ECLI:CZ:NS:2004:8.TVO.20.2004.1
sp. zn. 8 Tvo 20/2004
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky jako soud pro mládež rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 1. června 2004 v trestní věci obviněného mladistvého Z. L., t. č. ve vazbě ve Vazební věznici O., vedené u Krajského soudu v Ostravě, soudu pro mládež, pod sp. zn. 49 Tm 2/2004, o stížnosti obviněného mladistvého proti usnesení soudce Vrchního soudu v Olomouci, soudu pro mládež, ze dne 3. 5. 2004, sp. zn. 4 Tmo 10/2004, takto:
Podle §148 odst. 1 písm. c) tr. ř. se stížnost obviněného mladistvého Z. L. z a m í t á .
Odůvodnění:
Státní zástupkyně Krajského státního zastupitelství v Ostravě podala dne 22. 4. 2004 Krajskému soudu v Ostravě obžalobu na obviněného mladistvého Z. L. pro provinění loupeže podle §234 odst. 1 tr. zák. spáchané formou spolupachatelství podle §9 odst. 2 tr. zák. ve smyslu §6 zákona č. 218/2003 Sb., provinění ublížení na zdraví podle §221 odst. 1 tr. zák. spáchané ve stádiu pokusu podle §8 odst. 1 tr. zák. ve smyslu §6 zákona č. 218/2003 Sb., provinění výtržnictví podle §202 odst. 1 tr. zák. ve smyslu §6 zákona č. 218/2003 Sb. a provinění loupeže podle §234 odst. 1, 3 tr. zák. ve smyslu §6 zákona č. 218/2003 Sb.
Předsedkyně senátu Krajského soudu v Ostravě, soudu pro mládež, podala dne 29. 4. 2004 u Vrchního soudu v Olomouci, soudu pro mládež, návrh na prodloužení vazby u obviněného mladistvého Z. L.(dále převážně jen „obviněného“) o šest měsíců. O tomto návrhu rozhodl soudce Vrchního soudu v Olomouci, soudu pro mládež, usnesením ze dne 3. 5. 2004, sp. zn. 4 Tmo 10/2004, tak, že podle §47 odst. 1 zákona č. 218/2003 Sb. prodloužil vazbu jmenovaného obviněného do 22. 11. 2004. V odůvodnění svého rozhodnutí konstatoval, že i v daném stádiu řízení existují u obviněného nadále vazební důvody uvedené v §67 písm. a), c) tr. ř., neboť na něj byla podána obžaloba pro trestnou činnost násilného a majetkového charakteru, přičemž u obou provinění loupežemi se ve smyslu §41 odst. 2 tr. zák. jedná o zvlášť závažná provinění. Současně poukázal na předcházející rozhodnutí o vazbě obviněného a obsah podaného návrhu na prodloužení vazby s tím, že vazební důvody a jejich značná konkrétní intenzita vedou k závěru, že propuštěním obviněného na svobodu hrozí, že bude zmařeno nebo podstatně ztíženo dosažení účelu trestního řízení tak, jak je tento účel vymezen v §1 odst. 1 tr. ř., když navíc je dána i další podmínka pro prodloužení vazby spočívající v tom, že trestní stíhání obviněného nebylo možno ze závažných důvodů v základní šestiměsíční lhůtě vazby skončit; v této souvislosti uvedl, že základní lhůta vazby byla vyčerpána prakticky pro přípravné řízení, které probíhalo zcela standardním způsobem odpovídajícím náročnosti dokazování tak závažné trestné činnosti, pro niž je obviněný stíhán, přičemž bezprostředně po nápadu obžaloby u Krajského soudu v Ostravě, soudu pro mládež, bylo předsedkyní senátu nařízeno ve věci hlavní líčení na dny 15. až 17. 6. 2004, a tím je objektivně dáno, že trestní stíhání obviněného nebude skončeno v původní šestiměsíční lhůtě vazby. Konečně ve smyslu §48 zákona č. 218/2003 Sb. zkoumal rovněž to, zda lze další výkon vazby u obviněného nahradit jiným opatřením; dospěl přitom k závěru, že vzhledem k osobě obviněného, jeho dosavadnímu chování a závažnosti trestné činnosti, pro kterou je stíhán, nejsou dány podmínky pro nahrazení vazby u něj jiným opatřením tak, jak jsou tyto uvedeny v §49 zákona č. 218/2003 Sb.
