ECLI:CZ:NS:2004:8.TDO.785.2004.1
sp. zn. 8 Tdo 785/2004
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 14. 7. 2004 o dovolání obviněného T. P., proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 24. 3. 2004, sp. zn. 12 To 557/2003, který rozhodl jako soud odvolací v trestní věci vedené u Okresního soudu v Náchodě pod sp. zn. 1 T 145/2003, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného T. P. odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Náchodě ze dne 5. 11. 2003, sp. zn. 1 T 145/2003, byl obviněný T. P. uznán vinným trestným činem krádeže podle §247 odst. 1 písm. e) tr. zák. a odsouzen podle §247 odst. 1 tr. zák. k trestu odnětí svobody na čtyři měsíce a dvanáct dnů, pro jehož výkon byl zařazen do věznice s ostrahou. Současně byl podle §226 písm. a) tr. ř. zproštěn obžaloby pro další skutek právně kvalifikovaný jako trestný čin krádeže podle §247 odst. 1 písm. d), e) tr. zák. Tímtéž rozsudkem bylo rozhodnuto o vině a též zproštění obžaloby ohledně spoluobviněných A. Z. a D. T.
Podle skutkových zjištění okresního soudu se obviněný trestného činu dopustil společně se spoluobviněnými A. Z. a D. T. tím, že dne 24. 6. 2003 kolem 20. 00 hodin v N. v postranní uličce mezi hotelem B. a tzv. starou radnicí odcizili poškozenému L. M. částku 1.000,- Kč, o niž se rozdělili, přičemž tohoto jednání se dopustil poté, co byl rozsudkem Okresního soudu v Náchodě ze dne 5. 12. 2001, sp. zn. 11 T 47/2001, odsouzen pro trestný čin loupeže podle §234 odst. 1 tr. zák. k trestu odnětí svobody v trvání dvou roků a šesti měsíců s výkonem ve věznici s dozorem a z výkonu trestu odnětí svobody byl podmíněně propuštěn dne 10. 7. 2002 na zkušební dobu do 10. 7. 2007.
Proti rozsudku soudu prvního stupně podali státní zástupce a obvinění T. P. a D. T. odvolání, která směřovala proti výroku o vině trestným činem krádeže podle §247 odst. 1 písm. e) tr. zák. i proti výroku o trestu. Usnesením Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 24. 3. 2004, sp. zn. 12 To 557/2003, byla podle §256 tr. ř. odvolání státního zástupce i obou obviněných zamítnuta.
Obviněný T. P. podal prostřednictvím obhájce v zákonné lhůtě proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové dovolání v rozsahu odpovídajícím výroku o vině trestným činem krádeže podle §247 odst. 1 písm. e) tr. zák. i výroku o trestu. Odkázal v něm na dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. a namítl, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném hmotně právním posouzení skutku. Ve shodě s již uplatněnou obhajobou vytkl nesprávný postup soudu při hodnocení provedených důkazů, a to především výpovědi svědka L. M. v kontextu s ostatními provedenými důkazy; soudy podle něj nehodnotily pochybnosti v jeho prospěch. Uvedl, že právní posouzení skutku nemá oporu v provedených důkazech a že nelze učinit závěr, že došlo k odcizení peněz poškozenému, protože okolnosti předání peněz nebyly spolehlivě prokázány. Upozornil, že jeho jednáním zákonné znaky trestného činu krádeže naplněny nebyly. Navrhl, aby Nejvyšší soud napadené usnesení Krajského soudu v Hradci Králové jakož i rozsudek Okresního soudu v Náchodě zrušil a aby Okresnímu soudu v Náchodě přikázal věc v potřebném rozsahu znovu projednat a rozhodnout.
Státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství ve vyjádření k dovolání uvedla, že námitky obviněného nesměřovaly proti právnímu posouzení skutku nebo jinému nesprávnému hmotně právnímu posouzení; obviněný se podle ní ve skutečnosti domáhal odlišného hodnocení důkazů a změny skutkových zjištění. Navrhla, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl jako dovolání podané z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř.
Nejvyšší soud jako soud dovolací zjistil, že dovolání je podle §265a tr. ř. přípustné, že je podala včas oprávněná osoba a že splňuje náležitosti obsahu dovolání ve smyslu §265f odst. 1 tr. ř. Shledal však, že obviněný podal dovolání z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř.
Podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
Z dikce citovaného ustanovení plyne, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné dovoláním vytýkat výlučně vady právní. Zpochybnění správnosti skutkových zjištění nelze zahrnout do zákonem vymezeného okruhu dovolacích důvodů podle §265b tr. ř., proto je též dovolací soud vázán skutkovými zjištěními soudu prvního stupně, event. soudu odvolacího, a těmito soudy zjištěný skutkový stav je pro něj východiskem pro posouzení skutku z hlediska hmotného práva.
V mezích uplatněného dovolacího důvodu lze namítat, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoliv o trestný čin nejde nebo jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Na podkladě tohoto dovolacího důvodu nelze proto přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno, ani prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů ve smyslu ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř., poněvadž tato činnost soudu spočívá v aplikaci ustanovení procesních, nikoliv hmotně právních. Vedle vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též „jiné nesprávné hmotně právní posouzení“. Rozumí se jím zhodnocení otázky, která nespočívá přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva. Současně platí, že obsah konkrétně uplatněných námitek, o něž se opírá existence určitého dovolacího důvodu, musí věcně odpovídat zákonnému vymezení takového dovolacího důvodu podle §265b tr. ř., nestačí jen formální odkaz na příslušné ustanovení obsahující některý z dovolacích důvodů.
Z obsahu podaného dovolání vyplývá, že obviněný uplatnil toliko námitky, které směřovaly proti způsobu, jakým byly hodnoceny provedené důkazy, a proti správnosti skutkových zjištění, která učinil Okresní soud v Náchodě a z nichž vycházel v napadeném usnesení i Krajský soud v Hradci Králové. V podstatě vytkl, že soudy obou stupňů pochybily při hodnocení těch důkazů, o něž opřely své zjištění, že společně s dalšími dvěma spoluobviněnými odcizil poškozenému L. M. peněžní hotovost. V souladu s již dříve uplatněnou obhajobou, s níž se odvolací soud důsledně vypořádal, odkázal na výpověď poškozeného a upozornil na tu její část, v níž poškozený uvedl, že jim peníze předal dobrovolně, že jim je půjčil. Učinily-li soudy odlišný závěr se zdůrazněním, že peněžní hotovost získal od poškozeného proti jeho vůli, nesprávně podle něj hodnotily pochybnosti v jeho neprospěch.
Je tak evidentní, že ačkoli obviněný v dovolání formálně deklaroval dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., fakticky uplatnil námitky skutkové, jimiž se primárně domáhal změny skutkových zjištění ve svůj prospěch, a následně ze změny skutkových zjištění vyvozoval, že se trestného činu krádeže nedopustil. Vůči právnímu posouzení skutku, jak byl zjištěn soudem, žádnou konkrétní námitku neuplatnil.
Shodný závěr nutno učinit i ve vztahu k těm námitkám, které se týkaly subjektivní stránky trestného činu, tj. zavinění ve formě úmyslu. Závěr o formě zavinění (§4, §5 tr. zák.) je sice závěrem právním, vycházejícím však ze skutkových zjištění soudu, která vyplývají z provedeného dokazování a jejichž přezkoumání se s poukazem na uvedený dovolací důvod nelze domáhat. Ze smyslu námitek obviněného vyplývá, že i v této části zaměřil dovolání proti způsobu hodnocení důkazů a proti skutkovým zjištěním, která se stala podkladem právního závěru o jeho zavinění, nikoli proti tomu, že by tato zjištění nenaplňovala zákonné znaky zavinění.
Vady, které napadenému usnesení a předcházejícímu řízení vytkl, mají tudíž v celém rozsahu povahu vad skutkových, nikoliv hmotně právních. Ty však nezakládají žádný z důvodů dovolání podle §265b tr. ř., a proto ve vztahu k nim neexistuje zákonná povinnost soudu dovolání přezkoumat (srov. též usnesení Ústavního soudu ze dne 7. 1. 2004, sp. zn. II. ÚS 651/02).
Protože dovolání bylo podáno z jiného důvodu, než jaký činí dovolání přípustným ustanovení §265b tr. ř., Nejvyšší soud je podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl, aniž na jeho podkladě podle §265i odst. 3 tr. ř. přezkoumal napadené usnesení a řízení, jež mu předcházelo. Rozhodl tak v neveřejném zasedání za splnění podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 14. července 2004
Předsedkyně senátu:
JUDr. Věra Kůrková