ECLI:CZ:NS:2005:11.TCU.113.2005.1
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal dne 26. října 2005 v neveřejném zasedání návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů a rozhodl takto:
Podle §4 odst. 2 zák. č. 269/1994 Sb. se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají údaje o odsouzení občana České republiky M. B., rozsudkem Obvodového soudu Ludwigsburg, Spolková republika Německo, ze dne 4. 3. 2003, sp. zn. 2 Ls 224 Js 85843/02, a to pro přečin nepovoleného živnostenského obchodování s omamnými látkami v šesti případech podle §53 německého trestního zákona, §1 odst. 1 ve spojení s přílohou 1, §3 odst. 1 č. 1, §29 odst.1 č. 1 odst. 2 č. 1 německého zákona o omamných prostředcích, §1, §105 německého soudního zákona pro mladistvé, k trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku a šesti měsíců.
Odůvodnění:
Výše označeným rozsudkem Obvodového soudu Ludwigsburg, Spolková republika Německo, jenž nabyl právní moci dne 12. 3. 2003, byl M. B. uznán vinným přečinem nepovoleného živnostenského obchodování s omamnými látkami v šesti případech podle §53 německého trestního zákona, §1 odst. 1 ve spojení s přílohou 1, §3 odst. 1 č. 1, §29 odst. 1 č. 1 odst. 2 č. 1 německého zákona o omamných prostředcích, §1, §105 německého soudního zákona pro mladistvé. Uvedené trestné činnosti se podle zjištění soudu dopustil tím, že
1. v květnu i červnu 2002 koupil od zvlášť stíhaného A. N. v L. 50 tablet ecstasy za účelem jejich prodeje a prodal je převážně v diskotéce T. ve S. s cílem, aby si zajistil ne nezávažný příjem na jistou dobu a jistého objemu.
2. na třech víkendech v červenci 2002, a dále ve dnech 14. 9. 2002 a 21. 9. 2002 koupil od zvlášť stíhaného V. S., zvaného B., ve S. – B. C. ve třech případech vždy 50, ve dvou případech vždy 100 tablet ecstasy a také ji prodal s úmyslem výdělku a aby si opakovaným spácháním činu zajistil ne nezávažný příjem na jistou dobu a jistého objemu. Prodeje se odehrávaly ve S., částečně znovu v diskotéce T.
Za tuto trestnou činnost mu byl uložen trest odnětí svobody v trvání jednoho roku a šesti měsíců.
Ministerstvo spravedlnosti České republiky podalo podle §4 odst. 2 zák. č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů (dále jen zákon), Nejvyššímu soudu České republiky návrh na zapsání výše uvedeného odsouzení německého soudu do evidence Rejstříku trestů České republiky.
Nejvyšší soud České republiky věc přezkoumal a shledal, že jsou splněny zákonné podmínky pro zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů.
Především je třeba uvést, že podle §4 odst. 2 zákona může Nejvyšší soud České republiky na návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky rozhodnout, že se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají též údaje o jiném odsouzení občana České republiky cizozemským soudem, jestliže se týká činu, který je trestným i podle právního řádu České republiky, a zápis do evidence je odůvodněn závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen. Dále je nutno připomenout, že pokud Nejvyšší soud rozhodne o zaznamenání údajů o odsouzení do evidence Rejstříku trestů, hledí se na takové odsouzení cizozemským soudem jako na odsouzení soudem České republiky ( §4 odst. 3 zákona).
Z podaného návrhu a z obsahu připojeného spisového materiálu vyplývá, že odsouzený je občanem České republiky, který byl odsouzen cizozemským soudem, přičemž odsouzení se týká skutku, který vykazuje znaky trestného činu i podle právního řádu České republiky (trestný čin nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle §187 tr. zák). Tím jsou splněny formální podmínky ustanovení §4 odst. 2 zákona.
V posuzované věci jsou dány ovšem i podmínky materiální povahy. Odsouzený M. B. se ve více případech za účelem zisku podílel na distribuci a prodeji omamné látky, přičemž jak z obsahu cizozemského rozhodnutí vyplývá, byl za obdobnou trestnou činnost již dříve vícekráte německými soudy trestně stíhán. Jedná se o závažnou trestnou činnost, k jejímuž stíhání zavazují Českou republiku též mezinárodní smlouvy. Pokud jde o druh trestu, byl mu uložen nepodmíněný trest odnětí svobody již v nikoliv zanedbatelné délce. Lze tedy dovodit, že podmínky ustanovení §4 odst. 2 zákona týkající se závažnosti činu a druhu uloženého trestu jsou splněny.
Z uvedených důvodů proto Nejvyšší soud České republiky návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky vyhověl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 26. října 2005
Předseda senátu:
JUDr. Antonín Draštík