ECLI:CZ:NS:2004:8.TDO.960.2004.1
sp. zn. 8 Tdo 960/2004
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 2. září 2004 o dovoláních obviněných D. T. a J. B., proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 19. 4. 2004, sp. zn. 6 To 554/2003, který rozhodl jako soud odvolací v trestní věci vedené u Okresního soudu v Domažlicích sp. zn. 1 T 65/2001, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. f) tr. ř. se dovolání obviněného D. T. odmítá .
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného J. B. odmítá .
Odůvodnění:
Obvinění D. T. a J. B. podali prostřednictvím svých obhájců v zákonné lhůtě dovolání proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 19. 4. 2004, sp. zn. 6 To 554/2003, jímž byla podle §256 tr. ř. zamítnuta jejich odvolání proti rozsudku Okresního soudu v Domažlicích ze dne 17. 7. 2003, sp. zn. 1 T 65/2001. Tímto rozsudkem byli uznáni vinnými trestným činem ublížení na zdraví podle §224 odst. 1, 2 tr. zák. a odsouzeni shodně podle §224 odst. 2 tr. zák. k trestu odnětí svobody na dvanáct měsíců, jehož výkon byl podle §58 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložen na zkušební dobu stanovenou podle §59 odst. 1 tr. zák. na osmnáct měsíců. Stejným rozsudkem byli spoluobvinění J. G., V. V. a J. K.podle §226 písm. c) tr. ř. zproštěni obžaloby pro skutek právně kvalifikovaný jako trestný čin ublížení na zdraví podle §224 odst. 1, 2 tr. zák.
Podle skutkových zjištění soudu prvního stupně se obvinění D. T. a J. B. trestného činu ublížení na zdraví podle §224 odst. 1, 2 tr. zák. dopustili tím, že dne 22. 9. 1999 kolem 09.30 hodin v závodě S. T., spol. s r. o., v H., ve staré velké lisovně v tzv. 9. poli při přesunu tří razidel pomocí portálového jeřábu došlo při jejich položení na další razidlo, které stálo na podlaze, poté co na přední straně bylo vázací lano uvolněno, k jeho zachycení pod spodním razidlem a při následném zvednutí lana k naklonění těchto razidel a sklouznutí horního razidla, které zachytilo poškozeného F. M. a způsobilo mu sériovou zlomeninu žeber vpravo a roztržení mezižebří vpravo při páteři, zlomeninu prvního a druhého žebra vlevo, trhlinu stěny levé podklíčkové tepny, přerušení průdušnice a další zranění, jimž na místě podlehl, když
obviněný D. T. jako jeřábník, přestože byl proškolen ve dnech 12. – 20. 3. 1998 podle ČSN 270143, převážel neprovázaná nastohovaná břemena a poté co bylo uvolněno přední lano J. P. a poškozeným F. M., počal zvedat lana, aniž vyčkal pokynu vazače J. B., čímž porušil zákon č. 65/1965 Sb. v §73 odst. 1 písm. c) a §135 odst. 3 písm. a), e), vyhlášku č. 48/1982 Sb. v §215 odst. 12, ČSN 270143 v článcích 68, 87, 88, 100, 101,
obviněný J. B. jako seřizovač – osoba s vazačskými zkouškami, přestože byl proškolen ve dnech 12. – 20. 3. 1998 podle ČSN 270143, dal pokyn k uvázání tří razidel bez označení hmotnosti nad sebou bez vzájemného provázání tak, aby nemohlo dojít k jejich posunu, a k vázání břemene přizval osoby neproškolené o vázání břemen, čímž porušil zákon č. 65/1965 Sb. v §73 odst. 1 písm. c) a §135 odst. 3 písm. a), e), vyhlášku č. 48/1982 Sb. v §215 odst. 12, §233 odst. 1, 2 a ČSN 270143 v článcích 72g, 81 a 91.