Proti uvedenému usnesení učinil obviněný mladistvý Z. L. prostřednictvím obhájkyně JUDr. J. B. dne 7. 5. 2004 na poště podání, jehož obsahem byla stížnost proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci, soudu pro mládež, ze dne 3. 5. 2004, sp. zn. 4 Tmo 10/2004. Uvedl v ní, že podle jeho názoru nejsou dány důvody vazby ani podle §67 písm. a) tr. ř., ani podle §67 písm. c) tr. ř., neboť skutečnost, že utekl z výchovného ústavu, neopodstatňuje závěr, že se bude vyhýbat trestnímu stíhání tím, že uprchne nebo se bude skrývat; z výchovného ústavu utekl pouze z osobních důvodů, a vzhledem k tomu, že nemá jinou možnost bydlení, je evidentní, že se bude zdržovat u svých rodičů v místě trvalého bydliště. Současně měl za to, že není odůvodněn ani závěr, že by měl pokračovat v trestné činnosti. Domníval se také, že prodloužení vazby je v rozporu s ustanovením §47 zákona č. 218/2003 Sb. Požádal proto, aby byl propuštěn z vazby na svobodu.
Nejvyšší soud v dané věci jako soud pro mládež druhého stupně nejprve zkoumal, zda stížnost obviněného je přípustná, zda byla podána v zákonné lhůtě, na místě, kde lze podání učinit a zda ji podala osoba oprávněná. Shledal přitom, že stížnost obviněného mladistvého je přípustná podle §74 odst. 1 tr. ř., byla podána v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§143 odst. 1 tr. ř.) a byla podána osobou oprávněnou (§142 odst. 1 tr. ř.).
Z časového hlediska má pro rozhodnutí Nejvyššího soudu zásadní význam skutečnost, že obžaloba na obviněného byla podána dne 22. 4. 2004, tedy již za účinnosti zákona č. 218/2003 Sb., o odpovědnosti mládeže za protiprávní činy a o soudnictví ve věcech mládeže a o změně některých zákonů (zákona o soudnictví ve věcech mládeže) [dále jen „zákon č. 218/2003 Sb.“]. Pokud by totiž obžaloba byla podána před účinností tohoto zákona (tj. před 1. lednem 2004), musely by se na řízení užít předpisy v té době platné a účinné (§98 citovaného zákona).
Podle §47 odst. 1 zákona č. 218/2003 Sb. vazba v řízení ve věcech mladistvých nesmí trvat déle než dva měsíce, a jde-li o zvlášť závažné provinění nesmí trvat déle než šest měsíců. Po uplynutí této doby může být vazba výjimečně prodloužena až o další dva měsíce a v řízení o zvlášť závažném provinění až o dalších šest měsíců, pokud nebylo možné pro obtížnost věci nebo z jiných závažných důvodů trestní stíhání v této lhůtě skončit a propuštěním mladistvého na svobodu hrozí, že bude zmařeno nebo podstatně ztíženo dosažení účelu trestního stíhání. K takovému prodloužení může dojít pouze jednou v přípravném řízení a jednou v řízení před soudem pro mládež.
Podle §48 zákona č. 218/2003 Sb. všechny orgány činné podle tohoto zákona jsou povinny zkoumat v každém období trestního stíhání, zda důvody vazby trvají nebo zda se nezměnily; pomine-li důvod vazby, musí být mladistvý ihned propuštěn na svobodu. Je-li shledán u mladistvého některý z důvodů vazby, jsou orgány činné podle tohoto zákona povinny zkoumat, zda nelze další výkon vazby mladistvého nahradit jiným opatřením. Jakmile bude zajištěno takové náhradní opatření, musí být mladistvý bez zbytečného odkladu propuštěn z vazby. Orgány činné podle tohoto zákona přitom postupují v součinnosti s Probační a mediační službou a s příslušnými orgánem sociálně-právní ochrany dětí.
V dané věci byl obviněný mladistvý podle §68 odst. 1 tr. ř. z důvodů uvedených v §67 písm. a), b) a c) tr. ř. vzat do vazby počínaje dnem 22. 11. 2003 (kdy došlo k jeho zadržení), a to usnesením Okresního soudu v Ostravě ze dne 25. 11. 2003, sp. zn. 0 Nt 355/2003. Usnesením státní zástupkyně Krajského státního zastupitelství v Ostravě ze dne 22. 2. 2004 byl podle §71 odst. 3 tr. ř. obviněný mladistvý ponechán z důvodů §67 písm. a), c) tr. ř. i nadále ve vazbě; toto usnesení bylo z podnětu stížnosti obviněného usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne 17. 3. 2004, sp. zn. 1 Tmo 18/2004, podle §149 odst. 1 písm. a) tr. ř. zrušeno a nově rozhodnuto tak, že podle §48, věta první před středníkem, zákona č. 218/2003 Sb. u obviněného pominul důvod vazby uvedený v §67 písm. b) tr. ř. a důvody vazby uvedené v §67 písm. a), c) tr. ř. nadále trvají.
