ECLI:CZ:NS:2004:8.TDO.751.2004.1
sp. zn. 8 Tdo 751/2004
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 8. července 2004 o dovolání podaném obviněným Ing. R. S., t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici v M., proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 25. 2. 2004, sp. zn. 3 To 145/2003, ve věci vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 30 T 3/2003, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného Ing. R. S. odmítá .
Odůvodnění:
Obviněný Ing. R. S. byl rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 10. 10. 2003, sp. zn. 30 T 3/2003, uznán vinným trestným činem vraždy podle §219 odst. 1 tr. zák., kterého se dopustil podle zjištění soudu tím, že „vzniknuvší krizi v rámci manželského soužití s P. V., se rozhodl vyřešit tak, že poškozenou úmyslně usmrtí, přičemž tento svůj záměr zrealizoval dne 1. 10. 2002 v ranních hodinách kolem 08:00 hod. před odjezdem se svými nezletilými dětmi ke své matce do O. – H., v místě svého trvalého bydliště v B. v domě, okres N. J., tak, že za situace, kdy jeho manželka ležela v ložnici na posteli a četla, přistoupil k ní a ze vzdálenosti ne větší než 10 cm na ni vystřelil z dosud blíže nezjištěné pistole ráže 9 mm do jejího pravého spánku, čímž jí prostřelil hlavu, v důsledku čehož střela způsobila zhmoždění čelních a spánkových laloků mozkové tkáně oboustranně, a také došlo k průstřelu levé ruky v oblasti palcového valu, kterou si poškozená hlavu při čtení podepírala, v důsledku zhmoždění mozku při střelném poranění hlavy P. V. na místě zemřela“. Za to byl obviněný odsouzen podle §219 odst. 1 tr. zák. k nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání dvanácti roků a šesti měsíců se zařazením do věznice se zvýšenou ostrahou.
Vrchní soud v Olomouci, který rozhodoval jako soud odvolací o odvolání obviněného proti shora uvedenému rozsudku Krajského soudu v Ostravě, usnesením ze dne 25. 2. 2004, sp. zn. 3 To 145/2003, podle §256 tr. ř. toto odvolání zamítl.
Proti celému usnesení Vrchního soudu v Olomouci ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 10. 10. 2003, sp. zn. 30 T 3/2002, podal obviněný prostřednictvím svého obhájce JUDr. P. G. dovolání, doručené Krajskému soudu v Ostravě dne 7. 5. 2004, jež odůvodnil odkazem na ustanovení §265b odst. 1 písm. l) tr. ř.
Dovolatel v odůvodnění tohoto mimořádného opravného prostředku uvedl, že nebyla naplněna procesní podmínka vyjádřená v ustanovení §256 tr. ř. o zamítnutí odvolání, neboť odvolací soud měl z podnětu odvolání podaného obviněným napadený rozsudek krajského soudu zrušit a věc vrátit krajskému soudu, eventuálně provést znovu některé důkazy a rozsudkem jej zprostit obžaloby podle ustanovení §226 písm. c) tr. ř. Dále rozvedl, že v průběhu řízení před soudem nebyl proveden jediný přímý důkaz o jeho vině, rozsudek byl postaven pouze na řadě nepřímých důkazů, ze kterých ovšem nelze dovodit jediný závěr a současně vyloučit možnost závěru jiného. Zpochybnil především důkaz provedený výslechem znalce, jenž vypracoval znalecký posudek z oboru zdravotnictví, psychiatrie a klinické psychologie, v němž konstatoval dobu smrti poškozené. Své další výtky dovolatel zaměřil též proti znaleckým posudkům z oboru chemie, odvětví kriminalistická fyzikálně – chemická expertiza, a proti výslechu znalkyně Mgr. I. T. u hlavního líčení ohledně povýstřelových zplodin nalezených na jeho těle. Oba zmiňované údajné nedostatky provedeného dokazování před soudem prvního stupně byly nedostatečně zohledněny taktéž v řízení o odvolání. Z těchto skutečností dovolatel dovodil, že zmíněné důkazy hodnotily soudy obou stupňů v rozporu s tím, co z nich vyplývalo, protože správné posouzení těchto důkazů by vedlo k závěru, že (obviněný) se nenacházel v rozhodné době na místě činu a daný trestný čin tedy nemohl spáchat. Vedle výše uvedených pochybení zmínil v dovolání také neakceptování jeho návrhů na doplnění dokazování odvolacím soudem.
V závěru dovolání obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud napadená rozhodnutí podle §265k tr. ř. a §265m tr. ř zrušil, a aby věc přikázal Krajskému soudu v Ostravě k novému projednání a rozhodnutí.
Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství ve vyjádření k dovolání obviněného konstatoval, že v tomto případě dovolání nesplňuje náležitosti obsahu dovolání podle §265f odst. 1 tr. ř., a proto za předpokladu, že obhájce byl předsedou senátu prvního stupně vyzván, aby ve stanovené lhůtě doplnil své podání, přičemž pokud by tak neučinil, navrhl soudu postupovat podle §265i odst. 1 písm. d) tr. ř. a dovolání obviněného odmítnout pro nesplnění náležitostí obsahu dovolání.
