ECLI:CZ:NS:2005:11.TCU.122.2005.1
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal dne 24. listopadu 2005 v neveřejném zasedání návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů a rozhodl takto:
Podle §4 odst. 2 zák. č. 269/1994 Sb. se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají údaje o odsouzení občana České republiky P. B., rozsudkem Zemského soudu Mnichov I, Spolková republika Německo, ze dne 11. 6. 2004, sp. zn. 5 KLs 231 Js 221872/03, a to pro trestné činy těžké krádeže ve skupině ve dvou případech, nedovoleného přicestování a nedovoleného pobytu po vyhoštění a pokus trestného činu těžké krádeže ve skupině podle §8 odst. 2 věta 1, §92 odst. 2 č. 1a, 1b cizineckého zákona, §244a, §243 odst. 1 č. 1, §242 odst. 1, §22, §23, §25 odst. 2, §53 trestního zákoníku Spolkové republiky Německo, k celkovému trestu odnětí svobody v trvání tří let a devíti měsíců.
Odůvodnění:
Výše uvedeným rozsudkem Zemského soudu Mnichov I, Spolková republika Německo, ze dne 11. 6. 2004, sp. zn. 5 KLs 231 Js 221872/03, jenž nabyl právní moci téhož dne, byl P. B. uznán vinným trestnými činy těžké krádeže ve skupině ve dvou případech, nedovoleného přicestování a nedovoleného pobytu po vyhoštění a pokusem trestného činu těžké krádeže ve skupině podle §8 odst. 2 věta 1, §92 odst. 2 č. 1a, 1b cizineckého zákona, §244a, §243 odst. 1 č. 1, §242 odst. 1, §22, §23, §25 odst. 2, §53 trestního zákoníku Spolkové republiky Německo, za což byl odsouzen k celkovému trestu odnětí svobody v trvání tří let a devíti měsíců.
Shora uvedené trestné činnosti se měl podle zjištění soudu dopustit tím, že spolu s dalšími třemi spolupachateli dne 5. 8. 2003 překročili na blíže neznámém místě česko-německou státní hranici s úmyslem na území S. r. N. odcizit tři osobní automobily zn. Audi a prodat je v Č. r. Následujícího dne mezi 01.00 a 03.00 hod. pak v M. v ulici B. S. odcizili osobní automobily zn. Audi A6, poškozeného M. K., v hodnotě 25 000 EUR a Audi A6, poškozeného H. T. F., v hodnotě 27 500 EUR, a to tak, že vždy jeden ze čtyř zúčastněných prolomil pomocí šroubováku zámek u dveří řidiče a zámek zapalování, překonal elektronické zablokování zabezpečení vozu, nastartoval a odjel pryč, zatímco ostatní zúčastnění pozorovali okolí. Následně se stejným způsobem pokusili v ulici S. odcizit osobní automobil Audi A6, poškozeného A. L. E., k čemuž však nedošlo, neboť zpozorovali, že jejich jednání sleduje cizí osoba, a proto se dali na útěk v obou předtím odcizených vozech. Odsouzený B. v odcizeném voze spolu s dalším spolupachatelem při útěku před policejními vozy ve zvýšené rychlosti narazili do stožáru veřejného osvětlení. Odsouzený přicestoval na německé území s vědomím, že byl na základě nařízení úřadu zemského rady B. ze dne 6. 2. 1997 vyhoštěn a nedisponuje zvláštním povolením pro vstup na území Spolkové republiky Německo.
Ministerstvo spravedlnosti České republiky podalo podle §4 odst. 2 zák. č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů (dále jen zákon), Nejvyššímu soudu České republiky návrh na zapsání výše uvedeného odsouzení německého soudu do evidence Rejstříku trestů České republiky.
Nejvyšší soud České republiky věc přezkoumal a shledal, že jsou splněny zákonné podmínky pro zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů.
Podle §4 odst. 1 zákona se do evidence Rejstříku trestů zaznamenávají údaje o odsouzení cizozemským soudem, jestliže o uznání rozsudku takového soudu rozhodl Nejvyšší soud České republiky. Podle §4 odst. 2 zákona může však Nejvyšší soud České republiky na návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky rozhodnout, že se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají též údaje o jiném odsouzení občana České republiky cizozemským soudem, jestliže se týká činu, který je trestným i podle právního řádu České republiky, a zápis do evidence je odůvodněn závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen. Konečně pak podle §4 odst. 3 téhož zákona, jestliže Nejvyšší soud rozhodne o uznání rozsudku podle odstavce 1 nebo o zaznamenání údajů o odsouzení do evidence Rejstříku trestů podle odstavce 2, hledí se na takové odsouzení cizozemským soudem jako na odsouzení soudem České republiky.
Z podaného návrhu a z obsahu připojeného spisového materiálu vyplývá, že odsouzený je občanem České republiky, který byl odsouzen cizozemským soudem, přičemž odsouzení se týká skutku, který vykazuje znaky trestných činů i podle právního řádu České republiky (trestné činy maření výkonu úředního rozhodnutí podle §171 tr. zák. a krádeže podle §247 tr. zák.). Tím jsou splněny formální podmínky ustanovení §4 odst. 2 zákona.
V posuzované věci jsou dány ovšem i podmínky materiální povahy. Odsouzený P. B. se dopustil závažné úmyslné trestné činnosti spáchané více útoky, kterou způsobil vysokou majetkovou škodu. Nadto mařil zájem na řádném výkonu rozhodnutí státního orgánu tím, že nerespektoval rozhodnutí o vyhoštění. Pokud jde o druh trestu, byl mu uložen již poměrně citelný nepodmíněný trest odnětí svobody. Lze tedy dovodit, že podmínky ustanovení §4 odst. 2 zákona týkající se závažnosti činu a druhu uloženého trestu jsou splněny.
Z uvedených důvodů proto Nejvyšší soud České republiky návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky vyhověl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 24. listopadu 2005
Předseda senátu:
JUDr. Karel Hasch