ECLI:CZ:NS:2004:8.TDO.724.2004.1
sp. zn. 8 Tdo 724/2004
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 30. 6. 2004 o dovolání, které podal obviněný S. M., proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 19. 8. 2003, sp. zn. 9 To 288/2003, který rozhodl jako soud odvolací v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 7 pod sp. zn. 25 T 11/2002, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 7 byl obviněný S. M. uznán vinným trestnými činy krádeže podle §247 odst. 1, 3 písm. b) tr. zák., poškozování cizí věci podle §257 odst. 1 tr. zák. a krádeže podle §247 odst. 1, 2 tr. zák. a odsouzen podle §247 odst. 3 tr. zák., §35 odst. 1 tr. zák. k úhrnnému trestu odnětí svobody na tři léta, pro jehož výkon byl podle §39a odst. 2 písm. c) tr. zák. zařazen do věznice s ostrahou, podle §57 odst. 1, 2 tr. zák. k trestu vyhoštění z území České republiky na dobu neurčitou. Podle §228 odst. 1 tr. ř. mu byla uložena povinnost nahradit poškozeným I. F. částku 5.200,- Kč, obchodní společnosti S. F., s. r. o., částku 71.700,- Kč a Ing. J. B. částku 8.200,- Kč. Podle §229 odst. 2 tr. ř. byl poškozený Ing. J. B. se zbytkem svého nároku na náhradu škody odkázán na řízení ve věcech občanskoprávních. Současně bylo rozhodnuto o vině a trestu i ohledně spoluobviněného R. A.
Podle skutkových zjištění soudu prvního stupně se obviněný trestného činu krádeže podle §247 odst. 1, 3 písm. b) tr. zák. dopustil tím, že dne 17. 3. 1999 kolem 10.45 hodin společně s neztotožněnými spolupachateli v P., před domem v S. ulici poškozené I. F. nejprve probodli pravou zadní pneumatiku u vozidla tov. zn. Škoda Octavia, pak využili situace, kdy se poškozená pneumatiku snažila vyměnit, a z vozidla odcizili tašku s hotovostí 567.000,- Kč ke škodě obchodní společnosti S. F., s. r. o., a ke škodě I. F. doklady a další věci v hodnotě 5.200,- Kč.
Trestných činů krádeže podle §247 odst. 1, 2 tr. zák. a poškozování cizí věci podle §257 odst. 1 tr. zák. se podle zjištění soudu prvního stupně v ideálním souběhu dopustil tím, že společně se spoluobviněným R. A. dne 23. 11. 1999 kolem 10.15 hodin na nezjištěném místě v P. probodli pravou zadní pneumatiku osobního motorového vozidla Mercedes Benz poškozeného Ing. J. B. a když ji poškozený v P. vyměňoval, odcizili ze sedadla spolujezdce pánský kufřík v hodnotě 6.800,- Kč, doklady, bankovní karty, hotovost ve výši 265.000,- Kč, 1.300,- DM, 75,- NLG a poškozením pneumatiky a v důsledku toho i vozidla způsobili škodu ve výši 22. 214,40 Kč.
Proti rozsudku soudu prvního stupně podala v řízení proti uprchlému za obviněného jeho obhájkyně odvolání. Usnesením Městského soudu v Praze ze dne 19. 8. 2003, sp. zn. 9 To 288/2003, byl rozsudek soudu prvního stupně zrušen ve výroku o náhradě škody ohledně poškozených I. F., Ing. J. B. a S. F., s. r. o., a podle §259 odst. 3 tr. ř. bylo znovu rozhodnuto tak, že podle §229 odst. 1 tr. ř. byli tito poškození se svými nároky na náhradu škody odkázáni na řízení ve věcech občanskoprávních. Jinak zůstal rozsudek soudu prvního stupně nedotčen.
Obviněný podal prostřednictvím obhájkyně v zákonné lhůtě proti usnesení odvolacího soudu dovolání, v němž odkázal na dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. a namítl, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku. Vytkl, že provedeným dokazováním nebylo zjištěno nic jiného, než že se u aut poškozených pohyboval, nikoliv však že by z nich odcizil věci či finanční hotovost. Podle něj nebylo ani přesvědčivě prokázáno, zda v automobilech nějaké peníze byly, neboť poškození byli se svými nároky na náhradu škody odkázáni na řízení ve věcech občanskoprávních. Upozornil, že skutky mohly být posouzeny jen jako trestný čin poškozování cizí věci podle §257 odst. 1 tr. zák., nedostatkem řízení ale podle něj je, že dokazování nebylo zaměřeno na zjištění hodnoty poškozených pneumatik. Navrhl, aby Nejvyšší soud napadené usnesení Městského soudu v Praze zrušil a aby tomuto soudu přikázal věc v potřebném rozsahu znovu projednat a rozhodnout.
Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství se ke dni konání neveřejného zasedání Nejvyššího soudu k dovolání obviněného nevyjádřil.
