ECLI:CZ:NS:2004:8.TDO.754.2004.1
sp. zn. 8 Tdo 754/2004
USNESENÍ
Nejvyšší soud – soud pro mládež projednal v neveřejném zasedání konaném dne 8. 7. 2004 dovolání obviněného mladistvého P. G., proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci ze dne 21. 5. 2003, sp. zn. 31 To 85/2003, který rozhodl jako soud odvolací v trestní věci vedené u Okresního soudu v Jablonci nad Nisou pod sp. zn. 4 T 628/2002, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného mladistvého P. G. odmítá .
Odůvodnění:
Obviněný mladistvý P. G. podal prostřednictvím obhájce v zákonné lhůtě dovolání proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci ze dne 21. 5. 2003, sp. zn. 31 To 85/2003, kterým bylo podle §256 tr. ř. zamítnuto jeho odvolání proti rozsudku Okresního soudu v Jablonci nad Nisou ze dne 6. 1. 2003, sp. zn. 4 T 628/2002. Tímto rozsudkem byl uznán vinným trestným činem nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle §187 odst. 1, 2 písm. b) tr. zák. a odsouzen podle §187 odst. 2 tr. zák., §79 odst. 1 tr. zák. k trestu odnětí svobody na jeden rok a šest měsíců, jehož výkon byl podle §58 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložen na zkušební dobu stanovenou podle §82 tr. zák. na jeden rok.
Podle skutkových zjištění soudu prvního stupně se obviněný mladistvý trestného činu dopustil tím, že v přesně nezjištěný den v období měsíců září až listopad 2001 v místě svého trvalého bydliště bez povolení opatřil a předal za částku 200,- Kč drogu marihuanu ve formě dvou jointů, která obsahuje psychotropní látku delta 9 – tetrahydrokanabinol uvedenou v příloze č. 5 zákona č. 167/1998 Sb., ačkoliv k nakládání s takovou látkou a její distribucí se vyžaduje zvláštní povolení, osobě mladší 15 let R. J., který z látky takto získané s kamarády ubalil cigarety a vykouřil je společně s dalšími čtyřmi nezletilými osobami, a to Š. K., P. N., P. P. a V. B.
Obviněný mladistvý podal dovolání v rozsahu odpovídajícím výroku o vině i výroku o trestu a odkázal v něm na dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. g), l) tr. ř. Namítl, že skutek byl z pohledu provedených důkazů soudem prvního stupně nesprávně právně posouzen jako trestný čin a odvolací soud tento nedostatek svým rozhodnutím neodstranil, poněvadž jím podané odvolání zamítl. Uvedl, že rozhodující okolností, na jejímž základě by bylo možno učinit závěr o jeho vině, bylo zjištění, zda R. J. a Š. K. obdrželi konopí seté a zda jim byla předána droga. Ve shodě s námitkami uplatněnými v odvolání upozornil, že výpovědi těchto svědků jsou nevěrohodné a nelze z nich učinit objektivní závěr o tom, o jakou rostlinu se jednalo. Vytkl, že nebyl opatřen žádný objektivní důkaz k identifikaci předmětné látky či rostliny. Objektivní zjištění neobsahuje podle něj ani odborné vyjádření MUDr. J. T., kterým navíc nebyl ani důkaz proveden. Nesouhlasil se závěry soudu, na základě nichž byly jím požadované rekognice označeny za nadbytečné. Navrhl, aby Nejvyšší soud napadené usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci zrušil a aby tomuto soudu přikázal věc v potřebném rozsahu znovu projednat a rozhodnout.
Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství ve vyjádření k dovolání uvedl, že námitky uplatněné v dovolání nemohou obsahově naplnit žádný z dovolacích důvodů vymezených v §265b tr. ř. Podle něj dovolatel ve shodě s již uplatněnou obhajobou v podstatě namítl, že nebylo prokázáno, že by nezletilým osobám předal konopí seté; jeho námitky proto nesměřují proti hmotně právním závěrům soudu, nýbrž proti správnosti skutkových zjištění. Navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného mladistvého podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl.
Nejvyšší soud jako soud dovolací zjistil, že dovolání je podle §265a tr. ř. přípustné, že je podala včas oprávněná osoba a že splňuje náležitosti obsahu dovolání ve smyslu §265f odst. 1 tr. ř. Shledal však, že obviněný mladistvý podal dovolání z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř.
Podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř.
K zamítnutí ani odmítnutí odvolání obviněného mladistvého nedošlo z procesních důvodů, tj. podle §253 odst. 1 tr. ř., resp. podle §253 odst. 3 tr. ř., a proto se na daný případ nevztahuje ta část ustanovení §265b odst. 1 písm. l) tr. ř., která je vyjádřena dikcí „bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku …, aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí“.
