ECLI:CZ:NS:2004:8.TZ.86.2004.1
sp. zn. 8 Tz 86/2004
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky – soud pro mládež projednal ve veřejném zasedání konaném dne 9. června 2004 v senátě složeném z předsedy JUDr. Jana Bláhy a soudkyň JUDr. Věry Kůrkové a JUDr. Milady Šámalové stížnost pro porušení zákona, kterou podal ministr spravedlnosti České republiky ve prospěch obviněného mladistvého F. P., t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici V., proti pravomocnému rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 14. l. 2004, sp. zn. 1 T 32/2003, a podle §268 odst. 2, §269 odst. 2, §271 odst. 1 tr. ř. rozhodl takto:
Pravomocným rozsudkem Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 14. 1. 2004, sp. zn. 1 T 32/2003, b y l p o r u š e n z á k o n v ustanoveních §16 odst. 1 tr. zák. a §10 odst. 1 písm. c) zákona č. 218/2003 Sb., o odpovědnosti mládeže za protiprávní činy a o soudnictví ve věcech mládeže a o změně některých zákonů (zákon o soudnictví ve věcech mládeže), v neprospěch obviněného mladistvého.
Napadený rozsudek se zrušuje v celém výroku o trestu.
Zrušují se též všechna další rozhodnutí na zrušenou část rozsudku obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Při nezměněném výroku o vině proviněním loupeže podle §234 odst. 1, 2 písm. b) tr. zák., §6 odst. 1 zákona č. 218/2003 Sb. se obviněný mladistvý F. P.
o d s u z u j e
podle §234 odst. 2 tr. zák., §31 odst. 1 zákona č. 218/2003 Sb. k trestnímu opatření nepodmíněnému odnětí svobody na č t y ř i (4) léta a š e s t (6) měsíců.
Podle §76 zákona č. 218/2003 Sb., §5 odst. 3, §8 odst. 2 zákona č. 169/1999 Sb., o výkonu trestu odnětí svobody a o změně některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů, se pro výkon trestního opatření nepodmíněného odnětí svobody zařazuje do věznice pro mladistvé.
Podle §55 odst. 1 písm. a) tr. zák. se obviněnému mladistvému ukládá trestní opatření propadnutí věci, a to vystřelovacího nože o celkové délce 240 mm s délkou čepele 105 mm.
Odůvodnění:
Obviněný mladistvý F. P. byl rozsudkem Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 14. 1. 2004, sp. zn. 1 T 32/2003, uznán vinným proviněním loupeže podle §234 odst. 1, 2 písm. b) tr. zák., §6 odst. 1 zákona č. 218/2003 Sb., jehož se dopustil tím, že dne 8. 8. 2003 kolem 10.15 hodin ve V., v prodejně textilu, kterou provozuje poškozený D. V. T., si nejprve vyzkoušel a vybral nejméně pánské tmavomodré rifle zn. Flag Blue Jeans velikosti 32 v hodnotě nejméně 600,- Kč, pánskou košili zn. Jin Di – Italy Style kostičkovanou v ceně nejméně 200,- Kč, pánské tílko bílé barvy s tmavomodrozeleným lemováním v hodnotě nejméně 120,- Kč, pánské kotníčkové boty zn. Sanic černé barvy velikosti 42 v ceně nejméně 470,- Kč a pánské botasky zn. Sanic kombinace koženka a tkanina velikosti 44 v hodnotě nejméně 450,- Kč, tedy zboží v hodnotě nejméně 1.840,- Kč, poté požádal poškozeného D. V. T. o vyzkoušení bundy a když mu ji podával, mladistvý proti němu zaútočil vystřelovacím nožem, který si přinesl do prodejny, a poškozenému způsobil tři bodnořezné rány, z nichž dvě pronikly do dutiny břišní a zasáhly játra, slezinu, dvanáctník, ledviny a další životně důležité orgány a třetí zasáhla oblast hrudníku pod levou lopatkou s proniknutím do levé plíce a tato zranění jsou hodnocena jako těžká pro poškození důležitých orgánů s bezprostředním ohrožením na životě a dále poškozenému způsobil nejméně pět řezných ran, oděrku a podkožní krevní výrony na čele, poté se v prodejně zmocnil nejméně 2.000,- Kč, s nimiž a se shora uvedenými věcmi odešel do místa svého trvalého bydliště, cestou odhodil vystřelovací nůž do odpadkového koše, přičemž poškozený byl následně hospitalizován v nemocnici v Č. B. a pouze díky včasnému lékařskému zásahu nedošlo k jeho úmrtí.