Obviněný D. T. podal dovolání v rozsahu odpovídajícím výroku o vině i výroku o trestu a odkázal v něm na důvody dovolání podle §265b odst. 1 písm. g), l) tr. ř. Namítl, že jeho odvolání proti rozsudku soudu prvního stupně bylo podle §256 tr. ř. zamítnuto, aniž by byly splněny podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí, a že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku a na jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Uvedl, že nebyla prokázána příčinná souvislost mezi porušením důležité povinnosti, kterou byl vázán, a smrtí poškozeného. Vytkl, že mu nelze klást k tíži porušení ČSN 270143, poněvadž platnost této normy skončila k 31. 8. 1999 a s novou normou, která ji nahradila, nebyl seznámen. Ve shodě s již uplatněnou obhajobou též brojil proti závěru, že svým jednáním porušil ustanovení §215 odst. 12 vyhl. č. 48/1982 Sb., a odvolací soud se podle něj náležitě nevypořádal ani s jeho výhradami proti porušení ustanovení §73 odst. 1 písm. c) a §135 odst. 3 písm. a), e) zákona č. 65/1965 Sb. Upozornil, že porušení §135 odst. 3 písm. e) zákona č. 65/1965 Sb. nekoresponduje v popisu skutku, jak byl uveden v obžalobě a poté i v rozsudku soudu prvního stupně, žádný údaj. Byl-li uznán vinným i porušením tohoto ustanovení zákoníku práce, jedná se podle něj o porušení základních principů trestního řízení a jeho práv. Navrhl, aby Nejvyšší soud napadené usnesení Krajského soudu v Plzni zrušil a aby tomuto soudu přikázal věc v potřebném rozsahu znovu projednat a rozhodnout.
Obviněný J. B. podal dovolání taktéž v rozsahu odpovídajícím výroku o vině i výroku o trestu a odkázal v něm na důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Vytkl, že soudy nesprávně posoudily jeho jednání po stránce objektivní i subjektivní. Uvedl, že jeho pokyn k uvázání tří razidel nad sebou nebyl v příčinné souvislosti s pádem razidla na poškozeného, a nebylo podle něj ani prokázáno, že by výslovným pokynem přizval osoby neproškolené o vázání břemen. Upozornil, že jeho gestikulace nebyla určena jeřábníkovi, přičemž bezprostřední příčinou pádu razidla na poškozeného byl pohyb jeřábu a přítomnost a reakce poškozeného. Podle něj je rozhodnutí nepřesvědčivé a nespravedlivé i proto, že odsouzeni měli být i další osoby, jmenovitě pak řídící pracovníci. Navrhl, aby Nejvyšší soud napadené usnesení Krajského soudu v Plzni zrušil a aby Okresnímu soudu v Domažlicích přikázal věc v potřebném rozsahu znovu projednat a rozhodnout.
Státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství navrhla, aby byla dovolání obviněných odmítnuta, a to dovolání obviněného D. T. podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. a dovolání obviněného J. B. podle §265i odst. 1 písm. d) tr. ř.
Nejvyšší soud jako soud dovolací zjistil, že dovolání jsou podle §265a tr. ř. přípustná, že je podaly včas oprávněné osoby a že splňují náležitosti obsahu dovolání ve smyslu §265f odst. 1 tr. ř. Ve vztahu k dovolání obviněného D. T. shledal, že zčásti je zjevně neopodstatněné a zčásti že je zcela zřejmé, že projednání dovolání by nemohlo zásadně ovlivnit postavení obviněného a otázka, která má být z podnětu dovolání řešena, není po právní stránce zásadního významu; ve vztahu k dovolání obviněného J. B. uzavřel, že je zjevně neopodstatněné.
K dovolání obviněného D. T.
Podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř.
