ECLI:CZ:NS:2004:8.TDO.664.2004.1
sp. zn. 8 Tdo 664/2004
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 17. 6. 2004 o dovolání obviněného L. K., t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici V., proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 5. 11. 2003, sp. zn. 5 To 766/2003, který rozhodl jako soud odvolací v trestní věci vedené u Okresního soudu v Karviné – pobočka v Havířově pod sp. zn. 101 T 81/2003, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného L. K. odmítá .
Odůvodnění:
Obviněný L. K. podal prostřednictvím obhájkyně v zákonné lhůtě dovolání proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 5. 11. 2003, sp. zn. 5 To 766/2003, jímž bylo podle §256 tr. ř. zamítnuto jeho odvolání proti rozsudku Okresního soudu v Karviné – pobočka v Havířově ze dne 9. 5. 2003, sp. zn. 101 T 81/2003. Tímto rozsudkem byl uznán vinným pokusem trestného činu útoku na veřejného činitele podle §8 odst. 1 tr. zák., §155 odst. 1 písm. b) tr. zák. a odsouzen podle §155 odst. 1 tr. zák. k trestu odnětí svobody na deset měsíců, pro jehož výkon byl podle §39a odst. 2 písm. c) tr. zák. zařazen do věznice s ostrahou.
Podle zjištění okresního soudu se obviněný pokusu trestného činu dopustil tím, že dne 30. 3. 2003 kolem 23.30 hodin v H. – M., v Hotelovém domě E., v podnapilém stavu, poté co byl vyzván strážníky městské policie R. T. a V. T., aby zůstal ve svém pokoji do doby, než na místo přijede hlídka Policie ČR, neboť zde bylo podezření, že se dopustil přestupku proti majetku vůči M. K., začal jim vulgárně nadávat a z police nad postelí vzal radiomagnetofon a prudce se jím ohnal směrem na hlavu R. T., přičemž k úderu do hlavy nedošlo pouze z toho důvodu, že R. T. si rukama kryl hlavu a pomohl mu V. T., přičemž společně se jim podařilo překonat odpor poškozeného a přiložit mu služební pouta.
Obviněný podal dovolání v rozsahu odpovídajícím výroku o vině i výroku o trestu a odkázal v něm na dovolací důvod uvedený v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Namítl, že napadené usnesení Krajského soudu v Hradci Králové spočívá na nesprávném právním posouzení skutku. Ve shodě s již uplatněnou obhajobou znovu opakoval, že se žádného násilného jednání vůči policistu R. T. nedopustil a ani to neměl v úmyslu. Trval na tom, že radiomagnetofon nevzal vůbec do rukou, pouze o něj zavadil rukou při pádu, k němuž došlo poté, co do něj policista strčil. Soudy podle něj učinily nesprávné závěry o spáchání pokusu trestného činu na podkladě svědeckých výpovědí R. T. a V. T., zakročujících strážníků městské policie. Upozornil, že výpovědi svědků jsou nepravdivé, vedeny snahou zakrýt protiprávní jednání svědků během provádění zákroku, zejména pak jeho bezdůvodné fyzické napadání. Navrhl, aby Nejvyšší soud napadené usnesení Krajského soudu v Ostravě jakož i rozsudek Okresního soudu v Karviné – pobočka v Havířově zrušil a aby tomuto soudu přikázal věc v potřebném rozsahu znovu projednat a rozhodnout, případně aby sám ve věci rozhodl rozsudkem.
Státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství ve vyjádření k dovolání uvedla, že námitky obviněného nesměřovaly proti právnímu posouzení skutku nebo jinému nesprávnému hmotně právnímu posouzení; obviněný se podle ní ve skutečnosti domáhal odlišného hodnocení důkazů a z požadavku na změnu skutkových zjištění se odvíjela i jeho tvrzení o absenci jednání, které by směřovalo k užití násilí. Navrhla, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl jako dovolání podané z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř.