Za to byl obviněný mladistvý odsouzen podle §234 odst. 2 tr. zák., §31 odst. 1 zákona č. 218/2003 Sb. k trestu odnětí svobody na čtyři roky a šest měsíců. Podle §76 zákona č. 218/2003 Sb. a podle §5 odst. 3, §8 odst. 2 zákona č. 169/199 Sb., ve znění pozdějších předpisů, byl zařazen pro účely výkonu trestu odnětí svobody do věznice pro mladistvé. Podle §24 odst. 1 písm. d) zákona č. 218/2003 Sb. byl obviněnému mladistvému uložen trest propadnutí věci, a to vystřelovacího nože s celkovou délkou 240 mm a délkou čepele 105 mm.
Podle §228 odst. 1 tr. ř. byla obviněnému mladistvému uložena povinnost uhradit poškozenému V. T. D. škodu ve výši 585.720,- Kč a podle §229 odst. 2 tr. ř. byl poškozený se zbytkem svého nároku na náhradu škody odkázán na řízení ve věcech občanskoprávních.
Tento rozsudek nabyl právní moci dne 29. 1. 2004.
Podle §266 odst. 1, 2 tr. ř. podal ministr spravedlnosti proti označenému rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích stížnost pro porušení zákona ve prospěch obviněného mladistvého. Napadeným rozsudkem byl podle jeho názoru porušen zákon v neprospěch obviněného mladistvého v ustanoveních §10 odst. 1 písm. c) zákona č. 218/2003 Sb., o odpovědnosti mládeže za protiprávní činy a o soudnictví ve věcech mládeže a o změně některých zákonů (zákon o soudnictví ve věcech mládeže), a §16 odst. 1 tr. zák. ve výroku, jímž byl obviněný mladistvý odsouzen k trestu odnětí svobody a k trestu propadnutí věci.
Pochybení Krajského soudu v Českých Budějovicích spočívalo podle stěžovatele v tom, že ač je zákon č. 218/2003 Sb., o soudnictví ve věcech mládeže, pro pachatele příznivější než trestní zákon, neboť protiprávní jednání mladistvých neoznačuje jako trestné činy, ale jako provinění, a umožňuje za ně ukládat nikoliv tresty, ale trestní opatření, Krajský soud v Českých Budějovicích se těmito hledisky důsledně neřídil. Upozornil, že na jednu stranu správně jednání mladistvého kvalifikoval jako provinění loupeže podle §234 odst. 1, 2 písm. b) tr. zák., na druhou stranu mu však nesprávně uložil trest namísto trestního opatření. Podle jeho názoru tak porušil zákon v jeho neprospěch a uložil mu sankci, již zákon nepřipouští.
Ministr spravedlnosti navrhl, aby Nejvyšší soud podle §268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že pravomocným rozsudkem Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 14. 1. 2004, sp. zn. 1 T 32/2003, ve výroku, jímž byl obviněnému mladistvému uložen trest odnětí svobody a trest propadnutí věci, byl v neprospěch obviněného mladistvého porušen zákon v ustanoveních §10 odst. 1 písm. c) zákona č. 218/2003 Sb. a §16 odst. 1 tr. zák. a aby podle §269 odst. 2 tr. ř. napadený výrok tohoto rozsudku zrušil a dále postupoval podle §271 odst. 1 tr. ř.
Nejvyšší soud přezkoumal podle §267 odst. 3 tr. ř. zákonnost a odůvodněnost výroku rozhodnutí, proti němuž byla stížnost pro porušení zákona podána, v rozsahu a z důvodů v ní uvedených, jakož i řízení napadené části rozhodnutí předcházející, a dospěl k závěru, že stížnost pro porušení zákona je důvodná.
Dnem 1. ledna 2004 nabyl účinnosti zákon č. 218/2003 Sb., o odpovědnosti mládeže za protiprávní činy a o soudnictví ve věcech mládeže (nadále zákon o soudnictví ve věcech mládeže), který je speciálním zákonem ve vztahu k obecným právním předpisům, jimiž se rozumí trestní zákon, trestní řád, občanský soudní řád, zákon o rodině a zákon o sociálně-právní ochraně mládeže (§1 odst. 3). Jestliže tedy tento zákon nemá speciální ustanovení, použije se podle povahy věci některého ustanovení obecného právního předpisu, jímž se mimo jiné rozumí i trestní zákon, které je pak obecnou normou, která dopadá na posuzovaný případ.
Obžaloba pro skutek právně kvalifikovaný jako trestný čin loupeže podle §234 odst. 1, 2 písm. b) tr. zák. byla na obviněného mladistvého u Krajského soudu v Českých Budějovicích podána dne 10. 12. 2003, tj. přede dnem nabytí účinnosti zákona č. 218/2003 Sb., krajský soud však rozhodoval již za účinnosti citovaného zákona.
