ECLI:CZ:NS:2004:8.TDO.77.2004.1
sp. zn. 8 Tdo 77/2004
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl dne 28. ledna 2004 v neveřejném zasedání konaném o dovolání obviněného I. B., nyní ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici v O., proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 6. 8. 2003, sp. zn. 7 To 304/2003, v trestní věci vedené u Okresního soudu ve Vsetíně sp. zn. 3T 57/2003, takto:
Podle §265i odst. 1 písm b) tr. ř. se dovolání obviněného I. B. odmítá.
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu ve Vsetíně ze dne 23. 6. 2003, sp. zn. 3T 57/2003, byl obviněný I. B. uznán vinným trestným činem loupeže podle §234 odst. 1 tr. zák., trestným činem neoprávněného užívání cizí věci podle §249 odst. 1 tr. zák. a trestným činem krádeže podle §247 odst. 1 písm. b) tr. zák. Za tyto trestné činy byl podle §234 odst. 1 tr. zák. za použití §35 odst. 1 tr. zák. odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání dvou roků. Podle §39a odst. 2 písm. b) tr. zák. byl pro výkon trestu zařazen do věznice s dozorem a dále mu byl podle §57 odst. 1, 2 tr. zák. uložen trest vyhoštění na dobu pěti roků.
Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 6. 8. 2003, sp. zn. 7 To 304/2003, jako soud odvolací zamítl odvolání podané obviněným I. B. jako nedůvodné podle §256 tr. ř.
Obviněný I. B. podal proti tomuto rozhodnutí krajského soudu prostřednictvím obhájce Mgr. J. K. dovolání z důvodu §265b odst. 1 písm. g), k) tr. ř., protože rozhodnutí obou soudů spočívají na nesprávném posouzení skutku a bylo rozhodnuto o zamítnutí jeho řádného opravného prostředku, aniž by byly splněny podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí.
V odůvodnění tohoto mimořádného opravného prostředku obviněný rozvedl argumentaci, kterou uplatnil ve svém odvolání a v řízení před soudem druhého stupně. Zdůraznil, že soud prvního stupně, pokud nepřipustil jím konkrétně navržené důkazy, nemohl řádně zjistit skutkový stav věci, a v důsledku takto neúplného dokazování nebyla jeho trestní věc správně právně posouzena. Tyto nedostatky považoval současně za porušení svého práva na obhajobu. Označené výhrady konkretizoval tím, že svědkyně B., jejíž výslech navrhoval, nebyla před soudem prvního stupně vyslechnuta, a to přesto, že ji soud prvního stupně k hlavnímu líčení obesílal. Za další nedostatek považoval i to, že nebylo vyhověno jeho žádosti na doplnění dokazování výslechem svědka A. B. Ke stejnému účelu mohly podle jeho názoru sloužit i dva sešity, jimiž chtěl také odkazování doplnit a dokladovat jedním z nich výši svých dluhů v restauraci a druhým docházku do práce. Soud prvního stupně se však spokojil se zjištěním státní zástupkyně, že jeden z nich již neexistuje, aniž by se snažil pátrat po druhém. Všemi těmito důkazy obviněný chtěl podpořit svou obhajobu a vyvrátit závěr soudu o věrohodnosti výpovědí svědků P. a T., o něž soud prvního stupně opřel své rozhodnutí, s nímž se neztotožnil, neboť trval na svém stanovisku, že se vytýkaného jednání nedopustil. Bez provedení uvedených důkazů považuje zjištěný skutkový stav za neúplný a nesprávně právně posouzený. Vytkl současně soudu i to, že neaplikoval v rámci svých závěrů princip „ in dubio pro reo“ a nezprostil jej obžaloby.
V rozporu s provedenými důkazy je podle dovolatele i zjištění učiněné soudem prvního stupně v určení času u skutku pod bodem 1)výroku, pokud je v něm uvedeno, že se ho měl dopustit dne 21. 2. 2003. Všechny důkazy ve věci provedené podle něj svědčí o tom, že k tomuto činu došlo dne 21. 1. 2003. Uvedenou vadu neodstranil v odvolacím řízení ani soud druhého stupně, přestože ji namítal již v odvolání podaném proti rozsudku soudu prvního stupně.
