ECLI:CZ:NS:2005:11.TCU.1.2005.1
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal dne 11. ledna 2005 v neveřejném zasedání návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů a rozhodl takto:
Podle §4 odst. 2 zák. č. 269/1994 Sb., se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají údaje o odsouzení státní občanky České republiky V. B., roz. D., rozsudkem Trestního soudu ve Štrasburku, Francouzská republika, ze dne 20. října 1999 ve spojení s rozsudkem Odvolacího soudu v Colmaru, Francouzská republika, ze dne 1. března 2000, č. j. 195/2000 - 09900948, a to pro trestný čin kuplířství podle čl. 225-5, čl. 225-7, čl. 225-20, čl. 225-21, čl. 225-24, čl. 131-26, čl. 131-27, čl. 131-30 a čl. 131-31 francouzského trestního zákoníku, k nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání tří let a k definitivnímu zákazu pobytu na území Francouzské republiky.
Odůvodnění:
Rozsudkem Trestního soudu ve Štrasburku, Francouzská republika, ze dne 20. října 1999 ve spojení s rozsudkem Odvolacího soudu v Colmaru, Francouzská republika, ze dne 1. března 2000, č. j. 195/2000 - 09900948, byla V. B., roz. D. uznána vinnou trestným činem kuplířství podle čl. 225-5, čl. 225-7, čl. 225-20, čl. 225-21, čl. 225-24, čl. 131-26, čl. 131-27, čl. 131-30 a čl. 131-31 francouzského trestního zákoníku a odsouzena k nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání tří let a k definitivnímu zákazu pobytu na území Francouzské republiky.
Uvedené trestné činnosti se podle cizozemských soudů dopustila v podstatě tím, že ve Š., G. a jinde na území F. v létech 1997 a 1998 až do 6. června 1998 společně s dalšími osobami měla zisk a dělila se o příjmy z prostituce tím, že dostávala finanční částky od většího počtu prostitutek (částečně identifikovaných v cizozemském rozhodnutí), na které též vyvíjela tlak, aby v této činnosti (v provozování prostituce) pokračovaly.
Ministerstvo spravedlnosti České republiky podalo podle §4 odst. 2 zák. č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů (dále jen „zákon“), Nejvyššímu soudu České republiky (dále též jen „Nejvyšší soud“), návrh na zapsání výše uvedeného odsouzení francouzských soudů do evidence Rejstříku trestů České republiky.
Nejvyšší soud České republiky věc přezkoumal a shledal, že jsou splněny zákonné podmínky pro zápis odsouzení cizozemskými soudy do evidence Rejstříku trestů.
Především je třeba uvést, že podle §4 odst. 2 zákona může Nejvyšší soud na návrh Ministerstva spravedlnosti rozhodnout, že se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají údaje o odsouzení občana České republiky cizozemským soudem, jestliže se týká činu, který je trestným i podle právního řádu České republiky, a zápis do evidence je odůvodněn závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen. Dále je nutno připomenout, že pokud Nejvyšší soud rozhodne o zaznamenání údajů o odsouzení do evidence Rejstříku trestů, hledí se na takové odsouzení cizozemským soudem jako na odsouzení soudem České republiky (§4 odst. 3 zákona).
Z podaného návrhu a z obsahu připojeného spisového materiálu vyplývá, že V. B. je občankou České republiky, která byla odsouzena cizozemskými soudy, přičemž odsouzení se týká skutku, který vykazuje znaky trestného činu i podle právního řádu České republiky (trestný čin kuplířství podle §204 tr. zák.). Tím jsou splněny formální podmínky ustanovení §4 odst. 2 zákona.
V posuzované věci jsou dány ovšem i podmínky materiální povahy. V. B. se dopustila úmyslné trestné činnosti, kterou páchala v součinnosti s dalšími osobami, po delší dobu a vůči většímu počtu poškozených. Pokud jde o druh trestu, byl jí uložen zejména již citelný nepodmíněný trest odnětí svobody. Lze tedy dovodit, že podmínky ustanovení §4 odst. 2 zákona týkající se závažnosti činu a druhu uloženého trestu jsou splněny.
Z uvedených důvodů proto Nejvyšší soud návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky vyhověl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 11. ledna 2005
Předseda senátu:
JUDr. Antonín Draštík