Nejvyšší soud jako soud dovolací zjistil, že dovolání je podle §265a tr. ř. přípustné, že je podala včas oprávněná osoba a že splňuje náležitosti obsahu dovolání ve smyslu §265f odst. 1 tr. ř. Shledal však, že obviněný podal dovolání z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř.
Podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
Z dikce citovaného ustanovení plyne, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné dovoláním vytýkat výlučně vady právní. Zpochybnění správnosti skutkových zjištění nelze zahrnout do zákonem vymezeného okruhu dovolacích důvodů podle §265b tr. ř., proto je též dovolací soud vázán skutkovými zjištěními soudu prvního stupně, event. soudu odvolacího, a těmito soudy zjištěný skutkový stav je pro něj východiskem pro posouzení skutku z hlediska hmotného práva.
V mezích uplatněného dovolacího důvodu lze namítat, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoliv o trestný čin nejde nebo jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Na podkladě tohoto dovolacího důvodu nelze proto přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno, ani prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů ve smyslu ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř., poněvadž tato činnost soudu spočívá v aplikaci ustanovení procesních, nikoliv hmotně právních. Vedle vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též „jiné nesprávné hmotně právní posouzení“. Rozumí se jím zhodnocení otázky, která nespočívá přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva. Současně platí, že obsah konkrétně uplatněných námitek, o něž se opírá existence určitého dovolacího důvodu, musí věcně odpovídat zákonnému vymezení takového dovolacího důvodu podle §265b tr. ř., nestačí jen formální odkaz na příslušné ustanovení obsahující některý z dovolacích důvodů.
Z obsahu podaného dovolání vyplývá, že obviněný uplatnil pouze námitky, které směřovaly proti způsobu, jakým byly hodnoceny provedené důkazy, a proti správnosti skutkových zjištění, která učinil Obvodní soud pro Prahu 7 a z nichž vycházel v napadeném usnesení i Městský soud v Praze. V podstatě vytkl, že soudy obou stupňů pochybily při hodnocení těch důkazů, o něž opřely své zjištění, že z osobních automobilů tov. zn. Škoda Octavia obchodní společnosti S. F., s. r. o., či tov. zn. Mercedes Benz poškozeného Ing. J. B. odcizil věci a peníze. Zpochybnil, že by vůbec bylo prokázáno, že ve vozidlech poškození peníze měli, protože byli se svými nároky na náhradu škody odkázáni na řízení ve věcech občanskoprávních. V souladu s již dříve uplatněnou obhajobou uvedl, že se těchto skutků nedopustil a že žádné přesvědčivé důkazy, které by svědčily o jeho vině, provedeny nebyly. Připustil, že mohl být uznán vinným toliko trestným činem poškozování cizí věci za předpokladu, že by byla věnována náležitá pozornost zjištění hodnoty poškozených pneumatik.
Je tak evidentní, že ačkoli obviněný v dovolání formálně deklaroval dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., fakticky uplatnil námitky skutkové, jimiž se primárně domáhal změny skutkových zjištění ve svůj prospěch, a následně ze změny skutkových zjištění vyvozoval, že se trestného činu krádeže nedopustil. Vůči právnímu posouzení skutku, jak byl zjištěn soudem, žádnou konkrétní námitku neuplatnil. Obstát v této souvislosti nemůže ani jeho argument, že nebylo spolehlivě zjištěno, zda poškození měli peněžní prostředky v automobilech s poukazem na rozhodnutí odvolacího soudu, který v napadeném usnesení poškozené s nárokem na náhradu škody odkázal na řízení ve věcech občanskoprávních. Třebaže se jedná zásadně o námitku skutkové povahy, nelze nepoznamenat, že z odůvodnění napadeného rozhodnutí vyplývá, že se tak nestalo pro pochybnosti o rozsahu odcizených věcí, zejména pak finanční hotovosti, ale pro procesní vady spojené s řádným uplatněním nároku na náhradu škody. Vady, které napadenému usnesení a předcházejícímu řízení obviněný vytkl, mají tudíž v celém rozsahu povahu vad skutkových, nikoliv hmotně právních. Ty však nezakládají žádný z důvodů dovolání podle §265b tr. ř., a proto ve vztahu k nim neexistuje zákonná povinnost soudu dovolání přezkoumat (srov. též usnesení Ústavního soudu ze dne 7. 1. 2004, sp. zn. II. ÚS 651/02).
Protože dovolání bylo podáno z jiného důvodu, než jaký činí dovolání přípustným ustanovení §265b tr. ř., Nejvyšší soud je podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl, aniž na jeho podkladě podle §265i odst. 3 tr. ř. přezkoumal napadené usnesení a řízení, jež mu předcházelo. Rozhodl tak v neveřejném zasedání za splnění podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 30. června 2004
Předsedkyně senátu:
JUDr. Věra Kůrková