvodu nelze proto přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno, ani prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů ve smyslu ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř., poněvadž tato činnost soudu spočívá v aplikaci ustanovení procesních, nikoliv hmotně právních. Vedle vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též „jiné nesprávné hmotně právní posouzení“. Rozumí se jím zhodnocení otázky, která nespočívá přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva. Současně platí, že obsah konkrétně uplatněných námitek, o něž se opírá existence určitého dovolacího důvodu, musí věcně odpovídat zákonnému vymezení takového dovolacího důvodu podle §265b tr. ř., nestačí jen formální odkaz na příslušné ustanovení obsahující některý z dovolacích důvodů.
Z obsahu podaného dovolání vyplývá, že obviněný uplatnil toliko námitky, které směřovaly proti způsobu, jakým byly hodnoceny provedené důkazy, proti úplnosti dokazování a proti správnosti skutkových zjištění, která učinil Okresní soud v Pardubicích a z nichž vycházel v napadeném usnesení i Krajský soud v Hradci Králové –pobočka v Pardubicích. V podstatě vytkl, že soudy obou stupňů pochybily při hodnocení těch důkazů, o něž opřely své zjištění, že rozhodující příčinou dopravní nehody, jejímž následkem bylo usmrcení poškozeného, byla s ohledem na konkrétní dobu, osvětlení místa činu a další rozhodné okolnosti extrémně vysoká rychlost jízdy osobního vozidla, jež řídil obviněný. V souladu s již dříve uplatněnou obhajobou uvedl, že znalecký posudek znalce Ing. P. P., Ph. D., z něhož tato skutková zjištění soudů vycházela, nejsou přesvědčivá. Znalec se podle něj dostatečně nevypořádal se způsobem chování poškozeného před střetem, s jeho pohybem na vozovce a závěry, jež učinil, se liší od závěrů znalce Ing. J. Š., jehož znalecký posudek předložil v odvolacím řízení. Nevyžádal-li odvolací soud revizní znalecký posudek VÚT Ú. s. i. B., nemohl být podle obviněného řádně zjištěn skutkový stav a skutek nemohl být správně hmotně právně posouzen. S ohledem na chování poškozeného mohlo a mělo být jeho jednání posouzeno jako trestný čin ublížení na zdraví podle §224 odst. 1 tr. zák., případně jen jako přestupek.
Je tak evidentní, že ačkoli obviněný v dovolání formálně deklaroval dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., fakticky uplatnil námitky skutkové, jimiž se primárně domáhal změny skutkových zjištění ve svůj prospěch, a následně ze změny skutkových zjištění vyvozoval, že se trestného činu nedopustil, event. že se dopustil méně závažného trestného činu. Vůči právnímu posouzení skutku, jak byl zjištěn soudem, žádnou konkrétní námitku neuplatnil; tento závěr lze beze zbytku vztáhnout i k té části dovolání, v níž obviněný naznačuje, že s ohledem na chování poškozeného mohlo a mělo být jeho jednání posouzeno jako trestný čin ublížení na zdraví podle §224 odst. 1 tr. zák., případně jako přestupek. Z obsahu dovolání je zjevné, že podstatou této výhrady, vztahující se k hmotně právnímu posouzení skutku, je především nesouhlas se stávajícími skutkovými zjištěními ohledně významu chování poškozeného z hlediska určení příčin dopravní nehody a na ně navazující právní posouzení skutku jako trestného činu ublížení na zdraví podle §224 odst. 1, 2 tr. zák. Případné odlišné hmotně právní posouzení obviněný podmínil odstraněním pochybností o důkazech provedených soudem prvního stupně, a to přibráním znaleckého posudku ústavu. Vady, které napadenému usnesení a předcházejícímu řízení vytkl, mají tudíž v celém rozsahu povahu vad skutkových, nikoliv hmotně právních. Ty však nezakládají žádný z důvodů dovolání podle §265b tr. ř., a proto ve vztahu k nim neexistuje zákonná povinnost soudu dovolání přezkoumat (srov. též usnesení Ústavního soudu ze dne 7. 1. 2004, sp. zn. II. ÚS 651/02).
Protože dovolání bylo podáno z jiného důvodu, než jaký činí dovolání přípustným ustanovení §265b tr. ř., Nejvyšší soud je podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl, aniž na jeho podkladě podle §265i odst. 3 tr. ř. přezkoumal napadené usnesení a řízení, jež mu předcházelo. Rozhodl tak v neveřejném zasedání za splnění podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 20. května 2004
Předseda senátu:
JUDr. Jan B l á h a
Vypracovala:
JUDr. Věra Kůrková