ECLI:CZ:NS:2004:TDO.1419.2004.1
sp. zn. 3 Tdo 1419/2004
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 22. prosince 2004 o dovolání podaném A. P., nyní ve výkonu trestu ve V. J., proti usnesení Krajského soudu v Ostravě sp. zn. 3 To 598/2004 ze dne 22. 7. 2004, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. 74 T 6/2004, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) trestního řádu se dovolání odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Ostravě sp. zn. 74 T 6/2004 ze dne 18. 5. 2004 byl dovolatel uznán vinným trestným činem podvodu podle §250 odst. 1, odst. 3 písm. b) trestního zákona (dále jen tr. zák.), kterého se dopustil čtyřmi skutky, které jsou podrobně popsány ve výrokové části citovaného rozsudku. Za uvedený trestný čin byl odsouzen k nepodmíněnému trestu odnětí svobody pro jehož výkon byl zařazen do věznice s ostrahou.
V předmětné věci podal A. P. odvolání, o kterém rozhodl Krajský soud v Ostravě usnesením sp. zn. 3 To 598/2004 ze dne 22. 7. 2004 tak, že je jako nedůvodné podle §256 trestního řádu (dále jen tr. ř.) zamítl.
Proti shora citovanému usnesení odvolacího soudu podal A. P. dovolání a to včas, prostřednictvím svého obhájce a za splnění i všech dalších, pro podání dovolání zákonem vyžadovaných náležitostí, když za dovolací důvod označil ten, který je uveden v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. V důvodech tohoto svého mimořádného opravného prostředku uvedl, že soudy nepřihlédly v rámci vedeného dokazování k tomu, že v případě poškozených Ing. K. a L. V. šlo o půjčky, jejichž výše byla stanovena včetně sjednaných úroků, které byly stanoveny v extrémní výši a nebyla tak zjištěna výše skutečně způsobené škody. Především však namítl absenci subjektivní stránky skutkové podstaty trestného činu, kterým byl shledán vinným, když uvedl, že před poškozenými nezatajoval skutečný stav věci a ti mu peníze půjčovali proto, že mu chtěli pomoci dostat se z problémů. Nesnažil se tedy nikoho uvést v omyl, když byl přesvědčen, že z hospodářských problémů se dostane. Poukázal na to, že vztahy mezi ním a poškozenými byly dlouhodobě bezproblémové a proto mu nelze přisoudit, že od počátku jednal v úmyslu zapůjčené peníze nevrátit. Ke skutku pod bodem 2) citovaného rozsudku soudu prvního stupně připustil, že příslušnou smlouvu uzavřel, neměl však v úmyslu neplatit, postupoval však nesprávně a měl odstoupit od smlouvy ve chvíli kdy bylo problematické dostát svým závazkům, pro řadu dalších starostí se však o to přestal zajímat. Protože má za to, že se nedopustil předmětného trestného činu, když nenaplnil jeho skutkovou podstatu navrhl, aby „Nejvyšší soud sám rozhodl ve věci a zprostil obviněného obžaloby“.
K podanému dovolání se písemně vyjádřila státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství České republiky (dále jen státní zástupkyně) s tím, že dovolatel namítá, že v rámci provedeného dokazování se soudy nezabývaly tím, že on sám nezatajoval skutečný stav věcí a nesnažil se uvést někoho v omyl, aby se na jeho úkor obohatil, když řešil pouze tímto způsobem svou špatnou hospodářskou situaci s vírou, že ta se zlepší. V této souvislosti pokládá státní zástupkyně dovolání za přípustné, avšak poukázala na argumentaci vedenou soudy, které právě s poukazem na vedené dokazování dospěly k závěru, že dovolatel použil takto získané finanční prostředky v rozporu s účelem, který uváděl při sjednání těchto půjček, když současně lze konstatovat, že učiněná skutková zjištění nejsou v extrémním rozporu s právním hodnocením jeho jednání. Proto navrhla, aby Nejvyšší soud České republiky takto podané dovolání podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl, jako zjevně neopodstatněné.