Odvolání obviněného mladistvého bylo zamítnuto poté, co odvolací soud na jeho podkladě meritorně přezkoumal napadený rozsudek soudu prvního stupně. Dovolání je v tomto případě možné podat, jen byl-li v řízení napadenému rozhodnutí předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř. V souladu s touto podmínkou obviněný mladistvý odkázal na důvod dovolání uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
Podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
Z dikce citovaného ustanovení plyne, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné dovoláním vytýkat výlučně vady právní. Zpochybnění správnosti skutkových zjištění nelze zahrnout do zákonem vymezeného okruhu dovolacích důvodů podle §265b tr. ř., proto je též dovolací soud vázán skutkovými zjištěními soudu prvního stupně, event. soudu odvolacího, a těmito soudy zjištěný skutkový stav je pro něj východiskem pro posouzení skutku z hlediska hmotného práva.
V mezích uplatněného dovolacího důvodu lze namítat, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoliv o trestný čin nejde nebo jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Na podkladě tohoto dovolacího důvodu nelze proto přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno, ani prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů ve smyslu ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř., poněvadž tato činnost soudu spočívá v aplikaci ustanovení procesních, nikoliv hmotně právních. Vedle vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též „jiné nesprávné hmotně právní posouzení“. Rozumí se jím zhodnocení otázky, která nespočívá přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva. Současně platí, že obsah konkrétně uplatněných námitek, o něž se opírá existence určitého dovolacího důvodu, musí věcně odpovídat zákonnému vymezení takového dovolacího důvodu podle §265b tr. ř., nestačí jen formální odkaz na příslušné ustanovení obsahující některý z dovolacích důvodů.
Z obsahu podaného dovolání vyplývá, že dovolatel uplatnil pouze námitky, které směřovaly proti rozsahu dokazování, proti způsobu, jakým byly hodnoceny provedené důkazy, a proti správnosti skutkových zjištění, která učinil Okresní soud v Jablonci nad Nisou a z nichž vycházel v napadeném usnesení i Krajský soud v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci. V podstatě vytkl, že soudy obou stupňů pochybily při hodnocení těch důkazů, o něž opřely své zjištění, že nezletilým R. J. a Š. K. předal konopí seté a tedy drogu marihuanu. Zpochybnil věrohodnost výpovědí těchto svědků a namítl, že nebyl opatřen jediný objektivní důkaz o tom, že by nezletilým konopí seté předal. Upozornil i na vady dokazování, které podle něj spočívaly především v tom, že nebyl řádně proveden důkaz odborným vyjádřením MUDr. J. T. a že nebyla provedena jím navrhovaná rekognice. Závěry soudu označil za spekulativní a v souladu s již dříve uplatněnou obhajobou uvedl, že se skutku nedopustil a že žádné přesvědčivé důkazy, které by svědčily o jeho vině, provedeny nebyly.
Je tak evidentní, že ačkoli obviněný mladistvý v dovolání formálně deklaroval dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., fakticky uplatnil námitky skutkové, jimiž se primárně domáhal změny skutkových zjištění ve svůj prospěch, a následně ze změny skutkových zjištění vyvozoval, že se trestného činu nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů nedopustil. Vůči právnímu posouzení skutku, jak byl zjištěn soudem, žádnou konkrétní námitku neuplatnil. Svědčí o tom i ta část odůvodnění dovolání, v níž dovolatel sám uvádí, že „hlavním dovolacím důvodem je nesprávné právní hodnocení, když ve spise není objektivní důkaz o tom, že měla být Š. K. a R. J. předána droga“. Vady, které napadenému usnesení a předcházejícímu řízení dovolatel vytkl, mají tudíž v celém rozsahu povahu vad skutkových, nikoliv hmotně právních. Ty však nezakládají žádný z důvodů dovolání podle §265b tr. ř., a proto ve vztahu k nim neexistuje zákonná povinnost soudu dovolání přezkoumat (srov. též usnesení Ústavního soudu ze dne 7. 1. 2004, sp. zn. II. ÚS 651/02).
Protože dovolání bylo podáno z jiného důvodu, než jaký činí dovolání přípustným ustanovení §265b tr. ř., přičemž tento závěr platí logicky ve vztahu k oběma uplatněným dovolacím důvodům, Nejvyšší soud je podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl, aniž na jeho podkladě podle §265i odst. 3 tr. ř. přezkoumal napadené usnesení a řízení, jež mu předcházelo. Rozhodl tak v neveřejném zasedání za splnění podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 8. července 2004
Předsedkyně senátu:
JUDr. Věra Kůrková