ECLI:CZ:NS:2004:8.TDO.551.2004.1
sp. zn. 8 Tdo 551/2004
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 1. června 2004 o dovolání podaném obviněným R. K., nyní ve Věznici R., proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 19. 12. 2003, sp. zn. 7 To 544/2003, který rozhodl jako soud odvolací v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 3 pod sp. zn. 25 T 9/2003, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného R. K. odmítá .
Odůvodnění:
Obviněný R. K. byl rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 3 ze dne 8. 10. 2003, sp. zn. 25 T 9/2003, uznán vinným trestným činem loupeže podle §234 odst. l tr. zák. ve spolupachatelství podle §9 odst. 2 tr. zák., jehož se dopustil tím, že dne 7. 1. 2003 kolem 15.20 hod. v P., v baru spolu s dalšími dvěma pachateli po předchozí dohodě napadli hosta baru V. F., kterému obviněný K. přiložil k hlavě pistoli a donutil ho lehnout si na zem, kde ho prohledal a odcizil mu mobilní telefon zn. Siemens M 35 Twist v hodnotě 2.100,- Kč a aktivační kartu v hodnotě 1.300,- Kč, finanční hotovost ve výši 11.900,- Kč, poté pistolí ohrožovali barmana J. S., kterému odcizili částku 450,- Kč a donutili ho ukázat jim, kde jsou peníze z baru a poté odcizili z kasírtašky výplatu J. S. a jeho přítelkyně ve výši 16.800,- Kč, tržbu podniku M. G. s. r. o., se sídlem P., ve výši 15.901,- Kč, poté co oba shora jmenované svázali, odcizili v baru i cigarety zn. Marlboro, Sparta, Petra, LM, Start v hodnotě 3.357,- Kč, a když byli vyrušeni spolumajiteli baru M. Ch. a P. P., tomuto jeden z nich vytrhl z ruky koženou aktovku s osobními doklady a písemnostmi v hodnotě 1.600,- Kč, přičemž ho ohrožoval pistolí, kterou na něho mířil a z baru posléze všichni tři utekli. Za toto jednání byl obviněný R. K. odsouzen podle §234 odst. 1 tr. zák. za použití §35 odst. 2 tr. zák. k trestu odnětí svobody v trvání pěti a půl roku, pro jehož výkon byl ve smyslu §39a odst. 2 písm. c) tr. zák. zařazen do věznice s ostrahou. Současně mu byl v souladu s ustanovením §57 odst. 1, 2 tr. zák. uložen trest vyhoštění na dobu neurčitou. Podle §35 odst. 2 tr. zák. byl u obviněného zrušen výrok o trestu z rozsudku Okresního soudu v Nymburce ze dne 12. 6. 2003, sp. zn. 3 T 155/2003, který nabyl právní moci dne 4. 9. 2003, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Městský soud v Praze dovolání podané obviněným R. K. proti citovanému rozsudku usnesením ze dne 19. 12. 2003, sp. zn. 7 To 544/2003, podle §256 tr. ř. jako nedůvodné zamítl.
Proti usnesení Městského soudu v Praze, sp. zn. 7 To 544/2003, ve spojení s rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 3, sp. zn. 25 T 9/2003, podal obviněný R. K. prostřednictvím obhájkyně JUDr. M. A. z důvodu §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. dovolání.
V odůvodnění tohoto mimořádného opravného prostředku dovolatel vyjádřil, že soudy obou stupňů nesprávně a nedostatečně hodnotily provedené důkazy, zvláště pak výpověď spoluobviněného K., který v přípravném řízení popsal svého spolupachatele odlišně od něj (rekognice však konána nebyla) a u prvního hlavního líčení uvedl, že jej vidí podruhé, když poprvé ho viděl při eskortě; podle názoru obviněného měl soud tuto pochybnost hodnotit v jeho prospěch, a nikoli opačně. Dále namítl, že pachové stopy zajištěné na místě činu neměly být připuštěny jako důkaz, neboť z přípravného řízení vyplývá, že v předmětném baru byl již v minulosti, a také, že kupní smlouva na mobilní telefon zn. Siemens M 35i sama o sobě nesvědčí o tom, že se měl účastnit trestného činu, kterým byl uznán vinným. K rozhodnutí odvolacího soudu pak obviněný uplatnil výhradu v tom směru, že v něm uvedený pouhý odkaz na závěry nalézacího soudu není přesvědčivou argumentací svědčící pro konstatování, že ve věci byl učiněn správný závěr o vině a byla použita správná právní kvalifikace.
V závěru dovolání obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky (dále jen Nejvyšší soud) zrušil napadené usnesení Městského soudu v Praze v části jeho se týkající, současně zrušil též výrok o vině i trestu z rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 3, sp. zn. 25 T 9/2003 (§265k odst. 1, 2 tr. ř.), a následně sám podle §265m odst. 1 tr. ř. ve věci rozhodl tak, že se zprošťuje obžaloby podle §226 písm. c) tr. ř. Vzhledem k tomu, že je na něm v současné době vykonáván trest odnětí svobody, navrhl, aby soud rozhodl i o vazbě podle §265l odst. 4 tr. ř.
