ECLI:CZ:NS:2005:11.TCU.127.2005.1
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal dne 16. prosince 2005 v neveřejném zasedání návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů a rozhodl takto:
Podle §4 odst. 2 zák. č. 269/1994 Sb. se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají údaje o odsouzení občana České republiky P. R., rozsudkem Zemského soudu Landshut, Spolková republika Německo, ze dne 26. 5. 2003, sp. zn. J KLs 7 Js 15836/02, a to pro pokus trestného činu loupežného vydírání ve skupině s následkem smrti společně s tělesným poraněním s následkem smrti podle §255, §251, §227 odst. 1, §22, §23, §25 odst. 2, §49 odst. 1, §52 německého trestního zákona, k trestu odnětí svobody v trvání sedmi roků a šesti měsíců.
Odůvodnění:
Výše uvedeným rozsudkem Zemského soudu Landshut, Spolková republika Německo, jenž nabyl právní moci dne 26. 5. 2003, byl P. R. uznán vinným pokusem trestného činu loupežného vydírání ve skupině s následkem smrti společně s tělesným poraněním s následkem smrti podle §255, §251, §227 odst. 1, §22, §23, §25 odst. 2, §49 odst. 1, §52 německého trestního zákona. Podkladem pro to bylo v podstatě zjištění, že spolu s A. C. dne 1. 7. 2002 kolem 11.30 hodin vyhledal poškozeného V. d. B. v jeho bytě v U. d. E., F. a požadoval od něho vydání 35.000,- EUR, když se tento zdráhal, tak ho uhodil, dal mu pěstí a nohama několik ran do hlavy a na tělo. Otřesen těmito ranami, zatelefonoval V. d. B. do své banky a dohodnul termín na 14.30 hodin, aby obdržel peníze zvýšením svého úvěrového rámce. Bylo však zřejmé, že z důvodu zhoršení zdravotního stavu se V. d. B. nemůže dostavit do banky na dohodnutou schůzku a tak ho P. R. kolem 15.15 hodin s hrozbou, že ho znovu zmlátí, jestliže peníze dne 2. 7. 2002 nepředá, opustil. V. d. B. na důsledky trhliny ve slezině, která byla způsobena ranami obviněného, i přes operaci, která byla zahájena ještě 1. 7. 2002, zemřel.
Za tyto trestné činy byl odsouzen k nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání sedmi roků a šesti měsíců.
Ministerstvo spravedlnosti České republiky podalo podle §4 odst. 2 zák. č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů (dále jen zákon), Nejvyššímu soudu České republiky návrh na zapsání výše uvedeného odsouzení německého soudu do evidence Rejstříku trestů České republiky.
Nejvyšší soud České republiky věc přezkoumal a shledal, že jsou splněny zákonné podmínky pro zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů.
Především je třeba uvést, že podle §4 odst. 2 zákona může Nejvyšší soud České republiky na návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky rozhodnout, že se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají též údaje o odsouzení občana České republiky cizozemským soudem, jestliže se týká činu, který je trestným i podle právního řádu České republiky, a zápis do evidence je odůvodněn závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen. Dále je nutno připomenout, že pokud Nejvyšší soud rozhodne o zaznamenání údajů o odsouzení do evidence Rejstříku trestů, hledí se na takové odsouzení cizozemským soudem jako na odsouzení soudem České republiky (§4 odst. 3 zákona).
Z podaného návrhu a z obsahu připojeného spisového materiálu vyplývá, že odsouzený je občanem České republiky, který byl odsouzen cizozemským soudem, přičemž odsouzení se týká skutků, které vykazují znaky trestných činů i podle právního řádu České republiky (trestný čin vydírání podle §235 tr. zák.). Tím jsou splněny formální podmínky ustanovení §4 odst. 2 zákona.
V posuzované věci jsou dány ovšem i podmínky materiální povahy. Odsouzený P. R. se dopustil závažné úmyslné trestné činnosti, jejímž následkem byla smrt poškozeného. Pokud jde o druh trestu, byl mu uložen vysoký trest odnětí svobody. Lze tedy dovodit, že podmínky ustanovení §4 odst. 2 zákona týkající se závažnosti činu a druhu uloženého trestu jsou splněny.
Z uvedených důvodů proto Nejvyšší soud České republiky návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky vyhověl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 16. prosince 2005
Předseda senátu:
JUDr. Antonín Draštík