V závěru dovolání obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky (dále jen Nejvyšší soud) ve smyslu §265i odst. 3 tr. ř. přezkoumal zákonnost a odůvodněnost všech výroků rozhodnutí, proti nimž bylo podáno dovolání, v rozsahu a z důvodu uvedených v dovolání, jakož i řízení napadené části rozhodnutí předcházející s tím, aby ve smyslu §265i odst. 4 tr. ř. přezkoumal i celý výrok o trestu, a aby poté podle §265k tr. ř. napadené rozhodnutí zrušil a podle §265l odst. 1 tr. ř. přikázal příslušnému soudu, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Toto rozhodnutí navrhl učinit v neveřejném zasedání podle §265r odst. 1 písm. b) tr. ř., když je zřejmé, že vadu nelze odstranit ve veřejném zasedání.
Státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství ve svém vyjádření ze dne 16. ledna 2004 provedl rekapitulaci způsobu rozhodnutí soudu prvního i druhého stupně a konstatoval obsah odůvodnění dovolání obviněného, a poté vyjádřil názor, že dovolání obviněného je z důvodů §265b odst. 1 písm. g), k) tr. ř. podáno jen formálně, protože je založeno výlučně na námitkách skutkového charakteru, které se s deklarovaným dovolacím důvodem nekryjí. Ve vztahu k dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. k) tr. ř. sdělil, že dovolání neobsahuje takovou vadu, která by se týkala absence nebo neúplnosti výroku některého z napadených soudních rozhodnutí. Současně však poukázal na obsah argumentace k tomuto dovolacímu důvodu v dovolání užité s tím, že dovolatel vycházel ze znění zákona účinného před novelizací zákonem č. 200/2002 Sb. účinného od 24. 5. 2002. Dovolání bylo podáno dne 28. 11. 2003, což je půldruhého roku po účinnosti zmíněné novely, a proto nelze nesprávné označení dovolacího důvodu tolerovat a nelze k němu přihlížet pro absenci konkrétních námitek, které by s jeho zákonnou úpravou korespondovaly. Dovolatelem vytýkané nedostatky, jimiž zpochybnil kvalitu přezkumné činnosti odvolacího soudu, neodpovídají žádné z okolností zakotvených v ustanovení §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. Z těchto důvodů v závěru svého vyjádření navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl, protože bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v ustanovení §265b tr. ř. s tím, aby v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. toto rozhodnutí učinil v neveřejném zasedání.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř. ) nejprve zjišťoval, zda jsou v posuzované věci splněny zákonné podmínky přípustnosti dovolání formulované v §265a tr. ř. Podle odst. 1 citovaného ustanovení lze napadnout dovoláním pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé, pokud soud rozhodl ve druhém stupni a zákon to připouští, přičemž v ustanovení §265a odst. 2 písm. a) až písm. h) tr. ř. zákonodárce taxativně vymezil, co se rozumí rozhodnutím ve věci samé.
Při posuzování těchto okolností Nejvyšší soud shledal, že podané dovolání je přípustné podle §265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř., neboť napadá rozhodnutí, jímž byl zamítnut řádný opravný prostředek proti rozsudku, jímž byl obviněný uznán vinným a byl mu uložen trest [§265a odst. 2 písm. h) tr. ř. ]. Obdobně shledal, že dovolání bylo podáno osobou oprávněnou [§265d odst.1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 3 tr. ř. ).
Vzhledem k tomu, že dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v §265b tr. ř., musel Nejvyšší soud posoudit otázku, zda obviněným uplatněný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze považovat za důvod uvedený v citovaném ustanovení zákona, jehož existence je zároveň podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem.
