ECLI:CZ:NS:2004:8.TZ.34.2004.1
sp. zn. 8 Tz 34/2004
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky projednal ve veřejném zasedání konaném dne 28. dubna 2004 v senátě složeném z předsedy JUDr. Jana Bláhy a soudkyň JUDr. Milady Šámalové a JUDr. Věry Kůrkové stížnost pro porušení zákona, kterou podal ministr spravedlnosti České republiky ve prospěch obviněného mladistvého M. L., nyní ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici v K., proti pravomocnému rozsudku Okresního soudu v Sokolově ze dne 12. 11. 2003, sp. zn. 6 T 33/2003, a podle §268 odst. 2, §269 odst. 2, §270 odst. 1 tr. ř. rozhodl takto:
Pravomocným rozsudkem Okresního soudu v Sokolově ze dne 12. 11. 2003, sp. zn. 6 T 33/2003, v části týkající se obviněného mladistvého M. L., b y l p o r u š e n z á k o n v ustanovení §35 odst. 2 tr. zák. a §36 tr. zák., a v řízení předcházejícím v ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř. v neprospěch tohoto obviněného mladistvého.
Napadený rozsudek se zrušuje v celém výroku o trestu uloženém obviněnému mladistvému.
Zrušují se též všechna další rozhodnutí na zrušený výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Okresnímu soudu v Sokolově se p ř i k a z u j e, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Odůvodnění:
Obviněný mladistvý M. L. byl rozsudkem Okresního soudu v Sokolově ze dne 12. 11. 2003, sp. zn. 6 T 33/2003, uznán vinným trestným činem krádeže podle §247 odst. 1 písm. b), e), odst. 2 tr. zák., jehož se dopustil s dalšími dvěma spoluobviněnými tím, že po předchozí dohodě v nočních hodinách z 29. 11. 2002 na 30. 11. 2002 v D. R., po vykopnutí vstupních dveří a rozbití skleněné výplně dalších dveří vnikli do objektu zpracovny masa, odkud odcizili: a) ku škodě V. M., bourací kladivo Wacker včetně příslušenství v hodnotě 24.000,- Kč, ruční vrtačku Black & Decker v hodnotě 2.000,- Kč, 80 metrů měděných trubek v hodnotě 5.250,- Kč, čímž V. M. způsobili celkovou škodu ve výši 31.250,- Kč, b) ku škodě A. K., 29 ks hliníkových oválných forem v hodnotě 34.800,- Kč, 19 ks hliníkových obdélníkových forem v hodnotě 22.800,-Kč, 20 ks hliníkových loden v hodnotě 3.000,- Kč, čímž A. K. způsobili škodu ve výši nejméně 60.600,- Kč, témuž poškozenému pak způsobili další škodu ve výši 990,- Kč poškozením dveří, přičemž mladistvý M. L. se popsaného jednání dopustil přesto, že byl rozsudkem Okresního soudu v Sokolově ze dne 24. 9. 2002, sp. zn. 6 T 124/2002, který nabyl právní moci dne 15. 10. 2002, odsouzen mimo jiné pro trestný čin krádeže podle §247 odst. 1 písm. b), e), odst. 2 tr. zák. k trestu odnětí svobody ve výměře 5 měsíců a 2 týdnů, který vykonal dne 18. 11. 2002.
Za to byl obviněný mladistvý M. L. odsouzen podle §238 odst. 3, §79 odst. 1 tr. zák. za použití §35 odst. 2 tr. zák. k souhrnnému trestu odnětí svobody ve výměře 11 měsíců nepodmíněně. Podle §39a odst. 3 tr. zák. byl pro výkon tohoto trestu zařazen do věznice s dozorem. Současně byl podle §35 odst. 2 tr. zák. zrušen výrok o trestu z rozsudku Okresního soudu v Sokolově ze dne 18. 6. 2003, sp. zn. 4 T 20/2003, ve znění rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 23. 9. 2003, sp. zn. 7 To 374/2003, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž zrušením došlo, pozbyla podkladu.
Tento rozsudek, jímž byli současně odsouzeni další tři obvinění, nabyl ve vztahu k obviněnému mladistvému M. L. právní moci dne 13. 12. 2003.
Proti citovanému rozsudku podal ministr spravedlnosti podle §266 odst. 1 tr. ř. stížnost pro porušení zákona ve prospěch obviněného mladistvého M. L. Napadeným rozsudkem byl podle jeho názoru porušen zákon v neprospěch mladistvého v ustanoveních §35 odst. 2 tr. zák., §2 odst. 5, 6 tr. ř. a v §11 odst. 1 písm. f) tr. ř.