Nejvyšší soud jako soud dovolací zjistil, že dovolání je podle §265a tr. ř. přípustné, že je podala včas oprávněná osoba a že splňuje náležitosti obsahu dovolání ve smyslu §265f odst. 1 tr. ř. Shledal však, že obviněný podal dovolání z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř.
Podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
Z dikce citovaného ustanovení plyne, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné dovoláním vytýkat výlučně vady právní. Zpochybnění správnosti skutkových zjištění nelze zahrnout do zákonem vymezeného okruhu dovolacích důvodů podle §265b tr. ř., proto je též dovolací soud vázán skutkovými zjištěními soudu prvního stupně, event. soudu odvolacího, a těmito soudy zjištěný skutkový stav je pro něj východiskem pro posouzení skutku z hlediska hmotného práva.
V mezích uplatněného dovolacího důvodu lze namítat, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoliv o trestný čin nejde nebo jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Na podkladě tohoto dovolacího důvodu nelze proto přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno, ani prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů ve smyslu ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř., poněvadž tato činnost soudu spočívá v aplikaci ustanovení procesních, nikoliv hmotně právních. Vedle vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též „jiné nesprávné hmotně právní posouzení“. Rozumí se jím zhodnocení otázky, která nespočívá přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva. Současně platí, že obsah konkrétně uplatněných námitek, o něž se opírá existence určitého dovolacího důvodu, musí věcně odpovídat zákonnému vymezení takového dovolacího důvodu podle §265b tr. ř., nestačí jen formální odkaz na příslušné ustanovení obsahující některý z dovolacích důvodů.
Z obsahu podaného dovolání vyplývá, že obviněný uplatnil toliko námitky, které směřovaly proti způsobu, jakým byly hodnoceny provedené důkazy, a proti správnosti skutkových zjištění, která učinil Okresní soud Karviné – pobočka v Havířově a z nichž vycházel v napadeném usnesení i Krajský soud v Ostravě. V podstatě vytkl, že soudy obou stupňů pochybily při hodnocení těch důkazů, o něž opřely své zjištění, že se s magnetofonem v rukou prudce ohnal směrem na hlavu R. T. V souladu s již dříve uplatněnou obhajobou uvedl, že se žádného násilného útoku vůči policistům nedopustil a byli to naopak oni, kdo se dopustil protiprávního jednání, neboť jej bezdůvodně fyzicky napadali. Učinily-li soudy odlišný závěr, nesprávně hodnotily výpovědi slyšených svědků v jeho neprospěch a nezabývaly se všemi rozhodnými okolnostmi.
Je tak evidentní, že ačkoli obviněný v dovolání formálně deklaroval dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., fakticky uplatnil námitky skutkové, jimiž se primárně domáhal změny skutkových zjištění ve svůj prospěch, a následně ze změny skutkových zjištění vyvozoval, že se pokusu trestného činu útoku na veřejného činitele nedopustil. Vůči právnímu posouzení skutku, jak byl zjištěn soudem, žádnou konkrétní námitku neuplatnil. Vady, které napadenému usnesení a předcházejícímu řízení vytkl, mají tudíž v celém rozsahu povahu vad skutkových, nikoliv hmotně právních. Ty však nezakládají žádný z důvodů dovolání podle §265b tr. ř., a proto ve vztahu k nim neexistuje zákonná povinnost soudu dovolání přezkoumat (srov. též usnesení Ústavního soudu ze dne 7. 1. 2004, sp. zn. II. ÚS 651/02).
Protože dovolání bylo podáno z jiného důvodu, než jaký činí dovolání přípustným ustanovení §265b tr. ř., Nejvyšší soud je podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl, aniž na jeho podkladě podle §265i odst. 3 tr. ř. přezkoumal napadené usnesení a řízení, jež mu předcházelo. Rozhodl tak v neveřejném zasedání za splnění podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 17. června 2004
Předsedkyně senátu:
JUDr. Věra Kůrková