Z důvodů dovolání, jak jsou zakotveny v ustanovení §265b odst. 1 tr. ř., vyplývá, že důvodem dovolání nemůže být nesprávné skutkové zjištění ani nesprávné hodnocení důkazů, byť to zákon explicitně nestanoví, a to vzhledem k tomu, že právní posouzení skutku i jiné hmotně právní posouzení vždy navazuje na skutková zjištění vyjádřená především ve skutkové větě výroku o vině napadeného rozhodnutí a blíže rozvedená v jeho odůvodnění. Tento názor lze jednoznačně dovodit s ohledem na jednotlivé důvody dovolání vymezené v citovaném ustanovení, zejména pak s ohledem na důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Podle tohoto ustanovení důvod dovolání je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
Z takto vymezeného důvodu dovolání vyplývá, že Nejvyšší soud je zásadně povinen vycházet ze skutkového zjištění soudu prvního stupně a v návaznosti na tento skutkový stav zvažuje hmotně právní posouzení, přičemž skutkové zjištění soudu prvního stupně nemůže změnit, a to jak na základě případného doplnění dokazování, tak i v závislosti na jiném hodnocení důkazů provedených v předcházejícím řízení. Takový závěr vyplývá také z toho, že dovolání je specifický mimořádný opravný prostředek, který je určen k nápravě procesních a hmotně právních vad rozhodnutí vymezených v §265a tr. ř., a proto Nejvyšší soud v řízení o dovolání není a ani nemůže být další (v pořadí již třetí) instancí přezkoumávající skutkový stav věci v celé šíři. V takovém případě by se totiž dostával do role soudu prvního stupně, který je z hlediska uspořádání zejména hlavního líčení soudem jak zákonem určeným, tak nejlépe způsobilým ke zjištění skutkového stavu věci (§2 odst. 5 tr. ř.), popř. do pozice soudu druhého stupně, který může skutkový stav korigovat prostředky k tomu určenými zákonem. V této souvislosti je také třeba připomenout, že z hlediska nápravy skutkových vad trestní řád obsahuje další mimořádné opravné prostředky, a to především obnovu řízení (§277 a násl. tr. ř.) a v určitém rozsahu i stížnost pro porušení zákona (§266 a násl. tr. ř.).
Z vymezení obsahu dovolání v ustanovení §265f odst. 1, 2 tr. ř. a zejména ze znění ustanovení §265b odst. 1 tr. ř. je třeba dovodit, že z hlediska §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. nepostačuje pouhé formální uvedení některého z důvodů vymezených v §265b odst. 1 písm. a) až l) tr. ř. odkazem na toto zákonné ustanovení, ale tento důvod musí být také skutečně v podaném dovolání tvrzen a odůvodněn.
Jestliže obviněný I. B. uplatnil mimo jiné důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., musel být tento důvod v dovolání skutečně tvrzen a odůvodněn konkrétními vadami, které by byly dovolatelem spatřovány v právním posouzení skutku, jenž je vymezen ve výroku napadeného rozhodnutí, a teprve v návaznosti na takové tvrzené a odůvodněné hmotně právní pochybení by bylo možno vytýkat i nesprávná skutková zjištění. V žádném případě nelze postupovat opačně, tedy že v dovolání jsou tvrzeny pochybnosti o správnosti hodnocení důkazů a skutkových zjištění soudu prvního stupně a v návaznosti na to i soudu druhého stupně, kdy je třeba důkazy opakovat, provádět důkazy další, popř. jinak hodnotit důkazy již provedené.
Dovolatel v této části svého podání uplatnil výlučně námitky k vedení dokazování, k jeho rozsahu a úplnosti a ke způsobu hodnocení provedených důkazů soudy obou stupňů. Argumentoval tím, že dokazování bylo provedeno povrchně, a že důkazy jím a v jeho prospěch navržené, bez nichž nelze řádně zjistit skutkový stav věci, nebyly vůbec provedeny. Konkrétní výhrady formuloval k výpovědím svědků M. P. a K. T., jejichž tvrzení se snažil zpochybnit poukazem na neúplnost učiněných skutkových zjištění. Takovéto námitky nejsou v žádném případě námitkami, které by se týkaly otázky „právního posouzení skutku“ ani otázky „jiného hmotně právního posouzení“. Obviněný ve skutečnosti neuplatnil důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ale důvod jiný, a to pochybnosti o správnosti skutkových zjištění na základě vadně hodnocených důkazů, z nichž až následně dovodil nesprávnost hmotně právního posouzení věci. Ze strany obviněného jde proto o námitky, které stojí mimo rámec zákonného dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., a proto jde o dovolání podané z jiných důvodů, než jsou uvedeny v §265b tr. ř.