Pochybení Okresního soudu v Sokolově podle stěžovatele spočívá především v tom, že obviněný mladistvý M. L. byl před tímto odsouzením již odsouzen rozsudkem Okresního soudu v Sokolově ze dne 17. 10. 2003, který nabyl právní moci dnem vyhlášení, tedy dne 17. 10. 2003 pod sp. zn. 19 T 125/2003, pro trestný čin krádeže podle §247 odst. 1 písm. e) tr. zák. a byl mu podle §238 odst. 3 tr. zák. uložen souhrnný trest odnětí svobody za použití §35 odst. 2 tr. zák. v trvání 12 měsíců odnětí svobody nepodmíněně se zařazením do věznice s dozorem podle §39a odst. 3 tr. zák., přičemž byl zrušen tentýž výrok o trestu jako u shora citovaného rozsudku Okresního soudu v Sokolově pod sp. zn. 6 T 33/2003. Za nepochybné považuje, že Okresní soud v Sokolově vyhlásil rozsudek ve věci sp. zn. 6 T 33/2003, kterým byl obviněnému mladistvému uložen souhrnný trest v době, kdy již byl pravomocný rozsudek stejného soudu sp. zn. 19 T 125/2003, kterým byl pravomocně zrušen výrok o trestu u obviněného mladistvého z rozsudku Okresního soudu v Sokolově sp. zn. 4 T 20/2003 ze dne 18. 6. 2003, ve znění rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 23. 9. 2003, sp. zn. 7 To 374/2003. Samosoudce, ač ve věci sp. zn. 6 T 33/2003 rozhodoval až 12. 11. 2003, si neobstaral nové osobní výkazy obviněného, a ani si nenechal osobu obviněného mladistvého před svým rozhodnutím vylustrovat a vycházel z lustra, které bylo provedené v souvislosti s nápadem obžaloby dne 28. 2. 2003, kde ještě věc sp. zn. 19 T 125/2003 nemohla být uvedena, neboť napadla až dne 24. 7. 2003. Kdyby samosoudce tyto úkony učinil, zjistil by v rámci uložení souhrnného trestu, že již byl výrok o trestu z rozsudku Okresního soudu v Sokolově sp. zn. 4 T 20/2003 pravomocně zrušen, a měl tak uložit trest samostatný.
Závěrem podané stížnosti ministr spravedlnosti navrhl, aby Nejvyšší soud podle ustanovení §268 odst. 1 tr. ř. vyslovil, že výrokem o trestu z rozsudku Okresního soudu v Sokolově sp. zn. 6 T 33/2003 ze dne 12. 11. 2003, který nabyl právní moci dne 13. 12. 2003, byl porušen zákon v neprospěch obviněného mladistvého M. L., a to v ustanoveních §35 odst. 2 tr. zák. a v §2 odst. 5, 6 a §11 odst. 1 písm. f) tr. ř., a aby podle §269 odst. 2 tr. ř. toto rozhodnutí zrušil a dále postupoval podle §270 odst. 1 tr. ř.
Nejvyšší soud přezkoumal podle §267 odst. 3 tr. ř. zákonnost a odůvodněnost výroku rozhodnutí, proti němuž byla stížnost pro porušení zákona podána, v rozsahu a z důvodů v ní uvedených, jakož i řízení napadené části rozhodnutí předcházející, a dospěl k následujícím závěrům:
Podle §35 odst. 2 tr. zák. soud uloží souhrnný trest podle zásad uvedených v odstavci 1, když odsuzuje pachatele za trestný čin, který spáchal dříve, než byl soudem prvního stupně vyhlášen odsuzující rozsudek za jiný jeho trestný čin. Spolu s uložením souhrnného trestu soud zruší výrok o trestu uloženém pachateli rozsudkem dřívějším, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Souhrnný trest nesmí být mírnější než trest uložený rozsudkem dřívějším. V rámci souhrnného trestu musí soud vyslovit trest ztráty čestných titulů a vyznamenání, ztráty vojenské hodnosti, propadnutí majetku nebo propadnutí věci, jestliže takový trest byl vysloven již rozsudkem dřívějším.
Z obsahu přezkoumávaného spisu je zřejmé, že samosoudce Okresního soudu v Sokolově se těmito zákonnými ustanoveními důsledně neřídil.
