ECLI:CZ:NS:2004:8.TDO.852.2004.1
sp. zn. 8 Tdo 852/2004
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 26. srpna 2004 o dovolání obviněného M. Ch., proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 5. 4. 2004, sp. zn. 8 To 173/2004, který rozhodl jako soud odvolací v trestní věci vedené u Okresního soudu Plzeň - jih pod sp. zn. 1 T 130/2003, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného M. Ch. odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu Plzeň- jih ze dne 27. 1. 2004, sp. zn. 1 T 130/2003, byl obviněný M. Ch. uznán vinným trestným činem vydírání podle §235 odst. 1, 2 písm. c) tr. zák., kterého se dopustil tím, že „dne 5. 6. 2003 v přesně nezjištěné době v odpoledních hodinách v bytě v domě v B., fyzicky napadl L. K. tak, že ji nejméně 3x udeřil rukou do obličeje a hlavy, povalil ji na zem, vysvlékl do naha, škrábal ji nožem nejméně na zádech a rukou, přičemž jí vyhrožoval usmrcením, svázal jí ruce prodlužovacím kabelem, rdousil ji, bil ji šroubovákem po hlavě a zádech a kabelem po ramenou, a to za tím účelem, aby jmenovanou přiměl k doznání, že z jeho účtu u a. s. ČSOB odcizila peníze“. Za to byl podle §235 odst. 2 tr. zák. odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání tří roků, pro jehož výkon byl podle §39a odst. 2 písm. c) tr. zák. zařazen do věznice s ostrahou. Současně mu byla ve smyslu §228 odst. 1 tr. ř. uložena povinnost zaplatit V. z. p. ČR, O. p. P. – j. částku ve výši 1.358,- Kč.
Krajský soud v Plzni usnesením ze dne 5. 4. 2004, sp. zn. 8 To 173/2004, odvolání podané obviněným proti výše uvedenému rozsudku Okresního soudu Plzeň - jih podle §256 tr. ř. jako nedůvodné zamítl.
Proti citovanému rozhodnutí odvolacího soudu podal obviněný prostřednictvím své obhájkyně JUDr. V. B. dovolání z důvodu uvedeného v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., neboť se domnívá, že rozhodnutí soudů obou stupňů spočívají na nesprávném právním posouzení skutku.
Dovolatel v odůvodnění tohoto mimořádného opravného prostředku shrnul výpověď poškozené L. K. a zpochybnil její věrohodnost, a to i přes závěry znaleckého posudku z oboru psychologie zpracovaného PhDr. M. M. Popřel, že by poškozenou fyzicky napadl, a vyslovil domněnku, že poškozená záměrně uvedla nepravdivé informace ve snaze pomstít se mu. Dále zmínil, že znalecké posudky ani výsledky ohledání místa činu nesvědčí ve prospěch věrohodnosti poškozené, ba naopak potvrzují jeho výpověď. Namítl nesprávné právní posouzení jeho jednání jako trestného činu, neboť je přesvědčen, že na základě provedeného dokazování lze objektivně učinit závěr pouze o tom, že poškozená L. K. se dne 5. 6. 2003 v odpoledních hodinách dostavila do jeho bytu, byt s ním později opustila a při cestě na policii utekla. Po 19.00 hodině téhož dne se dostavila na policii se zraněními, která při návštěvě u něj neměla, a na policii uvedla, že jí tato zranění způsobil on. Za spolehlivě zjištěné dovolatel označil jen to, že poškozená předmětného dne utrpěla zranění, nikoliv to, jakým způsobem a kým jí byla způsobena. V této souvislosti soudům vytkl způsob provádění a hodnocení důkazů. Své výhrady obviněný zaměřil proti použité právní kvalifikaci s odůvodněním, že napadená rozhodnutí vycházejí výhradně z výpovědi poškozené, aniž by zohlednila jeho obhajobu, a proto jeho jednáním tak, jak bylo skutkově soudem prvního stupně zjištěno, nemůže být naplněna skutková podstata trestného činu vydírání, jímž byl uznán vinným.
Závěrem svého dovolání obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky (dále jen Nejvyšší soud) podle §265k tr. ř. zrušil napadené usnesení Krajského soudu v Plzni, sp. zn. 8 To 173/2004, i jemu předcházející rozsudek Okresního soudu Plzeň - jih, sp. zn. 1 T 130/2003, a v souladu s ustanovením §265m tr. ř. jej v plném rozsahu zprostil obžaloby.
K předmětnému dovolání se ve smyslu §265h odst. 2 tr. ř. písemně vyjádřila státní zástupkyně činná u Nejvyššího státního zastupitelství. Po zhodnocení náležitostí dovolání a stručném shrnutí jeho obsahu uvedla, že jeho text se shoduje s argumentací, kterou obviněný použil již v rámci odvolání, a je tudíž pouhým opakováním dovolatelovy obhajoby z předchozího řízení. Zkonstatovala, že námitky obviněného jsou zpochybněním vypovídací hodnoty a kvality důkazů, na jejichž základě byl uznán vinným. Základem těchto výhrad jsou námitky proti provedeným skutkovým zjištěním, a proto obsahově neodpovídají označenému ani žádnému jinému dovolacímu důvodu. Ze všech těchto důvodů navrhla, aby Nejvyšší soud podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. dovolání obviněného M. Ch. odmítl a aby toto rozhodnutí učinil v souladu s §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) nejprve zkoumal, zda v této trestní věci je dovolání přípustné, zda bylo podáno v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit, a zda je podala osoba oprávněná. Shledal přitom, že dovolání obviněného je přípustné podle §265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř. Obdobně zjistil, že dovolání bylo podáno osobou oprávněnou [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2 tr. ř.).