K předmětnému dovolání se ve smyslu §265h odst. 2 tr. ř. písemně vyjádřil státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství. Konstatoval, že se dovolatel svými námitkami primárně domáhá změny skutkových zjištění, a teprve v návaznosti na to požaduje i změny právního posouzení skutku. Takto pojaté dovolání nekoresponduje s citovaným dovolacím důvodem. S ohledem na výše uvedené navrhl, aby Nejvyšší soud podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. dovolání obviněného R. K. odmítl, protože bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř., a aby toto své rozhodnutí učinil ve smyslu §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Nejvyšší soud jako soud dovolací nejprve zkoumal, zda nejsou dány důvody pro odmítnutí dovolání ve smyslu §265i odst. 1 tr. ř. Shledal přitom, že dovolání obviněného je přípustné podle §265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř., bylo podáno osobou oprávněnou [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2 tr. ř.). Podle §265b odst. 1 tr. ř. lze dovolání podat, jen je-li tu některý z následujících důvodů uvedených v písm. a) až l), pokud není dán důvod dovolání podle §265h odst. 2 tr. ř. (uložení trestu odnětí svobody na doživotí), přičemž podle §265f odst. 1 tr. ř. je třeba v dovolání mimo jiné vymezit i důvod dovolání s odkazem na §265b odst. 1 písm. a) až l), příp. odst. 2 tr. ř.
Jak zjistil Nejvyšší soud z obsahu shora citovaného dovolání, obviněný této povinnosti formálně dostál, neboť v dovolání uvádí důvody uvedené v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., tedy že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku. Celý obsah dovolání obviněného se však ve skutečnosti týká nesprávných skutkových zjištění, provedených důkazů a způsobu, jakým soud prvního stupně tyto důkazy zhodnotil ve vztahu k výroku o vině. Dovoláním jsou prezentována údajná pochybení soudů obou stupňů při hodnocení provedených důkazů, ale především je shledáván nesprávně zjištěný skutkový stav věci v důsledku nesprávně provedeného dokazování.
Podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Z dikce citovaného ustanovení plyne, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné v dovolání vytýkat výlučně vady právní. V mezích tohoto dovolacího důvodu lze namítat, že skutek, jak byl zjištěn soudem, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoliv o trestný čin nejde nebo jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Vedle těchto vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též „jiné nesprávné hmotně právní posouzení“. Rozumí se jím zhodnocení otázky, která nespočívá přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva. Na podkladě tohoto dovolacího důvodu nelze proto přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno, ani prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů ve smyslu ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř.
Obviněný svými námitkami proti napadeným rozhodnutím obsahově neuplatnil žádné jiné skutečnosti než takové, které mají výhradně skutkovou povahu, neboť soudu prvního stupně vytknul, že buď neprovedl důkazy, které dovolatel považuje za potřebné, nebo naopak zdůraznil, že provedení jiného důkazu nebylo nutné ani správné. Domáhal se též jiného hodnocení výpovědi spoluobviněného M. K., které se neshoduje se způsobem, jakým tuto výpověď soud prvního stupně posoudil.
Jestliže obviněný uplatnil důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., musel by tento důvod být v dovolání skutečně tvrzen a následně odůvodněn konkrétními vadami, které jsou obviněným spatřovány v právním posouzení skutku, jenž je vymezen ve výroku napadeného rozhodnutí, a teprve v návaznosti na takové tvrzené a odůvodněné hmotně právní pochybení by mohla být vytýkána i nesprávná skutková zjištění. Nejvyšší soud v řízení o dovolání jako specifickém mimořádném opravném prostředku, který je zákonem určen k nápravě procesních a právních vad rozhodnutí vymezených v §265a tr. ř., není a ani nemůže být další (třetí) instancí přezkoumávající skutkový stav věci v celé šíři. V této souvislosti je třeba zdůraznit, že z hlediska nápravy skutkových vad trestní řád obsahuje další mimořádné opravné prostředky, a to především obnovu řízení (§277 a násl. tr. ř.) a v určitém rozsahu i stížnost pro porušení zákona (§266 a násl. tr. ř.).
Námitkami uplatněnými obviněným v tomto mimořádném opravném prostředku nebyl materiálně, tedy ve skutečnosti uplatněn důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., spočívající v nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení, ale důvod jiný, a to pochybnosti o správnosti skutkových zjištění, který však v ustanovení §265b tr. ř. pro podání dovolání není uveden.
Z těchto jen stručně uvedených důvodů (§265i odst. 2 tr. ř.) Nejvyšší soud dovolání obviněného podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl, aniž postupoval podle §265i odst. 3 tr. ř. a přezkoumával napadené rozhodnutí a řízení mu předcházející. Své rozhodnutí přitom učinil v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 1. června 2004
Předseda senátu:
JUDr. Jan B l á h a
Vypracovala:
JUDr. Milada Šámalová