Obviněný opřel dovolání o tu část ustanovení §265b odst. 1 písm. l) tr. ř., která je vyjádřena dikcí „ bylo rozhodnuto o zamítnutí řádného opravného prostředku …, aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí“, tj. o první ze dvou alternativ uvedených v §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. Takto vymezený dovolací důvod se vztahuje na ty případy, kdy k zamítnutí řádného opravného prostředku došlo bez věcného přezkoumání věci, to znamená podle §253 odst. 1 tr. ř. proto, že bylo podáno opožděně, osobou neoprávněnou nebo osobou, která se odvolání výslovně vzdala nebo znovu podala odvolání, které v téže věci již předtím výslovně vzala zpět, a procesní strana tak byla zbavena přístupu k druhé instanci. Bylo-li by odvolání obviněného zamítnuto z některého z těchto procesních důvodů, mohl by obviněný podat dovolání z jím deklarovaného dovolacího důvodu, avšak musel by skutečně namítat, že nebyly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro zamítnutí jeho odvolání, tj. že tu nebyl dán ten z důvodů uvedených v §253 odst. 1 tr. ř., pro který bylo jeho odvolání zamítnuto. Podstatou a smyslem dovolacího důvodu vymezeného v citované části ustanovení §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. je umožnit oprávněné osobě, aby se domohla meritorního přezkoumání rozsudku podle §254 odst. 1 tr. ř. v řádném přezkumném řízení, které nebylo provedeno, ač procesní podmínky pro takové řízení byly splněny.
K zamítnutí odvolání obviněného však v posuzovaném případě nedošlo z procesních důvodů (§253 odst. 1 tr. ř.), odvolací soud je zamítl podle §256 tr. ř. jako nedůvodné po meritorním přezkoumání rozsudku podle §254 odst. 1 tr. ř. Obviněnému nebyl odepřen přístup k druhé instanci, protože na podkladě jeho odvolání odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně meritorně přezkoumal. Ztotožnil-li se s rozsudkem soudu prvního stupně, a proto odvolání obviněného jako nedůvodné zamítl, nelze namítat, že „nebyly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí“ ve smyslu důvodu dovolání podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. Námitky, které obviněný v dovolání uplatnil, však obsahově naplňují ten dovolací důvod, který je v ustanovení §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. vyjádřen dikcí „bylo rozhodnuto o zamítnutí řádného opravného prostředku,… byl-li v řízení napadenému rozhodnutí předcházejícím (tj. rozhodnutí odvolacího soudu) dán důvod dovolání uvedený v §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř.“ V souladu s touto podmínkou obviněný odkázal na důvody dovolání uvedené v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
Podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
V mezích uplatněného dovolacího důvodu lze zásadně namítat, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoliv o trestný čin nejde nebo jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Vedle těchto vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též „jiné nesprávné hmotně právní posouzení“. Rozumí se jím zhodnocení otázky, která nespočívá přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva.
Námitky obviněného D. T. lze pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. podřadit. Z hlediska napadeného usnesení a obsahu dovolání je významná otázka, zda byly naplněny znaky trestného činu ublížení na zdraví podle §224 odst. 1, 2 tr. zák. po stránce objektivní; obviněný zpochybnil prokázání příčinné souvislosti mezi porušením důležité povinnosti, jíž byl vázán, a smrtí poškozeného a polemizoval rovněž s rozsahem a povahou těch povinností, jež měl porušit.
Trestného činu ublížení na zdraví podle §224 odst. 1, 2 tr. zák. se dopustí, kdo jinému z nedbalosti způsobí těžkou újmu na zdraví nebo smrt, spáchá-li tento čin proto, že porušil důležitou povinnost vyplývající z jeho zaměstnání, povolání, postavení nebo funkce nebo uloženou mu podle zákona.
Z tzv. právní věty výroku o vině v rozsudku soudu prvního stupně se podává, že soud považoval za naplněné znaky trestného činu ublížení na zdraví podle §224 odst. 1, 2 tr. zák., které spočívají v tom, že obviněný jinému z nedbalosti způsobil smrt proto, že porušil důležitou povinnost vyplývající z jeho zaměstnání. Skutková část výroku o vině obsahuje konkrétní skutková zjištění, která všechny zákonné znaky tohoto trestného činu evidentně naplňují. Tato skutková zjištění vyjadřují vedle následku, tj. smrti poškozeného F. M., též jednání obviněného, které má povahu porušení důležité povinnosti vyplývající z jeho zaměstnání, a vyplývá z nich i příčinná souvislost mezi jednáním obviněného a smrtí poškozeného.