Poněvadž dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v §265b tr. ř., musel dále posoudit otázku, zda uplatněný dovolací důvod lze považovat za důvod dovolání ve smyslu §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., jehož existence je zároveň podmínkou pro provedení přezkumu dovolacím soudem.
Z dikce citovaného ustanovení plyne, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné dovoláním vytýkat výlučně vady právní. V mezích tohoto dovolacího důvodu lze namítat, že skutek, jak byl zjištěn soudem, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoliv o trestný čin nejde, nebo jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným.
Jestliže obviněný v odůvodnění svého dovolání brojil proti způsobu provádění a hodnocení důkazů soudy obou stupňů a vyslovil pochybnosti o správnosti skutkových zjištění, když namítl, že si soudy neopatřily dostatek důkazů a za stavu, který označil za „důkazní nouzi“, rozhodly o jeho vině, nelze tyto námitky podřadit pod uplatněný dovolací důvod. Ten nebyl naplněn ani tehdy, když obviněný poukázal na to, že provedenými důkazy nebyla s určitostí vyvrácena jeho obhajoba ani potvrzena výpověď poškozené týkající se průběhu skutkového děje. Na základě těchto tvrzených nedostatků obviněný totiž až následně dovozoval naplnění deklarovaného dovolacího důvodu.
Z vymezení důvodů dovolání v ustanovení §265b odst. 1 tr. ř. vyplývá, že důvodem dovolání ve smyslu tohoto ustanovení nemůže být nesprávné skutkové zjištění, byť to zákon explicitně nestanoví, a to vzhledem k tomu, že právní posouzení (kvalifikace) skutku i jiné hmotně právní posouzení vždy navazuje na skutková zjištění vyjádřená především ve skutkové větě výroku o vině napadeného rozsudku a blíže rozvedená a objasněná v jeho odůvodnění. Přesvědčivě však lze tento závěr dovodit právě s ohledem na jednotlivé důvody dovolání vymezené v §265b odst. 1 tr. ř., zejména důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., kde se uvádí, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Z toho vyplývá, že Nejvyšší soud je zásadně povinen vycházet ze skutkového zjištění soudu prvního stupně a v návaznosti na tento skutkový stav zvažuje hmotně právní posouzení, přičemž skutkové zjištění soudu prvního stupně nemůže změnit, a to jak na základě případného doplňování dokazování, tak i v závislosti na jiném hodnocení v předcházejícím řízení provedených důkazů. V té souvislosti je třeba také zdůraznit, že z hlediska nápravy skutkových vad trestní řád obsahuje další mimořádné opravné prostředky, a to především obnovu řízení (§277 a násl. tr. ř.) a v určitém rozsahu i stížnost pro porušení zákona (§266 a násl. tr. ř.).
V této souvislosti je nutné zdůraznit, že nestačí jen formální odkaz na příslušné zákonné ustanovení obsahující některý z dovolacích důvodů, jak to učinil obviněný M. Ch., nýbrž tento důvod musí být v dovolání skutečně (tedy materiálně) tvrzen a odůvodněn konkrétními vadami tak, jak vyžaduje ustanovení §265f odst. 1, 2 tr. ř. a zejména §265b odst. 1 tr. ř. Dovolatelem namítané nedostatky musejí být proto spatřovány v právním posouzení skutku, jež je vymezen v napadeném rozhodnutí, a nemohou jimi být vytýkány nedostatky ve skutkových zjištěních nebo ve způsobu, jakým byly posouzeny provedené důkazy, na jejichž základě bylo o vině rozhodnuto. Nesprávná skutková zjištění by bylo možné vytýkat teprve až v návaznosti na tvrzené, vyjádřené a odůvodněné hmotně právní pochybení vztahující se např. k jiné právní kvalifikaci, která měla být podle dovolání použita. Nelze však postupovat opačně a dovoláním vyjadřovat pochybnosti o správnosti skutkových zjištění soudu prvního stupně a v návaznosti na to i soudu druhého stupně nebo vznášet požadavky na opakování důkazů nebo na provádění důkazů dalších, popř. na jiné hodnocení již provedených důkazů, a v důsledku takových tvrzených skutkových vad dovozovat, že obviněný se činu, pro který byl uznán vinným, nedopustil, jak to činí obviněný v podaném dovolání. V takovém případě nebyl materiálně uplatněn důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. spočívající v nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení, ale důvod jiný, a to pochybnosti o správnosti skutkových zjištění, který však v ustanovení §265b tr. ř. pro podání dovolání není uveden.
Z těchto jen stručně uvedených důvodů (§265i odst. 2 tr. ř.) Nejvyšší soud dovolání obviněného M. Ch. proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 5. 4. 2004, sp. zn. 8 To 173/2004, ve spojení s rozsudkem Okresního soudu Plzeň - jih ze dne 27. 1. 2004, sp. zn. 1 T 130/2003, podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl, neboť bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř. Učinil tak v neveřejném zasedání v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 26. srpna 2004
Předseda senátu:
JUDr. Jan B l á h a
Vypracovala:
JUDr. Milada Šámalová