Podle §98 zákona o soudnictví ve věcech mládeže se na řízení ve věcech, v nichž byla podána obžaloba přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, užijí dosavadní předpisy. Z dikce tohoto ustanovení plyne, že se týká zásadně řízení ve věcech mladistvých a tedy aplikace procesních předpisů, nikoli hmotně právních ustanovení zákona o soudnictví ve věcech mládeže, kde se uplatní ustanovení §16 odst. 1 tr. zák. o časové působnosti trestních zákonů.
Podle §16 odst. 1 tr. zák. se trestnost činu posuzuje podle zákona účinného v době, kdy byl čin spáchán; podle pozdějšího zákona se posuzuje jen tehdy, jestliže to je pro pachatele příznivější.
Podle §6 odst. 1 zákona č. 218/2003 Sb., o soudnictví ve věcech mládeže, se trestný čin spáchaný mladistvým nazývá provinění.
Podle §10 odst. 1 tohoto zákona lze mladistvému uložit pouze opatření. Vedle výchovných opatření a ochranných opatření lze podle §10 odst. 1 písm. c) citovaného zákona uložit též trestní opatření.
Podle §24 odst. 1 tohoto zákona za spáchané provinění může soud pro mládež mladistvému uložit pouze některé ze zde vyjmenovaných druhů trestních opatření.
Je zjevné, že z hlediska trestnosti činu je pro pachatele, tj. mladistvého, zákon č. 218/2003 Sb., o soudnictví ve věcech mládeže, příznivější než trestní zákon, poněvadž protiprávní jednání mladistvých neoznačuje jako trestné činy, nýbrž jako provinění, a umožňuje ukládat za ně nikoliv tresty, ale trestní opatření.
Stěžovatel opodstatněně vytkl, že krajský soud nepostupoval důsledně při posuzování trestnosti činu obviněného mladistvého, uznal-li jej na straně jedné vinným proviněním loupeže podle §234 odst. 1, 2 písm. b) tr. zák., čímž zjevně správně aplikoval zákon o soudnictví ve věcech mládeže, který je pro mladistvého příznivější, na straně druhé mu však místo některého z druhu trestních opatření vyjmenovaných v §24 odst. 1 zákona o soudnictví ve věcech mládeže ukládal trest odnětí svobody a trest propadnutí věci, tedy sankce podle trestního zákona. Na tomto závěru nic nemění ani to, že při ukládání trestu odnětí svobody byl učiněn odkaz na §31 odst. 1 zákona č. 218/2003 Sb. a při ukládání trestu propadnutí věci odkaz na §24 odst. 1 písm. d) tohoto zákona.
Tím, že obviněnému mladistvému byla za protiprávní jednání uložena sankce, již zákon nepřipouští, byl evidentně porušen zákon v jeho neprospěch.
Nejvyšší soud proto podle §268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že výrokem o trestu pravomocného rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 14. 1. 2004, sp. zn. 1 T 32/2003, byl porušen zákon v ustanoveních §16 odst. 1 tr. zák. a §10 odst. 1 písm. c) zákona č. 218/2003 Sb., o soudnictví ve věcech mládeže, v neprospěch obviněného mladistvého.
Nezbytným důsledkem závěru, že napadeným rozsudkem byl porušen zákon v neprospěch obviněného mladistvého, byl výrok, jímž Nejvyšší soud tento rozsudek podle §269 odst. 2 tr. ř. zrušil v celém výroku o trestu a zrušil též všechna další rozhodnutí na zrušenou část rozsudku obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Ve smyslu ustanovení §271 odst. 1 tr. ř. Nejvyšší soud mohl při zrušení odpovídající části napadeného rozhodnutí sám hned rozhodnout ve věci, poněvadž rozhodnutí bylo možno učinit na podkladě skutkového stavu, který byl v napadeném rozhodnutí správně zjištěn.
Při ukládání trestních opatření Nejvyšší soud sledoval, aby trestní opatření splnila požadavky jejich účelu, jak jsou zakotvena v ustanovení §9 odst. 1 a §24 odst. 2 zákona o soudnictví ve věcech mládeže, současně však měl na zřeteli i zajištění obecných hledisek jejich účelu uvedených v §23 odst. 1 tr. zák. Přihlédl tak ke všem rozhodným okolnostem, které správně a přiléhavě zmínil v odůvodnění napadeného rozsudku Krajský soud v Českých Budějovicích a na něž lze zcela odkázat.
