ECLI:CZ:NS:2005:11.TCU.117.2005.1
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal dne 26. října 2005 v neveřejném zasedání návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů a rozhodl takto:
Podle §4 odst. 2 zák. č. 269/1994 Sb. se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají údaje o odsouzení občana České republiky M. Č., rozsudkem Obvodového soudu v Drážďanech, Spolková republika Německo, ze dne 18. 12. 2000, sp. zn. 200 Ls 154 Js 36907/00, a to pro trestný čin organizovaného převádění cizinců ve skupině při reálném souběhu trestných činů výdělečného a organizovaného převádění cizinců ve třech případech podle §53 německého trestního zákona, §92b odst. 1, §92a odst. 1 č. 1 a č. 2, odst. 2 č. 2, §92 odst. 1 č. 1, č. 6, §3 odst. 1 věta 1, §55 odst. 1, §58 odst. 1 č. 1 německého cizineckého zákona, k trestu odnětí svobody v trvání dvou roků a šesti měsíců.
Odůvodnění:
Výše označeným rozsudkem Obvodového soudu v Drážďanech, Spolková republika Německo, jenž nabyl právní moci dne 19. 6. 2001, byl M. Č. uznán vinným trestným činem organizovaného převádění cizinců ve skupině při reálném souběhu trestných činů výdělečného a organizovaného převádění cizinců ve třech případech podle §53 německého trestního zákona, §92b odst. 1, §92a odst. 1 č. 1 a č. 2, odst. 2 č. 2, §92 odst. 1 č. 1, č. 6, §3 odst. 1 věta 1, §55 odst. 1, §58 odst. 1 č. 1 německého cizineckého zákona, a to v podstatě na základě zjištění, že
- ve dnech 15. 9. 1999 a 20. 9. 1999 ve dvou případech jako převaděč pomocí osobního automobilu, který si za tímto účelem najal v autopůjčovně, tak v prvním případě odvezl skupinu čtyř srílanských státních příslušníků na česko-německou hranici a předal je dvěma blíže neznámým pěším převaděčům, kteří je převedli mimo povolený hraniční přechod v blízkosti B./B. na spolkové území, kde je měl v úmyslu přijmout opět do vozu, aby je převezl dále do vnitrozemí, což se však neuskutečnilo z důvodu zadržení cizinců, a ve druhém případě přijal v blízkosti česko-německé hranice opět skupinku čtyř srílanských státních příslušníků, které předtím převedl neznámý spolupachatel mimo povolený hraniční přechod na spolkové území a jel s vozidlem na P., kde vozidlo odstavil a zanechal v něm cizince, kteří však byli po opuštění vozidla zadrženi.
- ve dnech 8. 6. 2000 a 23. 6. 2000 ve dvou případech vystupoval jako pěší převaděč, když převedl v oblasti B. a B. sám nebo společně s dvěma dalšími převaděči pěšky mimo hraniční přechod z České republiky do Spolkové republiky Německo čtyři indické a čtyři srílanské cizí státní příslušníky, přičemž věděl, že cizinci nedisponují dokumenty, které opravňují pro přicestování a pobyt ve Spolkové republice Německo a jednal jako člen organizace se sídlem v Ú. n. L., která prováděla za odměnu přicestování státních příslušníků bez povolení k pobytu. Za každý převoz skupiny osob mu byla přislíbena odměna ve výši 400,- DM.
Za tuto trestnou činnost byl odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání dvou roků a šesti měsíců.
Ministerstvo spravedlnosti České republiky podalo podle §4 odst. 2 zák. č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů (dále jen zákon), Nejvyššímu soudu České republiky návrh na zapsání výše uvedeného odsouzení německého soudu do evidence Rejstříku trestů České republiky.
Nejvyšší soud České republiky věc přezkoumal a shledal, že jsou splněny zákonné podmínky pro zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů.
Především je třeba uvést, že podle §4 odst. 2 zákona může Nejvyšší soud České republiky na návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky rozhodnout, že se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají též údaje o jiném odsouzení občana České republiky cizozemským soudem, jestliže se týká činu, který je trestným i podle právního řádu České republiky, a zápis do evidence je odůvodněn závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen. Dále je nutno připomenout, že pokud Nejvyšší soud rozhodne o zaznamenání údajů o odsouzení do evidence Rejstříku trestů, hledí se na takové odsouzení cizozemským soudem jako na odsouzení soudem České republiky (§4 odst. 3 zákona).
Z podaného návrhu a z obsahu připojeného spisového materiálu vyplývá, že odsouzený je občanem České republiky, který byl odsouzen cizozemským soudem, přičemž odsouzení se týká skutku, který vykazuje znaky trestného činu i podle právního řádu České republiky (trestný čin nedovoleného překročení státní hranice podle §171a tr. zák.). Tím jsou splněny formální podmínky ustanovení §4 odst. 2 zákona.
V posuzované věci jsou dány ovšem i podmínky materiální povahy. M. Č. se opakovaně pro finanční prospěch podílel na ilegální organizované přepravě většího počtu cizinců přes státní hranici na území jiného státu. Jedná se o nebezpečnou a v posledních letech také velmi rozšířenou trestnou činnost, která současně poškozuje i zájmy České republiky. Pokud jde o druh trestu, byl mu uložen již citelný nepodmíněný trest odnětí svobody. Lze tedy dovodit, že podmínky ustanovení §4 odst. 2 zákona týkající se závažnosti činu a druhu uloženého trestu jsou splněny.
Z uvedených důvodů proto Nejvyšší soud České republiky návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky vyhověl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 26. října 2005
Předseda senátu:
JUDr. Antonín Draštík