ECLI:CZ:NS:2005:11.TCU.146.2005.1
sp. zn. 11 Tcu 146/2005
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal dne 16. prosince 2005 v neveřejném zasedání návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů a rozhodl takto:
Z a m í t á se návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na zaznamenání údajů do evidence Rejstříku trestů o jiném odsouzení občana České republiky P. E., rozsudkem Okresního soudu v Topolčanech, Slovenská republika, ze dne 31. 3. 2004, sp. zn. 1 T 22/03, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Nitře ze dne 17. 6. 2004, sp. zn. 4 To 76/04.
Odůvodnění:
Výše uvedeným rozsudkem Okresního soudu v Topolčanech, Slovenská republika, ze dne 31. 3. 2004, sp. zn. 1 T 22/03, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Nitře ze dne 17. 6. 2004, sp. zn. 4 To 76/04, byl P. E. uznán vinným trestnými činy loupeže podle §234 odst. 1 tr. zák. a porušování domovní svobody podle §238 odst. 1, 2 tr. zák., spáchanými ve spolupachatelství podle §9 odst. 2 tr. zák., za které byl odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání dvou let, s podmíněným odkladem jeho výkonu na zkušební dobu v trvání dvou let.
Uvedené trestné činnosti se podle zjištění soudu dopustil tím, že po předcházející vzájemné dohodě se spoluodsouzeným K. dne 8. 8. 2002 okolo 19.45 hod. přišli do rodinného domu L. P. v obci S., kde K. fyzicky napadl poškozeného L. P. tak, že jej pěstmi tloukl do hlavy, čímž mu způsobil pohmoždění měkkých částí tkání hlavy s dobou pracovní neschopnosti do 31. 8. 2002, přičemž vykřikoval „Už jsi doma ty hajzle, kde jsou peníze“. Když se jednání K. snažila zabránit manželka poškozeného J. P., K. ji odstrčil do křesla, když do místnosti vstoupila matka poškozeného E. P., odstrčil ji P. E. Po tomto fyzickém napadení řekl K. P. E., aby sebral z domu a odnesl do auta barevný televizor, mikrovlnnou troubu, počítač s příslušenstvím, Hi-fi věž JVC s reproduktory, cenné věci ze žlutého kovu a různé dekorační předměty. Na základě tohoto pokynu P. E: tyto věci z domu odnesl do svého osobního motorového vozidla zn. Fiat Tipo. Po odchodu z místa činu odcizené věci uskladnili v rodinném domě bratra K.a v obci B.
Ministerstvo spravedlnosti České republiky podalo podle §4 odst. 2 zák. č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů (dále jen zákon), Nejvyššímu soudu České republiky návrh na zapsání výše uvedeného odsouzení slovenského soudu do evidence Rejstříku trestů České republiky.
Nejvyšší soud České republiky věc přezkoumal a shledal, že nejsou splněny zákonné podmínky pro zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů.
Podle §4 odst. 1 zákona se do evidence Rejstříku trestů zaznamenávají údaje o odsouzení cizozemským soudem, jestliže o uznání rozsudku takového soudu rozhodl Nejvyšší soud České republiky. Podle §4 odst. 2 zákona může však Nejvyšší soud České republiky na návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky rozhodnout, že se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají též údaje o jiném odsouzení občana České republiky cizozemským soudem, jestliže se týká činu, který je trestným i podle právního řádu České republiky, a zápis do evidence je odůvodněn závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen. Konečně pak podle §4 odst. 3 téhož zákona, jestliže Nejvyšší soud rozhodne o uznání rozsudku podle odstavce 1 nebo o zaznamenání údajů o odsouzení do evidence Rejstříku trestů podle odstavce 2, hledí se na takové odsouzení cizozemským soudem jako na odsouzení soudem České republiky.
Z podaného návrhu a z obsahu připojeného spisového materiálu vyplývá, že odsouzený je občanem České republiky, který byl odsouzen cizozemským soudem, přičemž odsouzení se týká skutku, který vykazuje znaky trestného činu i podle právního řádu České republiky (trestný čin loupeže podle §234 tr. zák.). Tím jsou splněny formální podmínky ustanovení §4 odst. 2 zákona o Rejstříku trestů.
V posuzované věci však nejsou dány podmínky materiální povahy. P. E. se dopustil zvlášť závažného úmyslného trestného činu směřujícího proti osobní svobodě a majetku jiných osob. Kritérium závažnosti činu tedy naplněno je. Nikoli však kritérium druhu uloženého trestu. Nejvyšší soud má zato, že uložený podmíněný trest odnětí svobody vzhledem ke svému charakteru, zařazení v hierarchii sankcí v českém trestním právu a konkrétní jeho výměře postup podle shora uvedeného ustanovení neodůvodňuje.
Z uvedených důvodů proto Nejvyšší soud České republiky návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky nevyhověl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 16. prosince 2005
Předseda senátu:
JUDr. Karel Hasch