Na tomto místě je nutno připomenout, že dovolání je mimořádný opravný prostředek a jako takový ho lze podat jen a výlučně z důvodů ustanovení §265b tr. ř. Je tedy nezbytné vždy posoudit, zda uplatněný dovolací důvod v té které věci je právě tím, který je možno považovat za důvod uvedený v citovaném ustanovení zákona, kdy bez jeho existence nelze vůbec provést přezkum napadeného rozhodnutí. Důvod dovolání vymezený ustanovením §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Poukazem na uvedený dovolací důvod se nelze v zásadě domáhat přezkoumání skutkových zjištění, pokud tato jsou takového druhu a rozsahu, že na jejich základě lze přijmout adekvátní právní závěry. Skutkový stav je tak při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny v souvislosti s provedeným dokazováním a následně právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva.
V dané věci z hlediska popisu jednotlivých skutků, které dovolatel napadl námitkou, že v nich nelze spatřovat soudy shledaný trestný čin pro absenci subjektivní stránky, která je podstatnou částí skutkové podstaty každého trestného činu. Má za to, že soudy nevzaly v potaz, že v kritické době nechtěl žádného z poškozených uvést v omyl a na jejich úkor se obohatit, když žádnému z nich nezastíral neutěšený stav svého podnikání, přesto mu peníze půjčili právě ve snaze mu pomoci. Z této skutečnosti potom dovozuje svou nevinu, když soudy při svých právních závěrech uvedená fakta nevzaly v úvahu. To však neodpovídá skutečnosti, když soudy v důvodech svého rozhodnutí odpovídajícím způsobem vyložily své úvahy i stran zavinění dovolatele ve vztahu ke shledanému trestnému činu. Takto bylo nepochybně prokázáno, že dovolatel v kritické době byl ve finanční krizi a peníze si půjčoval minimálně za situace, kdy věděl, že je nebude schopen ve sjednané lhůtě vrátit, přičemž vzbudil v poškozených přesvědčení, že zapůjčené částky užije na nákup zboží, které následně se ziskem prodá. Tato skutečnost však provedeným dokazováním byla vyvrácena, když svědkyně I. R. a Ing. M. H. potvrdily, že zapůjčené částky neprošli účetnictvím firmy dovolatele právě z hlediska nákupu zboží. V tomto směru lze mít za prokázané, že dovolatel poškozené uvedl právě v omyl a to ke škodě jejich majetku, kdy sebe takto obohatil. Za dané situace tak nelze mít za to, že v posuzované věci nebyla prokázána subjektivní stránka skutkové podstaty trestného činu podvodu podle §250 odst. 1, odst. 3 písm. b) tr. zák., kterým také soudy dovolatele shledaly vinným, když v tomto směru lze také odkázat na podrobné závěry vyjádřené v odůvodnění citovaných rozhodnutí obou soudů. K námitce výše způsobené škody z hlediska případně do ní započítaných úroků je na místě připomenout, že tuto námitku vznesl dovolatel v zásadě až v řízení dovolacím a soud prvního stupně ani soud odvolací tak na ni nemohly reagovat a nemůže tak činit za dané situace tím méně soud dovolací, který není při projednání dovolání soudem další (třetí) instance. Jenom jako obiter dictum je na místě uvést, že jak plyne ze spisového materiálu, tak půjčky byly uzavírány jako bezúročné případně s 8% úrokem a poukaz na jednotlivé splátky je nutné samozřejmě vnímat i z hlediska případného úroku jako úroku ročního. Námitky dovolatele v tomto směru z hlediska provedeného dokazování ohledně výše a charakteru zmíněných půjček ostatně prokázány nebyly, když na tyto skutečnosti ani dovolatel v řízení před soudem nalézacím ani odvolacím, jak již uvedeno, nepoukazoval a v zásadě tak ani nezpochybňoval výši způsobené škody.
S ohledem na uvedené tak Nejvyššímu soudu České republiky nezbylo, než podané dovolání podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítnout, jako dovolání zjevně neopodstatněné. Za podmínek stanovených v §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. tak učinil v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 22. prosince 2004
Předseda senátu:
JUDr. Vladimír Jurka