ECLI:CZ:NS:2005:11.TCU.14.2005.1
sp. zn. 11 Tcu 14/2005
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal dne 24. března 2005 v neveřejném zasedání návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů a rozhodl takto:
Podle §4 odst. 2 zák. č. 269/1994 Sb., se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají údaje o odsouzení státního občana České republiky R. Č., rozsudkem Okresního soudu ve Skalici, Slovenská republika, ze dne 12. 1. 2004, sp. zn. 2 T 117/03, a to pro trestný čin nedovoleného překročení státní hranice podle §171a odst. 1 tr. zák., k trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku.
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu ve Skalici, Slovenská republika, ze dne 12. 1. 2004, sp.
zn. 2 T 117/03, jenž nabyl právní moci téhož dne, byl R. Č. uznán vinným trestným činem nedovoleného překročení státní hranice podle §171a odst. 1 tr. zák., za který byl odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku.
Uvedené trestné činnosti se podle zjištění soudu dopustil tím, že dne 15. 7. 2003 okolo 21.30 hod. v B., na ulici Š. jako řidič taxi služby na požádání D. B., slovensky mluvícího neznámého muže, naložil do osobního motorového vozidla zn. Fiat Tempra, tři osoby b. státní příslušnosti a jednu osobu a. státní příslušnosti, které odvezl do města S. na železniční stanici, kde byl dne 16. 7. 2003 okolo 00.30 hod. kontrolovaný hlídkou policie a bylo zjištěno, že ve vozidle převážel osoby bez platných cestovních dokladů, přičemž na železniční stanici čekal R. Č., který měl uvedené cizí státní příslušníky převést mimo hraniční přechod ze S. r. do Č. r., za což měl přislíbenou odměnu v podobě 4 ks mobilních telefonů.
Ministerstvo spravedlnosti České republiky podalo podle §4 odst. 2 zák. č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů (dále jen „zákon“), Nejvyššímu soudu České republiky (dále též jen „Nejvyšší soud“), návrh na zapsání výše uvedeného odsouzení slovenského soudu do evidence Rejstříku trestů České republiky.
Nejvyšší soud České republiky věc přezkoumal a shledal, že jsou splněny zákonné podmínky pro zápis odsouzení cizozemskými soudy do evidence Rejstříku trestů.
Především je třeba uvést, že podle §4 odst. 2 zákona může Nejvyšší soud na návrh Ministerstva spravedlnosti rozhodnout, že se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají údaje o odsouzení občana České republiky cizozemským soudem, jestliže se týká činu, který je trestným i podle právního řádu České republiky, a zápis do evidence je odůvodněn závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen. Dále je nutno připomenout, že pokud Nejvyšší soud rozhodne o zaznamenání údajů o odsouzení do evidence Rejstříku trestů, hledí se na takové odsouzení cizozemským soudem jako na odsouzení soudem České republiky (§4 odst. 3 zákona).
Z podaného návrhu a z obsahu připojeného spisového materiálu vyplývá, že odsouzený je občanem České republiky, který byl odsouzen cizozemským soudem, přičemž odsouzení se týká skutku, který vykazuje znaky trestného činu i podle právního řádu České republiky (trestný čin nedovoleného překročení státní hranice podle §171a tr. zák.). Tím jsou splněny formální podmínky ustanovení §4 odst. 2 zákona.
V posuzované věci jsou dány ovšem i podmínky materiální povahy. R. Č. se pro majetkový prospěch podílel na organizované ilegální přepravě cizinců přes státní hranici na území jiného státu. Jedná se o nebezpečnou a v současnosti také velmi rozšířenou trestnou činnost, která zároveň poškozuje i zájmy České republiky. Nejvyšší soud ve věci vyžádal opis z evidence Rejstříku trestů, aby zjistil, zda závažnost činu není zvyšována okolnostmi spočívajícími v osobě odsouzeného. Z něj zjistil, že se uvedené trestné činnosti dopustil ve zkušební době podmíněného odsouzení českým soudem pro majetkovou trestnou činnost. Pokud pak jde o druh trestu, byl mu uložen nepodmíněný trest odnětí svobody v nikoli zanedbatelné výměře. Lze tedy dovodit, že podmínky ustanovení §4 odst. 2 zákona týkající se závažnosti činu a druhu uloženého trestu jsou splněny.
Z uvedených důvodů proto Nejvyšší soud České republiky návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky vyhověl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 24. března 2005
Předseda senátu:
JUDr. Karel Hasch