Vzhledem k tomu, že souhrnný trest podle §35 odst. 2 tr. zák. přichází v úvahu pouze v případě vícečinného souběhu a jen tehdy, byl-li pachatel za část sbíhající se trestné činnosti odsouzen, lze-li k takovému odsouzení přihlížet, a že se souhrnný trest uloží rovněž v případě, jestliže pozdějším rozsudkem je rozhodováno zároveň o několika sbíhajících se trestných činech, Nejvyšší soud pro posouzení, zda má být ukládán souhrnný trest, zkoumal, které z trestných činů, pro něž byl obviněný mladistvý odsouzen, jsou trestnými činy sbíhajícími se, a které nikoli. Na základě obsahu trestních spisů, které si Nejvyšší soud opatřil od Okresního soudu v Sokolově, a z nově vyžádaného opisu rejstříku trestů obviněného mladistvého M. L. zjistil, že trestné činy, pro něž byl tento obviněný mladistvý odsouzen ve věcech Okresního soudu v Sokolově sp. zn. 4 T 72/2001, 4 T 219/2001, 4 T 38/2002, 6 T 124/2002 a 21 T 83/2002, pro posouzení otázky souhrnnosti v trestní věci Okresního soudu v Sokolově sp. zn. 6 T 33/2003 nejsou významné, neboť trestný čin, pro který byl tímto rozsudkem odsouzen, spáchal až poté, co byly v označených trestních věcech vyhlášeny odsuzující rozsudky. Nejvyšší soud se proto jimi blíže nezabýval.
Rozhodujícími z hlediska posouzení správnosti uloženého souhrnného trestu ve věci sp. zn. 6 T 33/2003 Okresního soudu v Sokolově jsou trestní věci tohoto soudu sp. zn. 4 T 20/2003 a sp. zn. 19 T 125/2003.
Ve věci Okresního soudu v Sokolově sp. zn. 4 T 20/2003 byl obviněný mladistvý M. L. společně s dalšími spolupachateli rozsudkem ze dne 18. 6. 2003 uznán vinným pokračujícím trestným činem krádeže podle §247 odst. 1 písm. b), e) tr. zák., dílem dokonaným a dílem nedokonaným podle §8 odst. 1 tr. zák., a pokračujícím trestným činem porušování domovní svobody podle §238 odst. 1, 2 tr. zák., jichž se dopustil ve výroku tohoto rozsudku popsaným skutkem spáchaným dne 26. 3. 2003. Za to byl odsouzen podle §238 odst. 2 tr. zák. za použití §35 odst. 1 tr. zák. a §79 odst. 1 tr. zák. k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání čtyř měsíců, pro jehož výkon byl podle §39a odst. 2 písm. b) tr. zák. zařazen do věznice s dozorem. K odvolání okresního státního zástupce Krajský soud v Plzni rozsudkem ze dne 23. 9. 2003, sp. zn. 7 To 374/2003, citovaný rozsudek podle §258 odst. 1 písm. d), e) tr. ř. v celém rozsahu zrušil a sám rozhodl znovu o vině a trestu tak, že obviněného mladistvého M. L. uznal vinným stejným skutkem, v němž shledal pokračující trestný čin krádeže podle §247 odst. 1 písm. b), e) tr. zák., dílem dokonaný a dílem nedokonaný podle §8 odst. 1 tr. zák., a pokračující trestný čin porušování domovní svobody podle §238 odst. 1, 2, 3 tr. zák. a odsoudil jej podle §238 odst. 3 tr. zák. s použitím §35 odst. 1 tr. zák. a §79 odst. 1 tr. zák. k trestu odnětí svobody v trvání sedmi měsíců, pro jehož výkon jej zařadil podle §39a odst. 3 tr. zák. do věznice s dozorem.