Podstata jednání obviněného D. T. spočívá podle zjištění soudů obou stupňů v tom, že jako jeřábník pomocí portálového jeřábu převážel tři neprovázaná razidla a poté, co při jejich položení na další razidlo, které stálo na podlaze, bylo na přední straně uvolněno vázací lano J. P. a F. M. a došlo k jeho zachycení pod spodním razidlem, aniž vyčkal pokynu vazače obviněného J. B., počal lano zvedat, přičemž došlo k naklonění razidel a sklouznutí horního razidla, které zachytilo poškozeného F. M. a způsobilo mu zranění neslučitelná se životem, jimž na místě podlehl.
Podle závěrů soudu prvního stupně, s nimiž se zcela ztotožnil i odvolací soud, tak porušil povinnosti plynoucí z ustanovení §73 odst. 1 písm. c), §135 odst. 3 písm. a), e) zákona č. 65/1965 Sb., ustanovení §215 odst. 12 vyhlášky č. 48/1982 Sb. a též články 68, 87, 88, 100 a 101 ČSN 270143, ač znalost těchto povinností byla jednak součástí jeho pracovní smlouvy, jednak absolvoval odpovídající školení v oblasti bezpečnosti práce a znalost povinností v rozsahu, která mu byla kladena za vinu, tvořila rovněž součást odpovídajících jeřábnických zkoušek (viz strana 11, 12 rozsudku soudu prvního stupně, strana 5 usnesení odvolacího soudu).
Porušení takto označených povinností soudy obou stupňů kvalifikovaly jako porušení důležité povinnosti vyplývající z jeho zaměstnání. Soud prvního stupně v této souvislosti zdůraznil, že se jedná o porušení takových povinností, které mají v konkrétní situaci zpravidla za následek nebezpečí pro lidský život.
Závěry soudů jsou přesvědčivé a námitky obviněného s dílčími výhradami, jež jsou však pro posouzení věci nevýznamné, nemohou obstát.
Obviněný především vytkl, že mu nemohlo být kladeno za vinu porušení povinností uvedených v ČSN 270143, neboť platnost této normy skončila k 31. 8. 1999. V době činu již byla platná nová technická norma ISO 12480-1, s níž však nebyl seznámen, a nebyl proškolen o povinnostech z ní vyplývajících, a proto nebyl povinen se jí řídit.
S touto výhradou, jež byla uplatněna coby součást odvolacích námitek, se již odvolací soud zabýval a jeho závěry lze s jistým upřesněním akceptovat (strana 5 usnesení).
Je pravdou, že ke dni 31. 8. 1999 skončila platnost ČSN 270143 z 23. 10. 1968, týkající se provozu, údržby a oprav zdvihacích zařízení, a nahradila ji ČSN ISO 12480-1. S touto technickou normou obviněný D. T. (ani obviněný J. B.) nebyl seznámen a nebyl proškolen o povinnostech, které mu tato norma ukládá. To však neznamená, jak přiléhavě uvádí odvolací soud, že by neexistovaly žádné povinnosti, jimiž se byl jako jeřábník povinen řídit.
Nebyl-li obviněný řádně seznámen s novou technickou normou ČSN ISO 12480-1, jež byla ke dni 22. 9. 1999 platná (a ani o ní nevěděl), bylo přesto jeho povinností dodržovat pokyny k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při práci, zásady bezpečného chování na pracovišti a stanovené pracovní postupy, s nimiž byl řádně seznámen (§135 odst. 3 písm. a/ zákona č. 65/1965 Sb.).
Přestože technická norma ČSN 270143 byla zrušena, v ní obsažená pravidla k zajištění bezpečnosti práce byl povinen obviněný dodržovat za předpokladu, že obsahovala pravidla totožná s technickou normou ji nahrazující, a to právě (jen) v rozsahu této totožnosti, tj. v rozsahu, v němž odpovídala pravidlům a zásadám bezpečného chování na pracovišti a pracovním postupům, které byly stanoveny v posléze platné ČSN ISO 12480-1. Obviněný by nemohl být uznán vinným toliko z porušení takové povinnosti, která by buď byla teprve nově obsažena v ČSN ISO 12480-1, nebo která by již byla touto novou technickou normou zrušena. Tento výklad není v kolizi ani s ustanovením čl. 4 odst. 1, ani čl. 40 odst. 6 Listiny základních práv a svobod, jak namítá dovolatel.
