ECLI:CZ:NS:2005:11.TCU.101.2005.1
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal dne 26. října 2005 v neveřejném zasedání návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů a rozhodl takto:
Zamítá se návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na zaznamenání údajů do evidence Rejstříku trestů o odsouzení občana České republiky R. B., rozsudkem Obvodového soudu v Drážďanech, Spolková republika Německo, ze dne 16. 2. 1998, sp. zn. 250 Ls 142 Js 58371/97.
Odůvodnění:
Rozsudkem Obvodového soudu v Drážďanech, Spolková republika Německo, ze dne 16. 2. 1998, sp. zn. 250 Ls 142 Js 58371/97, který nabyl právní moci dne 24. 2. 1998, byl R. B. uznán vinným trestným činem převádění cizinců ve čtyřech případech podle §53, §54 německého trestního zákona, §92a odst. 1 č. 1 a 2 německého cizineckého zákona.
Uvedené trestné činnosti se podle zjištění soudu dopustil tím, že ve dnech 25. 8. 1997, 29. 8. 1997, 10. 9. 1997 a 22. 9. 1997 převedl pěšky sám nebo v součinnosti s blíže neznámým pachatelem přes „zelenou hranici“ většinou v oblasti K. z Č. r. do S. r. N. celkem 32 cizích státních příslušníků (afgánské, irácké, etiopské a jugoslávské národnosti) na dohodnuté místo, odkud se měla uskutečnit jejich další přeprava do vnitrozemí jinými zúčastněnými osobami, přičemž věděl, že převádění cizinci nevlastnili povolení pro přicestování a pobyt ve Spolkové republice Německo. Za to mu byla přislíbena odměna v celkové výši 1020,- DM, z níž obdržel v hotovosti pouze částku ve výši 30,- DM, zatímco zbývající část mu byla odečtena od celkové částky jeho dluhu od zvlášť stíhaného M., který mu předtím půjčil 30.000,- Kč a pak mu nabídl vydělat si tyto peníze převáděním cizinců. Za tuto trestnou činnost byl odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku a dvou měsíců, s podmíněným odkladem jeho výkonu.
Ministerstvo spravedlnosti České republiky podalo podle §4 odst. 2 zák. č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů (dále jen zákon), Nejvyššímu soudu České republiky návrh na zapsání výše uvedeného odsouzení německého soudu do evidence Rejstříku trestů České republiky.
Nejvyšší soud České republiky věc přezkoumal a shledal, že nejsou splněny zákonné podmínky pro zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů.
Především je třeba uvést, že podle §4 odst. 2 zákona může Nejvyšší soud České republiky na návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky rozhodnout, že se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají též údaje o jiném odsouzení občana České republiky cizozemským soudem, jestliže se týká činu, který je trestným i podle právního řádu České republiky, a zápis do evidence je odůvodněn závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen. Dále je nutno připomenout, že pokud Nejvyšší soud rozhodne o zaznamenání údajů o odsouzení do evidence Rejstříku trestů, hledí se na takové odsouzení cizozemským soudem jako na odsouzení soudem České republiky (§4 odst. 3 zákona).
Z podaného návrhu a z obsahu připojeného spisového materiálu vyplývá, že odsouzený je občanem České republiky, který byl odsouzen cizozemským soudem, přičemž odsouzení se týká skutku, který vykazuje znaky trestného činu i podle právního řádu České republiky (trestný čin nedovoleného překročení státní hranice podle §171a tr. zák.). Tím jsou splněny formální podmínky ustanovení §4 odst. 2 zákona.
V posuzované věci však nejsou zcela splněny všechny podmínky materiální povahy. R. B. se opakovaně za přislíbený finanční prospěch podílel na ilegální organizované přepravě cizinců přes státní hranici na území jiného státu. Jedná se tedy o nebezpečnou a v posledních letech také velmi rozšířenou trestnou činnost, která současně poškozuje i zájmy České republiky. Podmínka závažnosti posuzovaného činu ve smyslu §4 odst. 2 zákona zde tedy naplněna byla, ne tak již podmínka druhu trestu za takový čin uloženého. Zde má Nejvyšší soud za to, že uložený podmíněný trest odnětí svobody v trvání jednoho roku a dvou měsíců, vzhledem ke svému charakteru, zařazení v hierarchii sankcí v českém trestním právu a vzhledem ke konkrétní jeho výměře, postup podle shora uvedeného ustanovení neodůvodňuje.
Z uvedených důvodů proto Nejvyšší soud České republiky návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky nevyhověl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 26. října 2005
Předseda senátu:
JUDr. Antonín Draštík