ECLI:CZ:NS:2004:8.TZ.109.2004.1
sp. zn. 8 Tz 109/2004
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky – soud pro mládež projednal ve veřejném zasedání konaném dne 14. července 2004 v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Věry Kůrkové a soudců JUDr. Milady Šámalové a JUDr. Jana Bláhy stížnost pro porušení zákona, kterou podal ministr spravedlnosti České republiky ve prospěch obviněného mladistvého L. T., proti pravomocnému rozsudku Okresního soudu ve Vsetíně ze dne 6. 4. 2004, sp. zn. 4 Tm 4/2004, a podle §268 odst. 2, §269 odst. 2, §270 odst. 1 tr. ř. rozhodl takto:
Pravomocným rozsudkem Okresního soudu ve Vsetíně ze dne 6. 4. 2004, sp. zn. 4 Tm 4/2004 , b y l p o r u š e n z á k o n v ustanovení §18 odst. 1 písm. c), odst. 3 zákona č. 218/2003 Sb., o odpovědnosti mládeže za protiprávní činy a o soudnictví ve věcech mládeže a o změně některých zákonů (zákon o soudnictví ve věcech mládeže), v neprospěch obviněného mladistvého.
Napadený rozsudek se zrušuje ve výroku o výchovném opatření – výchovné povinnosti vykonat bezplatně ve volném čase společensky prospěšnou činnost ve prospěch Městského úřadu ve V. M.
Zrušují se též všechna další rozhodnutí na zrušený výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Okresnímu soudu ve Vsetíně se přikazuje , aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Odůvodnění:
Obviněný mladistvý L. T. byl rozsudkem Okresního soudu ve Vsetíně ze dne 6. 4. 2004, sp. zn. 4 Tm 4/2004, uznán vinným proviněním šíření poplašné zprávy podle §199 odst. 1, 2 tr. zák., jehož se dopustil tím, že dne 3. 11. 2003 v 07.31 hod. ve V. M., okr. V., u nádraží ČSAD prostřednictvím telefonního automatu anonymně nahlásil na linku 158 Policie ČR Okresního ředitelství V. uložení bomby na SOU s. ve V. M., ač věděl, že tato zpráva je nepravdivá, když po provedení bezpečnostních opatření ze strany policie nebyl výskyt nástražného výbušného bombového systému potvrzen, v důsledku čehož došlo k zameškání výuky, čímž způsobil SUPŠ a SOU s. škodu ve výši 15.000,- Kč.
Za to byl obviněný mladistvý odsouzen podle §199 odst. 2 tr. zák., §31 odst. 1 zákona č. 218/2003 Sb. k trestnímu opatření odnětí svobody na čtyři měsíce. Podle §58 odst. 1 tr. zák., §33 odst. 1 zákona č. 218/2003 Sb. byl výkon trestního opatření odnětí svobody podmíněně odložen na zkušební dobu patnácti měsíců. Podle §33 odst. 1, §15 odst. 1, §16 odst. 1 a §18 odst. 1 písm. c), odst. 3 zákona č. 218/2003 Sb. bylo mladistvému uloženo výchovné opatření – dohled probačního úředníka na dobu stanovené zkušební doby patnácti měsíců a výchovná povinnost vykonat bezplatně ve volném čase společensky prospěšnou činnost – veřejně prospěšnou činnost ve prospěch Městského úřadu ve V. M. ve výměře sto hodin.
Tento rozsudek nabyl právní moci dne 6. 4. 2004.
Podle §266 odst. 1, 2 tr. ř. podal ministr spravedlnosti proti označenému rozsudku Okresního soudu ve Vsetíně stížnost pro porušení zákona ve prospěch obviněného mladistvého. Napadeným rozsudkem byl podle jeho názoru porušen zákon v ustanovení §18 odst. 1 písm. c), odst. 3 zákona č. 218/2003 Sb., o odpovědnosti mládeže za protiprávní činy a o soudnictví ve věcech mládeže a o změně některých zákonů (zákon o soudnictví ve věcech mládeže).
Pochybení Okresního soudu ve Vsetíně spočívalo podle stěžovatele v tom, že uložil obviněnému mladistvému mimo jiné i výchovnou povinnost vykonat bezplatně ve volném čase společensky prospěšnou činnost určitého druhu ve výměře sto hodin celkem. Vytkl, že soud nerespektoval ustanovení §18 odst. 1 písm. c), odst. 3 zákona č. 218/2003 Sb., podle něhož lze takovou výchovnou povinnost uložit na dobu nejvýše šedesáti hodin celkem, a tak porušil zákon v neprospěch obviněného mladistvého.
Ministr spravedlnosti navrhl, aby Nejvyšší soud podle §268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že pravomocným rozsudkem Okresního soudu ve Vsetíně ze dne 6. 4. 2004, sp. zn. 4 Tm 4/2004, ve výroku, jímž byla obviněnému mladistvému uložena výchovná povinnost vykonat bezplatně ve volném čase společensky prospěšnou činnost ve prospěch Městského úřadu ve V. M., byl v neprospěch obviněného mladistvého porušen zákon v ustanovení §18 odst. 1 písm. c), odst. 3 zákona č. 218/2003 Sb. a aby podle §269 odst. 2 tr. ř. napadený výrok tohoto rozsudku zrušil a dále postupoval podle §270 odst. 1 tr. ř.