Z popisu skutku, jak je vymezen ve skutkové části výroku o vině rozsudku soudu prvního stupně ve spojení s odpovídající částí jeho odůvodnění, je ve vztahu k jednání obviněného D. T. z pohledu příčinné souvislosti s nastalým následkem, tj. smrtí poškozeného, relevantní porušení povinností jeřábníka, jež spočívají především v tom, že: 1) při převážení tří neprovázaných razidel po uvolení předního lana počal zvedat lana, aniž vyčkal pokynu vazače, 2) manipuloval s břemenem v nebezpečné blízkosti dalších osob.
Povinnost, že při přepravě břemene se musí jeřábník řídit pokyny vazače, mu plynula z článku 68 ČSN 270143, stejně tak je ovšem zakotvena i pod bodem 5.3.1. ČSN ISO 12480-1, podle něhož jeřábník se vždy musí řídit pouze pokyny vazače. Počal-li zvedat lana a současně i razidla v nebezpečné blízkosti dalších osob, porušil, jak správně uvedly soudy obou stupňů, ustanovení §215 odst. 12 vyhlášky č. 48/1982 Sb., kterou se stanoví základní požadavky k zajištění bezpečnosti práce a technických zařízení, podle něhož břemena nesmějí být dopravována nad pracovníky nebo v jejich nebezpečné blízkosti.
Nutno dát za pravdu soudům obou stupňů i tenkrát, vyvodily-li, že obviněný v důsledku porušení těchto konkrétních povinností (ostatní povinnosti citované soudem prvního stupně s odkazem na čl. 87, 88, 100, 101 mají podpůrnou povahu a doplňují celkový obraz povinnosti jeřábníka) porušil současně i ustanovení §73 odst. 1 písm. c) zákona č. 65/1965 Sb., zákoníku práce, ve znění pozdějších předpisů, podle něhož jsou zaměstnanci povinni dodržovat právní předpisy vztahující se k práci jimi vykonávané; dodržovat ostatní předpisy vztahující se k práci jimi vykonávané, pokud s nimi byli řádně seznámeni, a též §135 odst. 3 písm. a) tohoto zákona, podle něhož je každý zaměstnanec povinen dbát podle svých možností o svou vlastní bezpečnost, o své zdraví i o bezpečnost a zdraví fyzických osob, kterých se bezprostředně dotýká jeho jednání, případně opomenutí při práci. Zejména je povinen mimo jiné dodržovat právní předpisy k zajištění bezpečnosti práce, bezpečnosti technických zařízení a ochrany zdraví při práci; dodržovat ostatní předpisy a pokyny k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při práci, zásady bezpečného chování na pracovišti a stanovené pracovní postupy, s nimiž byl řádně seznámen.
Námitka obviněného, že nebyla prokázána příčinná souvislost mezi porušením důležité povinnosti, kterou byl vázán, a smrtí poškozeného, nemohla obstát. Požadavek příčinného vztahu znamená, že určitá osoba může být trestně odpovědná jen tehdy, jestliže svým jednáním následek skutečně způsobila. Není rozhodující, jestli k následku došlo působením více okolností, nejenom jednáním pachatele. Určité jednání nebo okolnost má povahu příčiny i tehdy, když kromě ní k následku vedly další jednání či okolnost. Důležité však je, aby jednání pachatele bylo z hlediska způsobení následku příčinou dostatečně významnou. Příčinná souvislost mezi výše konkretizovaným jednáním obviněného D. T. a následkem (smrtí poškozeného F. M.) je evidentní. V rozsahu těchto námitek je dovolání obviněného zjevně neopodstatněné.
