ECLI:CZ:NS:2004:8.TDO.830.2004.1
sp. zn. 8 Tdo 830/2004
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 11. 8. 2004 o dovolání podaném obviněným M. M., proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 12. 2. 2004, sp. zn. 6 To 146/2003, který rozhodl jako soud odvolací v trestní věci vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 43 T 7/2002, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného M. M. odmítá .
Odůvodnění:
Obviněný M. M. byl rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 13. 10. 2003, sp. zn. 43 T 7/2002, uznán vinným trestným činem padělání a pozměňování peněz podle §140 odst. 1 tr. zák., kterého se dopustil tím, že dne 28. 11. 2001 v době kolem 15.10 hod. v B., v prostoru garáží obchodního domu C., předal policistovi vystupujícímu pod jménem Z. M. při plnění jeho služebních povinností v rámci operativně pátracího prostředku - předstíraného převodu věci podle §34c zák. č. 283/1991 Sb. - za částku 25.000,- Kč celkem 20 kusů padělaných bankovek v nominální hodnotě 100 USD, celkem tedy 2.000 USD, přičemž dle aktuálního kurzu hodnota předaných dolarů činila částku 72.936,- Kč.
Za tento trestný čin byl podle §140 odst. 1 tr. zák. odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání dvou roků, jehož výkon byl podmíněně odložen podle §58 odst. 1 tr. zák. a §59 odst. 1 tr. zák. na zkušební dobu v trvání pěti roků. Současně mu byl podle §53 odst. 1 tr. zák. a §54 odst. 2 tr. zák. uložen peněžitý trest ve výši 50.000,- Kč, přičemž pro případ, že by ve stanovené lhůtě nebyl tento trest vykonán, mu byl podle §54 odst. 3 tr. zák. stanoven náhradní trest odnětí svobody v trvání tří měsíců.
Rozsudkem Vrchního soudu v Olomouci ze dne 12. 2. 2004, sp. zn. 6 To 146/2003, byl z podnětu odvolání podaného státním zástupcem v neprospěch obviněného M. M. do výroku o trestu shora uvedeného rozsudku podle §258 odst. 1 písm. e), odst. 2 tr. ř. tento rozsudek zrušen v části týkající se tohoto obviněného ve výroku o trestu, a podle §259 odst. 3 tr. ř. bylo znovu rozhodnuto tak, že obviněnému byl při nezměněném výroku o vině podle §140 odst. 1 tr. zák. uložen trest odnětí svobody v trvání tří roků, pro jehož výkon byl zařazen podle §39a odst. 2 písm. c) tr. zák. do věznice s ostrahou. Dále mu byl podle §57 odst. 1, 2 tr. zák. uložen trest vyhoštění na dobu pěti let.
Proti tomuto rozsudku Vrchního soudu v Olomouci v návaznosti na výše uvedený rozsudek Krajského soudu v Brně podal obviněný prostřednictvím svého obhájce JUDr. J. Š. dovolání, které zaměřil do výroku o vině a trestu v té části, která se ho dotýká, a vymezil je dovolacími důvody podle §265b odst. 1 písm. g), h) tr. ř., protože rozhodnutí nalézacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení skutku, popř. na jiném nesprávném hmotně právním posouzení, a pro případ, že jeho vina byla prokázána, neměl odvolací soud důvod pro uložení přísnějšího trestu.
Obviněný v dalším obsahu tohoto mimořádného opravného prostředku ve vztahu k výroku o vině rozvedl, že si nebyl vědom, že jím prodávané bankovky jsou padělané, ale naopak sám věrohodně doložil, že bankovky, které zmíněnému policistovi předal, utržil za prodej svého automobilu na Slovensku, a kupní smlouvu o tom předložil. Dovolatel též vyslovil pochybnost, zda bankovky, které předal policistovi, byly identické s těmi, které byly označeny za padělky a byly předloženy jako důkaz. V této souvislosti považoval za nedostatečný rozsah provedeného dokazování, když nebyly z falešných bankovek sejmuty daktyloskopické stopy, ačkoli se provedení tohoto důkazu domáhal. Pochybnosti ohledně správnosti výroku o vině obviněný vyslovil i s ohledem na dobu čtyř měsíců, která uplynula od okamžiku, kdy byla provedena transakce s bankovkami, a jeho zadržením, kterou považoval za neúměrně dlouhou. Další své výhrady obviněný zaměřil i proti postupu policie, která jej k prodeji dolarů vyprovokovala a záměrně navodila situaci, za níž následně došlo ke spáchání trestného činu, a popřel jakoukoli svoji účast na obchodování s padělanými penězi nyní i kdykoli v minulosti s tím, že vědomě žádné falešné bankovky neprodával. Pokud byl soudem dáván do spojitosti s trestnou činností ostatních spoluobviněných, zdůvodnil kontakty s nimi snahou o získání úvěru na koupi sklárny v J. n. N., který měla zprostředkovat právě paní L. Č. V souvislosti s uplatněnými námitkami brojil současně i proti druhu a výši trestu uloženého mu vrchním soudem, který považoval za nepřiměřeně přísný a vyměřený v rozporu se zásadami pro ukládání trestů.
V závěru dovolání obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky (dále jen Nejvyšší soud) obě napadená rozhodnutí týkající se jeho osoby podle §265k odst. 1, 2 tr. ř. zrušil. Současně vyslovil souhlas s projednáním věci v neveřejném zasedání podle §265r odst. 1 písm. c) tr. ř.
Státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství, kterému bylo doručeno dovolání obviněného M. M. v souladu s §265h odst. 2 tr. ř., ve svém vyjádření především poukázal na to, že obviněný proti rozsudku soudu prvního stupně odvolání nepodal, a odvolání státního zástupce směřovalo výhradně proti výroku o trestu, který byl odvolacím soudem přezkoumán pouze z tohoto důvodu. Obviněný se proto již nemůže v rámci svého dovolání domáhat přezkoumání výroku o vině, a učinil-li tak, jde o dovolání, které je v této části nutné považovat za nepřípustné. Ve zbylé části, v níž obviněný brojí proti výroku o trestu, dovolání je sice přípustné, avšak obsahově se nekryje s označeným dovolacím důvodem podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. Obviněný napadenému rozhodnutí nevytýká, že mu byl uložen druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou zákonem na trestný čin, jímž byl uznán vinným, jak toto ustanovení vymezuje, ale tuto svou námitku vznesl proto, že uložený trest považuje za nepřiměřeně přísný. Z těchto důvodů státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl jako podané z jiného důvodu, než je uveden v ustanovení §265b tr. ř., a aby tak učinil podle §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Nejvyšší soud jako soud dovolací poté, co shledal, že dovolání obviněného bylo podáno osobou oprávněnou [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2 tr. ř.), posuzoval otázku přípustnosti podaného dovolání a uzavřel, že toto je přípustné jen v té části, kterou obviněný brojí proti výroku o trestu, zatímco dovolání v části, v níž napadeným rozhodnutím vytýká nedostatky výroku o vině, je nutné považovat za nepřípustné ve smyslu §265i odst. 1 písm. a) tr. ř.
Z rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 12. 2. 2004, sp. zn. 6 To 146/2003, vyplývá, že tento soud jako odvolací přezkoumával rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 13. 10. 2003, sp. zn. 43 T 7/2002, toliko z podnětu odvolání podaného státním zástupcem v neprospěch obviněného, které bylo zaměřeno výhradně proti výroku o trestu [§246 odst. 1 písm. a), §247 odst. 1, §249 odst. , 2 tr. ř.]. Obviněný sám odvolání nepodal, a proto Vrchní soud v Olomouci jako soud odvolací v souladu s ustanovením §254 odst. l tr. ř., když nezamítl nebo neodmítl odvolání podle §253 tr. ř., přezkoumal zákonnost a odůvodněnost jen těch oddělitelných výroků rozsudku, proti nimž bylo podáno odvolání, i správnost postupu řízení, které jim předcházelo, a to z hlediska vytýkaných vad. Jiné výroky a jim předcházející řízení odvolací soud nesměl zásadně přezkoumávat, a to i kdyby šlo o výroky, proti nimž by odvolatel mohl podat odvolání, avšak odvolání nepodal.
Vzhledem k tomu, že odvolání státního zástupce podané v neprospěch obviněného M. M. směřovalo pouze proti výroku o trestu, který se tohoto obviněného týkal, a přezkumná povinnost odvolacího soudu byla omezena výhradně na přezkoumání výroku o trestu napadeného rozsudku soudu prvního stupně, mohl obviněný uplatnit své dovolací námitky toliko proti tomuto výroku, případně proti průběhu řízení, které mu předcházelo, a nikoliv ve vztahu k výroku o vině (srov. rozhodnutí č. 20/2004 Sb. rozh. tr.).
Pokud by bylo dovolání obviněným podáno jen z tohoto důvodu, bylo by nutné je pro jeho nepřípustnost odmítnout podle §265b odst. 1 písm. a) tr. ř.
Obviněný však v rámci svého dovolání uplatnil i dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř., kde své námitky zaměřil vůči druhu a výměře uloženého trestu, proti němuž je dovolání z hledisek výše popsaných přípustné. Nejvyšší soud se proto mohl ve vztahu k němu zabývat otázkou důvodnosti této části podaného dovolání, avšak shledal, že ani zde není možný přezkum napadeného rozhodnutí ve smyslu §265i odst. 3 tr. ř., neboť jde o dovolání, které bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř.
Podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. lze dovolání podat jen tehdy, byl-li obviněnému uložen druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo jde o trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou zákonem na trestný čin, jímž byl uznán vinným. Jiná pochybení soudu spočívající v nesprávném druhu či výměře uloženého trestu, zejména nesprávné vyhodnocení kritérií uvedených v §31 až §34 tr. zák., a v důsledku toho uložení nepřiměřeně přísného či mírného trestu, nelze v dovolání namítat prostřednictvím tohoto ani žádného jiného dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 tr. ř. Obviněný ve svém mimořádném opravném prostředku neuvedl nic, co by tento dovolací důvod naplňovalo, a vytýkal soudu druhého stupně pouze to, že mu byl uložen trest bez přihlédnutí ke všem rozhodným okolnostem a bez zohlednění skutečností svědčících v jeho prospěch. Taková argumentace se neshoduje s zákonnými hledisky vymezenými u dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř.
Nejvyšší soud z těchto jen stručně uvedených důvodů (§265i odst. 2 tr. ř.) dovolání obviněného M. M. podané proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 12. 2. 2004, sp. zn. 6 To 146/2003, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 13. 10. 2003, sp. zn. 43 T 7/2002, podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl, neboť bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř. Své rozhodnutí přitom učinil v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 11. srpna 2004
Předseda senátu:
JUDr. Jan B l á h a
Vypracovala:
JUDr. Milada Šámalová