Nejvyšší soud přezkoumal podle §267 odst. 3 tr. ř. zákonnost a odůvodněnost výroku rozhodnutí, proti němuž byla stížnost pro porušení zákona podána, v rozsahu a z důvodů v ní uvedených, jakož i řízení napadené části rozhodnutí předcházející, a dospěl k závěru, že stížnost pro porušení zákona je důvodná.
Podle §10 odst. 1 zákona č. 218/2003 Sb., o soudnictví ve věcech mládeže, lze mladistvému uložit pouze tato opatření: výchovná opatření, ochranná opatření a trestní opatření.
Ve smyslu §15 odst. 2 zákona č. 218/2003 Sb. výchovnými opatřeními jsou dohled probačního úředníka, probační program, výchovné povinnosti, výchovná omezení, napomenutí s výstrahou.
Podle §18 odst. 1 písm. c) tohoto zákona soud pro mládež může mladistvému uložit výchovnou povinnost, kterou stanoví, aby vykonal bezplatně ve volném čase společensky prospěšnou činnost určitého druhu.
Podle §18 odst. 3 citovaného zákona vykonání společensky prospěšné činnosti určitého druhu smí být mladistvému uloženo jen tak, aby nenarušilo jeho přípravu na budoucí povolání, především plnění povinností souvisejících se vzdělávacím programem školy, nebo výkon povolání či zaměstnání, a na dobu nejvýše čtyř hodin denně, osmnácti hodin týdně a šedesáti hodin celkem.
Je zjevné, že okresní soud ustanovení §18 odst. 3 zákona o soudnictví ve věcech mládeže nerespektoval, uložil-li obviněnému mladistvému výchovnou povinnost vykonat bezplatně ve volném čase společensky prospěšnou činnost určitého druhu na dobu sta hodin, ač nejvýše bylo možno uložit šedesát hodin.
Stěžovatel opodstatněně vytkl, že okresní soud nepostupoval podle ustanovení §18 odst. 1 písm. c), odst. 3 zákona č. 218/2003 Sb.
Tím, že obviněnému mladistvému bylo za spáchané provinění uloženo mimo jiné i výchovné opatření, a to výchovná povinnost vykonat bezplatně ve volném čase společensky prospěšnou činnost určitého druhu na dobu sta hodin, tedy na dobu, již zákon nepřipouští, byl evidentně porušen zákon v jeho neprospěch.
Nejvyšší soud proto podle §268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že pravomocným rozsudkem Okresního soudu ve Vsetíně ze dne 6. 4. 2004, sp. zn. 4 Tm 4/2004, byl porušen zákon v ustanovení §18 odst. 1 písm. c), odst. 3 zákona č. 218/2003 Sb., o odpovědnosti mládeže za protiprávní činy a o soudnictví ve věcech mládeže a o změně některých zákonů (zákona o soudnictví ve věcech mládeže), v neprospěch obviněného mladistvého.
Nezbytným důsledkem závěru, že napadeným rozsudkem byl porušen zákon v neprospěch obviněného mladistvého, byl výrok, jímž Nejvyšší soud tento rozsudek podle §269 odst. 2 tr. ř. zrušil ve výroku o výchovném opatření – výchovné povinnosti vykonat bezplatně ve volném čase společensky prospěšnou činnost ve prospěch Městského úřadu ve V. M. a zrušil též všechna další rozhodnutí na zrušenou část rozsudku obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle §270 odst. 1 tr. ř. přikázal Okresnímu soudu ve Vsetíně, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Postup podle §271 odst. 1 tr. ř., kdy by sám hned rozhodl ve věci, jak jej navrhovala státní zástupkyně ve veřejném zasedání, nepokládal za přiléhavý. Napadený rozsudek neobsahoval odůvodnění (za podmínek §314d odst. 3 tr. ř. byl vyhotoven zjednodušený písemný rozsudek), v důsledku čehož nebylo lze přesvědčivě se vypořádat se všemi kritérii, jež vzal okresní soud v úvahu při rozhodování o uložení tohoto druhu výchovného opatření.
Na Okresním soudu ve Vsetíně proto bude, aby o uložení výchovného opatření – výchovné povinnosti vykonat bezplatně ve volném čase společensky prospěšnou činnost určitého druhu znovu rozhodl za důsledného respektování ustanovení §18 odst. 3 zákona č. 218/2003 Sb. Jiných částí napadeného rozsudku se rozhodnutí Nejvyššího soudu nedotýká; beze změny zůstávají proto pravomocné výroky o uložení trestního opatření odnětí svobody podmíněně odloženého na zkušební dobu i výchovného opatření –dohledu probačního úředníka.
Nejvyšší soud připomíná, že podle §270 odst. 4 tr. ř. je Okresní soud ve Vsetíně, jemuž byla věc přikázána, vázán právním názorem, který ve věci vyslovil Nejvyšší soud, a že podle §273 tr. ř. nemůže v novém řízení dojít ke změně rozhodnutí v neprospěch obviněného mladistvého, neboť Nejvyšší soud vyslovil, že zákon byl porušen v jeho neprospěch (zákaz reformace in peius).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 14. července 2004
Předsedkyně senátu:
JUDr. Věra Kůrková