Z obsahu trestního spisu Okresního soudu v Sokolově, sp. zn. 19 T 125/2003, Nejvyšší soud zjistil, že obviněný mladistvý M. L. byl rozsudkem ze dne 17. 10. 2003, který nabyl právní moci stejného dne, uznán vinným trestným činem krádeže podle §247 odst. 1 písm. e) tr. zák. spáchaným (ve spolupachatelství podle §9 odst. 2 tr. zák. s dalším spoluobviněným) skutkem ze dne 30. 5. 2003 a byl odsouzen podle §238 odst. 3 tr. zák. za použití §35 odst. 2 tr. zák. k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 12 měsíců, pro jehož výkon byl podle §39a odst. 3 tr. zák. zařazen do věznice s dozorem. Podle §35 odst. 2 tr. zák. byl současně zrušen výrok o trestu ohledně tohoto obviněného mladistvého z rozsudku Okresního soudu v Sokolově ze dne 18. 6. 2003, sp. zn. 4 T 20/2003, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Plzni ze dne 23. 9. 2003, sp. zn. 7 To 374/2003, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Nejvyšší soud na základě těchto skutečností zjistil, že obviněný mladistvý M. L. trestný čin krádeže podle §247 odst. 1 písm. b), e), odst. 2 tr. zák., jehož se dopustil v noci z 29. na 30. 11. 2002 a jímž byl uznán vinným ve věci sp. zn. 6 T 33/2003, spáchal nejen před tím, než byl vyhlášen dne 18. 6. 2003 rozsudek Okresního soudu v Sokolově ve věci sp. zn. 4 T 20/2003, ale i před tím, než byl dne 17. 10. 2003 vyhlášen rozsudek ve věci téhož soudu sp. zn. 19 T 125/2003. Jde o souběh trestných činů, z nichž každý vyšel najevo sám po tom, co za jiný z nich byl již vyhlášen odsuzující rozsudek a uložen trest. Správně proto měl být obviněnému mladistvému za všechna tři samostatně odsouzená trestná jednání uložen jeden jediný souhrnný trest. Prvním odsuzujícím rozsudkem v rámci těchto sbíhajících se trestných činů [spáchaných dne 30. 5. 2003 (rozsudek sp. zn. 19 T 125/2003 ze dne 17. 10. 2003), dne 26. 3. 2003 (rozsudek sp. zn. 4 T 20/2003 ze dne 18. 6. 2003) a v noci z 29. na 30. 11. 2002 (rozsudek sp. zn. 6 T 33/2003 ze dne 12. 11. 2003)] je rozsudek Okresního soudu v Sokolově ze dne 18. 6. 2003 ve věci sp. zn. 4 T 20/2003.
Proto je třeba považovat za správné a zákonné (s výhradami k použité formulaci výroku), že rozsudkem Okresního soudu v Sokolově ze dne 17. 10. 2003, sp. zn. 19 T 125/2003, byl obviněnému mladistvému M. L. uložen souhrnný trest, jímž byl současně zrušen výrok o trestu z rozsudku Okresního soudu v Sokolově ze dne 18. 6. 2003, sp. zn. 4 T 20/2003, ve znění rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 23. 9. 2003, sp. zn. 7 To 374/2003.
Pokud však rozhodl Okresní soud v Sokolově rozsudkem ze dne 12. 11. 2003 ve věci vedené pod sp. zn. 6 T 33/2003 tak, že obviněnému mladistvému M. L. uložil podle §238 odst. 3 tr. zák., §79 odst. 1 tr. zák. za použití §35 odst. 2 tr. zák. souhrnný trest a současně podle §35 odst. 2 tr. zák. zrušil výrok o trestu z rozsudku Okresního soudu v Sokolově ze dne 18. 6. 2003, sp. zn. 4 T 20/2003, ve znění rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 23. 9. 2003, sp. zn. 7 To 374/2003, dopustil se pochybení, které je v neprospěch tohoto obviněného mladistvého. Samosoudce v této trestní věci (sp. zn. 6 T 33/2003) měl správně uložit souhrnný trest (tzv. souhrnný trest k souhrnnému trestu ve věci vedené pod sp. zn. 19 T 125/2003) za všechny trestné činy, pro něž byl obviněný mladistvý M. L. ve věcech sp. zn. 4 T 20/2003, 19 T 125/2003 a 6 T 33/2003 uznán vinným. V návaznosti na to měl zároveň zrušit výrok o souhrnném trestu uložený rozsudkem ze dne 17. 10. 2003 ve věci vedené pod sp. zn. 19 T 125/2003.
Jakkoliv Nejvyšší soud shledal stížnost pro porušení zákona zásadně důvodnou, nemohl jí na druhé straně přisvědčit v argumentaci, že obviněnému mladistvému M. L. měl být ve věci sp. zn. 6 T 33/2003 uložen trest samostatný. V této části se tedy Nejvyšší soud s projednávaným mimořádným opravným prostředkem neztotožnil.
Nejvyšší soud však kromě tohoto pochybení, v němž je spatřováno porušení zákona v neprospěch obviněného mladistvého v ustanovení §35 odst. 2 tr. zák., shledal i porušení zákona v ustanovení §36 tr. zák., podle kterého platí, že odsuzuje-li soud pachatele za trestný čin, který spáchal před tím, než byl trest uložený dřívějším rozsudkem vykonán, a ukládá mu trest stejného druhu, nesmí tento trest spolu s dosud nevykonanou částí trestu uloženého dřívějším rozsudkem přesahovat nejvyšší výměru dovolenou tímto zákonem pro tento druh trestu.
