ECLI:CZ:NS:2004:8.TDO.703.2004.1
sp. zn. 8 Tdo 703/2004
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 17. června 2004 o dovolání podaném obviněným P. T., nyní ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici v B., proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 23. 1. 2004, sp. zn. 1 To 59/2003, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Krajského soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 1 T 13/2003, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného P. T. odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 26. 11 2003, sp. zn. 1 T 13/2003, byl obviněný P. T. uznán vinným:
1) trestným činem pohlavního zneužívání podle §242 odst. 1 tr. zák., jehož se dopustil tím, že v přesně nezjištěné době v létě v roce 2002 v L., okres Ch., ve stodole náležející k domu přistoupil zezadu ke své neteři, nezletilé B. L., kterou oběma rukama zezadu osahával přes oblečení na prsou, jezdil jí rukama po prsou a mačkal je, a posléze na ni sahal v oblasti hýždí, a takto si počínal, přestože svou neteř dobře znal, přechodně žil s její rodinou a věděl, že je mladší 15 let,
2) trestným činem znásilnění podle §241 odst. 1, 3 písm. b) tr. zák., kterého se dopustil tím, že v přesně nezjištěné době v měsíci dubnu 2003 v obci L., okres Ch. pod smyšlenou záminkou vylákal svou neteř nezletilou B. L. do lesíka, kde na lesní cestě nezletilé podtrhl nohy, nato ji vysvlékl oblečení i prádlo, sám se obnažil na dolní polovině těla, lehl si na poškozenou a zasouval jí pohlavní úd do přirození; poškozená se jeho jednání začala bránit tím, že jej kopala a dvakrát ho udeřila, načež obviněný poškozenou propustil, a takto si počínal, přestože svou neteř dobře znal, přechodně žil s její rodinou a věděl, že neteř je mladší 15 let.
Za trestný čin pohlavního zneužívání podle §242 odst. 1 tr. zák. a za sbíhající se trestný čin krádeže podle §247 odst. 1 písm. e) tr. zák., jímž byl uznán vinným rozsudkem Okresního soudu v České Lípě ze dne 13. 1. 2003, sp. zn. 4 T 853/2002, mu byl uložen podle §242 odst. 1 tr. zák. a §35 odst. 2 tr. zák. souhrnný trest odnětí svobody v trvání jednoho roku, pro jehož výkon byl podle §39a odst. 2 písm. c) tr. zák. zařazen do věznice s ostrahou. Podle §35 odst. 2 tr. zák. byl zrušen výrok o trestu z rozsudku Okresního soudu v České Lípě ze dne 13. 1. 2003, sp. zn. 4 T 853/2002, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Za trestný čin znásilnění podle §241 odst. 1, 3 písm. b) tr. zák. byl odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání pěti roků, pro jehož výkon byl podle §39a odst. 2 písm. c) tr. zák. zařazen do věznice s ostrahou.
Vrchní soud v Praze jako soud odvolací odvolání obviněného P. T. podané proti uvedenému rozsudku usnesením ze dne 23. 1. 2004, sp. zn. 1 To 59/2003, podle §256 tr. ř. zamítl.
Proti tomuto rozhodnutí odvolacího soudu podal obviněný P. T. prostřednictvím svého obhájce JUDr. M. M. dovolání, které opřel o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. V úvodu tohoto mimořádného opravného prostředku nejprve odkázal na odůvodnění odvolání podané proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové a znovu zopakoval námitky tam uvedené, jimiž soudu prvního stupně vytýkal především to, že své rozhodnutí opřel o skutečnosti obsažené ve výpovědi nezletilé poškozené, a poukazoval též na závěry uvedené ve znaleckém posudku o duševním stavu obviněného. V další části svého dovolání znovu zopakoval požadavek na provedení konfrontace s nezletilou poškozenou B. L. a na zpracování nového znaleckého posudku z oboru psychologie na tuto nezletilou. Obviněný soudu prvního stupně rovněž vytkl, že nepřihlédl k rozporům ve výpovědích této poškozené.
V závěru svého dovolání obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky (dále jen Nejvyšší soud) napadené rozhodnutí soudu druhého stupně a jemu předcházející rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové ve všech jeho výrocích zrušil a buď věc přikázal k novému projednání a rozhodnutí věci soudu prvního stupně, nebo sám ve věci rozhodl.
Státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství využil svého práva podle §265h odst. 2 tr. ř. vyjádřit se písemně k dovolání a uvedl, že přestože je dovolání podáno s odkazem na důvody uvedené v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ve skutečnosti jimi obviněný namítá toliko neúplné dokazování a vadné hodnocení provedených důkazů, čímž fakticky napadá soudem učiněná skutková zjištění. Navrhl proto, aby Nejvyšší soud podané dovolání podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl, neboť bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v ustanovení §265b tr. ř., a aby tak učinil podle §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání. Pro případ, že by Nejvyšší soud učinil jiné rozhodnutí, vyjádřil ve smyslu §265r odst. 1 písm. c) tr. ř. souhlas s projednáním věci v neveřejném zasedání.