Obviněný ve svém dovolání uplatnil další dovolací důvod, který označil podle §265b odst. 1 písm. k) tr. ř. s vysvětlením, že bylo rozhodnuto o zamítnutí jeho řádného opravného prostředku Krajským soudem v Ostravě, aniž by byly splněny podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí. Tento slovy vyjádřený dovolací důvod s účinností od 24. 5. 2002 na základě zákona č. 200/2002 Sb. nekoresponduje s právním vymezením dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. k) tr. ř., podle kterého lze dovolání podat tehdy, když v rozhodnutí některý výrok chybí nebo je neúplný. Na takto označenou vadu však dovolatel svým dovoláním nepoukazoval. Nejvyšší soud v souladu s tím, že podání se posuzuje vždy podle svého obsahu, i když je nesprávně označeno (§59 odst. 1 tr. ř.), dovodil, že obviněný měl na mysli dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l ) tr. ř., který s právní úpravou platnou v době rozhodování Nejvyššího soudu koresponduje s argumenty obviněným rozvedenými v jeho dovolání.
Důvodem dovolání podle tohoto ustanovení je existence vady spočívající v tom, že bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř. Uvedený dovolací důvod dopadá na ty případy, kdy došlo k zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku odvolacím soudem nebo nadřízeným orgánem bez věcného přezkoumání věci a procesní strana tak byla zbavena práva přístupu ke druhé instanci. Smyslem tohoto dovolacího důvodu tedy je umožnit oprávněné osobě, aby se domohla přezkoumání věci v řádném přezkumném řízení, které nebylo provedeno, ačkoliv procesní podmínky pro toto řízení byly splněny.
Za těchto předpokladů důvodem dovolání nemůže být zamítnutí odvolání ve smyslu §256 tr. ř. (odvolací soud shledá, že odvolání není důvodné), neboť postup podle tohoto ustanovení lze použít až po splnění přezkumné povinnosti odvolacího soudu zakotvené v ustanovení §254 odst. 1 tr. ř. Z uvedeného vyplývá, že takový dovolací důvod nepřichází v dané věci v úvahu, neboť odvolací soud rozhodl ve veřejném zasedání po věcném přezkoumání věci, takže obviněný nebyl zbaven práva přístupu ke druhé instanci. Vzhledem ke všem těmto zjištěním je zjevné, že dovolání podané z tohoto důvodu je pouze formálně citováno. Dovolatel jím zastírá svůj hlavní požadavek na přezkoumání řízení po jeho skutkové stránce ve snaze domoci se vydání rozhodnutí, které by bylo v souladu s jím předkládanou verzí skutkového děje, kterou předestřel již v rámci své obhajoby.
Z toho vyplývá, že pokud soud druhého stupně přezkoumával rozhodnutí uvedené v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř. na podkladě řádného opravného prostředku věcně a vzhledem k tomu, že neshledal takový opravný prostředek důvodným, zamítl jej podle §256 tr. ř., lze zmíněný dovolací důvod uplatnit jen tehdy, je-li řízení předcházející napadenému rozhodnutí zatíženo vadami, které jsou ostatními dovolacími důvody uvedenými v ustanovení §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř. s ohledem na to, že námitky dovolatele nelze podřadit pod žádný z důvodů dovolání podle §265b tr. ř.
Z těchto jen stručně uvedených důvodů (§265i odst. 2 tr. ř.) Nejvyšší soud dovolání obviněného podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl, aniž postupoval podle §265i odst. 3 tr. ř. a přezkoumával napadené rozhodnutí a řízení mu předcházející. Své rozhodnutí přitom učinil v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 28. ledna 2004
Předseda senátu:
JUDr. Jan B l á h a
Vypracovala:
JUDr. Milada Kodysová