ECLI:CZ:NS:2004:8.TDO.590.2004.1
sp. zn. 8 Tdo 590/2004
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 26. května 2004 o dovolání podaném JUDr. I. K., proti usnesení Krajského soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci, ze dne 12. 11. 2003, sp. zn. 2 To 907/2003, v trestní věci obviněného Z. Š. vedené u Okresního soudu v Jeseníku pod sp. zn. 1 T 19/2002, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. a) tr. ř. se dovolání JUDr. I. K. odmítá .
Odůvodnění:
Usnesením Okresního soudu v Jeseníku ze dne 3. 10. 2003, sp. zn. 1 T 19/2002, byla podle §151 odst. 3 tr. ř. JUDr. I. K., obhájci obviněného Z. Š., určena odměna a náhrada hotových výdajů za úkony právní pomoci podle §10 odst. 3 písm. b) vyhlášky Ministerstva spravedlnosti České republiky č. 177/96 Sb. a §15a vyhlášky Ministerstva spravedlnosti České republiky č. 235/97 Sb. ve výši 15.870,70 Kč.
Proti tomuto usnesení podal státní zástupce Okresního státního zastupitelství v Jeseníku stížnost, kterou projednal Krajský soud v Ostravě, pobočka v Olomouci, v neveřejném zasedání konaném dne 12. 11. 2003, sp. zn. 2 To 907/2003. Usnesením podle §149 odst. 1 písm. a) tr. ř. zrušil napadené rozhodnutí v celém rozsahu a nově rozhodl tak, že podle §151 odst. 2, 3 tr. ř. návrh obhájce JUDr. I. K. na přiznání nároku na odměnu a náhradu hotových výdajů zamítl. Opis uvedeného rozhodnutí byl doručen jmenovanému obhájci dne 16. 1. 2004 a Okresnímu státnímu zastupitelství v Jeseníku dne 15. 1. 2004.
Dne 20. 1. 2004 učinil obhájce JUDr. I. K. na poště podání, jež obsahovalo dovolání proti usnesení Krajského soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci, a které bylo adresováno Okresnímu soudu v Jeseníku (tomuto soudu došlo dne 22. 1. 2004).
Jak JUDr. I. K. uvedl již v úvodu svého mimořádného opravného prostředku, podal jej proti usnesení Krajského soudu v Ostravě pobočka Olomouc ze dne 12. 11. 2003, č. j. 2 To 907/2003-297, … a to proti všem jeho výrokům. Jako dovolací důvod uplatnil ten, který je zakotven v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. s tím, že napadené rozhodnutí spočívá na jiném nesprávném hmotně právním posouzení. V dalším textu pak rozvedl argumenty, které měly citovaný důvod dovolání naplňovat.
Státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství se k podanému dovolání vyjádřil dne 25. 2. 2004. Po stručné úvodní rekapitulaci dosavadního řízení konstatoval, že dovoláním napadené rozhodnutí ve věci nákladů trestního řízení není rozhodnutím ve věci samé ve smyslu ustanovení §265a odst. 2 písm. a) až h) tr. ř. Navrhl proto, aby Nejvyšší soud dovolání JUDr. I. K. odmítl podle §265i odst. 1 písm. a) tr. ř., protože není přípustné, a by tak rozhodl v souladu s §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) předně zjišťoval, zda v dané trestní věci jsou splněny podmínky přípustnosti dovolání podle §265a tr. ř. Podle odst. 1 tohoto ustanovení dovoláním lze napadnout pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé, jestliže soud rozhodl ve druhém stupni a zákon to připouští, přičemž v §265a odst. 2 písm. a) až h) tr. ř. jsou taxativně vypočtena rozhodnutí, která je možno považovat za rozhodnutí ve věci samé. Jsou jimi:
a) rozsudek, jímž byl obviněný uznán vinným a uložen mu trest, popřípadě ochranné opatření nebo bylo upuštěno od potrestání,
b) rozsudek, jímž byl obviněný obžaloby zproštěn,
c) usnesení o zastavení trestního stíhání,
d) usnesení o postoupení věci jinému orgánu,
e) usnesení, jímž bylo uloženo ochranné opatření,
f) usnesení o podmíněném zastavení trestního stíhání,
g) usnesení o schválení narovnání, nebo
h) rozhodnutí, jímž byl zamítnut nebo odmítnut řádný opravný prostředek proti rozsudku nebo usnesení uvedenému pod písmeny a) až g).