Nejvyšší soud jako soud dovolací nejprve zkoumal, zda nejsou dány důvody pro odmítnutí dovolání ve smyslu §265i odst. 1 tr. ř., a shledal, že v posuzované věci je dovolání přípustné, bylo podáno v zákonné lhůtě a oprávněnou osobou. Podle §265b odst. 1 tr. ř. lze dovolání podat, jen je-li tu některý z následujících důvodů uvedených v písm. a) až l), pokud není dán důvod dovolání podle §265h odst. 2 tr. ř. (uložení trestu odnětí svobody na doživotí), přičemž podle §265f odst. 1 tr. ř. je třeba v dovolání mimo jiné vymezit i důvod dovolání s odkazem na §265b odst. 1 písm. a) až l), příp. odst. 2 tr. ř. Jak zjistil Nejvyšší soud z obsahu shora citovaného dovolání, obviněný této povinnosti v podaném dovolání formálně dostál, neboť v něm uvádí důvod dovolání uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., tedy že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku. V tomto směru však není žádné pochybení soudu v napadeném rozhodnutí vytýkáno. V rámci svého dovolání, které se týká pouze nesprávných skutkových zjištění, se dovolatel zaobírá tím, že provedené dokazování považuje za nesprávné, když především brojí proti věrohodnosti výpovědi nezletilé poškozené B. L. a dalších svědků. Hodnocení těchto důkazů ze strany soudu prvního stupně, s nímž se ztotožnil i soud druhého stupně, považuje za nedostatečné, když rovněž poukazuje na nutnost provedení důkazů dalších.
Z vymezení důvodů dovolání v ustanovení §265b odst. 1 tr. ř. vyplývá, že důvodem dovolání ve smyslu tohoto ustanovení nemůže být nesprávné skutkové zjištění, byť to zákon explicitně nestanoví, a to vzhledem k tomu, že právní posouzení (kvalifikace) skutku i jiné hmotně právní posouzení vždy navazuje na skutková zjištění vyjádřená především ve skutkové větě výroku o vině napadeného rozsudku a blíže rozvedená a objasněná v jeho odůvodnění. Přesvědčivě však lze tento závěr dovodit právě s ohledem na jednotlivé důvody dovolání vymezené v §265b odst. 1 tr. ř., zejména důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., kde se uvádí, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Z toho vyplývá, že Nejvyšší soud je zásadně povinen vycházet ze skutkového zjištění soudu prvního stupně a v návaznosti na tento skutkový stav zvažuje hmotně právní posouzení, přičemž skutkové zjištění soudu prvního stupně nemůže změnit, a to jak na základě případného doplňování dokazování, tak i v závislosti na jiném hodnocení v předcházejícím řízení provedených důkazů. V té souvislosti je třeba také zdůraznit, že z hlediska nápravy skutkových vad trestní řád obsahuje další mimořádné opravné prostředky, a to především obnovu řízení (§277 a násl. tr. ř.) a v určitém rozsahu i stížnost pro porušení zákona (§266 a násl. tr. ř.).
Podle obsahu dovolání vymezeného v ustanovení §265f odst. 1 a 2 tr. ř. a zejména ze znění ustanovení §265b odst. 1 tr. ř. je třeba dovodit, že z hlediska §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. nepostačuje pouhé formální uvedení některého z důvodů vymezených v §265b odst. 1 písm. a) až l) tr. ř. odkazem na toto zákonné ustanovení, jak to učinil i v podaném dovolání obviněný P. T., ale tento důvod musí být také skutečně v podaném dovolání tvrzen a odůvodněn, neboť ve smyslu §265b odst. 1 tr. ř. lze dovolání podat, jen je-li tu některý z následujících konkrétně vymezených důvodů v písmenech a) až l).
V případě důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném hmotně právním posouzení, musí být tento důvod v dovolání skutečně (tedy materiálně, nikoli jen formálně) tvrzen a odůvodněn konkrétními vadami, které jsou dovolatelem spatřovány v právním posouzení skutku, jenž je vymezen v napadeném rozhodnutí, a teprve v návaznosti na takové tvrzené a odůvodněné hmotně právní pochybení lze vytýkat i nesprávná skutková zjištění, např. vztahující se k jiné právní kvalifikaci, která měla být podle dovolání použita. Nelze tedy postupovat opačně, že jsou v dovolání tvrzeny pochybnosti o správnosti skutkových zjištění soudu prvního stupně a v návaznosti na to i soudu druhého stupně, kdy je třeba důkazy opakovat, provádět důkazy další, popř. jinak hodnotit důkazy již provedené, a v důsledku takových tvrzených skutkových vad je dovozováno, že obviněný se činů, pro které byl uznán vinným, nedopustil, jak to činí obviněný v podaném dovolání. V takovém případě nebyl materiálně, tedy ve skutečnosti uplatněn důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., spočívající v nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení, ale důvod jiný, a to pochybnosti o správnosti skutkových zjištění, který však v ustanovení §265b tr. ř. pro podání dovolání není uveden, a proto je třeba postupovat podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. a podané dovolání odmítnout, neboť dovolání bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř.
Z těchto jen stručně uvedených důvodů (§265i odst. 2 tr. ř.) Nejvyšší soud dovolání obviněného P. T. proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 23. 1. 2004, sp. zn. 1 To 59/2003, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 26. 11. 2003, sp. zn. 1 T 13/2003, v souladu s návrhem nejvyššího státního zástupce podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl, neboť bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř. Učinil tak v neveřejném zasedání v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 17. června 2004
Předseda senátu:
JUDr. Jan B l á h a
Vypracovala:
JUDr. Milada Šámalová