Jinak by tomu bylo s výhradou obviněného, že skutkové zjištění adekvátně popisující též porušení povinnosti stanovené v §135 odst. 3 písm. e) zákoníku práce není ve skutkových zjištěních soudu prvního stupně obsaženo. Podle citovaného ustanovení je každý zaměstnanec povinen dbát podle svých možností o svou vlastní bezpečnost, o své zdraví i o bezpečnost a zdraví fyzických osob, kterých se bezprostředně dotýká jeho jednání, případně opomenutí při práci. Zejména je povinen mimo jiné oznamovat svému nadřízenému nebo orgánu dozoru nad bezpečností práce a technických zařízení nedostatky a závady, které by mohly ohrozit bezpečnost nebo zdraví při práci, a podle svých možností účastnit se na jejich odstraňování.
Významné však v daných souvislostech je, že ani případné porušení této povinnosti by nebylo v bezprostřední příčinné souvislosti s relevantním následkem (jinak řečeno, nebylo by příčinou dostatečně významnou) a samo o sobě nemá žádný vliv na rozsah a povahu porušení těch důležitých povinností vyplývajících ze zaměstnání obviněného D. B., jež jsou v příčinné souvislosti se smrtí poškozeného.
I kdyby Nejvyšší soud shledal dovolání obviněného v této části důvodné, je zcela zřejmé, že projednání dovolání v tomto rozsahu by nemohlo zásadně ovlivnit postavení obviněného. Skutek by i při změně, ke které by případně došlo v souladu s touto dovolací námitkou obviněného, nadále vykazoval znaky trestného činu ublížení na zdraví podle §224 odst. 1, 2 tr. zák.; případná změna by se nikterak nedotkla hodnocení konkrétního stupně nebezpečnosti činu obviněného pro společnost a nebyla by relevantní ani pro stanovení druhu a výměry trestu. Současně je evidentní, že otázka, která má být z podnětu dovolání řešena, nemá po právní stránce význam, který by bylo lze označit jako zásadní, neboť nejde o otázku, jejíž řešení by v rozhodovací činnosti soudů vyvolávalo pochybnosti či větší obtíže.
Nejvyšší soud proto dovolání obviněného D. T. podle §265i odst. 1 písm. f) tr. ř. odmítl.
K dovolání obviněného J. B.
Obviněný J. B. odkázal v dovolání rovněž na důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Z dikce tohoto již citovaného ustanovení plyne, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné dovoláním vytýkat výlučně vady právní. Zpochybnění správnosti skutkových zjištění nelze zahrnout do zákonem vymezeného okruhu dovolacích důvodů podle §265b tr. ř., proto je též dovolací soud vázán skutkovými zjištěními soudu prvního stupně, event. soudu odvolacího, a těmito soudy zjištěný skutkový stav je pro něj východiskem pro posouzení skutku z hlediska hmotného práva. Na podkladě tohoto dovolacího důvodu nelze proto přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno, ani prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů ve smyslu ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř., poněvadž tato činnost soudu spočívá v aplikaci ustanovení procesních, nikoliv hmotně právních.
Ačkoli obviněný J. B. v dovolání poukázal na důvod dovolání uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., uplatnil také námitky, které nejsou způsobilé jej obsahově naplnit. Pokud namítl, že nebylo prokázáno, že svým výslovným pokynem přizval osoby neproškolené o vázání břemen, čímž zpochybnil správnost části skutkových zjištění, která učinil soud prvního stupně a z nichž vycházel v napadeném rozhodnutí i odvolací soud, opřel dovolání o námitky skutkové. Námitky této povahy však nezakládají žádný z důvodů dovolání podle §265b tr. ř., ve vztahu k nim neexistuje zákonná povinnost soudu dovolání přezkoumat (srov. též usnesení Ústavního soudu ze dne 7. 1. 2004, sp. zn. II. ÚS 651/02), a proto k nim Nejvyšší soud nepřihlížel. Stejně tak nebylo přihlíženo k těm výhradám obviněného, že napadené rozhodnutí je nespravedlivé již proto, že nebyly odsouzeny též jiné osoby, jmenovitě řídící pracovníci. Dovolací soud se nezabýval ani tou částí dovolání, v níž obviněný polemizoval též s významem a důsledky gestikulace, která podle něj nebyla určena jeřábníkovi, neboť jednání této povahy nebylo součástí popisu skutku; z odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně se podává, že obviněnému případný pokyn k přepravě břemene určený jeřábníkovi prokázán nebyl (viz strana 11).
Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. byl relevantně uplatněn v té části dovolání, v níž obviněný brojil proti správnosti právního posouzení skutku. Namítl nesprávné právní závěry soudů ohledně subjektivní i objektivní stránky trestného činu. Ve vztahu k objektivní stránce trestného činu vytkl, že jeho jednání a jím porušené povinnosti nejsou v příčinné souvislosti s následkem, tj. smrtí poškozeného. Příčinná souvislost byla v daných souvislostech zpochybněna jakožto jeden z obligatorních znaků objektivní stránky trestného činu.
S tímto právním názorem souhlasit nelze.
Z tzv. právní věty výroku o vině v rozsudku soudu prvního stupně se podává, že jako trestný čin ublížení na zdraví podle §224 odst. 1, 2 tr. zák. bylo i v tomto případě posouzeno jednání obviněného J. B., který jinému z nedbalosti způsobil smrt proto, že porušil důležitou povinnost vyplývající z jeho zaměstnání. I zde platí, že tzv. skutková věta výroku o vině v části, která se týká tohoto obviněného, obsahuje konkrétní skutková zjištění, která všechny zákonné znaky tohoto trestného činu včetně odpovídají formy zavinění naplňují.
Tato skutková zjištění vyjadřují vedle následku, tj. smrti poškozeného F. M., též jednání obviněného J. B., které má povahu porušení důležité povinnosti vyplývající z jeho zaměstnání (to obviněný nezpochybňoval), a vyplývá z nich i příčinná souvislost mezi jednáním tohoto obviněného a smrtí poškozeného, jak správně vyvozuje soud prvního stupně (zejména str. 11 rozsudku).
Podstata jednání obviněného J. B. spočívá podle zjištění soudů obou stupňů v tom, že jako seřizovač – osoba s vazačskými zkouškami, přestože byl proškolen podle ČSN 270143, dal při přesunu razidel pokyn k uvázání tří razidel bez označení hmotnosti nad sebou bez vzájemného provázání tak, aby nemohlo dojít k jejich posunu, a k vázání břemene přizval osoby neproškolené o vázání břemen. Následnou manipulací při přepravě břemen došlo při zvednutí vázacího lana (aniž by bylo zjištěno, že k němu dal tento obviněný pokyn) k naklonění razidel a sklouznutí horního razidla, jež zachytilo poškozeného a způsobilo mu zranění neslučitelná se životem.
Jednání obviněného J. B. a jím porušené důležité povinnosti plynoucí z jeho zaměstnání nutno kvalifikovat jako jednání, které je z hlediska vzniklého následku a odpovědnosti za něj mezi jednáními zjištěnými soudy trestněprávně relevantní.
Jak již bylo uvedeno, požadavek příčinného vztahu znamená, že určitá osoba může být trestně odpovědná jen tehdy, jestliže svým jednáním následek skutečně způsobila. Není rozhodující, jestli k následku došlo působením více okolností, nejenom jednáním pachatele. Určité jednání má povahu příčiny i tehdy, když kromě něj k následku vedly další jednání či okolnosti. Důležité však je, aby jednání pachatele bylo z hlediska způsobení následku příčinou dostatečně významnou. Jednání je příčinou následku nejen tehdy, jestliže by následek bez něj vůbec nenastal, ale i tehdy, nenastal-li by bez něho takovým způsobem, jakým konkrétně nastal, právě v důsledku jednání, jehož kauzální význam posuzujeme (k tomu např. Vladimír Kratochvíl a kolektiv. Trestní právo hmotné. Obecná část. Masarykova univerzita, Brno 2003, str. 214-216).
V konkrétním případě je příčinná souvislost mezi porušením důležitých povinností obviněného, jež záležely především v tom, že jako vazač byl odpovědný za bezpečné uvázání břemene, což neučinil, a smrtí poškozeného evidentně dána.
Dovolání obviněného J. B. bylo proto podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné odmítnuto.
O dovoláních obviněných D. T. a J. B. rozhodl dovolací soud v neveřejném zasedání za splnění podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 2. září 2004
Předsedkyně senátu:
JUDr. Věra Kůrková