Jelikož jde o taxativní výčet rozhodnutí, která lze považovat za rozhodnutí ve věci samé, proti nimž je přípustné dovolání, nelze považovat za rozhodnutí ve věci samé pro účely dovolání žádné jiné (další) rozhodnutí, které do uvedeného okruhu nepatří.
Dovolání jako další mimořádný opravný prostředek bylo zavedeno do trestního řádu novelou provedenou zákonem č. 265/2001 Sb. s účinností od 1. ledna 2002. Jelikož bylo koncipováno jako specifický mimořádný opravný prostředek, který umožňuje průlom do právní moci rozhodnutí, byla současně striktně omezena přípustnost jeho podání pouze a jen na ta rozhodnutí ve věci samé, která byla citována shora.
V uvedeném ohledu Nejvyšší soud dospěl k závěru, že dovolání JUDr. I. K. není přípustné. Jmenovaný v něm totiž výslovně uvedl, že směřuje „proti usnesení Krajského soudu v Ostravě pobočka Olomouc ze dne 12. 11. 2003 č. j. 2 To 907/2003-297“, kterým „rozhodl dotčený soud o stížnosti Okresního státního zástupce v Jeseníku podle §149 odst. 1 písmeno a) Trestního řádu tak, že zrušil touto stížností napadené Usnesení Okresního soudu v Jeseníku ze dne 3. 10. 2003 č. j. 1 T 19/2002-289 v celém rozsahu a nově vyslovil, že podle §151 odstavec 2, 3 Tr. ř. se návrh obhájce na přiznání nároku na odměnu a náhradu hotových výdajů zamítá“. Záměr napadnout dovoláním právě toto rozhodnutí potvrdil i v petitu svého podání, kde navrhl, aby Nejvyšší soud „napadené Usnesení Krajského soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci č. j. 2 To 907/2003-297 ze dne 12. 11. 2003 zrušil …“.
JUDr. I. K. tak svým dovoláním napadl sice usnesení soudu, kterým bylo rozhodnuto ve druhém stupni, avšak jde o rozhodnutí ve věci nákladů trestního řízení. Takové rozhodnutí se nepovažuje za rozhodnutí ve věci samé ve smyslu ustanovení §265a odst. 2 tr. ř., a proto není možné je napadnout dovoláním.
Pro úplnost Nejvyšší soud dodává, že navíc bylo předmětné dovolání podáno i osobou neoprávněnou, neboť JUDr. I. K. (někdejší obhájce obviněného Z. Š.) nemohl podat dovolání svým jménem; oprávněnými osobami k podání dovolání jsou ve smyslu ustanovení §265d tr. ř. pouze obviněný (prostřednictvím obhájce) a nejvyšší státní zástupce. Za této situace, nebylo-li by dovolání odmítnuto podle §265i odst. 1 písm. a) tr. ř. jako nepřípustné, přicházelo by v úvahu je odmítnout podle §265i odst. 1 písm. c) tr. ř.
Z těchto jen stručně uvedených důvodů (§265i odst. 2 tr. ř.) Nejvyšší soud dovolání JUDr. I. K. odmítl podle §265i odst. 1 písm. a) tr. ř., neboť není přípustné. V takovém případě nemusel a ani nemohl postupovat podle §265i odst. 3 tr. ř. a přezkoumávat napadené rozhodnutí a řízení mu předcházející. Své rozhodnutí přitom učinil v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 26. května 2004
Předseda senátu:
JUDr. Jan B l á h a