Okresní soud v Sokolově rozsudkem ze dne 12. 11. 2003 ve věci sp. zn. 6 T 33/2003 obviněnému mladistvému M. L. uložil trest odnětí svobody v trvání jedenácti měsíců jako souhrnný trest při současném zrušení výroku o trestu z rozsudku Okresního soudu v Sokolově ze dne 18. 6. 2003, sp. zn. 4 T 20/2003, který uložil v souladu s ustanovením §35 odst. 2 tr. zák. podle §238 odst. 3 tr. zák., u něhož je trestní sazba stanovena od jednoho roku do pěti let a při použití §79 odst. 1 tr. zák. snížena na polovinu u mladistvého pachatele činí šest měsíců až třicet měsíců. Neuvědomil si však, že v době, kdy byl tento rozsudek vyhlášen, obviněný mladistvý neměl ještě vykonaný trest odnětí svobody v trvání dvanácti měsíců, který mu byl jako souhrnný trest uložen rozsudkem ze dne 17. 10. 2003 v trestní věci vedené pod sp. zn. 19 T 125/2003 (obviněný mladistvý jej začal vykonávat až dne 17. 12. 2003). Obdobně si neuvědomil, že v době vyhlášení tohoto rozsudku obviněný mladistvý nevykonal a ani ještě nezačal vykonávat trest uložený na základě rozsudku Okresního soudu v Sokolově ve věci sp. zn. 21 T 83/2002 ze dne 13. 10. 2003 v trvání devíti měsíců (tento trest nevykonává doposud, neboť jeho výkon nastoupí až poté, co vykoná trest odnětí svobody ve věci vedené pod sp. zn. 19 T 125/2003).
Je-li v dané věci z hlediska aplikace §36 tr. zák. nejvyšší výměrou trest odnětí svobody v trvání třiceti měsíců, pak součet trestu uloženého ve věci vedené pod sp. zn. 6 T 33/2003 spolu s těmito dvěma nevykonanými tresty v trvání devět a dvanáct měcíců činí třicetdva měsíce. Výměra trestu odnětí svobody uloženého ve věci vedené pod sp. zn. 6 T 33/2003 je tak v rozporu se zásadami vyslovenými v citovaném ustanovení trestního zákona, neboť převyšuje maximální možnou výši trestu, jaký bylo možno za daných okolností obviněnému mladistvému M. L. uložit, o dva měsíce.
Nejvyšší soud v rámci své přezkumné činnosti dospěl rovněž k závěru, že Okresní soud v Sokolově ve věci sp. zn. 6 T 33/2003 porušil zákon i v ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř., protože si neopatřil dostatečný podklad pro své rozhodnutí, když stížností pro porušení zákona napadený rozsudek vyhlásil dne 12. 11. 2003, aniž provedl důkaz spisem téhož soudu ve věci obviněného mladistvého M. L. vedené pod sp. zn. 19 T 125/2003, a ve vztahu k posouzení otázky sbíhající se trestné činnosti tohoto obviněného mladistvého se omezil toliko na provedení důkazu spisem Okresního soudu v Sokolově sp. zn. 4 T 20/2003, z něhož však nemohl zjistit všechny skutečnosti potřebné pro své rozhodnutí. Nezkoumal ani okolnosti vyplývající z ustanovení §36 tr. zák. a pro to, aby je mohl řádně posoudit, si neopatřil zprávu o nevykonaných a nenastoupených trestech, k nimž byl obviněný průběžně odsuzován. Je tak zřejmé, že nerespektoval ustanovení §2 odst. 5 tr. ř., které ukládá orgánům činným v trestním řízení povinnost postupovat tak, aby byl zjištěn skutkový stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti, a to v rozsahu, který je nezbytný pro jejich rozhodnutí, ani ustanovení §2 odst. 6 tr. ř., podle něhož jsou orgány činné v trestním řízení povinny hodnotit důkazy podle svého vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností případů jednotlivě i v jejich souhrnu.