Při nezměněném výroku o vině proviněním loupeže podle §234 odst. 1, 2 písm. b) tr. zák., §6 odst. 1 zákona č. 218/2003 Sb. bylo obviněnému mladistvému ukládáno trestní opatření podle trestní sazby §234 odst. 2 tr. zák. modifikované §31 odst. 1 zákona č. 218/2003 Sb., tj. v trestní sazbě jednoho roku až pěti let. Vzhledem ke stupni nebezpečnosti činu pro společnost nebylo lze uložit trestní opatření odnětí svobody jinak než jako nepodmíněné. Obviněnému mladistvému bylo uloženo trestní opatření odnětí svobody nepodmíněné na čtyři léta a šest měsíců, tedy ve stejné výměře, jak ji stanovil krajský soud v napadeném rozsudku.
Pro výkon trestního opatření odnětí svobody byl obviněný mladistvý zařazen do věznice pro mladistvé podle §76 zákona č. 218/2003 Sb., §5 odst. 3, §8 odst. 2 zákona č. 169/1999 Sb., o výkonu trestu odnětí svobody a o změně některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů. Krajský soud v odůvodnění napadeného rozsudku zevrubně vyložil, jakými úvahami byl veden, zařadil-li obviněného mladistvého do věznice pro mladistvé (aniž by rozhodl o typu věznice podle §39a tr. zák.) a Nejvyšší soud jeho závěry sdílí.
Podle §76 zákona č. 218/2003 Sb. výkon trestního opatření odnětí svobody upravuje zvláštní zákon. Protože se výslovně hovoří o zvláštním zákonu, nelze použít žádné z ustanovení trestního zákona, neboť z povahy věci vyplývá, že jeho subsidiarita coby obecného právního předpisu zde nepřichází v úvahu. Zvláštním zákonem se v tomto případě rozumí zákon č. 169/1999 Sb., o výkonu trestu odnětí svobody, ve znění pozdějších předpisů; z dikce ustanovení §1 odst. 3 citovaného zákona totiž mimo jiné vyplývá, že výkonem trestu se podle tohoto zákona rozumí též výkon trestního opatření odnětí svobody uloženého mladistvému. Tento zákon obsahuje a upozorňuje na odchylky výkonu odnětí svobody mladistvých od výkonu trestu dospělých odsouzených. Zásadního významu je odchylka upravená v ustanoveních §8 odst. 2 a §5 odst. 3 citovaného zákona, podle nichž je nutno mladistvé, kteří nepřekročili 18. rok svého věku, s ohledem na jejich věková specifika a s tím související potřeby, umístit odděleně od dospělých odsouzených. V ustanovení §5 odst. 3 citovaného zákona se uvádí, že výkon odnětí svobody se vykonává ve věznicích nebo zvláštních odděleních pro mladistvé s uplatněním vnitřní diferenciace, podle ustanovení §8 odst. 2 tohoto zákona se vedle základních typů věznic uvedených v odst. 1 zřizují zvláštní věznice pro mladistvé. Znění těchto ustanovení nelze vyložit jinak, než že mladistvého, který nepřekročil 18. rok svého věku, nutno pro výkon trestního opatření odnětí svobody zařadit do věznice pro mladistvé, jíž se pro potřeby výkonu odnětí svobody rozumí jak věznice tak i zvláštní oddělení pro mladistvé s uplatněním vnitřní diferenciace.
Za splnění podmínek §55 odst. 1 písm. a) tr. zák. bylo obviněnému mladistvému dále uloženo trestní opatření propadnutí věci, a to vystřelovacího nože o celkové délce 240 mm a délkou čepele 105 mm; vystřelovací nůž náležel obviněnému mladistvému a bylo ho užito k spáchání provinění. Z ustanovení §24 odst. 1 písm. d) zákona č. 218/2003 Sb. plyne, že tento druh trestního opatření lze mladistvému uložit. V této souvislosti nelze nezaznamenat, že rozhodnutím Nejvyššího soudu došlo k odstranění dílčího nedostatku napadeného rozsudku mimo jiné i v tom směru, že ten ve výroku odkaz na ustanovení §55 odst. 1 písm. a) tr. zák. neobsahoval. Citoval-li krajský soud ustanovení §24 odst. 1 písm. d) zákona č. 218/2003 Sb., vystihl tím pouze okolnost, že mladistvému lze uložit tento druh trestního opatření, nikoliv již to, že byly splněny i hmotně právní předpoklady pro jeho uložení.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 9. června 2004
Předseda senátu:
JUDr. Jan B l á h a
Vypracovala:
JUDr. Věra Kůrková