Nejvyšší soud jako soud dovolací nejprve zkoumal, zda nejsou dány důvody pro odmítnutí dovolání ve smyslu §265i odst. 1 tr. ř., a shledal, že v posuzované věci je dovolání přípustné, bylo podáno v zákonné lhůtě, oprávněnou osobou, a na místě, kde lze podání učinit. Podle §265b odst. 1 tr. ř. lze dovolání podat, jen je-li tu některý z následujících důvodů uvedených v písm. a) až l), pokud není dán důvod dovolání podle §265h odst. 2 tr. ř. (uložení trestu odnětí svobody na doživotí), přičemž podle §265f odst. 1 tr. ř. je třeba v dovolání mimo jiné vymezit i důvod dovolání s odkazem na §265b odst. 1 písm. a) až l), příp. odst. 2 tr. ř.
Jak Nejvyšší soud zjistil z obsahu shora citovaného dovolání, obviněný této povinnosti ve svém podání formálně dostál, neboť v něm uvedl důvody dovolání obsažené v §265b odst. 1 písm. l) tr. ř., tedy že bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku, aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem. Dále vzhledem k tomu, že dovolání jako mimořádný opravný prostředek lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř., bylo třeba posoudit otázku, zda uplatněné dovolací důvody lze považovat za důvody uvedené v citovaném ustanovení zákona, jejichž existence je zároveň podmínkou pro provedení přezkumu dovolacím soudem.
Důvodem dovolání podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. je existence vady spočívající v tom, že bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedeném v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř.
Smyslem tohoto dovolacího důvodu je umožnit oprávněné osobě, aby se domohla přezkoumání věci v řádném přezkumném řízení, které nebylo provedeno, ačkoliv procesní podmínky pro toto řízení byly splněny. K naplnění této alternativy uvedeného dovolacího důvodu by v konkrétním případě mohlo dojít jen tehdy, pokud by odvolací soud rozhodl o opravném prostředku (v projednávané věci o odvolání obviněného), aniž by na jeho podkladě věcně přezkoumával rozsudek soudu prvního stupně. Tedy pokud by nesprávně rozhodl o zamítnutí odvolání z tzv. formálních důvodů (§253 odst. 1 tr. ř.), nebo pokud by rozhodl o jeho odmítnutí pro nesplnění obsahových náležitostí odvolání (§253 odst. 3 tr. ř.), aniž by pro takové rozhodnutí byly splněny zákonem předpokládané podmínky podle §253 odst. 4 tr. ř. (oprávněná osoba nebyla náležitě poučena nebo jí nebyla poskytnuta pomoc při odstranění vad odvolání). Tato alternativa dovolacího důvodu však v tomto případě nemůže být naplněna, neboť odvolání obviněného bylo Vrchním soudem v Olomouci ve veřejném zasedání věcně projednáno a následně o něm bylo rozhodnuto, navíc námitka neprovedení důkazů svým obsahem nenaplňuje žádný z taxativně vymezených dovolacích důvodů.
Druhá alternativa uvedeného dovolacího důvodu je naplněna tehdy, jestliže řádný opravný prostředek byl zamítnut nebo odmítnut, a řízení předcházející napadenému rozhodnutí je zatíženo vadami, které jsou dovolacími důvody podle §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř. Z obsahu odůvodnění dovolání obviněného však nevyplývá, jaký další důvod dovolání by měl být ve spojení s důvodem podle §265 odst. 1 písm. l) tr. ř. ještě uplatněn, a nelze ani uplatnění této možnosti dovodit. V další části odůvodnění dovolacího důvodu totiž dovolatel uvedl pouze argumenty zpochybňující závěry odvolacího soudu učiněné na základě věcného přezkoumání odvoláním napadeného rozhodnutí a jemu předcházejícího řízení. Je proto nutno uvést, že takto formulované námitky směřují převážně ke zpochybnění skutkového stavu, tak jak byl zjištěn soudem prvního i druhého stupně a popsán ve výroku rozsudku, přičemž z vymezení ustanovení §265b odst. 1 tr. ř. vyplývá, že důvodem dovolání ve smyslu tohoto ustanovení nemůže být nesprávné skutkové zjištění, a to vzhledem k tomu, že dovolání je specifický mimořádný opravný prostředek určený k nápravě výlučně procesně právních či hmotně právních vad rozhodnutí vymezených v §265a tr. ř. Nejvyšší soud v řízení o dovolání není a ani nemůže být další (v pořadí již třetí) instancí přezkoumávající skutkový stav věci v celé šíři. Z hlediska nápravy skutkových vad obsahuje trestní řád jiné mimořádné opravné prostředky, a to především obnovu řízení (§277 a násl. tr. ř.) a v určitém rozsahu i stížnost pro porušení zákona (§266 a násl. tr. ř.).
Nejvyšší soud tak dospěl k závěru, že pochybení uvedená obviněným v dovolání materiálně nenaplňují jím deklarovaný dovolací důvod, nýbrž ve skutečnosti jsou pouhou polemikou s tím, jak byl soudy zjištěn skutkový stav.
Z těchto jen stručně uvedených důvodů (§265i odst. 2 tr. ř.) Nejvyšší soud dovolání obviněného Ing. R. S. podané proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 25. 2. 2004, sp. zn. 3 To 145/2003, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 10. 10. 2003, sp. zn. 30 T 3/2003, podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl, neboť bylo podáno z jiných důvodů, než jsou uvedeny v §265b tr. ř. O odmítnutí dovolání rozhodl v neveřejném zasedání v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 8. července 2004
Předseda senátu:
JUDr. Jan B l á h a
Vypracovala:
JUDr. Milada Šámalová