Vzhledem ke všem shora uvedeným skutečnostem Nejvyšší soud vyslovil podle §268 odst. 2 tr. ř., že výrokem o trestu uloženým obviněnému mladistvému M. L. pravomocným rozsudkem Okresního soudu v Sokolově ze dne 12. 11. 2003, sp. zn. 6 T 33/2003, a v řízení, které mu předcházelo, byl z důvodů uvedených výše porušen zákon v ustanovení §35 odst. 2 a §36 tr. zák., a v řízení předcházejícím v ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř. v neprospěch tohoto obviněného mladistvého.
Pokud ve stížnosti pro porušení zákona bylo namítáno porušení zákona také v ustanovení §11 odst. 1 písm. f) tr. ř., Nejvyšší soud takové porušení neshledal. Ve smyslu citovaného ustanovení trestní stíhání nelze zahájit, a bylo-li již zahájeno, nelze v něm pokračovat proti tomu, proti němuž dřívější stíhání pro týž skutek skončilo pravomocným rozsudkem soudu nebo bylo rozhodnutím soudu nebo jiného oprávněného orgánu pravomocně zastaveno, jestliže rozhodnutí nebylo v předepsaném řízení zrušeno. Takto vyjádřené pravidlo, že nikdo nesmí být trestně stíhán opětovně pro týž skutek, na projednávanou trestní věc svým obsahem nedopadá.
Na základě závěrů o porušení zákona shora rozvedených Nejvyšší soud napadený rozsudek podle §269 odst. 2 tr. ř. zrušil v celém výroku o trestu uloženém obviněnému mladistvému M. L. a zrušil i všechna další rozhodnutí, která na tento rozsudek obsahově navazovala, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, a poté podle §270 odst. 1 tr. ř. přikázal Okresnímu soudu v Sokolově, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Okresní soud v Sokolově bude ve svém novém rozhodování omezen ustanovením §273 tr. ř., jež zakazuje zhoršit postavení obviněného, neboť Nejvyšší soud vyslovil, že zákon byl v případě mladistvého porušen v jeho neprospěch, a proto v novém řízení nemůže dojít ke změně rozhodnutí v jeho neprospěch (zákaz reformationis in peius). Před novým rozhodnutím ve věci bude nutné, aby dokazování bylo doplněno jednak provedením důkazu alespoň spisem Okresního soudu v Sokolově sp. zn. 19 T 125/2003, čímž soud získá podklad pro správné rozhodnutí o podmínkách, podle nichž lze uložit souhrnný trest, a jednak vyžádáním nových zpráv o osobních poměrech obviněného mladistvého včetně zprávy o jeho chování v průběhu vykonávaných trestů odnětí svobody. Nezbude také, než aby si soud opatřil nový opis rejstříku trestů obviněného mladistvého pro získání přesné informace o případných dalších trestech, které mohly být obviněnému mladistvému v mezidobí uloženy, aby tak bylo eliminováno nebezpečí opětovného porušení ustanovení §36 tr. ř., a v této souvislosti bude nutné opatřit i takové důkazy, z nichž by soud před novým rozhodnutím o trestu zjistil, které z doposud uložených trestů obviněný mladistvý k okamžiku vyhlášení nového rozsudku ještě nevykonal zcela nebo je vykonal jen zčásti.
Nejvyšší soud na závěr poukazuje na zákon č. 218/2003 Sb., o odpovědnosti mládeže za protiprávní činy a o soudnictví ve věcech mládeže, účinný k 1. 1. 2004, který je speciálním zákonem ve vztahu k obecným právním předpisům, a tudíž i k trestnímu zákonu. Před tím, než bude Okresní soud v Sokolově o souhrnném trestu v této trestní věci znovu rozhodovat, bude nutné, aby si z hlediska ustanovení §16 odst. 1 tr. zák. vyřešil otázku časové působnosti dosavadní právní úpravy podle trestního zákona a citovaného zákona č. 218/2003 Sb.
Podle §270 odst. 4 tr. ř. je orgán, jemuž byla věc přikázána, vázán právním názorem, který ve věci vyslovil Nejvyšší soud, a je povinen provést ty procesní úkony, jejichž provedení Nejvyšší soud nařídil.
Přestože Nejvyšší soud svým výrokem zrušil výrok o nepodmíněném trestu odnětí svobody, nemusel zároveň rozhodovat o vazbě obviněného mladistvého ve smyslu §275 odst. 3 tr. ř. Ten totiž v současné době vykonává jiný trest odnětí svobody, a to ve věci vedené u Okresního soudu v Sokolově pod sp. zn. 4 T 20/2003.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 28. dubna 2004
Předseda senátu:
JUDr. Jan B l á h a
Vypracovala:
JUDr. Milada Šámalová