Z obsahu spisu je zřejmé, že obviněný je stíhán pro závažnou násilnou a majetkovou trestnou činnost, mimo jiné pro dvě provinění loupeže, tj. zvlášť závažná provinění, u nichž celková lhůta, po kterou může být ve vazbě, nesmí trvat déle než šest měsíců, a může být prodloužena až o dalších šest měsíců za splnění podmínek obsažených v §47 odst. 1 zákona č. 218/2003 Sb., přičemž k takovému prodloužení může dojít pouze jednou v přípravném řízení a jednou v řízení před soudem. Jakožto mladistvý je přitom ohrožen trestem odnětí svobody v rozpětí od jednoho do pěti let. Obviněný má navíc pro své nezvladatelné chování a výchovné problémy Okresním soudem v Ostravě nařízenu ústavní výchovu, jež však neplní svůj účel, neboť obviněný ji nedodržuje, z výchovného zařízení opakovaně utíká (rovněž v době zadržení byl na útěku), v době útěků se nezdržuje ve svém trvalém bydlišti a přespává na různých místech u svých kamarádů a známých. Trestné činy loupeže měl obviněný spáchat třemi krátce po sobě následujícími útoky; za majetkovou trestnou činnost byl přitom v minulosti odsouzen (rozsudkem Okresního soudu v Ostravě ze dne 30. 6. 2003, sp. zn. 2 T 6/2003, který nabyl právní moci dne 8. 8. 2003 pro pokus trestného činu krádeže podle §8 odst. 1 k §247 odst. 1 písm. d) tr. zák. k trestu odnětí svobody v trvání čtyř měsíců s podmíněným odkladem na zkušební dobu v trvání dvanácti měsíců) a nyní stíhaného jednání se dopustil ve zkušební době podmíněného odsouzení. Rovněž existuje důvodné podezření, že obviněný si prostředky pro svou osobní potřebu opatřuje pácháním trestné činnosti.
Trestní řízení je v současné době teprve v počátečním stádiu řízení před soudem prvního stupně – Krajského soudu v Ostravě, u něhož byla dne 22. 4. 2004 podána na obviněného mladistvého obžaloba. Předsedkyně senátu jmenovaného soudu nařídila ve věci hlavní líčení původně na dny 15. až 17. 6. 2004; jak je uvedeno v předkládací zprávě Nejvyššímu soudu toto hlavní líčení bylo nově nařízeno na dny 7. až 9. 6. 2004. Z uvedeného je zřejmé, že šestiměsíční vazební lhůta (počítaná od 22. 11. 2003, 18.40 hod.) skončila v daném případě dne 22. 5. 2004, 18.40 hod., a tedy byla prakticky vyčerpána v přípravném řízení. Lze přitom důvodně očekávat, že dokazování ve věci bude poměrně rozsáhlé a složité, že věc s velkou pravděpodobností nebude pravomocně skončena rozhodnutím soudu prvního stupně, nýbrž ve věci proběhne také řízení před soudem druhého stupně, a i vzhledem k tomu se Nejvyšší soud ztotožnil s prodloužením vazby o dalších šest měsíců.
Z uvedených konkrétních skutečností, tj. závažnosti předmětné trestné činnosti a dále vzhledem k osobě obviněného mladistvého a jeho dosavadnímu chování vyplývá důvodná obava, že v případě jeho propuštění z vazby na svobodu se ve snaze vyhnout se trestnímu stíhání bude skrývat, aby se trestnímu stíhání a hrozícímu trestu vyhnul, a také bude opakovat trestnou činnost, pro niž je stíhán. I v současné době tak u obviněného trvají důvody vazby podle §67 písm. a), c) tr. ř. K tomu přistoupily další podmínky požadované v ustanovení §47 odst. 1 zák. č. 218/2003 Sb., totiž že pro obtížnost věci a také z jiných závažných důvodů nebylo možné trestní stíhání obviněného ve lhůtě šesti měsíců trvání vazby skončit a propuštěním obviněného na svobodu hrozí, že bude zmařeno nebo podstatně ztíženo dosažení účelu trestního stíhání.
Na základě těchto skutečností Nejvyšší soud dospěl k závěru, že uvedené důvody vazby u obviněného mladistvého Z. L. nadále trvají a nejsou dány ani podmínky pro nahrazení dalšího jejího výkonu jiným opatřením. Proto stížnost obviněného podle §148 odst. 1 písm. c) tr. ř. jako nedůvodnou zamítl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není stížnost přípustná.
V Brně dne 1. června 2004
Předseda senátu:
JUDr. Jan B l á h a